Nečas, Kalousek a spol. bez práva volit. Jen čerpají. Úvaha rádce Nečase

Volby do krajů a do Senátu jsou za dveřmi, na začátku příštího roku se občané zúčastní historicky první přímé volby prezidenta. Nicméně někteří lidé se naopak zamýšlejí nad omezením volebního práva. „Roman Joch navrhuje, aby volební právo, a tedy i právo rozhodovat o státních penězích, neměli občané žijící z těchto peněz, protože by si přidělovali co nejvíce. Také by ho neměli mít muži, kteří neprojevili ochotu k dobrovolné vojenské službě, a ženy, které nejsou ochotny mít děti,“ vyšlo v Konzervativní ročence 2012. V tom případě by k volbám měli zakázán přístup všichni zaměstnanci státní správy.

Intelektuálové v ofsajdu

Autorem citovaného článku s názvem Kvalifikovaná demokracie v Konzervativní ročence 2012 je člen Konzervativní strany a důchodce Jan Friedlaender. „Jochovo kritérium původu příjmů má svou nespornou ekonomickou logiku a také praktickou přednost v tom, že by nebylo obtížné identifikovat občany, kteří mají, respektive i nemají nárok na hlasovací lístek. Toto kritérium by však vyřadilo z hlasování převážnou část intelektuální kapacity národa. Nejen pracovníci státního aparátu, ale i pracovníci převážné většiny vědeckovýzkumných a vzdělávacích institucí by se octili mimo,“ píše Friedlaender dále.

„Od prezidenta, premiéra, vlády, poslanců až po doktory. Joch měl za to, že o státních penězích a politice by měl rozhodovat jen ten, kdo vytváří hodnoty. Tedy ten, kdo platí daně, poskytuje státu peníze a ne ten, co ze státu peníze odčerpává, i když pak nějaké daně také platí,“ doplnil své úvahy pro ParlamentníListy.cz Jan Friedlaender.

„Je pravda, že tím odpírá premiérovi, ale i sám sobě, volební právo. Vždyť jde o čtyři sta padesát tisíc lidí, co jsou ve státní správě. A třeba i učitelé, policajti a vědci. To by bylo dost divné. Vždyť, kdo nežije ze státních peněz. Jde o živnostníky a některé podnikatele. U nich je ale otázkou, jaké dostávají na úkor státního rozpočtu daňové úlevy. Joch je zaujat liberální konzervatismem a tak mu občas přijdou na mysl takové úvahy,“ podotkl politolog Zdeněk Zbořil. Dlužno dodat, že Roman Joch je poradcem premiéra Petra Nečase a podle podobných myšlenek by se vlastně všichni intelektuálové dostali, řečeno fotbalovou terminologií, do ofsajdu.

Myšlenková hra pro studenty

Podle Jocha jde o úvahy z jeho starší eseje, která byla spíše takovou myšlenkovou hrou pro jeho studenty politologie, a nebylo to myšleno nijak vážně. „Už od devatenáctého století, kdy se všeobecné volební právo zavádělo, takové úvahy existovaly. Jak dosáhnout toho, aby nějaká momentální většina totálně nezruinovala zemi tím, že danou většinu má. Řešil se třeba majetkový cenzus, což není fér. Nicméně uspokojivé řešení se najít nepovedlo. Je otázka, zda se někdy najde. Některé členské státy USA mají ve svých státních ústavách povinnost vyrovnaných rozpočtů. To znamená, že pokud dojde k deficitu, přijde na řadu mandatorní škrtání,“ vysvětluje Roman Joch. Pro přesnost třeba zmínit, že volební cenzus je volební systém, který stanovuje nerovné volební právo a váha hlasů voličů je posuzována podle jejich příjmu z daní či majetku.

„Náš ústavní princip založený na rovnosti hlasů občanů je adekvátní a řešení musí být politická. To znamená, že občané si musí uvědomit, že deficit nelze prohlubovat. Někdy se dostat do deficitu ale zase není špatné. Hlavně když je krize, přijdou výdaje, které nikdo nečeká. Například povodně v Česku. Nebyl bych proto za ústavní povinnost vyrovnaného rozpočtu, ale hledal bych cesty, jak nedopustit, aby se výdaje vymkly kontrole. Liberální ekonomové vám řeknou, že v každé společnosti jsou plátci a čerpači. Tedy lidé, kteří na daních státu více zaplatí, než potom čerpají na službách. A naopak. Tomu se nelze vyhnout, protože nikdo neví, do jaké skupiny spadne. Ale pokud by se množina lidí, co málo přispívají a strašně moc čerpají, stala početnou, tak budou veřejné finance v těžkých problémech,“ doplnil Joch.

