Bártův soudce krčí rameny: Nechápu, proč bych měl politiky šetřit

Hned, jakmile vynesl soudce Šott v pátek rozsudek, stal se médii i řadou politiků opěvovaným. Zatímco Bárta odešel s podmíněným trestem, Škárka vyfasoval tříletý nepodmíněný trest za podvod. Vylákal totiž podle soudu z Bárty půjčku 170 tisíc, aby z obdržené částky obratem udělal úplatek a navíc falšoval důkazy.

Kočí také před soud jako obviněná?

V rozsudku zazněla ještě další důležitá věc. Obdobného jednání se podle soudu totiž mohla dopustit i někdejší předsedkyně poslaneckého klubu Věcí veřejných Kristýna Kočí, která od Bárty rovněž obdržela půjčku – tentokrát půlmilionovou – aby i z ní následně udělala úplatek s cílem Bártu zdiskreditovat či rozštěpit klub poslanců Věcí veřejných.

Soudce vyzval v rozsudku policii k prošetření některých Škárkových kroků, které nemohly být součástí tohoto konkrétního soudního řízení, například křivé obvinění. „Totéž pak platí pro jednání Kristýny Kočí, kde by měla být pozornost zaměřena i na posouzení podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. Zákoníku,“ píše se doslova v odůvodnění rozsudku.

Trestní oznámení už není třeba

Podá tedy soudce Šott na Kočí restní oznámení? „Tím krokem, který jsem učinil, bylo ono vyjádření v rozsudku a bude to i v písemném odůvodnění rozsudku. Nic dalšího není formálně potřeba činit,“ reagoval pro ParlamentníListy.cz. „Samozřejmě, pakliže se soud dozví o nějaké trestní činnosti stejně jako jakýkoliv jiný státní orgán, pak by měl dát podnět, který nemá žádnou zákonem předepsanou formu, orgánům činným v trestním řízení.“

Podnětem ze strany soudu bylo podle něj vyjádření v rozsudku. „Tam je to zcela jasné. A pokud se nemýlím, už jsem zaznamenal vyjádření některého z policejních mluvčích, že ten výrok soudu zaznamenali. Čili další kroky není třeba činit a za situace, kdy byl tento výrok už zaznamenán, není ho třeba ani nijak zdůrazňovat,“ dodal soudce.

Měl brát úplatky a je z něj podvodník

Bez zajímavosti není, že Škárka byl původně obžalován z braní úplatků, když z Bártových sto sedmdesáti tisíc korun odloupl pět tisíc pro svojí potřebu. Sedět ale má za podvod.

„Každé řízení je jiné. To, že se překvalifikuje jednání včetně toho, že se podstatně změní skutkový stav, samozřejmě při zachování totožnosti skutku, je poměrně běžné a stává se to často,“ vysvětlil redakci Šott.

Proč to dělali, to musí zjistit policie

Mimo rámec rozsudku nechtěl soudce komentovat, zda zůstávají otazníky třeba v tom, pro koho nebo v čím zájmu měl Škárka popřípadě i Kristýna Kočí podvádět. „Já nemohu rozvíjet nějaké teorie nad rámec rozsudku a jeho odůvodnění. My jsme vcelku jasně řekli, že ty důkazy svědčí o tom, že Škárka a patrně i slečna Kočí skutečně měli v plánu, buď to upozadit vliv pana Bárty, a pokud se to nepovede, tak rozštěpit poslanecký klub Věcí veřejných,“ připomněl soudce.

„Co je k takovému plánu přimělo, už je věc jiná. A já předpokládám, že tím by se mohla zabývat policie v případě, že dospěje k závěru, že je na místě to dál prošetřovat,“ doplnil. K věci nicméně poznamenal, že mediální výstupy z procesu nebyly vždy úplně fér.

Proces jako každý jiný

„Já si myslím, že mediální obraz, který z procesu vznikl a jak jsem ho mohl částečně zachytit, asi není úplně fér. Spousta věcí, která tam zazněla, nebyla prokázána. A jinak? Já jsem k té kauze přistupoval jako ke každé jiné trestní věci. Určitě ne s nějakým apriorním pohoršením, že se přede mne dostali politici. Ani s pocitem, že bychom měli v takovém případě postupovat nějak exemplárně,“ vysvětlil Šott po ParlamentníListy.cz.

„Na druhou stranu jsme si ani nemysleli, že bychom měli někoho šetřit. K věci jsme přistupovali, a myslím že do bylo jasné i z odůvodnění rozsudku, jako ke každé jiné trestní věci, kdy hodnotím důkazy a na základě důkazů se snažím najít spravedlnost,“ podotkl soudce.

Show jsem nedělal

Šott je podle svých slov ochoten přijmout kritiku, ale mediální show prý rozhodně nepořádal. „Já si myslím, že je naprosto v pořádku, že se lidé vyjadřují k veřejným věcem, a veřejnou věcí byl i tento proces. To znamená, že i jakákoliv slušná kritika je naprosto v pořádku a nemám s ní žádný problém,“ uvedl .

„Přesto k té medializaci procesu je třeba oddělit několik věcí. První je, že vyloučit veřejnost z trestního procesu lze jen výjimečně. A tady určitě nebyl žádný zákonný důvod. S tím souvisí další věc, a to jsou zvukové nahrávky a případně on-line přenos, když novináři seděli vzadu v jednací síni a ťukali si něco na noteboocích. I to bych mohl zakázat jenom z výjimečných zákonem stanovených důvodů. Ostatně zvukovou nahrávku pořizuje i soud z důvodů protokolace,“ vyčíslil Šott své možnosti.

Kdyby kamera svědkům vadila...

„Vím, že někdy podobným věcem brání technické důvody, protože v některých jednacích síních – ne u našeho soudu – on-line přenosy ruší soudní záznamovou techniku. Ale u nás tento důvod k zákazu není. To znamená, že pro mě jediná sporná otázka, kterou jsem musel vyřešit, byly kamery a fotoaparáty,“ dodal na vysvětlenou.

„To byla jediná otázka na rozhodnutí. A tady jsem vycházel z toho, že se jedná o věc mimořádného mediálního zájmu. Také bylo patrné, že kamery neomezí nijak právo obžalovaných na obhajobu. Dovedu si představit, že ve velké většině případů by to obžalované stresovalo, výrazně znervózňovalo, nemohli by se soustředit, tady bych postupoval určitě jinak. Ale to nebyl tento případ,“ míní Šott.

Byl jsem tím také pod kontrolou

Podle něj si většina svědků s přítomností novinářů věděla rady. „Umí vystupovat před kamerou a jsou na to zvyklí. Ostatně ta kauza se už dlouhou dobu medializovala a mnozí ze svědků na ni pro média reagovali už dávno před tím, než se věc dostala k soudu,“ konstatoval Šott.

„Každopádně kdyby se stalo, že třeba některý ze svědků by mě informoval předem o tom, že by se před kamerami necítil, byl jsem připraven reagovat i na toto. Nic takového se ale po dobu celého řízení nestalo,“ dodal soudce s tím, že naopak se díky přenosům on i celý senát dostaly pod veřejnou kontrolu.