Blíží se zdražování díky navýšení DPH, a tak podle tvůrců pořadu lze jen doufat, že když si nebude kdokoli vědět rady, jak trochu ušetřit v nouzi nejvyšší, tak že si vzpomene právě na tento pořad.
Příběhy lidí, ale i moudré rady odborníků, kteří vstupovali prostřednictvím televizních obrazovek týden, co týden k divákům, odhalily řadu otazníků. Ty nám všem, přes příběhy a osudy lidí, pomáhali se zorientovat ve světě financí a nekalých praktik, které se v tomto světě objevují. Například v oblasti úvěrů a půjček, které dohánějí řadu rodin do otevřené náruče lichvářů, třeba jen z pouhé nevědomosti a malé informovanosti, jak se v nastalé situaci chovat. Ale nejen to, cenné rady nepomohli jen divákům, ale i tvůrcům pořadu, kteří si za rok a půl příprav a dosavadní realizace pořadu Suma sumárum udělali často pořádek ve svých rodinných financích nebo se o to alespoň pokusili.
Příběhy lidí z pořadu s malou tečkou na konci...
Je dobré ohlédnout se zpět a připomenout některé příběhy lidí, kteří díky pořadu Suma sumárum už nikdy neudělají zásadní chybu při svém rozhodování. Budou vědět, že mají svá práva a že když podepisují jakékoliv smlouvy, tak si přečtou i ta malá písmenka na konci. Ta, která přikazují a dopředu každého zavazují většinou k něčemu nepochopitelnému. Budou vědět, že si má člověk právo nechat smlouvu posoudit, že ji nemusí podepisovat hned, ale po rozmyslu, doma v klidu s celou rodinou. Blíží se čas dovolených a cestovních pojištění, úrazů, je důležité myslet na zadní vrátka, v tom všem byl pořad každý týden rádcem, který vysvětlil a jednoduše navedl, když už se člověk do maléru dostane, jak z něj ven.
Psali jsme:
Česká televize doposud odvysílala tři řady pořadu Suma sumárum. Z reakcí diváků je znát, že otázek je více než dost. A jak se krize v naší zemi rozvíjí, ať to slyší někdo rád nebo ne, tak by se dalo vysílat až do konce světa, který se nám tak hezky blíží. Myšleno s nadsázkou, protože i humor do smutného života patří.
Když dovolíte, tak si na pár příběhů v závěrečném dílu společně zavzpomínáme, s odborníky, známými osobnostmi, členy štábu a nakonec se i zeptáme dětí – budoucnosti národa – co si o tom všem myslí. Pro čtenáře ParlamentníchListů.cz pak alespoň jeden - příběh Antonína.
Dělník za všechny prachy
Antonín měl smůlu, na ženy, na život, stále s ním někdo zametal.
Psali jsme:
„Asi jsem smolař. Lásku jsem si neuměl udržet, prý jsem velký dobrák a to ženy často zneužívají. Jenže měl jsem smůlu i v zaměstnání. Nejsem vyučený a tak se mi těžko hledá práce, ale když ji mám, tak bych se pro svého zaměstnavatele přetrhl. Často jsem byl v práci i šestnáct hodin denně za šedesát korun a hodinu, ale bylo mi jasné, že bez vzdělání si více nevydělám. Často jsem pracoval i „bez papíru“, nebo na jakousi podivnou smlouvu, která mi nic nezaručovala. Práce a almužna. Říkal jsem si, jak se ti lidé mohou ke mně tak chovat, jsem sice jen dělník, ale do práce jsem chodil včas, vše jsem plnil, ale vydělal jsem málo, často se mi stalo, že firma, co mi práci poskytla, najednou po měsíci zmizela. A já byl zase bez peněz. I díky tomu, jsem neměl šanci se seznámit s pořádnou ženskou, ta potřebuje jistoty," svěřil se Antonín v pořadu.
Táhne mu na čtyřicet
Je tedy sám, díky tomu, že se nechtěl tlouct po drahých ubytovnách, domluvil se s matkou, a nastěhoval se k ní, do malého bytu. Peníze si dali dohromady. "Cítil jsem se trapně. Nebyl jsem schopen sám uživit rodinu, začal jsem se věnovat malování obrázků, což mě vždy bavilo, ale v podvědomí jsem si cítil, že se mnou všichni zametli, protože nemám žádné vzdělání. Nemám v životopise do těchto mých let nic jiného, než základní vzdělání. Pak už jen praxe. Vím, že díky tomu, že jsem kdysi nedodělal školu z mladické nerozvážnosti, budu mít jednou i mizerný důchod, a to ponížení, že musím bydlet jako hodně dospělý muž s maminkou, je více než potupné," pokračoval ve svém vyprávění dál Antonín.
Zaplať tisícovku a jsi náš
A tak za vidinou vyššího výdělku naletěl i na několik inzerátů. To byly léčky, v kterých slibovali, že když se stane jejich společníkem, právě tím vkladem, tak ze mě po čase bude boháč. A až později mu došlo, že je to vše podvod, a tu tisícovku měl věnovat třeba do nějakého vzdělání, kurzu, třeba i jazykového, aby zvýšil svou hodnotu na trhu, Díky pořadu Suma sumárum ale našel lepší cestu k práci a životu.
Psali jsme:
Stálá práce
Po desítkách inzerátů, ze kterých se nikdo neozýval, se prostě jen tak šel projít Prahou. Zatratil anonymní nabídky přes různé internetové servery a vyrazil po svých. Jak tak chodil ulicemi, narazil na nástěnku jedné tradiční továrny, kde mezi fotkami úspěšných zaměstnanců a nabídkami výrobků našel inzerát na pozici dělníka. Byl tam kontakt, a tak se rozhodl, že se hned objedná. Za pár minut už stál na osobním oddělení této továrny, upřímně se svěřil, jak na tom je, a že chce jen poctivě pracovat. Za pár dnů po vyřízení nezbytných formalit pak už Antonín nastoupil do práce.
„Jsem šťastný, už mám téměř po zkušební době, pracuji na směny, baví mě to, cítím v nejisté době jistotu toho, že smlouva, kterou jsem podepsal, mi zaměstnavatel nechal přečíst, nenaléhal na mě a já jsem tak pochopil, že mám také práva. Výdělek sice není závratný, ale když se začnu vzdělávat, tak se mi časem i moje osobní ohodnocení zvýší. Začal jsem se cítit lépe, možná za nějakou dobu budu moci sám bydlet, zaplatit menší byt na hypotéku, či stavební spoření. A pak už třeba potkám i nějakou vysněnou ženu," těší se Antonín.
Pomocí pořadu Suma sumárum pochopil totiž řadu věcí, uvědomil si svou hodnotu, své schopnosti, nebál se říci si o práci, nenaletěl dalším podvodníkům a vidí lepší budoucnost. A možná, že si letos bude moci dovolit i krátkou dovolenou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ahe, olb
