O práci už nepřicházejí „jen“ živnostníci a podnikatelé, ale také zaměstnanci ve školství. Někteří ředitelé nechtějí testovat žáky nebo odmítají nošení roušek. Kvůli nedodržování mimořádných vládních opatření skončil ředitel waldorfské školy Ivan Semecký. Ředitel Základní a Mateřské školy v Troubkách Petr Vrána nejdřív povolil výuku bez testů a roušek, pak ponechal jen možnost volby u nošení ochrany dýchacích cest. S tím, že může o místo přijít, počítá.
„Vím o mnoha ředitelích, kteří nechávají do školy chodit všechny děti, a vše ponechávají na dobrovolnosti. Většinou to dopadá tak, že všechny děti jsou s úlevou bez roušek, a testování se buď nedělá vůbec, nebo je v plánu jednou za měsíc až dva – a to testy, které chtějí rodiče,“ uvedla advokátka Jana Zwyrtek Hamplová. „Jak tito ředitelé říkají, co bude dál, záleží na udavačích. Zatím prý nejsou, a lidé jim spíše fandí. Včetně vedení radnic. Většinou se jedná o malé obce, a pochopitelně nestojí o publicitu. Jsou rádi, že mají klid. A přibývají. Lze říct, že odvahu mají hlavně ti ředitelé, za kterými stojí radnice, a nehrozí jim tedy odvolání. A je jich opravdu mnoho.“
A do jaké míry vlastně může problém „ubrzdit“ samospráva? Pokud by např. starosta mávnul rukou nad tím, že se ve škole, kterou zřizuje obec, netestuje a nenosí roušky, kývne vlastně na porušování opatření. „Starostovi ani zastupitelům nehrozí naprosto nic. Naopak, mohou se výrazně za své ředitele a vůbec za školy postavit. Obce a města nejsou podřízeny státu, a je vysoce sporné, zda stát vůbec mohl ukládat školám všechny ty povinnosti. Protože ani ty nejsou státu podřízeny. Mají jedinou povinnost – zajišťovat veřejnou službu, a to je vzdělávání. Nic víc,“ říká Hamplová. „Tedy srozumitelně řečeno, nikdo nemůže donutit obec ani město odvolat ředitele své školy. Opravdu nikdo. Školy mohou dostat teoreticky pokutu, a říkám teoreticky proto, že pokutám se dá soudně bránit. A protože ona opatření mají právní kvalitu, jakou mají, ani toho bych se nebála. Dokonce říkám, že pokud ty pokuty dostanou, ať se přihlásí. Ráda je zastoupím. Správní právo je moje parketa. A mnozí starostové naopak říkají – klidně to zaplatíme, hlavně že nebudeme týrat děti. V zákoně o obcích je, že obce nemusí být hospodárné, chrání-li důležitý zájem. A starostové to chápou jako důležitý zájem – tak jsem jim to poradila,“ dodala.
Ve školách je testování povinné dvakrát týdně. Školy mají problémy nejen s druhy testů, ale také s tím, kdo by měl vlastně samotný test vykonávat.
„Správná otázka, kdo by měl ve školách vlastně testovat. Ve školách nikdo. Už ve více rozhovorech jsem řekla, že se divím, že to na sebe učitelé berou. Nemají to v pracovní náplni, nejsou zdravotníky, nejsou ani zákonnými zástupci dětí… Stačí maličkost – aby se pod dozorem učitele děti strkaly, některému se vrazila tyčinka do nosu, způsobila mu nějakou vážnou komplikaci, a před soud postaví toho učitele. Náhradu škody na zdraví by zaplatila škola, tedy nepřímo její zřizovatel – obec nebo město. Tedy odpovědnost nesou učitelé a školy. Už proto bych ji odmítla,“ říká Hamplová.
