Analýza: Lithium? Někdo tady chce těžit spíš peníze našeho státu. Jsou zde informace, které dosud nepadly

16. 10. 2017 6:50

Vypadá to, že místo lithia tu někdo chce spíše těžit peníze z českého státního rozpočtu, uvádí v analýze pro ParlamentníListy.cz publicista Martin Kunštek. Ten zahrnul do svých úvah i dokument, kterým se Ministerstvo průmyslu a obchodu snažilo přesvědčit odbory a zaměstnavatele o podpoře svého postupu. Kunštek vyčísluje výši současného možného vyrovnání s těžařskou firmou EMH na 1,3 miliardy korun, přičemž tato částka může dle něj dramaticky vzrůst, pokud memorandum o spolupráci, které bude předmětem pondělní mimořádné schůze Poslanecké sněmovny, nebude zrušeno. Upozorňuje též, že lithium je materiál dvojího užití – slouží i k výrobě ničivých zbraní. Mohlo by se tedy stát, že by Česko čelilo od spojenců požadavku na vyvlastnění ložiska na Cínovci. Protože firmu s akciemi na burze může skoupit kdokoliv, i nepřítel. Text Martina Kunšteka přinášejí ParlamentníListy.cz v plné šíři.

Analýza: Lithium? Někdo tady chce těžit spíš peníze našeho státu. Jsou zde informace, které dosud nepadly
Foto: Lucie Bartoš
Popisek: Cínovec, víska spadající pod Dubí v Severních Čechách - horská osada je v centru pozornosti kvůli velkým zásobám lithia. Znak zkřížených nástrojů mlátek a želízko ("důlní šlígle") je hornickým symbolem.

Memorandum o porozumění v oblasti těžby a zpracování lithia v ČR, které za stát s firmou European Metals Holdings Ltd. podepsal ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček (ČSSD,) může být jen malou viditelnou částí obřího podvodu. Něco jako vrcholek ledovce, jehož 9/10 je obvykle pod vodou. Pro české veřejné rozpočty však může mít stejně ničivý dopad jako ledovec pro Titanic. Memorandum bylo podepsáno v rozporu se zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Vláda jej však minulý týden odmítla zrušit. Pokud tak neučiní – v rámci svých kontrolních pravomocí vůči vládě – ani Poslanecká sněmovna, která se kvůli tomu schází na mimořádné schůzi, tak se australsko-americké firmě otevře možnost „vytěžit“ z českého státu obrovské peníze. Klidně i v objemu několika státních rozpočtů.

Anketa

Chcete Andreje Babiše za premiéra?

51%
49%
hlasovalo: 17491 lidí

Hospodaření se státním majetkem reguluje řada právních předpisů. Za nejpodstatnější z hlediska lithiové kauzy lze označit tři z nich:

  • zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích;

  • zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech;

  • zákon č. 201/2002 o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.

V bodě 3  „Havlíčkova memoranda“ se stát vůči australsko-americké firmě zavázal ke kapitálovému vstupu České republiky do projektu European Metals Holdings Cínovec (EMH). Zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích sice ministrům umožňuje uzavírat smlouvy o smlouvě budoucí, nebo činit právní úkony s podobným dopadem, což je případ Havlíčkova memoranda. K jejich platnosti je však podle § 40 nutné schválení výjimky. Kapitálový vstup státu má formu nákupu cenných papírů. Podle § 12 odst. 7 tohoto zákona může stát nabývat cenné papíry pouze s předchozím souhlasem vlády. V § 28 je dále stanoveno, že stát se může podílet na podnikání pouze v případě obchodních společností, které jsou akciovými společnostmi. A to European Metals Holdings Ltd. není. Jde o britskou obdobu společnosti s ručením omezeným, jak ostatně osvědčuje zkratka „Ltd.“. Nejpodstatnější je však forma, jakou se stát měl na kapitálovém vstupu podílet. Podle informací obsažených v materiálu Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), s nímž se tento úřad snažil získat podporu odborů a zaměstnavatelů v tripartitě, mělo jít o  majetkový vklad ve formě převodu pozemků nad ložiskem lithia v oblasti Cínovce. Jakýkoli ministr – včetně ministra průmyslu a obchodu – však podle § 22 zákona o majetku státu může sám podepsat převod pozemků pouze do výměry 200 m2. K převodu většího pozemku, nebo pozemků o větší výměře, potřebuje předchozí souhlas ministra financí.

