Dobré zprávy z EU a veliké zásluhy Junckera. Jiří Pospíšil se rozhovořil o tom, o čem se moc nepíše

„Měli jste štěstí, že jste nezažili dobu železné opony, dobu komunistické totality, kdy možnost jet nakupovat do blízkého Chamu, což je pro vás banalita, téměř nebyla. Před rokem 1989 to bylo v zásadě nemožné, a pokud to již bylo možné, tak pouze z daných zákonem vymezených důvodů; třeba, že jste měli v západním Německu příbuzné či jste od nich získali pozvání,“ uvedl na samotný úvod Pospíšil.

Bez hranic a omezení

„Dnešní situace, kdy žijete ve svobodné společnosti, je jiná; když se rozhodnete s kamarády jet na víkend do Paříže, tak tam jedete. Že si nakoupíte zboží pro svou potřebu a neplatíte na hranicích žádné clo, nemusíte prokazovat, co si vezete, a neřešíte celní problémy, to není běžná situace. V několikatisícileté historii Evropy je zcela jedinečná. A je dána díky EU,“ hovořil dále Jiří Pospíšil. „Nebýt evropského integračního procesu, tak bychom třeba žili v komunismu, třeba by komunismus padl sám, ale nemohli bychom mít vymoženosti, o kterých zde hovořím, a sice vnímat EU v zásadě jako jeden stát, ve kterém se můžete volně pohybovat, studovat, převážet zboží, investovat. Myslím si, že přínosy Evropy výrazně převažují nad problémy, které jsou třeba médii debatovány, často zveličovány. Nebýt té Evropy, tak by cestování, studování, pracování a tak dále třeba být nemohlo.“

V historii světa je to podle Pospíšila zcela jedinečný integrační proces, který trvá od konce druhé světové války a který dospěl do podoby EU. „Vnitřní trh považuji sám za nejdůležitější,“ zdůraznil dále host.

Británie je passé. Tahouny jsou Německo a Francie

„Hlavními tahouny jsou Německo a Francie. Když jedou někam za EU státníci, tak jsou to většinou paní Merkelová a pan Hollande. Jak se Velká Británie postupně odlupuje od EU, tak význam Německa a Francie v rámci EU ještě naroste. Vidíte, že evropský integrační proces byl úspěšný – zkrátka a dobře, od druhé světové války na území Evropy, která spadá pod EU, nebo předtím, což bylo Evropské společenství uhlí a oceli, tak na území těchto států se neválčilo. Tyto země se naučily spolu intenzivně spolupracovat a obchodovat, nikoliv válčit. Poválečný jediný, ale o to krvavější konflikt byl na území bývalé Jugoslávie, tedy mimo EU.“

Když někdo podle Pospíšila říká o EU, že je to špatný, nefunkční koncept, je třeba si uvědomit, co od toho racionálně můžeme očekávat. „Vznik jedné Evropy, jedné federace, v tuto chvíli asi očekávat nemůžeme. Ale myšlenka, že státy spolu spolupracují a v některých oblastech své pravomocí přenesly na Brusel, se ukazuje jako dobrá; báječná věc je, že spolu neválčí. A minimálně v tom je Evropa úspěšná. Když se podíváme dnes na mapu světa, kde probíhá kolem padesáti válečných konfliktů, tak není samozřejmé, že se v Evropě neválčí.“

EU inspirací pro další oblasti světa

„Když tu byl Jeho svatost dalajláma na návštěvě, tak několikrát zmiňoval EU jako model a inspiraci, jak by státy měly spolu kooperovat a fungovat. Sám několikrát řekl, že by bylo skvělé, kdyby myšlenka EU byla převzata i jinými zeměmi ve světě, v jiných částech světa,“ vrátil se krátce k návštěvě dalajlámy v ČR Jiří Pospíšil.