Žádné seznamy! Co uvést do protokolu…
Od pondělí máme otevřené některé služby. Např. kadeřnické nebo kosmetické salony. Provozovatelé mají povinnost zapsat si jméno zákazníka s telefonním číslem pro případné trasování. Kdo chce službu využít, musí mít profesionálně udělaný test, nebo doklad o testu ze zaměstnání či školy, případně čestné prohlášení. A jak jde tohle dohromady s právním řádem?
„Je to absolutně v rozporu s naším právním řádem. Ostatně i Úřad na ochranu osobních údajů už zveřejnil svůj jasný nesouhlas. Něco podobného prostě v právním státě neexistuje. Žádná kadeřnice po mně nemůže chtít mé osobní údaje a informace o zdravotním stavu. Takže která kadeřnice to nebude dodržovat, a dostala by pokutu, každý právník ji z toho vyseká. Opravdu už začínám pochybovat o tom, že právo v této zemi někoho zajímá, nebo prostě ti mocní asi zkouší, co všechno si ještě necháme líbit. Obojí je skandální. Zajímalo by mne, jak chodí ke kadeřníkovi politikové, nebo jejich maminky, babičky. Že je tam v těch pražských kancelářích, kde tyto paskvily vznikají už pár měsíců, hanba nefackuje za to, co předvádějí,“ podotýká advokátka.
Podnikatelské odbory vyzvaly k občanské neposlušnosti, i k tomu, aby žádné seznamy podnikatelé nesepisovali.
„Naprosto s tím souhlasím. Žádné seznamy netvořit, a když přijde kontrola, tak uvést do protokolu, že sepis podobných seznamů je v rozporu s platným právním řádem ČR a protiústavním zásahem do soukromí zákazníků, a poslat je do… do lokality stranou civilizace, ať mluvím jako dáma. Pokud jim uloží sankce, tak k právníkovi, a bránit se,“ uvedla Hamplová. „Ostatně, pokud by se to začalo dít nějak hromadně, dá se zveřejnit vzor, aby to mohli kadeřnice a kadeřníci jen opisovat. Stát jim zkrátka ukládá povinnosti, které jsou v rozporu se zákonem, a vedením podobných seznamů riskují zase jen oni – podobně, jako učitelé děláním testů těm dětem. Víte, ono to je tak, že stát vydá opatření, ale odpovědnost hodí na ty, kteří budou tak poslušní, že ho poslechnou,“ dodala.
Pro běžného laika situace na první pohled vypadá tak, že čeká, co rozhodne vláda. Mezi tím je aplikován pandemický zákon, o kterém běžný smrtelník akorát ví, že existuje a zřejmě může být sankcionován jinak než dřív.
„Ten zákon je tragický. Za prvé tím, jak byl přijat. Vláda se ho bála vůbec položit poslancům na stůl, byl nějakou dobu v šuplíku, ale pak se stalo, že Sněmovna neprodloužila nouzový stav, pár minut se radovala… Ale pak vláda hrubě zneužila vyděšení hejtmanů, že bez nouzového stavu to nepůjde a všichni za pár dnů, obrazně řečeno, zahyneme, vyjednala napříč spektrem pro pandemický zákon podporu, protože ‚to bude vyřešeno‘, zdánlivě v něčem ustoupila, ale, opět stručně řečeno, musela si tajně mnout ruce, protože získala zbraň, o jaké se jí v době nouzového stavu ani nesnilo,“ popisuje Hamplová.
„Myslím si, že už jsou si toho vědomi i oni politikové, co pandemický zákon podpořili, jen to nechtějí přiznat. Pandemický zákon je dnes neskutečně zneužíván, a to za situace, že o pandemii hovoříme přesto, že čísla nedosahují ani čísel epidemie. Vůbec stav tzv. pandemie by měl být zrušen, protože k tomu dávno nejsou objektivní důvody. Vůbec nezlehčuji covid, musíme se s ním jako s novým virem umět vypořádat, a některá opatření jistě mají význam, ale to, jak se neskutečně zneužil k naprosté degradaci základních lidských práv a svobod, a k znásilnění práva a principů právního státu, a to vůči každému z nás, za to by jednou měli někoho zavřít. A to zcela vynechávám právní kvalitu pandemického zákona. Ta sama o sobě je katastrofální,“ dodala.
