Miliardář, milovaný zpěvák a jiní. Co vás ještě může potkat v boji o Hrad

Po deseti letech Václava Havla a stejném čase Václava Klause ve funkci hlavy státu se v březnu příštího roku ujme úřadu českého prezidenta historicky teprve třetí osobnost. Ta může vzejít zhruba z desítky uchazečů, jejichž jména už padají. Ale není vyloučeno, že se objeví ještě někdo, kdo do aktuálního okruhu kandidátů nepatří.

„Nabídka zatím příliš atraktivní není, a tak se v panice může nějaká strana rozhodnout, že kandidáta vymění. Nebo povstane z davu nový muž či nová žena, kteří také uvidí lesk a bídu kandidátů, a napadne je, že by se o tu funkci mohli ucházet,“ zamýšlí se pro Parlamentnílisty.cz politolog Zdeněk Zbořil. „Ta šance je velice malá. To, že ty dvě velké strany vygenerují ještě někoho nového, si dovedu představit, ale jinak asi ne,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politický komentátor Karel Hvížďala.

Z Ústavního soudu na Hrad se nikomu nechce

Politolog Jiří Pehe se domnívá, že objevení nového kandidáta bude záležet na tom, jak si v průzkumech veřejného mínění budou počínat současní uchazeči. „Pokud nebude veřejnost nadšená ze žádného z nich, tak do toho bude mít každopádně zájem vstoupit ještě někdo další. Kdo to typově může být, lze těžko odhadnout. Může to být celá škála lidí,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Jiří Pehe.

SLEDUJEME téma: Přímá volba prezidenta

„Už jsme slyšeli o Vladimíru Dlouhém a o jeho uvažování, ale mohou tam být i další kandidáti. Řada lidí se snažila přemluvit Pavla Rychetského coby předsedu Ústavního soudu, jiní se pokoušeli vtáhnout do prezidentské volby Elišku Wagnerovou. Tak je docela dobře možné, že si to někdo z těch, kteří to dosud odmítají, rozmyslí a do prezidentské volby ještě vstoupí. A pokud bude volba vypadat nerozhodně, může zlákat někoho, kdo by si kampaň a vše s ní související mohl dovolit finančně,“ dodává Jiří Pehe.

Pro Pitharta by byla funkce vyvrcholením politické dráhy

Podle Zdeňka Zbořila by měl Dlouhý jen malou naději, pokud by se za něj nepostavila nějaká politická strana. „Vladimír Dlouhý má svou životní story, nezapomeňme, že to byl dlouhodobě jeden z nejpopulárnějších politiků v České republice. Ale z politiků, kteří zatím nekandidují, bych na prvním místě jmenoval Petra Pitharta bez ohledu na to, jestli to chce dělat, nebo ne. Typologicky to je člověk, který má výraznou minulost, třeba i kontroverzní. Byl to předseda Senátu a odtud lze odejít jen do penze, nebo kandidovat na prezidenta,“ míní Zdeněk Zbořil.

Nemusí jít však jen o politiky. Zálusk na funkci hlavy státu může dostat i úspěšný podnikatel. „Pan Andrej Babiš nemá charisma, z těch ostatních se ten nejbohatší schovává a ani ti ostatní nemají zrovna moc velkou odvahu vystupovat na veřejnosti. Kromě pana Babiše zůstávají všichni ostatní skryti,“ zavrhuje tuto možnost politický komentátor Karel Hvížďala.

Podnikatele by mohla lákat doživotní imunita

„Nějaký úspěšný podnikatel může mít pokušení do té volby vstoupit, ale problém vidím v tom, že tito lidé by mohli uspět jedině v případě, že budou alespoň trochu spojováni s nějakým politickým proudem, nebo politickou stranou. I když panuje nálada proti politickým stranám, tak pokud by někdo jako Andrej Babiš měl úmysl kandidovat jen proti politickému establishmentu, tak neuspěje,“ domnívá se Jiří Pehe.

„Někteří podnikatelé při vzpomínce na doživotní imunitu by to mohli zkusit,“ směje se politolog Zdeněk Zbořil, ale hned dodává, že tento okruh lidí obecně nepožívá dobré pověsti. „Nevím, jestli pánové Soudek nebo Tykač by byli schopní zaujmout veřejnost. Možná by do toho šel pan Babiš, kdyby cítil, že jeho akce má větší účinek, než jen dráždění současné nomenklaturní sestavy kandidátů. Ale zatím se mi nezdá, že by o něčem podobném uvažoval,“ připomíná Zbořil.

