Západ, Rusko, arabský svět. Exministr Pavel Mertlík o exportu

Na úvod je třeba zmínit to, že analýza OECD vloni na podzim ukázala, že krize v roce 2011 zasáhla českou ekonomiku hlavně prostřednictvím zahraničního obchodu. Protože ale ekonomika netrpěla významnějšími vnitřními nerovnováhami, mohly makroekonomické politiky podpořit hospodářskou aktivitu a recese byla relativně krátká.

Jenomže tady pozitivní zprávy končí. Dynamika oživení je totiž prý nižší než v jiných ekonomikách regionu a objevila se už i rizika spojená s mezinárodním zpomalením růstu a z krize vládních dluhopisů. „Vláda by proto měla pokračovat v široce zaměřeném programu prorůstových reforem a posílit tak odolnost ekonomiky vůči hospodářským šokům,“ říká Pavel Mertlík.

Je pro Česko nadějí export na Východ? Ano, ale ne zcela

Nabízí se tedy otázka, do jaké míry je pro Česko dobrým řešením politika současného prezidenta Miloše Zemana, která sází na ekonomickou expanzi směrem na východ od našich hranic.

„Export do jakéhokoli teritoria je pro Českou republiku důležitý – pokud se ho podaří zvýšit. To je nutné připustit. Samozřejmě to tedy platí i ve vztahu k Rusku, i když je třeba připomenout, že nejde úplně o nějaký nový trend. Ten už byl nastartován v minulém období. Když se podíváme na vývoj posledních sedmi, osmi let, tak vidíme poměrně výrazné nárůsty exportů českého zboží a služeb na území Ruské federace. Pokud současní politici dokážou tento export podporovat, otevírat dveře firmám, tak to je určitě pro naši ekonomiku jedině dobře,“ řekl pro ParlamentníListy.cz Pavel Mertlík. Zároveň však upozornil i na zápory, které z toho mohou plynout. „Ovšem jinou věcí je to, že v současnosti se významně zvyšuje geopolitické riziko exportu do těchto míst. To samozřejmě platí i pro export do jiných teritorií, jakými je například arabský svět. Na východ od nás ty trhy neznáme tak dobře, snad jedině v Rusku fungují ještě nějaké staré či staronové osobní vazby. Obrovské riziko východně od našich hranic číhá ale i v podobě okopírování výrobků, zcizení know-how – i když v tomto případě bych nezmiňoval již Rusko, ale spíše země podstatně dále východněji. Rizika však číhají i v odlišné platební morálce a dalších možných bodech. Proto není možné si představovat, že rozvoj exportu do těchto nových, v případě Ruska, znovu konstatuju, že spíše staronových teritorií, dokáže vykompenzovat náš dosavadní exportní obchod se západní Evropou. To v žádném případě,“ vysvětlil Mertlík.

Proto šanci na to, obrátit export významněji směrem na východ, nevidí tento ekonom jako úplně reálnou.

S Německem jsme svázáni po tisíciletí, obchody s Východem mají svá rizika

„To není totiž možné. I v ekonomii platí zákony a takzvané teorie gravitace. Všechny země, pokud to není odchýleno nějakými extrémními politickými změnami a faktory, vyvážejí vždy na nejbližší, sousední trhy. Takovým je pro nás Německo. Už po velice dlouhé věky. Jsme koneckonců jedna ze zemí Svaté říše Římské národa německého, která existovala od nějakého osmého, devátého století, a my jsme byli integrální součástí této ekonomiky. Tedy asi tak tisíc let. Ty současné obchodní vazby nevznikly náhodou až nyní, jsou tedy zcela přirozené. Rusko jako vzdálenější teritorium je pro nás obchodně daleko složitější,“ konstatoval dál ve vyjádření pro ParlamentníListy.cz Pavel Mertlík.

Jak dodal, je ale přesto všechno dobře, že se Česku daří v růstu exportu do této země.

