Andrej Babiš se postavil proti uprchlíkům. Co vy na to?Anketa
Ne příliš překvapivě byly oba projevy – ten Putinův i ten prezidenta Obamy – plné jinotajné, ale vzájemné a místy také tvrdé kritiky. Analýzu projevů obou lídrů, jejichž vztahy jsou v posledních dvou letech na bodu mrazu, připravila pro ParlamentníListy.cz Veronika Sušová-Salminen.
Projev Putina najdete ZDE
Projev Obamy najdete ZDE
Putin: Kritika „jediného centra nadvlády“
Putin je politik kontinuity, takže základní motivy jeho projevu odpovídaly tomu, co ruský prezident už opakoval při vícero příležitostech. V souladu s tezemi svého projevu v Mnichově v roce 2007 kritizoval i tentokrát na půdě OSN aroganci „jediného centra nadvlády“, která podle něj vedla k narušení principů mezinárodního práva i statusu OSN. Toto jednání bylo podle něj důsledkem konce studené války a konkrétněji potom odpovídalo svádivé představě o tom, že tento hegemon ví lépe než ostatní, co je pro svět nejlepší.
Obama: Amerika dostala lekci a nemůže světové problémy řešit sama
Americký kolega v projevu vyzdvihl pokrok, který OSN a mezinárodní systém na ní založený v posledních 70 letech dosáhly, i když připustil, že ideály, které měla organizace při svém založení ztělesňovat, se ne vždycky podařilo prosadit do praxe. Obama dále nicméně přiznal, že přes svoji ekonomickou a vojenskou sílu nemohou Spojené státy „vyřešit světové problémy samy“. „V Iráku se Spojené státy naučily lekci, že ani 100 tisíc statečných a moderně vyzbrojených vojáků a triliony dolarů z našeho rozpočtu nemohou cizí zemi dát stabilitu.“
Ruský prezident ve své řeči varoval před pokusy o oslabení legitimity OSN v souvislosti s kritikou její málo efektivní práce. Široký konsensus v rámci OSN by měl být platformou ke změnám organizace odpovídajícím současnosti. Nicméně Putin velmi jasně zdůraznil, že Rusko odmítá pokusy o zrušení práva veta v rámci Rady bezpečnosti, které navrhla asi 1/3 členských zemí, včetně například Ukrajiny. Nesoulad názorů a hledání kompromisu vidí Putin jako přirozenou součást rozhodování i existence OSN. Bez OSN upadne svět do chaosu, ve kterém bude panovat jenom právo silnějšího a egoismus.
Obama: Síla a donucování nejsou principy budoucnosti
V tomto bodě se v obecné rovině Putin sešel se slovy amerického prezidenta, který varoval před rostoucím skepticismem ohledně role OSN a před snahami vrátit se do dob před rokem 1945. Jinak řečeno, oba státníci zaujali k OSN spíše konzervativní postoj a vyzdvihli její důležitost. Obama byl toho mínění, že někteří se snaží vrátit „k pravidlům platícím po většinu lidských dějin, a která předchází tuto instituci: víra v to, že moc je otázka nulové hry, že mocný má pravdu, že silné státy musí vnucovat svoji vůli slabým, že práva jednotlivců nemají smysl a že v době rychlé změny, musí být řád vnucen silou.“ Je pravda, že americký prezident připustil, že ani americká politika není vůči těmto trendům imunní a že v americké politice jsou hlasy, které vidí roli USA a podstatu jejich moci v konfrontaci (s Čínou, Ruskem, Íránem). Podle Obamy ale není dobré dívat se dozadu a vracet se k těmto principům.
