A jsme v tom zase. Opět se zpívá stále stejná písnička, opět zní jen jeden vrchností schválený názor, opět se straší předem definovaným nepřítelem, novináři jsou opět hlásnou troubou vůle establishmentu. Možná i proto mám skoro po třiceti letech od předání moci komunistů do rukou nynějších „demokratů“ pocit, že kráčíme kupředu do minulosti.
Jsou demonstrace proti Babišovi a Benešové prospěšné?Anketa
Úvod dnešního Newsroomu souvisí s jeho hlavním tématem, a to je na můj vkus brutální protiruská agenda stanice Český rozhlas Plus posledních dní. Antisemitismus 21. století? Podílejí se na něm i lidé, kteří éru socialismu nezažili, což je věčná škoda. Možná vše souvisí s aktuálním výročím osvobození Československa od nácků a jaksi se nehodí do krámu připomenout, že při něm padlo 140 tisíc sovětských vojáků. Nebo šéfredaktor stanice zavelel: Do útoku! Nach Osten!
Tomáš Kňourek
Člověk pracující pro NATO mezi komentátory zapadne
Není nic jednoduššího, než si „produkci“ Plusu, převážně pořadu Názory, argumenty, pěkně chronologicky den po dni hodit na papír.
25. dubna – Libor Dvořák: Ruské doklady pro obyvatele Donbasu. Co na to Volodymyr Zelenskyj?
26. dubna – Alexandr Mitrofanov: Na Rusko dopadl tzv. Zelenského efekt
27. dubna – Dezinformace jsou důležitou součástí ruské vojenské strategie, říká datový analytik Vrábel (psal jsem o něm minule, člověk pracující pro NATO, financovaný britskou a americkou vládou)
29. dubna – Libor Dvořák: Putin a ruské občanství pro všechny Ukrajince
30. dubna – Jiří Leschtina: Nejmladší z rodu Jágrů u čínského tyrana Si (tady je zmínka nejen o proradném hokejistovi, ale i o zlém Rusku.)
30. dubna – ‚Kriminalizace všedního života.‘ V Rusku je 236 politických vězňů, uvádí americká studie (www.irozhlas.cz)
Je třeba varovat před Ruskem, ale i před vlastenectvím
30. dubna – Petr Šabata: Návrat k úspěšným národním státům je iluze. Nikdy neexistovaly
I tady šéfredaktor stanice varuje před Ruskem a nebezpečím jménem vlastenectví. Názor končí pohledem bytosti z jiného světa. „Kdo volá po izolované národní cestě, plánuje svým spoluobčanům upřít bezpečnost, vládu práva, slušnou ekonomickou úroveň a úspěch.“ Koneckonců kdo z nás by netoužil po bezpečnosti, kdy se po setmění především ženy a dívky bojí projít parkem, „auta a bomby“ šmelcují lidská těla, ničí se křesťanské symboly a volný čas trávíte v no-go zónách. Po vládě práva, ale nikoli spravedlnosti. Či po slušné ekonomické úrovni postavené na nekonečném dluhu a rotačkách centrálních bank.
3. května – Profesor z Harvardu: Žijeme v éře globálního narcismu. Čteme zprávy, které potvrzují naši pravdu
Reportér Českého rozhlasu v USA Jan Kaliba vedl pohodový rozhovor s profesorem Tomem Nicholsem, přednášejícím třeba na námořní válečné akademii v Newportu. Je autorem knihy Smrt odbornosti, sám sebe označuje za antipopulistu. Ve zmíněném rozhovoru se mimo jiné rozhořčuje nad důsledky ignorování faktů a nedůvěry k odborníkům ze strany veřejnosti. Dle mého lidé tohoto typu mají jednoduše strach, že je za pár let už nikdo nebude poslouchat.
Nedivím se, stačí si rozhovor pustit. Například: „Lidé vyhledávají zkratky k odbornosti, cítí se být experty, když se na chvíli podívají do telefonu, a to je podle mě opravdu nebezpečné. Za mého mládí předpovědi tvrdily, že do roku 2020 začne být jídla nedostatek a budeme hladovět. To se nestalo. A je požehnáním, že máme teď jídla víc, než jsme si kdy dovedli představit.“
Chtěl bych se jen zeptat, nedělali ty předpovědi odborníci? Měl jim ten hloupý lid věřit a začít si tvořit zásoby? Nebo že by zmíněný nedostatek potravin odborníci ve spolupráci se svými donátory sami plánovali?
Amerického exportního artiklu jménem dolarokracie už bylo dost
Další perlou, na kterou zpravodaj nijak nereaguje, je: „Přál bych si, aby teď Rusko hrálo podstatnější roli v americké veřejné debatě. Ale jak jsem říkal, jsme teď zabráni do svých vlastních problémů a nemyslíme dostatečně na zbytek světa, což je typický americký přístup.“
Za občany většiny států ze srdce pléduji za to, aby USA příliš na ten zbytek světa opravdu nemyslely. Rozvrácených zemí, milionů mrtvých, humanitárních bomb a dalších projevů amerického exportního artiklu jménem dolarokracie už bylo více než dost. A do toho všeho se ošklivý Donald Trump s tím Ruskem chce bavit. No hnus.
