Víte, co je to zavěšené kafe? Nevíte? Tak to přijde pán do kavárny, vypije jednu kávu a povídá: „Platím dvě kávy. Tu, co jsem vypil a druhou zavěšenou.“ Přijde jiný pán, co nemá peníze. A ten povídá: „Není tady nějaký zavěšený kafe? Když je, tak ho vypije a jde domů…“
Zdá se vám to jako utopie? I když jde o ojedinělý jev, není to výmysl. Kavárna U zavěšenýho kafe v pražském Úvozu takto funguje již několik let.
Líbí se vám tato myšlenka? Podpořili byste ji a tím zároveň někoho, komu se nedaří?Anketa
„Už osmnáct let k nám lidé chodí a když chtějí, zaplatí kafe navíc. Například dneska tu máme celkem 134 zavěšených kafí,“ řekl v pátek tohoto týdne ParlamentnímListům.cz Robert Pilař, jeden ze zaměstnanců kavárny. Jak dodal, nabídky „zavěšených kafí“ využívají hlavně studenti, ti kvůli komunikaci na sociálních sítích o tom informují i studenty ze zahraničí, takže se stává, že i oni tam přicházejí ve chvílích, kdy mají kapsu prázdnou.
Počítadlo informuje o tom, kolik kafí je momentálně k dispozici
O tom, kolik káv je momentálně k dispozici, informují kuličky dřevěného počítadla zavěšeného u baru. Ten, kdo by se obával vysokých cen, spojovaných často s historickým centrem Prahy, může obavy zahodit – káva tam stojí 40 korun. I proto se objevují na internetu podobné příspěvky, jako napsala tato žena, která vysvětlila i historické souvislosti:
„Dneska už těžko Pražané uvěří tomu, že v historickém centru hlavního města existuje kvalitní podnik s rozumnými cenami. Kavárna U zavěšenýho kafe dokazuje, že to možné je. A nejen to – na kouzlu jí přidává, že je opředena mnoha historkami a pověstmi. Ta nejstarší se zřejmě zapsala do samotného názvu podniku. Kdysi dávno jeden majetný pán zavítal právě sem, aby se občerstvil šálkem kávy. Objednal si jednu pro sebe a druhou nechal „zavěsit“ pro případ, že by přišel do kavárny někdo, kdo by na lahodný mok neměl peníze. Od té doby se tato volná kafe zaznamenávají na dřevěné počítadlo. Zajímalo mě, jestli se známá tradice stále drží. Přes všechny ekonomické a společenské otřesy se tento zvyk neztratil. Obsluha podniku mi potvrdila, že i když v půl osmé večer bylo zavěšené už jen jedno kafe, přes den se jich vždycky nashromáždil dostatek, aby posloužily například zbloudilé skupince chudých studentů. Kromě tohoto podivného zvyku mě hned od začátku upoutala příjemná obsluha, kterou ráda vyměním za personál Starbucks, kde jenom zakřičí, co že chci a pak mě oberou o sto korun za cappuccino. U zavěšenýho kafe jsem zaplatila sotva polovinu a ještě jsem si vyslechla historky o kavárně bez jakéhokoli náznaku otravování.“
Psali jsme:
Těmito slovy neznámá návštěvnice potvrzuje i slova místní obsluhy. „Nikoho nepřesvědčujeme ani ho nevybízíme k tomu, aby nechal nějakou kávu zavěšenou. Ti lidé, co sem přicházejí, to buď vědí, nebo si to přečtou v našem jídelním a nápojovém lístku – dokonce i v několika jazycích. Sami se rozhodují, zda někomu kávu zaplatí, či nikoli,“ doplnil Pilař z obsluhy zmiňované kavárny.
Nejen „zavěšené kafe“ – i třeba konzultace u psycholožky
Zatímco káva je jen příjemnou maličkostí, kterou mohou solidární lidé nechat těm, co mají momentálně hluboko do kapsy, nápadem se inspirovala i jedna mladá psycholožka z Českých Budějovic. Vedle možností odborných psychologických konzultací z několika oblastí života nabízí i takzvanou „zavěšenou“ konzultaci. Tedy takovou, kterou klient zaplatí pro někoho, s kým se zřejmě ani nikdy nesetkal, ale kdo konzultaci může potřebovat, ale nemohl by si ji z finančních důvodů dovolit.
„Zavěste konzultaci nebo její část pro někoho, kdo se ocitl v nouzi,“ nabízí na svých webových stránkách Iva Dedeciová. Jak prozradila ParlamentnímListům.cz, k „zavěšené konzultaci“ ji vedlo to, že se jeden čas opravdu setkávala s tím, že se na ni obraceli i lidé, kteří na tom finančně nebyli dobře, u kterých ale zároveň vnímala, že by odbornou pomoc potřebovali.
„To byla pro ně další potíž, protože psychologové, jejichž služby jsou například hrazené pojišťovnou, mají buď naplněnou kapacitu nebo mají velmi dlouhé objednací lhůty – klidně i tři měsíce. O jiných zařízeních ani nemluvě. To jsem chtěla nějak změnit. Druhým motivem bylo to, že když jsem pracovala v sociálních službách, které poskytují své služby bezplatně, poznávala jsem rozdíly v tom, jak je platící klientela odlišná od té, která využívá bezplatných služeb. Pochopila jsem, že by mohlo být dobré obě skupiny nějak propojit,“ uvedla Dedeciová.
„Zavěšené“ konzultace nabízí nyní asi rok a půl. „Nečekala jsem žádný masový zájem, protože mám pocit, že stále u nás není standardní platit psychologovi. Zatím tedy byly tyto konzultace využity jen dvakrát. V jednom případě byly zavěšeny konzultace adresně, v druhém dárce ponechal rozhodnutí na mně,“ uzavřela českobudějovická psycholožka.
Musíme si pomáhat..?
I přes veškeré negativní zprávy, které často ze sociální oblasti přinášejí i ParlamentníListy.cz spolu s dalšími sdělovacími prostředky, je vidět, že zájem o konkrétní pomoc, bez nějakého organizovaného prostředníka se čas od času objeví. A tak i když člověk nepřispívá různě postávajícím osobám s pokladničkami, ani žebrákům, sem tam se objevují akce, které zaujmou i zaryté odpůrce tohoto druhu „výpomoci“.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