Pokud si to shrneme, tak k platnosti Memoranda by byl nutný předchozí souhlas vlády se zmocněním k podpisu, a spolupodpis ministra financí. Žádná z těchto podmínek však nebyla splněna. Vláda však minulý týden hlasy ministrů za ČSSD a lidovce odmítla smlouvu zrušit a prohlásit za neplatnou. Poslední možnost zabránit vzniku škod velkého rozsahu pro stát drží v ruce Poslanecká sněmovna. Na své mimořádné schůzi může v rámci plnění svých kontrolních pravomocí podle čl. 68 Ústavy prohlásit smlouvu za odporující zákonu a jako takovou za neplatnou od počátku. Stejně jako Mnichovskou dohodu. Ve svém usnesení navíc může zavázat vládu, aby nepřistupovala na žádnou dohodu o řešení sporu vzniklého z této smlouvy formou rozhodčího řízení (arbitráže) podle Dohody o podpoře a vzájemné ochraně investic s Austrálií. Poslanci mají navíc možnost usnesením formulovat postoj České republiky tak, že z důvodu protiprávnosti smlouvy se s odkazem na ni nemůže nikdo domáhat odškodnění od státu podle jakékoli smlouvy o podpoře a vzájemné ochraně investic. Pokud se tak Poslanecká sněmovna usnese, a dá tuto skutečnost prokazatelně na vědomí jak firmě EMH, tak i Londýnské burze, může státu do budoucna ušetřit obrovské množství peněz, které by potenciálně mohl být nucen vynaložit na základě prohrané arbitráže. Nebo na vyvlastnění této společnosti.

Prostřednictvím České geologické služby stát disponuje informacemi o ložisku lithia na Cínovci. Veškeré informace, které zjistila firma Geomet – vlastněná EMH –, jež provádí geologický průzkum na základě povolení od Ministerstva životního prostředí, musely být podle § 12 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), zdarma předávány České geologické službě. Ta je sice může zdarma předávat ostatním orgánům státní správy. Ke komerčnímu využití však mohou být uvolněny pouze za úplatu. Tu si po dobu 7 let od jejich odevzdání může podle horního zákona stanovit prospektor. Zákon touto formou zaručuje prospektorovi „nálezné“. Pokud by se stát rozhodl těžit lithium sám, nebo prostřednictvím některé ze svých firem, tak by údaje nezbytné ke stanovení dobývacího prostoru a k vypracování projektu těžby, který musí být schválen Báňským úřadem, musel koupit od EMH. Nebo je vyvlastnit za náhradu. Ta se v případě vyvlastnění stanoví jako úhrada oprávněně vynaložených nákladů a přiměřeného zisku. Na ložiskový průzkum vynaložil Geomet podle dokumentů, s nimiž operuje vláda, přibližně 1 miliardu Kč. Za přiměřeny zisk se považuje marže do 30 %. Při vyvlastnění by stát na legální získání komerčně využitelných poznatků musel vynaložit částku přibližně 1,3 miliardy. Doba, kdy stát může tato práva získat takto „levně“, se však každým dnem krátí. EMH připravuje emisi akcií, které by měly být rozprodány na Londýnské burze cenných papírů (LSE). V tu chvíli náš stát nebude stát proti partě čtyř geologů a zkušených burzovních „šíbrů“, kteří prostřednictvím dalších forem EMH zatím vlastní, ale proti akcionářům, kteří do cenných papírů firmy mohou vložit klidně částky v objemu násobků státního rozpočtu. Investiční a penzijní fondy působící na LSE jsou schopny během hodin po uvedení akcií na trh do firmy „napumpovat“ peníze v násobku hodnot, kterými disponuje stát. A o ty by se hrálo v případné arbitráži. Pokud Poslanecká sněmovna celý podvod včas „nezatrhne“.