Obama versus Putin: Demokracie nebo suverenita
Z Obamovy řeči bylo patrné, že se snaží i nadále propagovat universální demokratické normy a lidská práva důrazem na jejich správnost a na morální apel. Svoji tezi podpořil kritikou nedemokratických režimů a klasickým argumentem, že jedině demokracie představuje stabilní způsob vlády. Mimochodem je to teze Vladimira Putina, kterou vyslovil na začátku svého prvního prezidentského období. Obama tvrdí, že „represe nemůže vytvořit sociální kohezi“. Problém je, že ruská strana nekritizuje demokracii per se, protože sama se nominálně k „domácí“ formě demokracie hlásí, ale že kritizuje (geopolitické) zneužívání demokracie jako trojského koně vměšování, které vede k destabilizaci (a samozřejmě mnohdy oslabuje ruské zájmy v oblasti). Jsou to tedy rozdílná východiska a chápání. I když Obama se snažil dát svému pojetí demokracie diverzní tvář s ohledem na odlišné kultury, zatímco zdůraznil lidská práva a jejich universální platnost. I přes tyto nuance bylo jasné, že Obama vidí demokracii jako univerzálně dobrý způsob vlády.
Tématem Putinovy řeči byla otázka právě různosti a vnucování jednoho modelu všem. Různost na rozdíl od prezidenta Obamy vidí jeho ruský kolega jinak. Ruský prezident dlouho, v podstatě od roku 2000, hájí princip, že kulturní odlišnosti po světě je nutné brát vážně a že vnucování „správných“ modelů zvenčí vede ke katastrofám. Podle něj je to, že „jsme všichni různí“ nutné respektovat: „Nikdo není povinován přijímat jeden model rozvoje,“ řekl. V rámci této teze připomenul poučení z dějin Sovětského svazu, který se snažil podle jeho slov „vyvážet sociální experimenty“ do jiných zemí s tragickými důsledky. Z toho je nutné se poučit, řekl Putin a jasně mířil na své americké protějšky. Putin se opřel o svojí koncepci suverenity jako „právu svobodné volby“ pro jednotlivce, národy a země.
Putin: Chápete teď, co jste způsobili?
Rozdílnost názorů obou lídrů se projevila v té části projevu, kde se Vladimir Putin věnoval současné situaci na Blízkém východě a v severní Africe, kterou označil ruský prezident za výsledek „agresivního vměšování“ a vývozu „demokratických“ revolucí. I když připustil, že touha po změně byla mezi místními občany autentickým požadavkem. V jeho podání je to vnější zásah, který vedl k tomu, že místo slibovaných reforem, došlo k likvidaci státu. Výsledkem je, jak řekl, „násilí, bída, sociální katastrofa“. Ve tvrdé narážce na politiku Západu a konkrétně USA, i když neadresně, se Putin vyjádřil otázkou: „Chtěl bych se zeptat těch, kdo takovou situaci způsobili: Chápete teď, co jste způsobili? Ale bojím se, že tato otázka zůstane ve vzduchu, protože se politiky, v jejímž základě stojí sebevědomí, ujištění o vlastní správnosti a beztrestnosti, nevzdali.“ Jazykově Putin nemluvil o USA nebo Západu, ale spokojil se s neurčitým „oni“. Jako jinde Obama, ruský prezident tu do značné míry zjednodušil složitější procesy, aby mohl zdůraznit ruský argument.
Obama: Moc zemí spočívá v prosperitě a ne v kontrole území
Obamova nepřímá kritika Ruska šla směrem k jinému tématu. Obama řekl: „…věřím, že v dnešním světě není mírou síly kontrola území. Udržitelný blahobyt není jen věcí schopnosti přístupu a těžby nerostných zdrojů. Moc národů záleží na úspěchu jejich lidí – na jejich vědění, inovacích, na jejich představivosti, kreativitě, na jejich snaze, na jejich příležitostech – a ty naopak závisejí na individuálních právech a dobrém vládnutí a osobní bezpečnosti. Vnitřní represe a zahraniční agrese jsou symptomy selhání v tom poskytnout tento základ.“ Tato slova byla s velkou mírou pravděpodobnosti mířena na dnešní Rusko, na jeho politický režim viděný z Washingtonu a na jeho „agresivní politiku“ a anexi Krymu. Není překvapivé, že nevyřčenou částí takové kritiky Obamy byly okolnosti a systémové možnosti Ruska při redefinování této nové, hezky znějící definice velmoci – o kterou se mimochodem Putinovo Rusko dlouho snažilo.
