Benedikt XVI. a homosexuální mafie v Církvi. Katolík promluvil

Papež Benedikt XVI. poněkud překvapivě abdikoval. Co to znamená pro Církev? Má to vůbec obdoby? Není to nebezpečný precedens?

Abdikace Benedikta XVI. je bezprecedentní událostí, která se od předchozích abdikací papežů Celestýna V. a Řehoře XII.významně liší. V dějinách Církve je to poprvé, kdy se papež vzdává svého úřadu z vlastního rozhodnutí, zdůvodněného vysokým věkem a podlomeným zdravím. Kdyby Benedikt XVI. rezignoval pouze na některé formy moderního pojetí papežské služby - časté zahraniční cesty, Světové dny mládeže, psaní knih, které s úřadem, jemu Kristem svěřeným, přímo nesouvisejí - ušetřil by potřebné síly pro ty úkoly, které jsou pro řádný výkon papežského úřadu podstatné. Z jednání Benedikta XVI. nyní mnozí lidé usuzují, že být papežem je něčím na způsob ředitele velké nadnárodní firmy, od něhož se také nečeká, že má svoje postavení a povinnosti z něho plynoucí na doživotí. Církev je však ve své podstatě společností monarchickou, a v ní nebývá zvykem, aby se její hlava oddělovala od těla, s nímž je podstatně srostlá. Nikoli náhodou bývá papež oslovován "Svatý otče", neboť tak, jako se otec rodiny nemůže vzdát odpovědnosti za Bohem svěřené děti, tak se otec duchovní nemá vzdávat odpovědnosti za svěřené stádce. I v tom spočívá svatost a důstojnost papežského úřadu.

Takže jeho krok kritizujete?

Jistě i mnozí papežové před ním pociťovali svoji slabost a lidskou nedostatečnost při spravování Církve, o to více pak mohli spoléhat na to, že je v těžkých chvílích bude posilovat Ten, kterého zde papež zde na zemi viditelně zastupuje. Viděno očima víry, což v daném případě ani jinak nelze, sňal ze sebe břemeno, které na něj Boží Prozřetelnost vložila. Neříkám to proto, že bych jej chtěl soudit, to v žádném případě, jen nerozumím, jak někdo může považovat rezignaci na Bohem svěřené poslání za projev veliké víry a hluboké pokory. Vzpomeňme v této souvislosti na starou křesťanskou legendu, literárně zpracovanou Henrykem Sienkiewiczem - svatý Petr je v době Neronova pronásledování křesťanů přesvědčen svými stoupenci, aby odešel z Říma do bezpečí. Cestou potkává Ježíše Krista, který kráčí do města, a Petr se ho překvapeně ptá: „Quo vadis, Domine?“ (Kam kráčíš, Pane?), „Když ty opouštíš můj lid, jdu do Říma, aby mě ukřižovali podruhé,“ odpovídá mu Ježíš. Poté se Petr obrací nazpět a později umírá na kříži stejně jako jeho Pán.

Objevila se řada spekulací, co může za rezignací stát. Jaký je váš vlastní odhad?

Nemyslím si, že by existovalo mnoho jiných důvodů, než jsou ty, které byly oficiálně oznámeny. Papež prostě usoudil, že nemá dostatek sil na prosazení těch změn, o které v průběhu svého pontifikátu usiloval. Pokoušel se o překlenutí ideového konfliktu mezi stoupenci koncilových reforem a jejich kritiky snahou o jejich smíření, což se vzhledem k věcné povaze oněch sporných otázek ukazuje jako neproveditelné. Málokdo pochybuje o tom, že kurie a aparát Svatého stolce, papeži nepříliš nakloněný, vyžadují hluboké personální a institucionální změny a ani ty nebyl papež schopen prosadit. Je-li pravda to, co se dnes objevilo v italském tisku, že mu v prosinci 2012 tři kardinálové předložili rozsáhlý dokument, dokládající prorůstání homosexuální mafie do nejvyšších pater církevní hierarchie, pak je dost dobře možné, že ve světle těchto skutečností rezignoval na svoji schopnost ony neblahé poměry v Církvi, vyvolané novou orientací Církve po "reformním" Druhém vatikánském koncilu, dalším působením na papežském stolci zvrátit.

Jak vy osobně byste zhodnotil pontifikát Benedikta XVI., jeho klady i negativa?