Minulý týden bývalý náměstek ministra financí Lukáš Wagenknecht zveřejnil informaci, že EMH je jen odštěpný závod firmy European Metals Holdings Limited BVI sídlící na Britských Panenských ostrovech. A že firma má neprůhlednou vlastnickou strukturu. Firma na svých webových stránkách navíc inzeruje nepravdivou informaci, že je vlastníkem ložiska lithia v oblasti Cínovce. Podle § 2 horního zákona je však veškeré lithium, které se nachází v podzemí, majetkem státu. A tak je to prakticky se vším, co se týká cínoveckého lithia. Deník E15 minulý týden publikoval informaci, že EMH ve skutečnosti není těžařská společnost. V Austrálii ani nikde jinde na světě netěží lithium ani jiné nerosty. Podle českého zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, nesplňuje požadavky na udělení povolení k těžbě, protože nemá náležité personálně věcné a technické vybavení. Lze říci, že zatím. O tom, jestli by si je mohla v budoucnu opatřit za peníze stažené z burzy, se v tuto chvíli dá jen spekulovat. 

Celý dosavadní průběh kauzy však vzbuzuje podezření, že firma v budoucnu bude těžit peníze spíše ze státního rozpočtu. Pokud Poslanecká sněmovna neanuluje Havlíčkovo memorandum. Veškerá nepravdivá tvrzení, která mohou mást potenciální investory na LSE, a které by podle britského práva mohly být prohlášeny za podvod, totiž firma může „přebít“ právě Havlíčkovým memorandem, v němž se stát zavazuje k majetkovému vstupu do firmy. Zásadní otázkou, na niž by poslanci měli žádat od vlády odpověď je, jestli existuje ještě nějaký doposud veřejně nepublikovaný dokument sjednaný s EMH, v němž stát hovoří právě o vkladu pozemků nad ložiskem. Právě tato informace je totiž obsažena v pracovním dokumentu „Strategie státu při těžbě a využití zdrojů lithia“ z dílny MPO, který byl projednáván na půdě vládní Rady pro hospodářskou a sociální dohodu (tripartita). Havlíčkem řízené ministerstvo do tripartity předložilo rozbor situace kolem cínoveckého ložiska. Úředníci v něm zástupcům zaměstnavatelů a odborářů představili 5 možností, které má stát, pokud by se chtěl účastnit na těžbě a zpracování lithia z Cínovce:

  1. založení zcela nové státní těžební společnosti

  2. vstup existující státní společnosti DIAMO, s.p. do již běžících aktivit

  3. vstup existující státní společnosti Palivový kombinát Ústí, s.p. do již běžících aktivit

  4. vstup jiné zainteresované společnosti působící v ČR (např. ČEZ a.s., Škoda auto ČR, a.s.) do již běžících aktivit

  5. přímý majetkový vstup státu do již běžících aktivit.

V materiálu MPO, který byl projednáván na tripartitě se uvádí, že „každá z těchto variant má své výhody a nevýhody. S ohledem na potřebu velké vstupní investice, zejména na budoucí opětovné zpřístupnění ložiska a výstavbu závodu na zpracování rudy, byla by nezbytným předpokladem kapitálová vybavenost zvažovaného partnera. Možnost budoucího zapojení českého státu, ať již přímé nebo nepřímé prostřednictvím některé státní, polostátní či zainteresované velké firmy podporuje fakt, že právoplatní držitelé průzkumných či těžebních práv k jednotlivým ložiskům jsou zatím většinově firmy průzkumné, nikoliv těžební.“. Minimálně ministerští úředníci tedy zřejmě již v červnu věděli o tom, že EMH není řádnou těžební firmou. Zde stojí za to přesně citovat, jak jednotlivé možnosti z hlediska výhod a nevýhod posuzuje samo MPO:

Varianta

Výhody

Nevýhody

založení zcela nové státní těžební společnosti a její vstup do již běžících aktivit

