Článek „Pět způsobů řešení globální ekonomické krize“, který se začal značně šířit mezi uživateli internetu, za viníky současného neutěšeného stavu označuje nadnárodní bankéře, kteří prý chtějí svět dostat do stavu, kdy míra zadlužení bude vyšší než reálné množství peněz v oběhu, dluhy budou tedy nesplatitelné a státy budou odkázány na vůli či libovůli právě těchto významných bankovních ústavů.
„Nadnárodní bankéři zvolili heslo: ‚Dluhy se musí platit!‘ a kolaps dlužníků řeší tak, že těmto již předluženým dlužníkům půjčují další peníze na ještě vyšší úroky. Proti těmto dluhům berou jejich zástavy. V případě států chtějí nadnárodní bankéři převzít státní firmy, těžební společnosti, půdu, aktiva národních centrálních bank atp. Není náhodou, že nové půjčky Řecku jsou podmíněny právě rozsáhlou privatizací státního majetku,“ píše se v textu.
Celý exkluzivní komentář Víta Jedličky ČTĚTE ZDE
Jako teoretické možnosti řešení této krize pak materiál nabízí buď válku, dlouhodobou stagnaci, hyperinflaci, státní bankroty, anebo variantu, že dluhy vzniklé na údajně neexistujících penězích se nemusí platit.
Podle ekonoma Víta Jedličky ze sdružení Reformy.cz jsou ale hlavními viníky současné krize vlády, centrální banky a v Evropě pak samotný vznik eura.
„Stejně tak jako v USA i na Islandu byla primárním viníkem krize centrální banka, která jako každá centrálně plánovací instituce neumí a ani nemůže správně řídit ekonomiku. Lidi žijí v mylné iluzi, že žijeme v nějaké formě svobodného tržního hospodářství. Jak si to ale můžou myslet, když tak zásadní věc v ekonomice, jako je úroková míra, je řízena centrální plánovací institucí. Stejně jako v USA také i na Islandu vláda pokřivovala uvěrový trh záměrným dotováním hypotečních úvěrů,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Jedlička.
Za krizi v Evropě může euro
V Evropě je podle jeho slov naopak jednoznačným viníkem bankovní krize Evropská centrální banka, která vůbec neměla vzniknout. Od začátku plánování prý bylo zřejmé, že země s tak rozdílnou ekonomikou, jako mají země eurozóny, nemohou mít jednu společnou měnu.
„Příliš nízká úroková míra v eurozóně způsobila ve Španělsku obrovskou nemovitostní bublinu, která nyní splaskla. Domy se prodávají za polovinu ceny svých stavebních nákladů. Lidem, co si vzali hypotéku, se nevyplatí domy koupené před krizí splácet a bankám zůstávají v zástavě domy, o které se nikdo nestará a které ani za nízké ceny nejsou prodejné,“ popisuje ekonom.
Za nejspravedlivější řešení situace pak text označuje neplacení dluhů, neboť by prý za dluhy měli nést odpovědnost ti, kteří půjčovali. Jedlička souhlasí s tím, že naprostá většina peněz, které dnes tečou na záchranu Řecka, ve skutečnosti není na záchranu Řecka, ale na záchranu převážně německých a francouzských bank.
Čtěte také:
Neplatit dluhy? Lepší je si nepůjčovat
„Politici v eurozóně se snaží tento systém udělat pro daňové poplatníky napříč eurozónou povinný a vytvořili Evropský stabilizační mechanizmus, který má velmi brzo vstoupit v platnost. Ten definitivně odstraní demokracii na kontinentě a bude zajišťovat, že jednotlivé země budou platit do poslední chvíle, kdy ještě budou moci,“ varuje před důsledky ESM. Jeho argumenty dokonce využili i někteří poslanci během parlamentního projednávání této otázky.
Souhrnně však Vít Jedlička argumentuje, že nezadlužovat se je mnohem lepším řešením, než dluhy neplatit. Výchozím bodem pro zadlužené státy by prý mělo být opuštění eurozóny. „Rychlé návody na internetu také nabádají k tomu, že dluhy, které udělaly státy, se nemusí platit. Odvolávají se na Island, kde občané 2x v referendu odmítli platit dluhy za zkrachovalé banky, který Island znárodnil. Zde byla situace trochu jiná, než je dnes ve zbytku Evropy, protože stát ke dluhům přišel na základě zestátnění soukromých bank, zatímco třeba Řecku stát dluhy vytvořil čistě na základě toho, že socialisticky rozhazoval,“ analyzuje v komentáři pro server ParlamentníchListů.cz
Kalouskovo zvyšování daní má opačné účinky
Neplacení státních dluhů má ale podle Jedličkových slov dva háčky. Tím prvním je, že v takovém případě by už potom nikdo státu dobrovolně nepůjčil a stát by tak reálně přišel do bankrotu, kdy by neměl na placení policie ani důchodců, protože by včas neudělal systémové reformy. „Druhá věc je ta, že si lidé neuvědomují, že značnou část státních dluhopisů mají nakoupené třeba jejich vlastní důchodové fondy. Reformy je tedy nutné dělat včas a dostatečně účinné, tak aby se v co nejkratší době podařilo vyrovnat státní rozpočet,“ upozornil také ekonom.
„Klíčové při vyrovnávání státního rozpočtu je to, že to nesmí být dosahováno zvyšováním daní, protože, jak se ukazuje na případě České republiky, je to stejně neúčinné. Jak se mohl přesvědčit Kalousek, stát více peněz stejně nevybere a současně tím zadusí ekonomiku,“ připomíná fakt, že český stát díky vyšší DPH paradoxně vybral za stejné období letošního roku mnohem méně peněz, než loni, kdy ale daň z přidané hodnoty byla na nižší úrovni. To odpovídá takzvané Lafferově křivce.
Americkou centrální banku vlastní soukromí bankéři
Na vrcholu pomyslné pyramidy současné krize je podle komentovaného textu americký Fed, který vydává světovou rezervní měnu, tedy dolar. Kritici Fedu často upozorňují, že nejde o standardní centrální banku, protože ji ve skutečnosti vlastní jednotlivé komerční banky, za nimiž má stát několik málo nejbohatších světových rodin. Podle textu, který nabízí údajná řešení globální krize Fedu letos končí stoletá licence a její neprodloužení by prý bylo nejlepším řešení aktuální kritické situace.
To ale podle Jedličky není pravda. „Fed měl sice původně mandát na 20 let, ale to se časem změnilo a dnes je jeho mandát časově neohraničen. Žádný finanční převrat se tedy na konci roku od americké centrální banky čekat nedá,“ mírní návrhy zmiňovaného textu.
„Zcela jiná věc je audit, tedy prověření hospodaření Fedu, který se alespoň částečně podařilo provést Ronu Paulovi, který prokázal, že Fed poskytl obrovské zvýhodněné úvěry nejen svým oblíbeným americkým bankám, které jsou současně akcionáři Fedu, ale také celé řadě evropských bank. Zcela zrušit Fed je ovšem politický boj na jiné úrovni. Na tu by se Ron Paul mohl dostat pouze v případě, že by se mu podařilo vyhrát letošní prezidentské volby v USA, v kterých je jeden ze tří hlavních favoritů,“ uzavírá v komentáři pro redakci ParlamentníchListů.cz Vít Jedlička.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
