První ukázka se zaměří na nedávno zesnulého Miloše Jakeše, jenž dlouhodobě zaujímal v KSČ vedoucí funkcionářské pozice. V prosinci 1987 nakonec stanul jako muž, který nejméně vadil, v jejím čele a snažil se poněkud krkolomně vyrovnat se změnami, které nově a stále energičtěji ordinoval pod proklamativním označením „perestrojka“ a „glasnosť“ sovětský lídr Michael Sergejevič Gorbačov. Jak Sověti bez diplomatických příkras vyhodnocovali Jakeše a jeho připravovanou návštěvu Moskvy v dubnu 1989, tj. půl roku před jeho politickým pádem, nabízí následující řádky.
„Miloš Jakeš přijíždí do Moskvy s největší pravděpodobností proti své vlastní vůli. Navíc, jak nám sdělili naši přátelé (myšleno českoslovenští informátoři), má z této návštěvy a z případných přímých otázek na realitu aplikace perestrojky v Československu strach.
Hraje proti Adamcovi a je ‚tlačen‘ do Moskvy V. Biľakem, J. Fojtíkem, A. Indrou, přičemž si neuvědomuje svou roli v této ‚jezuitské hře‘. M. Jakeš jde do Moskvy doslova s ničím, s největší pravděpodobností bude návštěva odůvodněna ‚potřebou‘ dohody na prezidentském kandidátovi, protože zdraví G. Husáka se prudce zhoršilo, a i když zůstane naživu, nebude nadále moci pokračovat ve výkonu prezidentské funkce (Husák byl v této době hospitalizován po úderu cévní mozkové příhody, ale oproti původním očekáváním se nakonec zotavil a prezidentský mandát zastával až do prosince 1989).
Po Jakešově návštěvě se samozřejmě v československé politice nic nezmění, protože M. Jakeš zcela ztratil svou vůli a vše ‚řídí‘ konzervativní křídlo stranického vedení. Navíc lze dokonce očekávat otužení tvrdšího vztahu k opozičnímu národnímu hnutí, což pak bude ve veřejném mínění v Československu nevyhnutelně přikládáno jednání mezi M. S. Gorbačovem a M. Jakešem.
Jakešův odjezd do Moskvy z archivů ČT
V každém případě, prestiž sovětského vůdce spadne, protože v očích Čechů a Slováků buď nebyl sovětský vůdce schopen přesvědčit M. Jakeše o chybnosti zvoleného kurzu, nebo sdílí názory M. Jakeše, nebo je lhostejný k osudu československého lidu a neudělal nic pro to, aby ovlivnil československé dění.
„Vzhledem k tomu, že M. Jakeš jako vůdce zcela ztratil svou autoritu nejen ve společnosti, ale také ve straně samotné, a protože neexistují žádné viditelné naděje, že M. Jakeš je schopen vést skutečnou perestrojku podle našich představ, měli bychom v našem zájmu minimalizovat význam nadcházející návštěvy. Demonstrovat to odmítnutím protokolárních zvyklostí tak, že tisk vydá jen velmi krátkou zprávu, že se uskutečnila pracovní návštěva, aniž by to bylo doprovázeno fotografiemi nebo televizními zprávami.“
Kniha Michala Macháčka Gustáv Husák z vydavatelství Kosmas
V uvedených referencích sovětského Institutu ekonomiky světové socialistické soustavy, které byly určeny sovětskému politickému vedení, bylo dále upozorňováno, že během lednových demonstrací v Praze (Palachův týden), které nechal Jakeš pod značným vlivem pražského komunistického lídra Miroslava Štěpána potlačit, zazněly z řad demonstrujících slogany zaštiťující se před domácími politiky a bezpečnostními orgány právě sovětským lídrem. „Gorbačov všechno vidí!“ Ozývalo se prý ulicemi Prahy společně s hesly volajícími po politickém konci domácího stranického vůdce.
Miloš Jakeš (1922–2020) se dostal do čela KSČ a země v nezáviděníhodném období, kdy Moskva postupně aplikovalo politiku velkých změn, o jejichž rozsahu patrně sama neměla jasnou a ustálenou představu a kterými prakticky byla negována předcházejí praxe, dogmata, a tak i stabilita.
Fotogalerie: - Jakešův křest
Při Jakešově volbě jistě také zapůsobila podpora Gorbačova, který ho označoval za disciplinovaného, čestného a snad i do značné míry tvárného člověka, s nímž se znal z předcházející spolupráce, kdy se oba zabývali zemědělskou politikou. Gorbačov si zároveň uvědomoval i Jakešovy limity, přesto zpočátku vkládal právě do něho naději, že dokáže jako ‚přechodný stranický lídr‘, jenž měl navíc blízko k hospodářským otázkám, provést výraznou personální obměnu v politickém vedení a nastartuje nový politický kurz radikálních ekonomických i celospolečenských změn, které před dvěma dekádami sama Moskva v Československu udusala.
Protokoly z návštěvy M. Jakeše
Jakeš byl sice s tímto záměrem obeznámen, ovšem vzhledem ke složení stranického vedení, ambicím i ožehavé minulosti jeho některých členů (participace na potlačení reforem Pražského jara) to bylo víceméně bez razantního politického řezu nereálné. Výstižným příkladem toho je Gorbačovovo doporučení učiněné před Jakešem, aby více spolupracoval s bývalými členy KSČ. Ovšem paradoxně právě Jakeš dohlížel v rané fázi tzv. normalizace z pozice předsedy Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ na vylučování dotyčných… Současně však Gorbačov ještě v dubnu 1989 podpořil úsilí vedení KSČ nepřehodnocovat rok 1968. Jenže bez tohoto podřezání si vlastní politické větve šlo docílit radikálních politických změn jen velice limitovaně. Výsledkem bylo tápání, chaos a bezradnost nejen uvnitř stranických vedoucích struktur a vyčkávání na sjezd strany, který se měl odehrát na jaře 1990. Zároveň se tím zvyšovala očekávání a aktivita veřejnosti.
Fotogalerie: - Havlův svetr i oblek Jakeše
Gorbačov se proto definitivně rozhodl v souvislosti s geopolitickou situací a vzrůstajícím napětím v Československu po událostech 17. listopadu hodit Jakeše společně s dalšími vedoucími funkcionáři KSČ přes palubu. Již 24. listopadu se Jakeš pod tlakem veřejnosti i svých soudruhů vzdal postu generálního tajemníka strany a za další dva týdny dokonce jako obětní beránek přišel po pětačtyřiceti letech o stranickou legitimaci, což dlouhodobě těžce nesl. Velký kontrast s dnes možná překvapivým faktem, že jen několik měsíců předtím zaznívalo v politickém zákulisí Jakešovo jméno v souvislosti s hledáním nového československého prezidenta.
Jakeš po Listopadu Gorbačovovi nemohl přijít na jméno, snad dokonce víc než představitelům disentu. Stále se přitom vracel ke vzpomínce, jak několik měsíců před sametovým předáním moci stáli vedle sebe a slibovali si, že socialismus nedají. Gorbačovovo následné chování chápal jako těžkou zradu a politickou neprozíravost, které rozvrátilo socialistický tábor a uvrhlo lidstvo zpátky do podle jeho názoru méně vyspělé kapitalistické etapy dějinného vývoje.
Historik Michal Macháček
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
