Již delší čas se hovoří o tom, že chudoba, která postihuje některé rodiny u nás, bude dědičná, jelikož děti z těchto rodin nebudou mít rovné šance, aby se dostaly někam výš. Sociolog Jan Keller tyto neveselé prognózy budoucnosti potvrzuje.
„Skutečnost, že chudoba je ve statisticky významné míře dědičná, je přece dávno prokázaný fakt. Liší se jen způsoby vysvětlení, proč tomu tak je. Bylo by naivní myslet si, že po případném odbourání sociálního státu se postarají o sociálně slabší jejich rodiny. V rámci rodin a příbuzenství si lidé nepomáhají podle toho, kolik mají problémů, ale podle toho, kolik má která rodina zdrojů. To znamená, že bohatší rodiny si pomáhají i v případech, že jejich problémy jsou drobné, chudší rodiny si nemají jak pomoci ani s problémy závažnými. Politika, která sází na přenesení ochrany z veřejných pojistných systémů na samotné rodiny, ztroskotává mimo jiné právě proto, že chudoba je dědičná,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Keller.
Psali jsme:
Jak dodal, děti z chudých rodin to proto budou mít těžké v každém případě.
„Větší šance na trhu práce mají totiž stále lidé s vyšším vzděláním. Děti ze znevýhodněných rodin se buďto k vyššímu vzdělání nedostanou, anebo se budou muset na studium zadlužit. Poslední data ze Spojených států ukazují, že výnosy ze vzdělání postupně klesají. Pro potomky bohatých rodin to není žádná tragédie. Těm právě rodina vydatně pomůže. Ale děti z chudých rodin riskují, že se zadluží, aniž by se jim půjčky vrátily,“ konstatoval dál sociolog.
Bohatí spiklenci nás očipují a udělají z nás ovce? Proč by to dělali?
Možná i pod vlivem nepříznivého vývoje událostí, ekonomiky, rostoucí chudoby spojené s nezaměstnaností se stále častěji lidé začínají přiklánět k různým konspiračním teoriím a zprávám o spiknutí mocných proti nim. Je tento příklon lidí ke spekulacím několika druhů výsledkem toho, že opravdu nevědí kudy kam a hledají něco zcela nového? Padala by na úrodnou půdu tato témata, kdyby se svět nepotácel v ekonomické krizi a úvahách o hledání zcela nového systému, který by nahradil kapitalismus?
Psali jsme:
„Já na konspirační teorie nevěřím. Nejlegračnější jsou ty, které tvrdí, že bohatí spiklenci z nás udělají ovce a pak si nás očipují. Proč by to proboha dělali? Vždyť se jako ovce chováme i bez čipů… Ale teď vážně: To, co se děje v ekonomice a v politice, není, podle mého názoru, důsledek žádného spiknutí. Je to zcela logický důsledek vývoje ekonomického systému, kterému se říká kapitalismus. Kdyby se lidé nahoře či v zákulisí jakkoliv obměnili, bude to fungovat naprosto stejně. I bez čipů,“ naznačil Keller to, kde spíše hledat problémy a vlastně i též cestu z beznaděje.
Dost lidí v Česku má starosti, jak přežít od výplaty k výplatě, ne zda investovat peníze do zlata
Jenže toho lze docílit jen za podpory mas – a to se stále nedaří. V Česku vůbec ne (aktivní zájem protestovat končí většinou u klávesnice počítače či v hospodách u piva), ve světě masy sice svůj odpor najevo hlasitě dávají, ovšem k razantním změnám společenského systému také nedochází. Důvěra ve vlády zemí klesá, klesá i důvěra v bankovní systém, který v posledních letech připravil tisícům lidí horké a mnohdy až fatální chvilky. Asi se proto nelze divit tomu, že odstartovaná penzijní reforma v Česku zatím velké úspěchy také neslaví – alespoň v tom směru, že zájem o druhý pilíř, do kterého by si lidé aktivně spořili na důchod, je minimální. Naopak, Češi se začínají spíše poohlížet po různých alternativách, jak peníze na horší časy ukládat. Problém je však v tom, že ne každý má příjem takový, ze kterého by se dalo ukládat.
Psali jsme:
„Velká část naší společnosti nyní příjmově stagnuje, životní úroveň celých velkých skupin jde dolů. V této situaci mají lidé jiné starosti, než rozhodovat se, zda si něco uloží do zlata, anebo raději koupí výhodně nemovitost. Takzvaná penzijní reforma je od začátku špatně, protože je šita na míru společnosti početných a blahobytných středních vrstev. Přitom se naše společnost štěpí. Na jedné straně tu máme nějakých 30 tisíc dolarových milionářů. Pro ně by bylo směšné pojišťovat se ve druhém pilíři. Na straně druhé tu ale žijí lidi, kteří žijí od výplaty k výplatě a pokud něco ušetří, mají to tak akorát na dovolenou. Ani pro ně není druhý pilíř řešením jejich situace. Autoři penzijní reformy prostě přehlédli, že ji šijí na míru klienta, který se u nás zrovna nevyskytuje. Na profesionály, za jaké se vydávají, je to přehlédnutí dost nepochopitelné,“ uzavřel sociolog Jan Keller pro ParlamentníListy.cz svůj pohled na několik aktuálních témat.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
autor: Alena Hechtová
