Pavel žil naprosto normálním životem. Až do doby, než mu do protisměru vjelo nákladní auto, ve kterém seděl opilý řidič. On sám zahynul, přístrojovka v jeho voze a další části auta Pavlovi těžce poranily nohy.
Zase jeden blbej motorkář, co?
„Nejdřív mne odvezli v bezvědomí do nemocnice do Budějovic. Když jsem se probral po dvou dnech, řekli mi, že mi jednu nohu museli vzít. Druhou se mi snažili ze všech sil zachránit, ale po týdnu mi museli vzít i tu druhou. Byl to šok, ale řekl jsem si: Žiju, tak nebudu naříkat,“ svěřil se pro ParlamentníListy.cz mladý muž, původně internetový specialista.
Když se po dvou měsících dostal z nemocnice, bylo jasné, že ho čeká invalidní důchod, a že maximálně bude moct pomáhat svému otci v jeho malém obchodě.
„Táta se uživí jen tak tak, ale nabídl mi, že než abych seděl jen tak doma, můžu mu pomáhat a že mi nějakou tu korunu taky dá. Navíc prodejna je přízemní, bezbariérová a je to drobný materiál, malé díly na automobily. Nicméně zažádal jsem si na úřadě o invalidní důchod. Dokonce jsem tam přijel na vozíčku. Byla tam taková neskutečně protivná úřednice. Dala mi nějaké tiskopisy a řekla, až to budu mít, ať to pošlu nebo přivezu. Ptala se mne, co se mi stalo, tak jsem jí řekl, že jsem měl havárku. Aniž by mne nechala domluvit, dodala: „No, zase jeden blbej motorkář, co?“ Když jsem jí řekl, že ne, že mne sejmul náklaďák, neřekla ani promiňte a dodala: No jo, no,“ vzpomíná pan Pavel.
Račte si sem skáknout osobně
Po asi dvou dnech, protože tehdy nasněžilo a nemohl sám s vozíkem ven, zavolal na úřad, aby věděl, kam má tiskopisy potřebné i do budoucna pro přiznání “mimořádných výhod“ nechat zaslat. Vzala to ta samá “ochotná“ úřednice, které se představil, řekl jí, že je ten po tom úrazu. A když se jí ptal, kam přímo to má zaslat, aby se to neztratilo, odsekla mu: „No, poslat to můžete, ale taky by vám nohy neupadly, kdybyste se ráčil obtěžovat si sem skáknout osobně, ne?“.
„Tehdy jsem u toho telefonu seděl, a myslel jsem si, že se mi to zdá. To jsem se neudržel a jak to už ve mně vřelo z minula, a teď mi řekla tohle, dodal jsem klidným hlasem: „Nemohl, jsem totiž na vozíku, ty krávo!“ A položil jsem sluchátko.
Invalidní důchod mi dali, mám ho skoro osm tisíc. Ale pro nic dalšího jsem si tam už nikdy nešel. A potkat tu “dámu“, asi ji proplesknu, aby si uvědomila, jak se k lidem chovala.
Psali jsme:
Radnice: Mrzí nás to, ale úředníků je málo
„Napsal jsem tehdy svůj zážitek na radnici, kde mi odpověděli, že je to mrzí, ale kvalifikovaných úředníků je málo, proto z toho nemůžou vyvodit personální důsledky. To jsem myslel, že mne odvezou podruhé. Prý kvalifikovaní úředníci. To je opravdu vrchol. Protože otcovi se kšefty trochu rozjely a bratr, který žije v Holandsku, mi posílá každý měsíc nějaké poměrně slušné peníze, nejsem naštěstí závislý na těchto diktátorech říkajících si „sociální pracovníci a žijící z daní nás lidí. Ten, kdo ale s nimi musí komunikovat, a peníze potřebuje, je chudák,“ dodal pro ParlamentníListy.cz pan Pavel s tím, že se jednalo o táborskou sociálku.
„Ta nesmírně “ochotná“ paní tam prý už nepracuje. Asi povýšila, nebo ji vyhodili, to nevím. Ale upřímně mohu říct, že mne to tak znechutilo, že kdybych měl jíst kořínky a bydlet někde v azyláku, budu raději tam, než jít žebrat o pomoc k takovým „odborníkům“. Nějak si ti úředníci neuvědomují, že jsou tu pro nás. A to, co tu dělá ministr Jaromír Drábek, jim ještě nahrává. Úředníci vědí, že lidi těch pár korun potřebují a v podstatě jsou jejich rukojmí,“ podotkl postižený muž, který byl jen ve „špatnou chvíli na špatném místě“, když se mu úraz přihodil.
V Holandsku handicapovaným pomáhají
Jeho bratr žijící v zahraničí mu prý mnohokrát líčil, jak se v Holandsku chovají úředníci k handicapovaným, jak jim pomáhají a na co všechno mají nárok. „Myslel jsem si, že si ze mne brácha dělá legraci. Ale pak, když jsem tam jel s ním, jsem viděl, jak nejen na úřadech, ale na ulici, v obchodech se lidi chovají k postiženým. Je to o lidech, ale i o celé společnosti a politice. To, co je tady v Česku, jednak není vůbec demokracie a kapitalismus vůbec. Je to jen diktatura moci a neskutečný bordel. Divím se, že to tu ještě drží pohromadě. Naštěstí nemám ženu ani děti, a protože mám ještě sestru, která s námi bydlí, a o naše se s manželem mohou případně dobře postarat, vážně zvažuji, že půjdu do Holandska za bratrem, kde bych měl i práci jako internetový specialista. Být Čechem je spíš za trest, než hrdost,“ dodal vozíčkář z jižních Čech.
- Další autentické příběhy ParlamentníchListů.cz ČTĚTE ZDE
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radek Kraus