Putin: Protiteroristická koalice a Asad
V konstruktivnější části projevu věnovanému Blízkému východu a Sýrii, Putin navrhl vytvoření mezinárodní protiteroristické koalice, která by po vzoru protihitlerovské koalice sjednotila rozdílné země ve společném boji. Z Putinova projevu vyplývalo, že Rusko považuje vzestup a potenciál Islámského státu za obrovský bezpečnostní risk. Ruský lídr se netajil tím, že si nepřeje, aby se „hrdlořezové“ z řad IS později vrátili do Ruska a zdůraznil také, že Rusko bylo vždy pevnou součástí boje proti mezinárodnímu terorismu. Ruský prezident dále zdůraznil, že podle ruského mínění by přirozenou součástí koalice měly být sousední muslimské země, kterých se problém bezprostředně týká. Ve srovnání s Obamovým projevem ruský prezident označil za „velkou chybu nespolupracovat se syrskou vládu“, která se jako jedna z mála snaží vojensky bojovat proti Islámskému státu. „Známe všechny problémy regionu, všechny protiklady, nicméně musíme vycházet z reálií.“ Putin tu naznačil, že „tyranský“ (slova Obamy) režim Asada je pro Rusko nepodstatný. Jinak řečeno, ruský postoj vychází z pragmatického, a ne ideologického východiska a přitom (vzhledem k významu Sýrie pod Asadem) klade důraz na svoje vlastní zájmy a uvědomuje si reálné možnosti pro jejich prosazení v konkurenčním prostředí.
Jeho americký protějšek se právě ohledně prezidenta Asada vyjádřil velmi odlišně. Označil Asada za „tyrana“, který bombarduje občany svojí země, spolupráci s ním za de facto nemorální a neodpovídající principům, které OSN a USA hájí a představují. Syrský konflikt tak definoval Obama na rozdíl od Putina nikoliv pragmaticky s ohledem na nehezké reálie, ale ideologicky – s odkazem na hodnoty a principy. „Když diktátor vraždí tisíce svých lidí, není to vnitřní záležitost země…,“ shrnul Obama. Návrat k dřívějšímu statusu quo není podle něj v Sýrii možný, i když se nijak jasněji nevyjádřil k tomu, jak má nová Sýrie vypadat (na čemž osud ruské podpory Asada závisí). Nicméně také řekl, že Spojené státy jsou připravené spolupracovat s Ruskem i s Íránem na vyřešení konfliktu, včetně vytvoření přechodu pro Asadův odchod, i na boji s nebezpečím IS.
Obama: USA nemají na Ukrajině skoro žádné ekonomické zájmy, jde o věrnost principům
Americký prezident věnoval mnohem větší část svého projevu adresné kritice ruské politiky, především ve vztahu k Ukrajině. Samozřejmě, že americký pohled na genezi krize a konfliktu je zcela jiný než ten ruský. Obama řekl, že USA „nemají na Ukrajině skoro žádné ekonomické zájmy“ a definoval tak americkou politiku na Ukrajině klasicky pomocí pojmu věrnosti principům, které Rusko porušilo svojí anexí Krymu a další agresí. Rusko kritizoval za to, že ukrajinský problém neřešilo diplomaticky, ale silově. Sankce tak jsou adekvátní reakcí a jejich motivace je věrnost zásadám suverenity a územní integrity, nikoliv návrat do časů studené války.
Zajímavá je ale časová souslednost (pojetí příčin a důsledků) u prezidenta Obamy, který vytváří bezprostřední rámec, ale zamlčuje dlouhodobější a širší výkladové schéma. To naopak z ruské perspektivy adresoval Putin.
