Nemyslíte si, že Česko směřuje zpět před rok 1989 anebo je Evropská unie zárukou toho, že se tam již nikdy nedostane?
Nesměřuje. EU ovšem takovou zárukou není, ani být nemůže, tu si musíme vytvořit sami. Podívejte se, v červenci jsem byl dva týdny na Kubě na jakési misi na podporu občanských svobod, což mi opět připomnělo, jak vypadá „reálný socialismus“.
Vyznačuje se především úplným potlačením občanské společnosti, která je základem demokracie. V tomto směru udělalo Česko za posledních několik málo let krok dopředu. Občanská společnost se probudila, lidé už nejsou apatičtí a chtějí se občansky podílet na veřejné sféře. Když jsem „dělal na Radaru“, ječela na mě spousta aktivistů, že jsem zaprodanec a kdesi cosi. To sice nebylo příjemné, ale nahlíženo makro-parametry, to vlastně bylo pozitivní, že? Občanská společnost není skautský tábor pod vedením Mirka Dušína. Občas na ní není příjemný pohled, ale řeší se v ní spory, kvůli kterým jsme se před stovkami let zabíjeli. Tedy je tu pokrok.
Václav Klaus končí na postu prezidenta. Neuvrhne to zemi ještě do většího chaosu či myslíte, že bude politicky pokračovat třeba jako předseda nového pravicového uskupení?
Nemám sebemenší tušení, co Klaus chystá. Přál bych mu klidný politický důchod a hodně zdraví. Chaos hrozí kvůli krizi pravicové politiky, jíž je dnešní Klaus jen projevem, nikoliv její příčinou.
Psali jsme:
Jak nahlížíte na Klausovo a Nečasovo směřování na východ: Rusko, Čína a tak dále. Tedy politický pragmatismus zaměřený na zlepšování hospodářských vztahů s těmito zeměmi?
Jedna věc jsou pragmatické, dobré obchodní vztahy s Ruskem, Čínou a dalšími východními zeměmi. To je přirozená věc a politici by měli pomáhat podnikatelům tam, kde pomoci mohou. Rusko ani Čínu však nesmíme pouštět do strategických sektorů ekonomiky. Proto bych považoval za nepřípustné, aby Rusové dostavovali Temelín. Znepokojuje mě, že firmy jako Lukoil a další ovlivňují českou politiku, například podporou prezidentského kandidáta, avšak nejen tím. Našimi strategickými spojenci a přáteli jsou Spojené státy americké a Evropská unie. Jsme západní země. „Radar“ byl pokus toto ukotvení pojistit.
Utáhli si Češi vůbec někdy opasky, jak jim to je pořád předkládáno anebo je to stále čeká? Sliboval to Václav Klaus a nyní se to opět vrací na pořad dne…
Pokud vím, Klaus nikdy nic takového neřekl, to je jen lidová legenda. Procházíme hospodářskou a finanční krizí, která se, zdá se, nějakou dobu ještě povleče. Řadě lidí se nedaří dobře a čekají je další „škrty“, i kdyby příště zvolili sociální demokraty. Takže leckdo má opasek již utažený. Na straně druhé však platí, že velké většině lidí se dnes žije líp než před dvaceti lety.
Jak s odstupem let vzpomínáte na 17. listopad 1989 a dění kolem tohoto data?
Byla doba, kdy jsem každý sedmnáctý listopad citově prožíval, ale už je to pryč. Nicméně na rok 1989 vzpomínám pořád jako na určující období mého života a zároveň na dobu, kdy jsme si my, Češi, vytvořili šanci na svobodný život. Neprožil jsem a už asi neprožiju nic důležitějšího.
Psali jsme:
Stýkáte se s bývalými kolegy ze studentského hnutí, a jaké vládnou názory? Nemyslíte si, že jste se dostali i politicky všichni dost jinam?
Ano, stýkáme se pořád. Je pravda, že jsme každý jinde a máme odlišné politické názory, ale jsou to až na výjimky varianty různých liberálních pohledů na svět. A s některými kolegy spolupracuju na společných projektech. Pořád jsem v pracovním kontaktu s Člověkem v tísni a Šimonem Pánkem. Přátelsky se vídám se Zdeňkem Šámalem, Václavem Bartuškou, ale o Temelínu se moc nebavíme. Potkávám se s „Pažoutem“ Pavlem Žáčkem, relativně dost vídám fotbalového komentátora a golfistu Míru Bosáka, který byl se mnou ve stávkovém výboru. Je mezi námi přátelství, které je založené na tom společném prožitku druhé poloviny osmdesátých let a období převratu, na kterém jsme pracovali.
Nemyslíte si, že letos bude oslava tohoto data trochu smutnější? Poprvé bez Václava Havla a za ta léta poprvé s výrazným politickým úspěchem komunistů…
Nemyslím. Odcházení Václava Havla bylo přirozené a není na něm nic smutného. Úspěchy komunistů patří k normálnímu koloběhu naší neurovnané demokracie.
Co si o rostoucí oblibě komunistů vlastně myslíte?
Nemají víc hlasů, než měli v minulých volbách. Pořád platí, že komunistou může být jen člověk, který má buď nějaký mravní, či inteligenční deficit, nebo obojí. Takových lidí vždy nějaké to procento bude a budou vidět v krizích. A my jsme pořád v ekonomické krizi a blížíme se krizi politického systému. Zbytek společnosti, nekomunisti, je právem znechucen. Moc nechodí k volbám. Podle mě česká politika napravo od středu stojí před obdobím otřesu. ODS je nereformovatelná a zřejmě zanikne. Otázka je, co bude poté. Doufejme, že nepřijde nějaký český Silvio Berlusconi.
Psali jsme:
Jak vnímáte míru korupce u nás, která se dle některých zvětšuje jako ozónová díra?
Je bohužel pravda, že v tom patříme k šampiónům. Politika vypadá zevnitř ještě hůř než zvenčí, o tom buďte ujištěn. Ale jsou zde náznaky nového trendu. Policie a státní zástupci, stejně jako někteří soudci, se namnoze vymkli kontrole politických bossů. Proto také vidíme tolik politických turbulencí, tolik strachu a nejistoty. Osamostatnění prokurátorů není nezvratný trend, takže před sebou máme úkol jej nezvratným učinit.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