Celebrity neuspěly ani v jiných zemích Evropské unie

Nejméně šancí dávají oslovení odborníci případnému kandidátovi z řad celebrit. „Myslím si, že tenhle národ je chytřejší, než aby volil nějaké celebrity,“ je s odpovědí hned hotov Karel Hvížďala. „Jak se přibližuje termín voleb, tak lidé začínají realističtěji uvažovat a vzdalují se těm osobnostem, kterými veřejnost spíš provokovala, než že by o nich uvažovala realisticky,“ nepovažuje ani Zdeněk Zbořil za pravděpodobné, že by se objevil kandidát typu Karla Gotta nebo Dominika Haška.

„Někdo typu uznávané celebrity se objevit může, ale nemyslím si, že by měl velké šance na úspěch. V zemích Evropské unie, kde se prezident volí přímo, tak se sice takoví kandidáti už vyskytli, ale nikdy neuspěli. Je to proto, že se voliči nakonec vždy přikloni k člověku s politickou zkušeností a nepodpoří tou potřebnou většinou někoho z kultury či odjinud, protože mají obavu, že ten člověk, ač je populární, politice příliš nerozumí,“ poznamenává pro ParlamentníListy.cz politolog Jiří Pehe.

Přímou volbou vědecké kapacity ztrácejí

Mnoho nadějí však nemají ani uznávané vědecké kapacity, i když profesor Václav Pačes a profesorka Helena Illnerová, bývalí předsedové Akademie věd České republiky, byli před minulou volbou v roce 2008 zmiňováni jako možní uchazeči. „Paní Illnerová je jistě ambiciózní dáma, také pan Pačes by jistě nebyl špatným typem, ale kdo ho zná jako politika? Existuje jen malý segment voličů pro tento okruh voličů, a ten nejspíš odsaje Jan Švejnar,“ předpokládá politolog Zdeněk Zbořil. „V nabídce sice typově žádný typ uznávaného vědce není, ale ani to nebývá v Evropě zvykem. Výjimečně se někdo takový dostal do nominací, ale neuspěl,“ říká politický komentátor Karel Hvížďala s léty zkušeností z německého exilu.

„Já si myslím, že tyto osobnosti zavedením přímé volby poněkud ztrácejí, protože zatímco v nepřímé volbě by bylo možné někoho tohoto typu prosadit, tak v přímé volbě je potřebná skutečně aktivní volební kampaň, jezdit po republice, shánět peníze a podobně. To jsou sice renomovaní lidé, ale nejsou to typy, které by dokázaly sehnat 50 tisíc podpisů, nebo organizovat nějakou celostátní kampaň. Pokud by si je neosvojila přímo nějaká politická strana, tak příliš velkou šanci v přímé volbě nemají,“ tvrdí politolog Jiří Pehe.

Nový kandidát by mohl využít efektu Věcí veřejných

Odlišný názor mají odborníci na to, zda by faktor času hrál pro náhle objeveného uchazeče, nebo proti němu. „Byl by to přesně ten efekt, který známe z Věcí veřejných. Ty se objevily v roce 2010 v zoufalé situaci, kdy šly do voleb jen zkostnatělé politické struktury, a tak byli lidé ochotní dát hlas komukoli. Dokonce šedesát procent lidí tehdy chtělo Radka Johna za předsedu vlády. To rozčarování sice přišlo záhy, ale tři nebo čtyři měsíce ta euforická vlna pro něco jiného a nového letěla jako předvolební tsunami. A to samé by zafungovalo i nyní,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

To Jiří Pehe si myslí, že prezident vzejde z už oznámených jmen. „Těžko se ve zbývajících měsících objeví ještě někdo nový, kdo by jako raketa vystoupal nahoru už proto, že by musel vybudovat nějaký tým, mít to logisticky zmáknuté. Navíc když ho přímo nepodpoří dvacet poslanců nebo deset senátorů, tak by musel sehnat 50 tisíc podpisů. A to by bylo reálné jen v tom případě, že už teď by měl v průzkumech podporu kolem deseti procent, jinak by se sháněly opravdu hodně těžko,“ dodává Jiří Pehe.