„Jsou politici, kteří by byli rádi, kdyby vznikl jeden superstát; jsou ti, kteří chtějí, aby část pravomocí, které Evropa již vykonává, se vrátila zpátky na členské státy. Jsou politici, kteří jsou eurorealisté a kteří se domnívají, že současný trend integrace je dostatečný a že bychom se měli snažit, aby současná integrace dále nepostupovala, ale tam, kde jsme se integrovali, abychom tu integraci vykonávali řádně. To je můj pohled a moje pozice. Já si myslím, že další integrace, další posun pravomocí do Bruselu ve chvíli, kdy občané ve všech státech EU úplně ztotožněni s myšlenkou EU nejsou, není namístě. Měli bychom se my politici zaměřit na to, aby Evropa v parametrech a pravomocech, které má, svoji činnost vykonávala co nejlépe. Sám o sobě považuji za nejdůležitější vnitřní trh EU. Vzniká nám tu jeden obchodní prostor, kde se volně pohybuje zboží,“ uvedl dále Pospíšil. „Většinu našeho vývozu, přes 60 procent, vyvážíme do EU, takže EU pro nás bude klíčovější, než je Čína. Debata kolem Číny je více politická než ekonomická.“

Migranti z „naší“ Unie

Jiří Pospíšil uvedl, že se Britové obávají migrantů z EU, ze zemí, jako jsou ČR, Polsko, Maďarsko, Slovensko, a v poslední době zvláště z Bulharska a Rumunska. Tímto přemýšlením podle něj popírají myšlenku EU, kdy se jim nelíbí, že se po Evropě může volně chodit a nelíbí se jim, že Evropané z EU, bydlí a pracují na území Velké Británie. „Jsem přesvědčen, že referendum bylo hodně ovlivněné nepravdivou kampaní odpůrců setrvání a členství v EU, viz pan Farage, který hned druhý den odvolal hromadu věcí, které během kampaně tvrdil. Na obhajobu Britů lze říci, že v té kampani byly používány nepravdivé údaje. Že Britové doplácejí na tyto lidi, protože berou sociální dávky, ale opak je pravdou. Podíváte-li se na seriózní analýzy, tak jasně říkají, že tito lidé pracují a odvádějí do sociálních systémů více, než si berou, to znamená, že Británie na tom vydělává. Mimo jiné – přes milion Britů žije na pevnině. A důchodci z Británie se stěhují do Španělska, takže ta cirkulace je mnohem složitější, než se uvádělo v kampani,“ řekl k brexitu europoslanec Pospíšil.

„Vidíte, i v tom britském referendu jedna z klíčových zásad, že občané EU se volně pohybují po Evropě, byla předmětem debaty; a na základě bohužel trochu zkreslených informací Britové rozhodli, že Východoevropany na svém území do budoucna nechtějí v takovém množství jako dosud. Ukáže se, že to poškodí Británii, protože budou chybět lékaři, zdravotní sestry, informatici. To ukáže teprve budoucnost,“ zavěštil si. „I lidé, kteří nejsou příznivci politické integrace Evropy, uznávají, že vnitřní trh je dnes hlavní deviza, která vytváří z Evropy konkurenceschopnou ekonomiku vůči Číně, USA, Japonsku a dalším velkým světovým hráčům.“

Jací budou nováčci EU

„V této chvíli nehrozí, že by se EU nějak výrazně rozšiřovala. O členství dlouhou dobu usilovalo Turecko, které se kvůli tomu, co se tam děje, Evropě spíše vzdaluje, než přibližuje. Jestli do budoucnosti nějaká země přistoupí, budou to spíše menší země a spíše z Balkánu. Srbsko a Černá Hora o to výrazně usilují a je pravděpodobné, že během pěti deseti let Srbsko vstoupí,“ uvedl Pospíšil. Vedle toho je ale celá řada zemí, které nejsou členy EU a nesplní podmínky, a přesto s nimi má EU různé strategické bilaterální smlouvy, které vedou k tomu, že mezi nimi probíhá zvýhodněný obchod.

