Chcete, aby této zemi vládl Andrej Babiš?Anketa
Právě dnes je to 35 let ode dne, kdy se uskutečnil jeden z nejznámějších soudních procesů tehdejšího Československa. Ve středu se proto v Knihovně Václava Havla na události tehdejších dnů vzpomínalo. Spolu s Havlem byl tehdy odsouzen též Petr Uhl, Václav Benda, Otta Bednářová, Dana Němcová či Jiří Dienstbier. Zážitky z té doby přednesla přítomným Kamila Bendová – i ona tehdy totiž byla při tom.
Na začátku všeho byl vznik VONSu. To byl Výbor na obranu stíhaných, přičemž od počátku se jeho zakladatelé a později další členové scházeli v bytě Bendů. Ten se nacházel na Karlově náměstí, byl v centru a tím pádem ideální z hlediska dostupnosti. Možná se dá namítnout, že by VONS nevznikl, kdyby před tím, o rok dříve, nepodepsali někteří lidé u nás Chartu 77. Námitka to může být namístě, nicméně podstatou sešlosti v Knihovně Václava Havla nebylo hledat řešení, kdo byl dřív a zda by něco vzniklo, kdyby Charta nebyla. Jak už bylo uvedeno, několik desítek lidí se sešlo v Ostrovní ulici, kde knihovna sídlí, proto, aby si připoměli, co se tehdy dělo. A jak během večera od přítomných lidí v publiku občas zaznělo, bylo toho opravdu víc než dost a některým událostem už generace, která se narodila po roce 1989, možná ani nechce věřit.
Začalo to na plese? Zadrželi tam Landovského i Havla
„Víte, bylo to zvláštní. Poté, co jsme v roce 1977 podepsali s několika dalšími Chartu, od ledna následujícího roku jsme se společně scházeli u nás v bytě – na tom Karlově náměstí. Dozvěděli jsme se tenkrát, že se bude konat ples železničářů, a tak jsme tam chtěli společně vyrazit. Záhy se ukázalo, jaká to byla chyba. Pokud jsme se totiž scházeli u nás v bytě, asi nás Státní bezpečnost nepokládala za tak nebezpečné, měla nás pěkně pod dozorem. Jenomže toho, abychom společně vyrazili někam mezi jiné občany, se velmi báli. Když se dozvěděli, že chceme jít na ten ples na náměstí Míru, obšancovali to tam natolik, že zabránili, aby dovnitř sálu kdokoli z nás vešel. Někoho vyvedli, někomu sebrali vstupenku, a jak bylo zvykem, někoho potřebovali zavřít. Pro začátek alespoň do cépézetky – tedy cely předběžného zadržení. K tomu, aby se mohli po někom svézt, používali běžně triky jako že dotyčného nechali legitimovat se, když vytáhl občanku, roztrhli mu ji a tím pádem to pro ně byl důvod ho zadržet, poněvadž neměl v pořádku doklady. Z toho plesu nakonec odvezli a zadrželi Václava Havla, Pavla Landovského a Jaroslava Kukala,“ vzpomněla na dobu před 35 lety Kamila Bendová, matka poslance Marka Bendy.
Psali jsme:
Jak dodala, toto byly ty momenty, kdy si lidé, režimem šikanovaní, kladli otázku, zda neexistuje nějaká cesta, jak se bránit proti zlovůli tehdejší garnitury a všudepřítomné Státní bezpečnosti. „A tak jsme založili Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. I díky aktivitám, které jsme okamžitě začali, se podařilo dokázat, že všeichni tři zadržení na tom plese byli brzy propuštěni. A postupně jsme se dozvídali o dalších nespravedlnostech… Lidé byli odsuzováni často za něco, co může dneska někomu připadat jako vtip, ovšem soudci tomu tehdy říkali pobuřování nebo dokonce podvracení republiky. Samozřejmě byla i celá další plejáda paragrafů, které se daly využít při hledání postihu někomu, kdo se stal nepohodlným nebo vyčníval z řady – třeba – a to bylo hned několik případů, které jsme řešili – napsal na úřady negativní dopis. Kritické dopisy úředníkům sedícím kdekoli stály většinou jejich autora zhruba něco kolem roku svobody,“ konstatovala Bendová. Zavzpomínala mnohá – dnes někdy i už zapomenutá jména, připomněla i Františka Bublana, který byl potrestán za to, že jako kněz vyvěsil prapor na znamení smutku.
