Jakým způsobem se za posledních dvacet let vyprofilovalo vaše řemeslo?
Sklářství se obecně změnilo dost podstatně. Od velkých kombinátů k menším firmám a ateliérům, které jsou víceméně specializovány na ruční výrobu a malé série. Ne jinak je tomu i u nás.
Co si myslíte o tom, jak je v dnešní společnosti prahnoucí po co největším dosaženém vzdělání nahlíženo na řemesla a řemeslníky?
Bohužel, je to naprosto přirozený vývoj. V celé euroatlantické civilizaci, jako v každé civilizaci, která zbohatne. Učňovské školství nebylo rozprášeno uměle, rozpadá se pro naprostý nezájem rodičů i dětí, protože pokud si lze vzdělání zaplatit, jdou se řemeslu učit pouze ti nejposlednější, ale ti jsou tam pouze proto, že nemají na výběr. Žádná politika státu to nemůže nějak změnit. Žádná společnost si řemeslníky nestaví na piedestal. Středověk, kdy řemeslníci byli v podstatě střední vrstvou, je již pryč. Myslím si, že společnost si neváží dosaženého vzdělání, to je totiž pouze nástrojem ke společenskému postavení. Opravdoví vzdělanci si řemesel a dobrých řemeslníků váží a vždy to dávají najevo. Zbytku společnosti je to vcelku jedno.
Psali jsme:
Jak vnímáte v souvislosti s živností státní byrokracii a administrativu?
Nesmím si to moc pouštět do všedního života a je to třeba brát jako nutné zlo, jako něco, co je nepříjemné, ale musí to tak být. Všichni samozřejmě vědí, že administrativa je přebujelá, buzerace úřadů častá, arogance úředníků samozřejmá, ale ideální stav nebyl a nebude nikdy. Vždyť to dělají lidé, a jaká je společnost, takové jsou zákony. Přesto všechno, co jsem uvedl, jsem naprosto šťastný, že žiji ve svobodné společnosti, mohu dělat, co mne baví, mohu svobodně cestovat. Takhle jsem si v minulém režimu představoval ráj.
Myslíte si, že má dnes řemeslo stále zlaté dno, jak tomu bylo za první republiky?
Ano, myslím si, že každý, kdo chce dělat něco poctivě, s plným nasazením a plnou zodpovědností, může žít velmi slušný a pohodlný život. Samozřejmě pokud chce zbohatnout, musí hledat někde jinde.
Kdybyste posoudil současnou politickou situaci v Česku, na co byste si nejvíce postěžoval, a co byste naopak pochválil?
Nebudu ani chválit, ani hanět. Ani politiky, ani zákony, protože je to jako pohled naší společnosti do zrcadla. Stokrát si můžeme myslet, že je zrcadlo pokroucené, ale jsme to my. Snad že nemáme to moře, jsme takový „zaprděný“. Nejvíce mně asi vadí pokroucené právo a jeho nevymahatelnost. Ale nemám s čím srovnávat, nevím, jak to funguje v jiných zemích.
Jste typickým voličem nějaké strany a proč?
Jsem volič pravice se všemi jejími chybami a průšvihy. Alternativní státní zřízení by pro mne bylo království s osvíceným vladařem, ale pro tuto alternativu není v naší kotlině místo.
Je pro vás Česko stále dobrý místem k životu?
Naprosto ano, nejlepším možným. Jak je psáno v jedné knize, nevím již kterého cestovatele, který se o kraji okolo Jindřichova Hradce vyjádřil koncem šestnáctého století asi v tomto smyslu: „Krajina bohatá, lid chudý. Živí se příležitostnou prací a drobnými krádežemi.“ Je vidět, že jsme tu stále doma.
S jakými pocity hledíte do budoucnosti v souvislosti s Vaším řemeslem, ale i společenskou situací v zemi?
Každý normální člověk hledí do budoucnosti s mírnými obavami a velkými nadějemi. Stejně tak je to se mnou a s mým řemeslem. Co se společnosti týká, myslím tím celou Evropu a též Ameriku, jsou ty obavy větší, protože společnost je pokřivená, v čele nejsou elity, ale elitáři a chybí jakékoliv morální precedenty pro děti a mladé lidi. Společnost míří do pekel. Nejvíce se podle mého názoru na tom podepisují média, která jsou populistická a naprosto tendenční a novináři, kteří když už jsou inteligentní, tak, aniž si to uvědomují, hodnotí svět z hlediska svých levicových názorů. Všichni stojí s nataženou rukou. Jsem šťasten, že mám své řemeslo, své zákazníky, své přátele, svou rodinu ve svobodné zemi, se všemi jejími nedostatky.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