Psali jsme:
Žaloba u Nejvyššího správního soudu. „Čekáme na rozsudek“
Advokátka Jana Zwyrtek Hamplová zastupovala dvě nezletilé děti, zastoupené rodiči a současně i rodiče při podání ústavní stížnosti proti dvěma mimořádným opatřením. Ta se týkají testování ve školách a nošení roušek.
„Byl to pokus, protože jsem chtěla mít v rukou ústavní nález, který by všechna porušení práv vyhodnotil a byl by jasným vzkazem politikům, že podobná opatření už prostě přijímat nesmí. Zkrátka chtěla jsem názor nejvyšší autority. Ústavní soud stížnost odmítl, a odkázal nás na klasický proces – tedy dnes je u Nejvyššího správního soudu žaloba obdobného obsahu,“ popsala Hamplová. „Zpětně jsem si uvědomila, že tak zásadní nález, kde by muselo hodnotit i porušování mezinárodních úmluv, by Ústavní soud asi nemohl zpracovat během pár dnů, a jeho procesní postoj jsem i vnitřně akceptovala. Čekáme na rozsudek. Ostatně těch žalob je tam víc, věnuje se tomu více kolegů, a kooperujeme,“ dodala.
Další advokáti postupují obvyklou cestou. „Velmi úspěšný byl, u jiného opatření, kolega Zdeněk Koudelka, který uspěl s žalobou proti opatření, které omezovalo obchod a služby, a předtím jiní advokáti u jiných opatření, ostatně i nouzový stav byl Ústavním soudem označen v určité etapě protiústavním, a na rozhodnutí o opatřeních dotýkajících se škol ještě čekáme. Je ale velmi smutné, že advokáti musí neustále pracovat za vládu, a školit ji v tom, co je a co není platné právo na našem území. Je to ostuda, je to neomluvitelné, a děje se to celý rok,“ říká advokátka. „Buď na těch ministerstvech před právníky utíkají, nebo ty, které mají, by měli vyměnit. Bohužel dopady jsou vůči milionům lidí dole, kteří si plošným testováním pod hrozbou vyhazovu z práce ničí sliznice, a to i poté, co se prokázalo, že v těch podnicích žádná ohniska nejsou, ničí se zdraví a psychika dětí, ničí se živnosti… Včera jsem byla svědkem, jak na poště omdlel člověk, protože se dusil v respirátoru. Ničí nám těmi opatřeními zdraví i životy, a jak říkám, jednou, doufám, stanou hlavní aktéři tohoto všeho před soudem,“ dodává.
Vyvěšování vlaječek, cenzura jako před listopadem?
Advokátka připomíná dobu, kdy jsme museli v oknech vyvěšovat vlaječky, také cenzuru nepohodlných názorů lze podle ní přirovnat k cenzuře před listopadem. Jenže, je společnost schopna nějaké formy „listopadu“, když se právě brodíme „právním, ekonomickým a etickým marasmem“ s přihlédnutím k rozdělení lidí ať už kvůli majetku, práci, názorům nebo zdravotnímu stavu?
„To rozdělování lidí se děje celý rok naprosto cíleně. Jednotný lid se nehodí žádné vládě, protože jednotný lid taky může udělat zásadní změny. Jenže oni tou covid masáží lidi tak zblbli, omlouvám se, lepší výraz nemám, že ty skupiny vidí v sobě nepřátele, a všem uniká, že největším nepřítelem jsou ti lidé u moci, kteří si jedou své obchody, svou politiku, a líbí se jim ta obrovská moc, kterou mají v rukách, a kterou nám mohou zakázat cokoli a přikázat jakýkoli nesmysl…“ uvedla Hamplová.