Putin: Blokové myšlení studené války vedlo ke geopolitické konfrontaci na Ukrajině
Ve vztahu k tomu zopakoval Putin svoje dosavadní teze ohledně rozšiřování NATO na východ jako důsledku asymetrického konce studené války, a které opět kritizoval. Dále se vyjádřil kriticky k tomu, že země v postsovětském prostoru byly postaveny před podle ruského prezidenta „lživý“ výběr „buď Západ, nebo Východ“ nesoucí v sobě konfrontační logiku. Putin v tom vidí pozůstatek blokového myšlení studené války, které i nadále převládá. Právě konfrontační logika lživého výběru vedla ke vzniku konfliktu na Ukrajině, který ruský prezident popsal jako občanskou válku. Ani prezidentův důraz na nutnost plnění minských dohod z února 2015 a na politický dialog s Donbasem nebyl ničím novým.
Nebylo samozřejmě žádnou náhodou, že kontroverzní anexe Krymu Ruskem v březnu 2014 zůstala zamlčeným místem Putinova projevu. Nejen, že to bylo pro Putina do značné míry nepohodlné, ale také proto, že celkové vyznění jeho řeči chtělo být nekonfliktní a konstruktivní. V tom se nelišil od svého amerického kolegy, který nicméně volil rétoricky odlišný styl s řadou ideologických a hodnotových odkazů.
Obama a Putin: Další témata a odlišnosti
Oba projevy světových lídrů se vedle těchto „ohnisek“ sporů samozřejmě věnovaly i dalším tématům z oblasti ekonomické spolupráce. Americký lídr vyzdvihl vznikající dohodu o transatlantickém partnerství, zatímco prezident Putin jí neadresně kritizoval jako snahu o vytváření exkluzivity a drobení globálního ekonomického prostoru. V této souvislosti Putin kritizoval ekonomické sankce, které prezident Obama naopak obhajoval a chválil jejich negativní dopady na ruskou ekonomiku – dodejme, že několika nejnovějším analýzám navzdory, které spatřují příčiny ekonomické krize v Rusku v cenách ropy a dopad sankcí za sekundární. Vladimir Putin navrhl integraci integrací – na příkladu spárování Eurasijské ekonomické unie s projektem Ekonomického pásu Hedvábné stezky. Překvapivě řekl, že „i nadále“ vidí potenciál v další spolupráci mezi eurasijskou integrací a Evropskou unií. Problémem této Putinovy koncepce nicméně je, že zamlčuje geopolitické a politické aspekty těchto procesů.
Oba prezidenti se vyjádřili k otázkám klimatické změny a Rusko navrhlo další řešení vedle snižování skleníkových plynu, ke kterému se zavázalo. Obama vyzdvihl nový přístup Ameriky ve vztazích s Kubou a starou politiku (sankcí sic!) označil za nefunkční, „protože nepřinesla kubánskému lidu prosperitu“. Vladimir Putin zase podtrhnul význam islámu a jeho skutečných humanitních hodnot v boji proti extrémismu a terorismu. Podle něj se IS a další teroristé ve skutečnosti islámu vysmívají a představují jeho perverzi. Tato jeho slova nepochybně resonovala se slavnostním otevřením katedrální velké mešity v Moskvě minulý týden, kterého se účastnili duchovní i političtí lídři muslimského světa a kde Putin několikrát citoval slova Koránu.
--
Oba projevy na půdě OSN měly – vedle kontradikcí typických pro tento styl rétoriky – společné jedno: volání po vzájemné spolupráci na místo konfliktu, důraz na dobrou vůli a snahu o překračování rozdílů, zdůraznění role OSN a její obrany vůči sílící kritice a závazek další práce obou zemí v rámci OSN. Škoda, že ani mezinárodní politika, a ani geopolitická strategie se nedělají na papíře.
Analýzu výsledků bilaterálních jednání mezi Ruskem a USA ve Washingtonu přinesou ParlamentníListy.cz v pátek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Veronika Sušová-Salminen