„Ukrajina je země, která dlouhodobě nesplní podmínky pro členství v EU, přesto je pro nás ekonomicky a geopoliticky výhodné s ní mít dobré vztahy, podporovat ji, stabilizovat. Zvláště pro ČR by nebylo nic horšího, než kdyby se tu rozhořela občanská válka a z Ukrajiny pak migrovaly tisíce lidí. Stabilita Ukrajiny je v zájmu České republiky stejně jako EU,“ zaměřil se chvilku směrem na Východ Jiří Pospíšil, ale hned se vrátil zpět na Západ: „K postavení Norsko a Švýcarska. Ony splňují podmínky, ale nechtějí být členy EU. Přesto mají přístup na vnitřní trh. Za to musí Norsko strpět to, že se evropská legislativa z velké části aplikuje na území Norska, což Norsko ovlivnilo. Podle analýz je to až 70 procent evropské legislativy, která je pro Norsko závazná, a přitom Norové nemají vliv na podobu těchto zákonů, protože nemají své evropské poslance, a tak to nemohou ovlivnit. A pak musí odvádět peníze do evropského rozpočtu. Je třeba říci, že pokud Britové získají výhody, že budou volně vyvážet své zboží na území EU a nebudou platit cla, ale zakáží nám tam pracovat, tak to není možné. Nemůže přece si vybrat jedna strana výhody, které se jí hodí. Proto také debata, co bude s Velkou Británií, bude na roky, protože se bude hledat kompromis, aby byl vztah pro obě strany do budoucna výhodný.“

Bez společné armády

Evropský parlament podle Pospíšila odmítl v těchto dnech společnou armádu. „NATO je obranný pakt a je od toho, aby chránilo nás proti vnějším útokům, a je postaveno na principu kolektivní obrany. Hlavní problém je to, že jednotlivé členské státy dávají velmi málo ze svých rozpočtů na vlastní obranu. Ono je to populistické a skvělé, když vystoupí premiér a říká, že ty peníze se dávají na sociální dávky, ale pak je si třeba uvědomit, že v dnešním globálním světě, kde bezpečnost není samozřejmostí, se může stát, pokud se nebudeme bránit, že na nás někdo zaútočí a ten náš blahobyt, který máme, bude takto destruován. Ať se nám to líbí nebo ne, na obranu se peníze dávat musí, protože svoboda není zadarmo,“ zdůraznil pro přítomné Pospíšil.

V další části pokládali studenti své dotazy. První se týkal plánů EU na Blízkém východě, kdo bude jejím klíčovým partnerem a zda může místo Turecka tuto funkci nahradit stát Izrael. „EU nemá v této věci jednotnou doktrínu,“ povzdechl si europoslanec. „Izrael je určitě klíčovým partnerem EU i ČR; ale i v rámci Unie patříme k zemím, které mají k Izraeli blíže než některé jiné země. EU může tlačit na účastníky občanské války v Sýrii, může podporovat mírové mise, může podporovat humanitární akce, pomáhat finančně uprchlíkům, ale konflikt v Sýrii nemůže ukončit. EU se hodně angažovala v dohodě s Íránem o tom, že dá pod kontrolu své jaderné zbraně. Přiznám, že jsem k tomu skeptický,“ konstatoval Jiří pospíšil.

Další dotaz se týkal rozšiřování EU na Balkánu: „Srbsko je jedním ze států, které mají zájem, ale ze strany EU je na něj podle mne nesmyslný požadavek, a to, aby uznalo Kosovo jako samostatný stát. Proč se žádá tento ústupek?“ „To bylo rozhodnutí Evropské komise a nevím, proč zrovna trvá na uznání Kosova. Pro mne je důležitější, aby Srbsko splňovalo normy právního státu, boje proti korupci, nezávislých médií. Udělalo určité pokroky, ale stále ještě nesplňuje evropské standardy a to je důležitější,“ odpověděl stručně Pospíšil.

