„Každý z rodičů by byl dítě sám vychoval, kdyby byl sám, ale v okamžiku, kdy mezi nimi probíhá interakce a konflikty o předání dítěte, tak toto dítě je traumatizováno těmito konflikty,“ prohlásil hned v úvodu psycholog a psychoterapeut Jeroným Klimeš. A pokud už se rozpadne rodina, děti se často fixují na prostředí, ale i to jim v případě střídavé péče bereme. Do opozice proti odborníkovi se postavil otec Jiří Hodina, který o střídavou péči usiluje. Tím nejdůležitějším podle něho je, aby si dítě zachovalo vztah s oběma rodiči. Proti jeho názoru ale byla matka Kristina Michlová, která považuje za problematické už to, že musí pravidelně vstupovat do kontaktu s otcem dítěte, se kterým si nerozumí a to dítě to prý pocítí.
„U dítěte nezáleží na tom, jestli bude bydlet v jednom bydlišti nebo v deseti, důležitější je vztah rodičů,“ vložil se do debaty klinický psycholog Vladimír Fiedler. Ve studiu prozradil, že vypracovával posudek asi na pět set rodin a nenarazil na případ, že by dítěti střídavá péče neprospívala. Klimeš ale znovu nesouhlasil. „Dítě vnímá přesun od jednoho rodiče k druhému jako osiření a v případě střídavé péče toto osiření prožívá např. týden co týden,“ varoval druhý psycholog ve studiu.
„Já si dovolím oponovat, že dítěti není jedno, jestli má jeden či dva domovy,“ reagovala na Fiedlera poslankyně ČSSD Dana Váhalová. Může totiž dojít k tomu, že se dítě stane nástrojem pomsty mezi rodiči. „Tady je ale důležité, jak jsou ti rodiče vyspělí, kontrovala pak poslankyně Jana Hnyková z Úsvitu. Podle jejího názoru by měli odborníci rodičům pomoci v tom, aby spolu dokázali komunikovat.
Jedno dítě a dvě různé školy
Pak ale do debaty vstoupila i dětská psycholožka Alena Uváčiková, která zdůraznila, že střídavá péče rozhodně není nejrozšířenějším jevem ve společnosti. A u párů, které se spolu nejsou schopny dohodnout, nemusí být střídavá péče právě nejlepším nástrojem. Byť platí, že ve většině případů jsou rodiče schopní se dohodnout. Podle Klimeše by mělo být předem prošetřeno, jak rodiče fungují. „My potřebujeme vyšetřit pár, jak funguje jako jednotka, ne zvlášť maminku a zvlášť tatínka,“ zdůraznil Klimeš. Ostrost hádek se prý může ukázat v okamžiku, kdy má dítě třeba neštovice. Má se v takovém případě stěhovat od jednoho rodiče ke druhému?
A co v případech, kdy dítě navštěvuje školu v jednom místě a druhé dva týdny o sto kilometrů dál? "Pokud je dítě flexibilní, tak to zvládne," poznamenala k tomu Hnyková, ale to, zda je dítě flexibilní, by měli prý na prvním místě posoudit rodiče. „Je to vždycky individuální věc,“ podpořil poslankyni Hnykovou Fiedler.
Do debaty následně znovu vstoupil Hodina. „Ano, dvě školy jsou problém, ale jde ho řešit tak, že ve všední den bude dítě u jednoho rodiče a o víkendech u druhého rodiče. Anebo aby jeden rok chodilo do jedné školy a druhý rok do druhé školy,“ prohlásil otec ve studiu. S takovým postupem ale znovu nesouhlasil Klimeš. „Všechny problémy by se vyřešily, kdyby dítě zůstávalo na jednom místě a střídavě se stěhovali rodiče, ale protože toto rodičům většinou nevyhovuje, tak ten problém přenesou na dítě,“ uvedl Klimeš.
Více kamarádů versus outsider
Pro dítě jsou přitom důležití i spolužáci a širší kolektiv. A ve chvíli, kdy se tyto kolektivy střídají, to dítěti příliš nepomáhá. Hodina k tomu poznamenal, že to může být výhoda, protože si dítě udělá víc kamarádů. Klimeš ale okamžitě kontroval, že takové dítě má větší předpoklady k tomu, aby se v partě dostalo do role outsidera.
Ve studiu ČT také zaznělo, že k řešení těchto problémů příliš nepomáhají ani soudy, které často otázku péče o dítě řeší velmi rozvlekle. Nakonec je ale do střídavé péče umístěn jen zlomek dětí. Ústavní soud proto apeluje na to, aby se to změnilo. Jílková pak debatu uzavřela prohlášením, že podle soudů je důležité zjišťovat i názor dítěte na střídavou péči.
autor: Miloš Polák
