Kdybyste bydleli ve volebním obvodu Zlín, kterého kandidáta byste volili ve 2. kole senátních voleb? Případně, bydlíte-li tam, koho budete volit?Anketa
Již minule jsme hovořili o tom, že není jasné, kdo chce vlastně ze strany velmocí bojovat proti Islámskému státu v Iráku a Sýrii, když Turci možná tajně doufají, že jim nepříjemní Kurdové budou bojem poškozeni. Máme po týdnu jasněji? Turci bombardovali pozice Kurdů na svém území, iráčtí Kurdové krvácí a bojují proti přesile...
Jasno nemáme a jen tak ho mít asi nebudeme, ale obecně se zdá, že turecký prezident Erdogan situaci překombinoval a teď má víc nepřátel než těch, kdo by při něm stáli. Osud Kobani, kurdského Stalingradu, je určující hned v mnoha směrech – fakt, že Turecko kvůli svým partikulárním zájmům nechalo Islámský stát, aby město kousek od svých hranic „převálcoval“, žádné dlouhodobé výhody pro Ankaru nevytváří. Ano, Kurdové mohou být na jedné straně těmito boji oslabeni, ale na druhou stranu už vědí, že i v boji proti turecké vládě mohou „odhodit rukavice“, protože dojednaný mírový proces byl z tureckého pohledu jen trik. Ankara už tak musela začít bombardovat východní kurdskou část své vlastní země, protesty proti nastolené politice se ozývají i z „erdoganovských“ islamistických řad, Američané jsou nuceni se tvářit, že jim „najednou o Kurdy nejde“, i když původně to byl hlavní cíl nové války, ale bez pozemních jednotek IS neporazí…
Kdybyste bydleli ve volebním obvodu Pelhřimov, kterého kandidáta byste volili ve 2. kole senátních voleb? Případně, bydlíte-li tam, koho budete volit?Anketa
Uvidíme, co bude dál, ale mám dojem, že Turecko bude muset už velmi brzy prokázat opravdu eskamotérskou flexibilitu, aby se ubránilo Kurdům, IS a přitom si uchovalo alespoň triviální vazby na Evropu, USA či Rusko – o všechny tyto tři strany by se rádo opíralo, ale problém je v tom, že ramena k opření s každým dnem couvají. Tím spíš, že se USA a Rusko ve středu dohodly na spolupráci v boji proti IS a Kerry s Lavrovem po třech hodinách jednání v Paříži oznámili, že hlavním jejich tématem byl Írán – tedy strategický regionální rival Turecka, zatímco EU mezitím dala znovu Ankaře najevo, že o turecké členství v Unii nikdo nijak zvlášť nestojí…
Kdybyste bydleli ve volebním obvodu Praha 5, kterého kandidáta byste volili ve 2. kole senátních voleb? Případně, bydlíte-li tam, koho budete volit?Anketa
Bylo by moudré dodávat Kurdům zbraně, či dokonce dát do jejich služeb naše gripeny, jak navrhuje Miloš Zeman? A zeširoka řečeno: Co vlastně Západ asi udělá ve věci řešení problémů s IS nyní, když už jsou očím západních občanů barvitě líčeny příběhy o uřezávání hlav kurdských bojovníků, krutosti radikálů z IS a přítomnosti evropských muslimů v boji? Přijde pozemní invaze, kterou západní veřejnost nakonec snad i přivítá?
Pokud vynecháme ona „barvitá líčení“, jejichž hodnota je hlavně infotainmentová, vyvstává zásadní otázka: Pokud budeme dodávat Kurdům zbraně, jen urychlujeme logický – a podle mého i neodvratný -- vznik kurdského státu. Jenže tento stát bude potřebovat území. Kurdové žijí na území Turecka, Iráku, Sýrie, Íránu… Jsme připraveni nějak těmto zemím vysvětlit, že by měly „mít rozum“ a odevzdat kus svého území na „dobrou věc“? Aby nebylo mýlky, osobně mám, za to, že Kurdové jsou nezaslouženě posledním velkým národem bez státu, a když ho díky Západu dostali i kosovští Albánci, tak by byla hanba, aby ho neměli i Kurdové. A samozřejmě Palestinci, když jsme u toho. Nicméně nevím, jak chce Miloš Zeman a západní politici obecně přesvědčit třeba Turecko, aby si „ulouplo“ kus území „pro charitu“. V Sýrii a v Iráku by to neměl být větší problém, protože tam už Kurdové značnou míru autonomie beztak mají, ale bez tureckého Kurdistánu by to byl „invalidní“ stát a zdroj další války. Takže pokud řekneme A v podobě dodávek zbraní, měli bychom být připraveni i na to, jak napsat B…
Psali jsme:
Ministři zahraničí Kerry a Lavrov se v družném rozhovoru v zahradě sice nedohodli, pokud jde o Ukrajinu, jasně však dali najevo, že pokud jde o boj proti IS, jsou zajedno. Co nám to pánové vůbec předvedli? Jak se při čím dál větší výši potopy jménem ,,IS" proměňuje pozice USA vůči Rusku směrem k Ukrajině?