  • jasně definovaný a oddělený předmět činnosti

  • možnost koncentrovat experty pro celý výrobní řetězec

  • časová náročnost vzniku nové společnosti

  • potřeba vstupní investice pro novou státní firmu

 

Vstup existující státní společnosti DIAMO s.p. do již běžících aktivit

  • existující společnost

  • zkušenosti s hlubinnou těžbou

  • v archivu DIAMO s.p. jsou staré zprávy z let 1953-1991, získané převzetím podniku Rudné doly Příbram

  • potřeba vstupní investice

  • primárním předmětem činnosti je zahlazování následků hornické činnosti

  • existující úpravárenská kapacita je až na Vysočině

 

Vstup existující státní společnosti Palivový kombinát Ústí s.p. do již běžících aktivit

  • existující společnost

  • firma v regionu působí a vlastní pozemky

  • potřeba vstupní investice

  • primárním předmětem činnosti je komplexní revitalizace krajiny dotčené těžební činností

Vstup jiné zainteresované společnosti působící v ČR (např. ČEZ, Škoda Auto) do již běžících aktivit

  • existující společnosti

  • dobrá kapitálová vybavenost firmy

  • zajištění vstupní suroviny pro high tech výrobu „národních šampiónů“ (obdoba vztahu ČEZ-SD)

  • nejasnost, zda by uvedené společnosti o takové rozšíření svého portfolia měly zájem

Přímý majetkový vstup státu do již běžících aktivit

  • možnost nefinančního vstupu, např. formou vložení státních pozemků či know how

  • možnost podílet se na řízení projektu

 

Tabulka je převzata z materiálu MPO, který byl předložen tripartitě. V závěru dokumentu MPO navrhovalo sociálním partnerům aby „posvětili“ sjednání memoranda s tím, že jej podporuje i australské velvyslanectví. Odboráři ani zástupci českých firem sdružení v zaměstnavatelských svazech však Havlíčkovým podřízeným „návnadu nespolkli“. Tripartita materiál sice vzala na vědomí a její členové se o něm vyjadřovali vesměs jako o zajímavé možnosti rozvoje ekonomiky. Ve svém usnesení však jasně deklarovali, že sociální partneři požadují, aby před jakýmkoli strategickým rozhodnutím ve věci těžby byly předloženy a řádně projednány všechny dopadové studie. Tedy nejen EIA, ale i studie proveditelnosti, ale i komplexní ekonomická studie, kterou považují za klíčovou. V dalším bodě usnesení vládě jasně tlumočili požadavek na využití domácích podniků při těžbě a zpracování lithiové rudy. Stručně řečeno, zástupci odborů a českých firem se postavili proti sjednání memoranda a požadovali „českou těžbu“. Havlíček však požadavek tripartity jakožto poradního orgánu vlády zcela ignoroval a bez souhlasu vlády memorandum podepsal „o své vůli“ již 2. října. Vláda se podle plánu měla dokumentem zabývat na svém zasedání 12. října. To už však bylo memorandum podepsané. A jednání vlády se přeměnilo v hádku ministrů o tom, jestli memorandum zrušit. Což odhlasováno nebylo.

Tím však „podivnosti“ zdaleka nekončí. Ačkoli se z vyjádření šéfa hnutí ANO Andreje Babiše z posledních dní může zdát, že hlavním „padouchem“ je v této kauze Havlíček, tak svým způsobem mají od lithiových podvodů „ušpiněné ruce“ všechny vládní strany. Lidovci nejen tím, že odmítli ve vládě spolu s ČSSD zneplatnit memorandum, ale i hlasováním svých ministrů ve vládě, která 16. března 2016 schválila nařízení vlády č. 98/2016 Sb., o sazbách úhrad za těžbu nerostů. Na tento dokument upozornila organizace Greenpeace, která spočítala, že vláda výši odvodu do státního rozpočtu stanovila na úrovni 0,66 % tržní ceny. Toto nařízení vlády navíc může být v rozporu se samotným horním zákonem, který sice v § 33 odst. 2 dává vládě zmocnění stanovit podrobnosti k výši sazeb. Samotný horní zákon, který je nařízení vlády právně nadřazen, však stanovuje poměrně složitý mechanismus výpočtu úhrad za těžbu, který má zohledňovat řadu faktorů, V § 33k odst. 1 horního zákona je navíc uvedeno, že sazba má jít až na 10 % tržní hodnoty vytěžených nerostů. 