Jeho esej o této problematice prý byla spíše návodem na přemýšlení pro studenty, jestli se s tím dá vůbec něco dělat, než konkrétní návrh. „Myslím si, že náš ústavní systém, jeden člověk, jeden hlas, je naprosto správný. Je nerealistické uvažovat o tom, že by se omezilo všeobecné volební právo. Nejde to a nebylo by to správné. Kdyby se odstranily nějaké křivdy, nahradily by je jiné. Účel eseje byl čistě didaktický. Nekladl si konkrétní požadavky,“ podotkl Joch, jenž učí politologii, přesněji předmět politické ideologie, na dvou vysokých školách. Například na Vysoké škole ekonomické.

Zkoušky z politické dospělosti

Jak už bylo výše zmíněno, v článku se dále uvádí, že by nárok volit neměly ani ženy, které nejsou ochotny mít děti a muži, co nechtějí jít na vojnu. Ostatně základní vojenská služba u nás přestala existovat v roce 2005. „Plně naopak přijímám Jochovo morální kritérium pro muže a ženy, tedy děti a vojenská služba. A k tomu cosi velmi důležitého. Kritérium čistého rejstříku, jak navrhl Ludvík Vaculík. Neposkytujme spodině společnosti podíl na moci! Znalostní kritérium, jež prosazuji, je ovšem pro svou případnou realizaci značně nepraktické,“ napsal dál ve svém článku Kvalifikovaná demokracie Friedlaender.

„Volební právo by šlo omezit, ale největší slabina té věci je najít spravedlivé kritérium. Řešil bych to nepříliš složitým testem. Ten by dokázal, že má nebo nemá člověk elementární znalosti o politice, ekonomii a tak dále. Jde o to, že člověk, co jen sleduje televizi, politickému procesu neprospěje. Ať už doleva či doprava. Takový by podle mě volit neměl,“ dodává Friedlaender a pokračuje: „Myslím si, že by musela přijít ještě další velká série volebních neúspěchů, aby si lidé uvědomili, že systém úplně automatického volebního práva má také své mouchy. Zatím se bere jako samozřejmost demokracie. Kdyby byly další maléry, jako třeba povolební chování Věcí veřejných, tak to možná navrhne více lidí. Kromě Jocha s úvahami na toto téma vystoupil i Valter Komárek v Hospodářských novinách a pár dalších lidí. Úplně sám v tom nejsem.“

Bezdětné a nevojáci

„Kdyby byla země napadena a nebyla by ji dostatečná skupina lidí ochotna bránit, tak by sebelepší režim zanikl. Pokud lidé nebudou mít dostatečný počet dětí, tak se stane to samé. Jde o obecné pravdy, z nichž vyvozovat nějaké závěry, že by se mělo manipulovat s naším ústavním systémem, je nevhodné,“podotkl nakonec i Joch. „To, jestli mají volit senilní babičky nebo lidi ve vězení, je otázkou. Nicméně úvaha, že budou moci volit jen ženy s dětmi a chlapi, co prodělali vojenskou službu, je taková komunisticko – nacistická. I když se o tom, pravda, v historii také diskutovalo,“ odsuzuje podobné úvahy Zbořil s tím, že zmíněná myšlenka Ludvíka Vaculíka je mu blízká.

Nicméně diskusi o změně všeobecného volebního práva neodsuzuje. „V každém případě je téma omezení volebního práva zajímavé. Za Rakouska – Uherska mohl volit jen ten, kdo měl příjem nad deset korun týdně. Tím pádem se předpokládalo, že platí daně. Téma majetkového cenzu je zajímavé a stále se vrací. Dnes, kdyby se zavedl majetkový či daňový cenzus, tak by stát na daních víc vydělal. Pravda, třeba taxikáři by nesměli volit. Vždyť ti neplatí skoro nic,“ vysvětlil politolog Zdeněk Zbořil. Podle něj se podobné ideje dějinami šíří od antiky a diskutovat o nich není špatný nápad.