Kterak stačilo nestihnout vlak a z člověka byl kriminálník...
O někdy nesmyslnosti doby spontánně během povídání Kamily Bendové prozradila svůj osobní zážitek i jedna z žen v publiku. „Já byla například potrestána za to, že jsem vycestovala do ciziny, ale nestihla jsem se vrátit v přesně určeném termínu, ujel mi vlak, musela jsem jet jiným. Bylo na to nahlíženo jako na násilný čin opuštění republiky,“ uvedla světlovlasá žena svoji zkušenost z dob ne až tak dávno minulých.
Nutno dodat, nebylo to během uvedeného večera poprvé ani naposledy, kdy někdo z publika vstoupil do vyprávění Kamily Bendové s tím, jak on sám tehdejší dobu viděl a prožíval na vlastní kůži.
Ovšem jelikož hlavním tématem setkání byla připomínka role VONSu, k významnějším odchylkám od toho nedocházelo. Hovořilo se mimo jiné o tom, jak vznikl, jak pracoval, kdo ho tvořil, koho se zastával a jak vypadal proces s jeho členy, jehož výročí spadá právě na dnešek (a včerejšek – byl dvoudenní, pozn. red.). Pro připomentí lze tedy shrnout to, že Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných byl založen skupinou signatářů Charty 77 v roce 1978. Jeho členové mj. poskytovali politickým vězňům právní, finanční a jinou pomoc a obraceli se na československé úřady s žádostmi o nápravu.
Proces se konal nedaleko Karlova náměstí - téměř symbolicky?
Jak se dalo čekat, řada členů VONSu byla za svou činnost šikanována a vězněna. Nejznámějším se pak v souvislosti s ním stal již zde zmiňovaný soudní proces z 22. a 23. října 1979. Při něm bylo šest hlavních představitelů odsouzeno k nepodmíněným trestům v rozmezí od dvou do pěti let. Jistým paradoxem bylo možná i to, že se odehrával před Městským soudem ve Spálené ulici – tedy na dohled místa, kde se členové VONSu pravidelně scházeli.
Psali jsme:
Stalo se však to, co si nikdo z tehdejší vládní garnitury nepřál. Soudní řízení pod taktovkou komunistickému režimu způsobilo obrovskou mezinárodní ostudu a na místa po zatčených nastoupili další aktivisté.
Jak uvádí Wikipedie, VONS si totiž kladl od samého počátku za cíl sledovat a zveřejňovat případy politických vězňů a dalších osob pronásledovaných z politických důvodů. Motivací pro založení výboru bylo zjištění, že na mediálně známé osobnosti si StB tolik netroufla jako na lidi neznámé, kteří tak byli bez mezinárodní mediální ochrany perzekvováni daleko více.
Aby se neděly věci utajeně, předávaly se informace i do zahraničních médií
„Ano, věděli jsme, že je potřeba sledovat a zveřejňovat případy lidí, kteří byli v Československu, vesměs z politických důvodů, stíháni a souzeni v rozporu s československými zákony a mezinárodními úmluvami o lidských právech, a poskytovat jim pomoc. Proto byly jednotlivé případy zveřejňovány ve formě sdělení a ta sdělení byla zasílána československým státním orgánům, ale i světovým agenturám (Reuters, AFP, DPA) a zahraničním svobodným médiím (Svobodné Evropě, BBC či Hlasu Ameriky)," potvrdila Kamila Bendová. Jak uvádí encyklopedie, sdělení byla nakonec bedlivě spočítána, celkem jich bylo 1125.
Členové VONS byli pro svou činnost komunistickým režimem pronásledováni, někteří museli odejít do exilu v souvislostí s akcí Státní bezpečnosti s krycím názvem Asanace.
Jak připomíná opět Wikpedie, později se ukázalo, že dva členové výboru - Věra Vránová a JUDr. Josef Danisz - byli agenty Státní bezpečnosti.
I když tématem večera v Knihovně Václava Havla nebyl vývoj událostí po roce 1989, za zmínku na závěr stojí i fakt, že VONS vyvíjel svou činnost i po sametové revoluci. S minimálním úspěchem se snažil o očištění české justice. Ovšem mezi jednotlivými členy narůstaly rozpory, které vyústily k tomu, že se v červnu 1996 rozhodli členové o pozastavení činnosti VONS. Následovníky však přece jen má. O obdobnou činnost se v současnosti snaží například Amnesty International či Spolek Šalamoun.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