Pokud bychom porovnávali „takřka válku“ třeba ještě z léta, jsme dnes svědky takřka idylky. Jasně to vyjádřil šéf amerického „nevládního“ Freedom House David Kamer, když minulý týden přiznal, že Ukrajina vypadla ze seznamu priorit nejen pro americká média, ale i pro prezidenta Obamu, který se nyní více zajímá o Islámský stát nebo ebolu. A dohoda o společném boji proti IS zdá se být pro obě strany významnější než Ukrajina – už jen proto, že John Kerry po třech hodinách jednání se Sergejem Lavrovem (mimochodem o Ukrajině bez Ukrajiny) podotkl, že neuzná nezávislost Novoruska. Jako kdyby někomu vadilo, že USA a Západ neuznávají Jižní Osetii, Abcházii nebo Podněstří, stejně jako nevadí, že část EU a Rusko dodnes neuznaly Kosovo. Uznání nebo neuznání – to je v mnoha ohledech formální věc, důležité je, zda ona územní entita existuje a funguje. Novorusko sousedí s Ruskem, takže přežije, a jak vše bude vypadat za dvacet, třicet let, to už je věc jiná. Pokud se tedy Washington omezuje na „neuznání“, zdá se být zřejmým, že americko-ruská ruka je zase – alespoň na čas – v reálpolitickém rukávu. Teď je jen potřeba, aby to někdo šetrně vysvětlil i Ukrajincům.
Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Andreje Zubova, Martina Bursíka (+z 6.8. a z 23.6.) Karla Schwarzenberga (z 3.10.), Miroslava Kalouska, Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10.9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Michala Kučery, Romana Šmuclera, Jiřího Peheho (z 11. 9.), Romana Jocha (ze 7. 8.) + (9. 9.), Jiřího Pospíšila, Marka Ženíška, Přemysla Sobotky, Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, Jiřího Šestáka, Cyrila Svobody (z 1. 9.), Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové, Karla Schwarzenberga (ze 14.8), Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody (z 22. 8.), Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Peheho (30. 7.), Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka, Džamily Stehlíkové či Michala Marka.
Který evropský národ máte nejraději? (Hlasování od 14.4.2016)Anketa
Prezident Ukrajiny Porošenko vydal provolání k národu, podle kterého je nutno řešit problém Donbasu čistě mírově. Čili, „vyměknul" Porošenko? Není to zvláštní před volbami? Co dalšího se na Ukrajině stalo zásadního a určujícího, např. pokud jde o demonstrace ukrajinských vojáků za demobilizaci? A co volební kampaň, poněkud ostřejší, než jsme zvyklí u nás?
Poté, co Kyjev onehdy přiznal, že na stranu rebelů přeběhlo/dezertovalo asi šest tisíc vojáků a mezitím přebíhají další prapory, a sám Porošenko přiznal, že za půl roku bojů ukrajinská armáda – v důsledku dezerce i bojů – přišla o 65 procent své techniky, tak ono „vyměknutí“ zdá se býti sebezáchovným. Ten pán neovládá ani Kyjev -- provolání „k národu“ pro jistotu zveřejnil jen na prezidentském webu -- a neumí občanům vysvětlit, proč by měli umírat v boji se svými spoluobčany v době, kdy „nový Kyjev“ dovedl Ukrajinu „cugrunt". Přes 93 procent Ukrajinců považuje ekonomickou situaci v zemi za špatnou, MMF předpokládá propad HDP o 15 až 20 procent a Kyjev bude potřebovat dodatečných 19 miliard dolarů, jen aby vláda udržela stát v chodu. Hřivna se ocitla ve volném pádu a Ukrajinci si z bank od počátku letošního roku vybrali už 101 miliard hřiven, což vedlo ke krachu 17 ze 180 ukrajinských bank, přičemž dalších 15 už má k bankrotu blízko.
K tomu se očekává další až 40procentní zdražení elektřiny pro domácnosti a plynu na topení až o 50 procent a vláda evropského státu už je v pozici, že lidem slibuje, že nebude vypínat elektřinu. Před parlamentem už zase létají Molotovovy koktejly, ale i útočné granáty od žoldáků z praporu Azov. A Polsko s novou vládou do toho všeho Ukrajincům ztížilo získání schengenských víz: Nově bude požadovat mimo jiné také potvrzení o zaměstnání, dostatečném množství peněz a potvrzení o ubytování v schengenském prostoru, ať už v soukromí nebo v hotelu. Ve výsledku se tak Ukrajinci namísto očekávaného zrušení víz do EU ocitají v komplikovanější situaci než před loňským Majdanem. Je stále očividnější, že se Ukrajinci nechali nalákat na marketingově propracované sliby některých západních politiků, kteří si to chtěli „rozdat“ s Ruskem. Jakmile ale se Putin nepoddal, nechali toho a doplácí na to ale právě Ukrajina. Zvláštní přitom je, že Ukrajina už jednu Oranžovou revoluci a její následné korupční rekordy zažila, tak nechápu, že na to samé lidé skočili podruhé.
