Neobvyklý pohled nabízí složení Poslanecké sněmovny v polovině funkčního období. Mezi dvoustovkou zákonodárců jsou jednak nepravomocně odsouzení bývalí členové Věcí veřejných Vít Bárta a Jaroslav Škárka, jednak David Rath. Ten sice ve vazbě čelí obvinění z trestného činu přijetí úplatku, ale rezignoval jen na členství v ČSSD a na funkci krajského zastupitele, zatímco poslaneckého mandátu se vzdát zatím nemíní.
Ústava České republiky pamatuje na možnost ztráty poslaneckého mandátu ve svém článku 25. V něm je uvedeno, že mandát zaniká odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou, uplynutím volebního období, vzdáním se mandátu, ztrátou volitelnosti, rozpuštěním Poslanecké sněmovny a také okamžikem, kdy se poslanec ujal úřadu nebo funkce, která je s funkcí poslance neslučitelná.
Svobody zbavit lze, mandátu nikoli
„Dlouhodobě kritizuji přílišnou šíři imunity. Pokud však Ústava platí, musí se dodržovat, ať jde o doktora Ratha nebo někoho jiného. Východisko je v urychleném jednání Poslanecké sněmovny,“ reaguje pro ParlamentníListy.cz jeden z předních znalců ústavního práva Václav Pavlíček z katedry ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
„Naše právní úprava je postavena na maximální ochraně mandátu a na jeho demokratickém charakteru. To znamená, že nikdo nemůže poslance mandátu zbavit. Je možné ho zbavit osobní svobody, takže se nemůže zúčastnit práce v parlamentu, ale o samotný mandát ho nikdo proti jeho vůli připravit nemůže,“ přidává pro ParlamentníListy.cz Jan Kudrna z katedry ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
Psali jsme:
Jinak také řečeno, poslanec si svůj mandát může ponechat i ve vězení, pokud je pravomocně odsouzen za trestný čin, ale třeba i v psychiatrické léčebně, kdyby se u něj projevila vážná duševní choroba. „Ústava to nijak nepokrývá, takže mandát mu zůstává zachovaný, pokud se sám nerozhodne ho vzdát,“ konstatuje odborník na ústavní právo.
Disidenty zavírali v Sovětském svazu do blázince
Hned ale dodává, že to má svůj smysl, protože takto jsou zákonodárci chráněni před účelovým zbavením mandátu. „Třeba v Sovětském svazu – u nás to taková praxe nebyla – zavírali disidenty do psychiatrických léčeben i s ´dobrým´ odůvodněním, že pouze blázen může být proti socialistickému zřízení. I takhle to bylo někdy komicky postavené,“ upozorňuje expert na ústavní právo Jan Kudrna na možnost, že lze z politického oponenta udělat blázna.
Podobně citlivá je otázka ztráty mandátu z důvodu odsouzení. „Když si vezmete případ toho nešťastného řidiče Romana Smetany, který si pomohl i k tomu, aby ze sebe udělal exemplární případ, teď nechci komentovat ten rozsudek, tak to může být hodnoceno tak, že tu máme prvního politického vězně. Nebo dnes někdo může tvrdit, že je to komplot proti Davidu Rathovi,“ říká pro Parlamentní Listy.cz Kudrna.
Bez Čalfovy milosti by se Havel prezidentem nestal
„Tyto případy – a byly i v minulosti – vyvolávají velkou otázku, jestli nemůže být nějaké odsouzení nebo účelové sdělení obvinění zneužito k politickému boji nebo k eliminaci protivníků. Podobné zamyšlení vyvolává reminiscence třeba na případ Václava Havla, jemuž premiér Marián Čalfa jakožto zastupující prezident udělil 15. prosince 1989 milost, jinak by nemohl o dva týdny později kandidovat na prezidenta. Předchozí právní úprava totiž pro zvolení hlavy státu vyžadovala bezúhonnost,“ připomíná odborník na ústavní právo.
Zároveň uznává, že naše právní úprava vyvolává celou řadu otázek. „Můžeme se samozřejmě bavit o změně Ústavy, ale takhle velice široce byla koncipována. Jsou naopak státy, kde se k tomu staví jinak a jejich zákony říkají, že odsouzení k trestu odnětí svobody nebo i některé jiné okolnosti znamenají ztrátu mandátu. Ale to není náš případ,“ podotýká Jan Kudrna.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