Nicméně přesto zůstávám optimistou. Třeba se někdy dočkáme interview s názorově odlišnými kapacitami, jejichž heretické myšlenky můžeme číst především na „dezinformačních“ webech. Kupříkladu s Paulem Craigem Robertsem, bývalým náměstkem ministra financí v Reaganově vládě, novinářem, bloggerem a komentátorem; nebo s hlavním Reaganovým mediálním poradcem a autorem jeho projevů Patem Buchananem. Hodí se vůbec jejich pohledy na fungování světa do vysílání?
Psali jsme:
3. května – Jiří Leschtina: Ministr Havlíček hýčká naděje Rusů i Číňanů
3. května – Není otázkou, zda Rusko použije dezinformační kampaň, ale jak, varuje šéf BIS před eurovolbami (www.irozhlas.cz)
4. května – Alexandr Mitrofanov: Putin zahájil trolling Zelenského. Ten je ale zběhlejší
Výročí masakru v Oděse za komentář ČRo Plus nestálo
5. května – Novinářka popsala, jak funguje ruská továrna na fake news. ‚Smrtí mi pak vyhrožovali i přátelé,‘ vzpomíná (www.irozhlas.cz).
Mimochodem, nevšiml jsem si, že by někdo okomentoval výročí masakru skoro padesátky rusky mluvících Ukrajinců z 2. května 2014 v Oděse, kdy je tamní majdanisté upálili a zbytek postříleli. Mám tip, spisovatelka a chartistka Lenka Procházková by to bravurně zvládla.
Několik poznatků na závěr. Experty na ruskou politiku jsou v Českém rozhlasu Plus pánové Libor Dvořák a Alexander Mitrofanov. Není divu, oba přece nemají k Rusku žádné předsudky, jejich komentáře postrádají licoměrnost a vycházejí z principu „padni, komu padni“.
Třeba pan Mitrofanov, esence zdravého rozumu. Stačí se podívat na Twitter. Například jeden z diskutujících se pana Mitrofanova ptá, proč ho na rozdíl od dění v Rusku vůbec nezajímají stovky zatčených demonstrantů ve Francii. Odpověď: „Až bude Francie vést nás jako nepřátelskou zemi, která je terčem vlivu a následného převzetí, budu se zajímat o Francii. Agresorem proti České republice je ovšem nikoli Francie, ale Rusko, tak se zabývám Ruskem a zajímají mě také čeští kolaboranti.“
Bože, jak je to prosté! Od dneška stačí označit nějakou zemi za nepřátelskou, a tím legitimizuji bezpráví u spojeneckého státu. Humanita per huba. Trochu mi to připomíná i legendární výron Jiřiny Šiklové, která „raději se bude mýlit s Amerikou, než mít pravdu s Ruskem“.
Drzost Šabaty s Leschtinou, kteří tu budovali socialismus
Experty na českou zahraniční politiku jsou zase pánové Petr Šabata a Jiří Leschtina. Jejich spojení v jedné redakci je symbolické, vždyť spolu budovali socialismus už v 80. letech v Mladé frontě, tehdejším plátku ÚV SSM. O to víc mě zaráží míra drzosti, s jakou právě takoví útočí na Jaromíra Jágra kvůli jeho cestě do Číny. Pan Leschtina ho považuje za užitečného idiota Hradu, jehož předkové se musejí obracet v hrobě. A co předkové pana Leschtiny? Posuďte sami z jeho náhodně vybraných komentářů pro Mladou frontu z roku 1987.
„Na nedávném celostátním aktivu k zabezpečení závěrů 4. zasedání ÚV KSČ zdůraznil M. Jakeš ve svém závěrečném slově, že ‚nám nejde o jakýkoliv růst výroby, ale o takovou výrobu, která bude mít efektivní užití na vnitřním či zahraničním trhu‘. Doufáme, že tato slova si pečlivě poznamenali na poradě přítomní kapitáni sklářského a keramického průmyslu, i ti, kteří mají s vývozem jejich výrobků co do činění.“
O svazácké konferenci v SSSR se to dnešnímu rusobijci psalo
Další bonbónek s titulkem Poklady černé řeky o svazácké konferenci v SSSR. „Na pravém břehu řeky Ural, na samém okraji města Uralsk, stojí obelisk se dvěma ukazateli. Na jednou z nich je napsáno Evropa, na druhém Asie. Právě odtud vede na východ cesta do jedenáctitisícového městečka Aksaj, jen pár metrů od nejkrajnějšího domku se krčí ve stepi červenohnědé ubytovny, místním nářečím zvané vachty. V jídelně jedné z nich se tuto neděli sešly desítky mladých lidí z Československa. Za improvizovaný předsednický stůl zasedla i delegace ÚV SSM vedená členem předsednictva a tajemníkem ČÚV SSM V. Smělým. Ustavující celostaveništní konference Svazu mládeže na výstavbě Uralského plynárenského komplexu Karačagansk mohla začít.“
Nepochopím, jak tento člověk může to Rusko tak nenávidět...
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