Benedikt XVI. je teologem, který stojí a padá s koncilovými reformami, což se nemohlo neprojevit ani ve způsobu, kterým Církev jako papež spravoval. Navzdory neoddiskutovatelnému věroučnému i administrativnímu chaosu, který po koncilu nastal, se jako kněz, biskup, kardinál a nakonec i jako papež pokoušel o symbiózu obou protichůdných směrů. Pro vyhraněné modernisty a liberály byl příliš konzervativní, zatímco kritikové liberálních reforem koncilu považovali jeho snahu o určité pozitivní změny v Církvi za příliš polovičaté. Ukazuje se, že bez kritické reflexe posledního církevního sněmu, jehož záměrně dvojznačné formulace usnadnily průnik modernistů do nejvyšších pater hierarchie, zůstane Církev pro boj s relativismem a dalšími úpadkovými jevy dnešní doby ochromena.

Ačkoli mám výhrady ke způsobu, kterým došlo k církevní "rehabilitaci" liturgické tradice, je nesporně přínosem tohoto kroku širší zpřístupnění možnosti navázat na liturgickou reformou zpřetrhanou kontinuitu katolického kultu. Ačkoli je nový mešní obřad a vše, co je s ním spojeno, pouhým symptomem pokoncilního zesvětštění Církve, větší rozšíření tradiční liturgie usnadňuje poznání hlubších, totiž věroučných příčin současné církevní krize. To je pro skutečnou obnovu církevního života nezbytné, neboť nelze léčit bez důkladné a hlavně pravdivé diagnózy. V oblasti ekumenismu a mezináboženského dialogu navázal bez větších změn na dílo svého předchůdce Jana Pavla II., což jen negativně posílilo mínění, a to i mezi katolíky, že se Církev ve svých představených rozešla s učením o jedinosti pravého náboženství.

Začíná se hovořit o Malachiášově Proroctví o posledním papeži sv. Malachiáše, biskupa irského Armagh z 12. století, dle kterého by mohl být Benedikt XVI. předposledním papežem. Po něm by nastoupil poslední papež, nastalo by zničení Říma a přišel by konec světa. Co si o tom myslíte?

Nepřikládám mu příliš velkou váhu. Jeho autenticita je sporná, navíc z proroctví neplyne, že mezi uvedenými papeži nemohou být i jiné osoby, Malachiášem nezmíněné. Je-li tedy tím posledním papežem prorokovaný Petrus Romanus, nelze s jistotou tvrdit, že mezi ním a Gloria olivae (Benedikt XVI.) nemohou být i jiní papežové. Myslím, že je zvláště dnes důležité uchovat si určitý odstup od podobných proroctví a spíše se držet biblického "o tom dni a hodině neví nikdo". To neznamená, že nežijeme v době, která mnohá apokalyptická znamení obsahuje, i proto je však třeba zůstávat duchovně bdělí a nepodléhat interpretačním simplifikacím, neboť "v té době povstanou nepraví Mesiáši a nepraví proroci" (Mt 24, 24).

Máte tip na nového papeže? Je tam někdo, koho byste si přál? Nebo někdo, kdo by naopak mohl být hrozbou?

Žádný tip nemám. Za papeže bych si přál někoho, kdo bude mít plnou katolickou víru, bude ji statečně hájit a zároveň účinně bojovat proti tomu, co její integritu a život v souladu s ní ohrožuje. Tedy nic jiného, než co má papež v popisu práce.

Neobáváte se toho, že nový papež opět omezí tradiční ritus a opustí jisté détente s tradičními katolíky? Nebo by to bylo paradoxně dobře, aby byly linie jasné?

Svého času velmi pomohl šíření katolické tradice v České republice její zapřisáhlý odpůrce kardinál Vlk, neboť některými svými názory a kroky pomohl věřícím pochopit hloubku církevní krize. Přesto mám za nesprávné, když si výslovně přejeme, aby nám jako pohnutka k dobrému smýšlení a jednání sloužilo zlo. Je samozřejmě možné, že příští papež bude ke katolické tradici netečný nebo ji začne pronásledovat, jak tomu bylo v prvních desetiletích po koncilu. V tom případě mi nezbývá než doufat, že tam, kde se rozmůže hřích, nad míru se rozhojní i milost (Řím 5, 21).