„Pro lidi je asi pohodlnější poslouchat a nepřemýšlet. Ostatně bylo to tak i za soudruhů – pro svůj klid vyvěsili vlaječky a šli do průvodu, a doma pak nadávali a vztekali se. Ale ona i tak jednou trpělivost přeteče. Až nám dojde, že se tu zavádí nová covidtotalita, a to pod maskou zdánlivě ušlechtilých cílů, jako je ochrana našeho zdraví, vzepřeme se. Nic jiného nám totiž nezbude. Začne to těmi novými vízy pro vyvolené, pardon covid pasy, a skončí to tím, že někdo si nebude mít právo něco koupit, protože nebude mít vstupenku do obchodu v podobě dobrovolně povinného očkování nebo nuceného testu. Pořád jen čekám, že my, kteří si uchováváme zdravý rozum a klademe nepříjemné otázky a trváme na základních lidských právech a svobodách, budeme nazýváni zaprodanci a samozvanci. Jako kdysi chartisti. Už nyní se jakýkoli názor, a to i profesionálů lékařů, označuje jako dezinformace. Stále se tvrdí, že nikdo se nebude diskriminovat, jen ti očkovaní s covid pasy budou moci něco víc. Svatá prostoto! To už to mohou rovnou nazvat stranický covid průkaz. Nic dobrovolné nesmí být vstupenkou k VIP zacházení. A to je nemocných asi 0,5 %, tedy 99,5 % zdravých, a k tomu nám zcela zmizela chřipka. Covid tu je, je to zlá nemoc jako každá jiná, ale způsob zacházení s námi kvůli němu je neomluvitelný,“ dodala.
Advokátka poukazuje na to, že politici by měli především říct, co bude v souvislosti s epidemií po volbách. Zatím se ovšem ve Sněmovně řeší např. aktuálně cesta pana Hamáčka do Moskvy, i to, zda náhodou neplánoval vyměnit utajení informací za vakcíny.
„Oni vůbec nahoře řeší věci, které nikoho dole nezajímají. Maminky, co zůstaly s dětmi doma, protože jim nechtějí nechat ničit zdraví rouškami, nemají právo na peníze za ošetřování člena rodiny, přestože se s jejich dítkem zachází jako s nemocným. Dospělí si ničí sliznice testy, protože mají obavy, že je vyhodí z práce. Přestože to legitimní důvod k výpovědi není, suďte se rok dva bez příjmu. Proto jsem zparodovala ty dřívější kádrové posudky. O tom, že tisícům lidí se hroutí před očima jejich živnosti, které budovali, nemluvím už vůbec,“ uvedla advokátka.
Stát podle Hamplové vším, co dělá, dal jasně najevo, že pohrdá zdravím a psychickou lidí. „Nedbá na zdraví dětí, kašle na právo klasické i ústavní, tají před námi všechny smlouvy, které uzavřel v době nouzového stavu (proč asi?), odpovědnost hází od počátku na lékaře a sestřičky, na pracovitou samosprávu, obětavé rodiče dětí, kteří suplovali školy, aniž jim za to někdo vůbec poděkoval (naopak, sebrali rodinám právo na ono ošetřovné), a zatímco jeho podpora soukromého sektoru je katastrofální, sami si rozdávali miliony na odměnách,“ shrnuje advokátka. Za této situace nechápe řadu témat, která se otevírají. „Jako je sčítání lidu, hovory o manželstvích pro všechny, o Vrběticích a tak dále, protože to ty, kteří bojují o normální přežití, vůbec, ale vůbec nezajímá. Vím to – denně jsem mezi starosty, mezi rodiči malých dětí, komunikuji s lékaři, ekonomy… Takže – ráda bych slyšela od všech politických stran, jak se dívají na všechno to, o čem jsme mluvily. Zatím je ticho po pěšině. Sčítáme se, řešíme manželství pro všechny, a výbuch před sedmi lety, o kterém se pravdu stejně nikdy nedozvíme. O tom důležitém, co nás všechny zajímá, ti velcí hráči mlčí. Nechápu,“ uzavírá advokátka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