V Praze probíhá každoroční konference založená Václavem Havlem Forum 2000. Značná pozornost je na ní věnována Rusku. Kromě Chodorkovského, kterého jste označila za „mrtvého koně Západu", na ní mluví známý historik Andrej Zubov. Co říkáte na jeho tezi, že „komunismus se v Rusku vrátil ve formě autoritářského fašismu"? A jaká další prohlášení z Fora 2000 k Vám doputovala?
Přiznám se, že při pohledu na letošní účastníky Fora mě napadlo, že takový výběr neoliberálních dinosaurů už se jinde sejde opravdu jen těžko. Co říci na profesora Zubova? Asi nic moc – kdyby neřekl těch pár vět proti Putinovi, tak ho do Prahy nikdo nepozval. Mě osobně vždy zaujme, že ve vedení celé akce je stále jordánský princ, což mě ujišťuje, že nám tady na Žofíně opravdu jde o demokracii.
Jsme našimi médií neustále varováni před virem eboly, který postupuje už i po USA a co hůře, je prý i v Drážďanech. Jde skutečně o těžký celosvětový problém, který byl Západem podceněn? A co různé konspirační teorie, které se kolem něj šíří?
Nevím, obecně platí, že dokud se nějakou exotickou chorobou nenakazí žádný běloch, neřešíme to, ačkoli jsme na Západě ti jediní, kdo by situaci řešit mohli. Nynější proměna „boje proti ebole“ ve válečnou operaci je samozřejmě na pohled šílená, ale na druhou stranu platí, že se vše nechalo dojít do stadia, kdy lidstvo prohrává s virem. Přitom je „legrační“, že pro vir eboly není člověk tím nejlepším hostitelem, protože umírá většinou dřív, než se vir stačí reprodukovat. Ale zpět k otázce, na konspirační teorie o nutnosti snížit počet obyvatel planety řízenými nebo přehlíženými epidemiemi nevěřím. Je to jen naše zakódovaná koloniální nadřazenost, nic víc.
Naše Ministerstvo zahraničních věcí připravuje novou koncepci přístupu k lidských právům, která nemá již tam moc zdůrazňovat „atlantické" lpění na politických právech (Kuba, Čína, Rusko), ale má zohledňovat i práva sociální, ekonomická a ekologická. Demokracii má šířit „tam, kde je to možné", přinesl útržky koncepce český tisk, který ji také okamžitě rozcupoval jako zradu ideálů Václava Havla. Vy jste nedávno obsáhle hovořila s hlavním architektem této změny, náměstkem ministra zahraničí Petrem Drulákem. O co tu podle vás jde? Vydává se Drulák správným směrem? Nejde tu o podlézání diktátorům za přísliby zakázek pro české firmy?
Faktem je, že cestou na rozhovor s panem Drulákem jsem byla natěšená na novou koncepci české zahraniční politiky, která na první - sloganovitý - poslech zní opravdu dobře, ale po několika „kontrolních“ otázkách mé nadšení opadlo. Není to v jádru podlézání diktátorům, jen chceme vylepšit vztahy s Čínou, kterou jsme opravdu až dosud vnímali hodně „dalajlamovsky“, jako kdyby sám dalajlama byl pupkem pokroku a nevyrůstal se stovkami osobních otroků. Ale kromě uchopitelné ekonomické orientace na Čínu jsem žádnou definovatelnou změnu nezaznamenala. Takže ano, je fajn, že když fakticky akceptujeme izraelskou okupaci Palestiny, tak budeme akceptovat i čínský Tibet a trochu tím srovnáme naši „schizofrenii“, ale jinou praktickou „novost“ jsem v té koncepci nezaznamenala. Snad s výjimkou názoru, že členské státy EU by vlastně neměly mít žádnou zahraničněpolitickou pravomoc, aby velké státy – Německo, Francie, Británie – nemohly „hrát vlastní hry“. Jako by tím pan první náměstek říkal, že když my nemáme ambici být v mezinárodních vztazích svrchovaným státem, tak už nikdo.
Na závěr tradiční otázka: Co dalšího zásadního se za poslední týden stalo, co vás překvapilo? A co bychom měli v nejbližší době rozhodně sledovat?
Myslím, že nejzajímavější a nejnapínavější bude sledovat vývoj na Blízkém východě a severu Afriky – od Libye přes Egypt, Sýrii, Irák až po Jemen a Saúdskou Arábii se daly – ať už v důsledku arabského jara nebo politiky Západu a jeho válek -- do pohybu mohutné procesy, které v příštích letech mají „čáku" překreslovat fyzické i politické mapy regionu, který ovládá 60 procent světových zásob ropy…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