„Máme každoročně velké deficity kvůli závislosti na dovozu ropy, zemního plynu a dalších komodit. Čím víc se tedy tento deficit zúží, tím lépe, ale nelze si od toho slibovat nějaký hlavní exportní směr,“ poznamenal dál Mertlík.

Tuzemský model založený na výrobě a exportu se už vyčerpává. Co dál?

Vyjádřil se však samozřejmě i k tomu, co se dá očekávat obecně od české ekonomiky v nejbližší budoucnosti. Podle něj hospodářství České republiky buď půjde cestou znalostní ekonomiky, nebo bude pokračovat v zaostávání za nejvyspělejšími ekonomikami Evropy a světa, ke kterému dochází už od roku 2009.

„Tuzemský model založený na výrobě a exportu zboží se střední přidanou hodnotou se totiž vyčerpává. Je navíc nutná transformace vlády a veřejného sektoru a systematické investice do lidského a sociálního kapitálu. Potřebujeme se v hodnotovém řetězci posunout výše. A to nepůjde ani bez masivních investic do vzdělání,“ analyzoval situaci rektor BIVŠ Pavel Mertlík. I proto zdůraznil, že Česká republika patří mezi zeměmi OECD k těm s nejmenšími veřejnými výdaji na vzdělání v přepočtu na jednoho studenta. Proti vyspělejším zemím jsou tyto výdaje ČR zhruba poloviční, a to v přepočtu podle parity kupní síly. To by se mělo začít řešit, i když, jak Mertlík poznamenal, není k tomu příliš politické vůle, poněvadž nejde o proces, který by se vešel do jednoho volebního období. Přesto je to podle něj naprosto klíčové, pokud se nebude chtít Česká republika dále propadat.

Přebytek vysokoškoláků a nedostatek vyučených v oboru? Nevěřte všemu, co se říká

Pavel Mertlík však uvádí i jiný postřeh, který tak není zcela totožný s tím, co se v posledních letech stále hlasitě proklamuje – a to i politicky. „Není pravdou, že máme nadbytek vysokoškoláků a nedostatek učňů – je to právě naopak. Vždyť se stačí podívat na statistiku trhu práce. Nejvíce nezaměstnaných je totiž mezi absolventy učňovských oborů, nejméně pak mezi absolventy vysokých škol,“ řekl Mertlík ParlamentnímListům.cz.

Argumentačně se pokusil vyvrátit i další proklamovanou „pravdu“. „Často též slyšíme nářky nad nedostatkem techniků a nadbytkem absolventů s humanitním a společenskovědním vzděláním. Jenomže doopravdy je to jinak. Podíváme-li se na nezaměstnanost absolventů největších pražských vysokých škol, pak například v dubnu 2013 do jednoho roku po absolvování bylo nezaměstnaných pouhých 3,5 procenta absolventů Univerzity Karlovy, 4,9 procenta absolventů VŠE, 8 procent absolventů ČVUT, 5 procent absolventů VŠCHT a 6,6 procenta absolventů ČZÚ. To tedy nevypovídá o tom, že by o ně nebyl zájem. Humanitní a společenskovědní fakulty patří ve skutečnosti k těm s nejmenším podílem nezaměstnaných absolventů. Pokud jsou ovšem statistiky stále opakovaná klišé průmyslníků a některých politiků – tedy ta o nedostatku techniků a nadbytku absolventů s humanitním a společenskovědním vzděláním, pak pečlivé nahlédnutí do čísel to rozhodně nepotvrzuje,“ uvedl Pavel Mertlík s tím, že je technické vzdělání vynikající vklad do pracovní kariéry, ale přinejmenším stejně tak důležité je vzdělání všeobecné (jazyky, matematika, kritické myšlení, komunikační dovednosti a sociální dovednosti).

„Tedy základy humanitní vzdělanosti, jak ji zná evropská civilizace od antických dob a jak ji v 19. století pregnantně zformuloval Alexander von Humboldt,“ uzavřel.