Zde je namístě uvést, že metoda výpočtu odvodu stanovená v zákoně z roku 1988 pochází ještě z dob ČSSR. V té době však těžařské podniky musely odvádět ze svých peněz i další mnohem větší odvody – mimo jiné odpisy, které jsou zdrojem obnovy majetku  – na účty Státní plánovací komise. 

Greenpeace upozornila, že limity sazby odvodů z vytěženého lithia jsou hluboce pod úrovní i rozvojových zemí. V afrických zemích je průměr odvodů z vytěžených nerostných surovin na úrovni 30 %. Což je zhusta kritizováno jako „vykořisťování“ třetího světa nadnárodními korporacemi. V ropných monarchiích Blízkého východu je výnos z těžby ropy cizími firmami zatížen 50% vývozním clem. U státních firem je samozřejmě příjmem státu.

„Špinavé ruce“ od lithia mají však i vládní členové hnutí ANO. V minulém týdnu MPO zveřejnilo, že s podpisem Havlíčkova memoranda vyjadřuje souhlas i Ministerstvo životního prostředí vedené Richardem Brabcem (ANO). MPO zveřejnilo, že nabídlo dopisem ministra Havlíčka v polovině září ministru životního prostředí Richardu Brabcovi, aby se k podpisu Memoranda připojil. MŽP dne 26. září písemně odpovědělo, že se na přípravě memoranda Ministerstvo životního prostředí nepodílelo, tedy nemá zájem být signatářem. V dopise ministra Brabce se však uvádí, že „jsem toho názoru, že Memorandum je jedním ze správných kroků, otvírajících prostor ke spolupráci při těžbě lithiových rud, úpravě této suroviny i umístění zpracovatelských i finálních výrobních kapacit výhodných nejen pro zahraniční podnikatelské subjekty, ale i pro Českou republiku.“ (scan dopisu dostupný na webu MPO) Ministr Brabec se pak dodatečně bránil, že o takovém dopisu vůbec nevěděl, ani jej nepodepsal. Dost nevěrohodně při tom hodil vinu na šéfa svého kabinetu, který prý bez jeho vědomí napsal a elektronicky podepsal a za něj odeslal tento dopis. S nímž prý sám ministr nesouhlasí. Napadený úředník se brání, že dopis údajně odeslal omylem. Kdo chce, ať věří. Neoddiskutovatelným faktem však je, že ministři za hnutí ANO – včetně tehdejšího ministra financí Andreje Babiše hlasovali pro ono ostudné usnesení vlády, které cenu za vytěžené lithium stanovilo směšně nízko.

V rozsahu celého průšvihu je pak již jen drobnou pikantérií, že zvláštním způsobem si pojmy plete i bývalý premiér Vladimír Špidla – dnes šéf sboru poradců předsedy vlády, který v dopise tazateli Oldřichu Lukovi jménem předsedy vlády Bohuslava Sobotky sděluje, že vláda má ještě v tomto volebním období v úmyslu zavázat určitými podmínkami zájemce o těžbu. Nechápe přitom zřejmě rozdíl mezi významem slovního spojení „zavázat někoho podmínkami“ (např. plnění ekologických požadavků, nebo zapojení českých firem a zaměstnanců) a „zavázat se někomu“ (napři ke kapitálovému vstupu do jeho firmy).

Když vezmeme v úvahu, že v tuto chvíli není známá technologie, která by v souladu s našimi zákony na ochranu životního prostředí umožňovala provádět těžbu a zpracování lithiové rudy, tak se Havlíčkův spěch při podpisu memoranda zdá nesmyslný. Zvlášť proto, že žádný ze zákonů, které upravují povolování těžby, s něčím takovým vůbec nepočítá. Ani jej nevyžaduje, ani k němu ministra nezmocňuje. Nabízí se logické vysvětlení. Memorandum mělo pomoci firmě k rychlému vstupu s akciemi na burzu. V první fázi ke stažení peněz z kapitálových trhů. Snížení sazeb za těžbu možná mělo za cíl zatraktivnit právě budoucí akcie firmy, která tvrdí, že bude těžit na Cínovci. 

K těžbě lithia přitom může být ještě hodně daleko. Podle českého odborníka na těžbu surovin Vladimíra Slivka z Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě je do zahájení těžby a zpracování lithia ještě nejméně 10 let. V tuto chvíli nejsou k dispozici technologie, jejichž používání by podle českého práva bylo povolitelné na našem území.  

Při zvážení všech podivností, které se v kauze vyskytují, může vzniknout podezření, že hlavní komoditou, kterou firma bude těžit, budou peníze z českého státního rozpočtu. Je mnoho důvodů, které mohou způsobit, že firmě těžba nebude povolena. Nebo že dokonce bude vyvlastněna. Mezi nejzásadnější z nich patří i fakt, že lithium je materiál dvojího užití. Kromě výroby baterií se používá i jako příměs ve sklářství, nebo k výrobě psychofarmak. Ale také k výrobě termonukleárních zbraní. To jsou nejnovější druhy jaderných zbraní. Uranové nebo plutoniové bomby jsou dávno ve vojenství považovány za zastaralý „šrot“. Za „hračky tak pro nějaké Kimy“. Supervelmoci jako USA a Rusko mají ve strategické výzbroji termonukleární zbraně. V nich je plutoniová nálož pouhou rozbuškou, která zažehne termonukleární fúzi molekul deuteria, což je izotop vodíku. Tedy proces, jaký probíhá na Slunci při teplotě několika milionů stupňů Celsia. Jejich ničivá síla je nesrovnatelně větší. Právě s tímto principem pracovala největší člověkem odpálená nálož – tzv. Car bomba sestrojená sovětským fyzikem Andrejem Sacharovem. Při svém odpálení měla destrukční sílu 57 megatun (57 milionů tun dynamitu). Tlaková vlna z výbuchu na severu Ruska několikrát oběhla zeměkouli.  A právě k výrobě termonukleárních bomb – označovaných někdy také jako vodíkové bomby – je nezbytnou komponentou lithium. Hlavní výbušninou je deuterium obsažené v deuteritu lithném.

V posledních letech došlo k růstu napětí mezi hlavními supervelmocemi, USA a Ruskem. Obě země už ohlásily obnovu a modernizaci svých jaderných arzenálů. Pozadu nezůstává ani Čína, která v zájmu tohoto cíle omezila export lithia. To se stalo před třemi lety. Poté prudce vzrostl zájem o české ložisko. Pokud by se firmě EMH podařilo akcie emitovat a rozprodat, tak by se krátce nato český stát mohl dostat pod tlak ze strany spojenců. Součástí strategické politiky je nejen zajištění surovin pro vlastní zbraně, ale i zabránění protivníkovi, aby se k nim dostal. Jenže firma obchodovaná na burze může být skoupena kýmkoliv. Třeba i nepřítelem. Takže existuje riziko, že ČR by ze strany spojenců mohla čelit požadavku na vykoupení (vyvlastnění) společnosti, proto, aby se nedostala pod kontrolu nepřátelských států. Což by byla voda na mlýn spekulantům. Ti by jistě dokázali vyšroubovat cenu akcií pěkně vysoko, pokud by měli jistotu, že stát od nich musí akcie vykoupit. 

Lze si samozřejmě klást otázku, jestli nepočítají i s tím organizátoři „loupeže století“, jak je lithiová kauza v poslední době nazývána. Jestli jejich cílem vlastně není jen těžit peníze z českých veřejných financí.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: .

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Babiše ženou k soudu. Ne za Čapí hnízdo. Věc je již v běhu

19:52 Babiše ženou k soudu. Ne za Čapí hnízdo. Věc je již v běhu

Už toho bylo dost! Řekla si zjevně bývalá pražská státní zástupkyně Dagmar Máchová, když ji šéf hnut…