Přichází optimismus: Méně nařízení

K omezení různých „bruselských“ nařízení Jiří Pospíšil řekl: „Evropský parlament přijímal dříve stovky různých omezení a nařízení. Musím říci na obhajobu dnešní Evropské komise v čele s panem Junckerem, že se tempo legislativních návalů snížilo na jednu třetinu proti předchozí Evropské komisi. To je velká změna. Asi nemáme sílu Evropu nějak výrazně reformovat, ale pokud bude výsledkem to, že nebudeme přijímat další a další regulace a že se budeme stabilizovat na pozici, kde jsme, a budeme to dělat lépe, tak to je určité zlepšení.“

K „zeštíhlení“ byrokracie ale neměl pozitivní zprávy: „Nemám pro vás optimistický scénář a vzletná slova, ale jako reálný politik vidím realitu. Vím, že se těžko podaří nějaká nařízení omezit, nějaké úřady zrušit. To nenastane. V Lisabonské smlouvě bylo přijato, že EU nemusí mít 28 eurokomisařů, ale že pouze dvě třetiny států by měly svého eurokomisaře. Samozřejmě, je to symbolická reforma, ale vyvolalo to obrovský odpor zemí, které by přišly o svého komisaře. I tato symbolická reforma tedy neprošla u evropské vlády, protože každá země tam chce mít svého ministra. Tak můžeme brát oblast po oblasti. Jsou tři sídla Evropského parlamentu, a stačilo by jedno. Přemluvte Francii, aby souhlasila, že se zruší štrasburské místo EP. Protože to je pro ní ekonomické a prestižní, tak na to nikdy nepřistoupí. A rozhoduje se jednohlasně. To samé je druhé sídlo – v Lucemburku. Také Lucembursko nebude nikdy souhlasit, aby se tam sídlo zrušilo. Doufal jsem, že pod vlivem brexitu se o určité reformy pokusí, ale vidíte, že ta chuť přílišná není. Já budu šťastným, když se výrazně zbrzdí tempo přijímání nových předpisů,“ uvedl Pospíšil.

Pak dal k dobru čerstvou novinku: „Evropská levice chce, aby se zřídil nový úřad – Evropský prokurátor. Já jsem proti tomu, protože to přinese další úřad, další úředníky, další kompetence; a nikdo pořádně neví, co by dělal, jak by dohlížel na prokurátory nebo státní zástupce v jednotlivých zemích. Budu považovat za úspěch, když se tento úřad nezřídí, když nám návrh leží na stole komisařky paní Jourové. Uvidíme, jak ten boj dopadne,“ řekl mnohovýznamně Jiří Pospíšil.

Izolace Ruska či Ameriky?

„Bude EU spolupracovat s USA nebo Ruskem?“ zněla další otázka „S Ruskem jsou vztahy zmražené. Na druhou stranu je s ním nutné komunikovat a do budoucna mít s ním nějaké vztahy, protože v některých globálních výzvách, jako je například islámský terorismus, můžeme dospět k závěru, že s Ruskem budeme muset komunikovat. Logicky má však Evropa v rámci euroatlantické civilizace blíž k Severní Americe, k USA s Kanadou. S Kanadou by měla být brzo přijata smlouva o volném obchodu. Evropská levice se nedávno pokusila zablokovat nebo odložit tuto smlouvu, nepovedlo se jí to, takže smlouva bude brzy přijata. A jak víte, velmi se debatuje o TTIP. Tam jsou určité věci, kde narážíme, kdy pohled Ameriky je trochu jiný, třeba na míru ochrany spotřebitele,“ řekl europoslanec. „Uvidíme, jak se od Nového roku bude chovat nový prezident Donald Trump, zda bude chtít obchod s Evropou dál podporovat a smlouvu uzavřít, nebo naopak, zda bude spíše obezřetný, izolacionalistický a tu smlouvu třeba nebude chtít dokončit. Já jsem přesvědčen, že primárním partnerem pro Evropu jsou USA, a to jak v rámci vojenském v případě NATO, tak v případě obchodu,“ dodal Pospíšil.

Držme se Německa

„Dříve byla naše politická orientace na Británii. Co po brexitu?“ zněl další studentský dotaz. Jiří Pospíšil na něj reagoval následovně: „Jejím odchodem, který, zdůrazňuji, ještě nenastal – bude to pár let trvat – tak z EU odejde země, která měla zdravější pohled na EU. Bojkotovala příliš federalistické prvky. Například byla proti společné evropské armádě. Ve chvíli, kdy si odhlasovala odchod, v tu chvíli se společná armáda jeví reálněji díky Francouzům a Němcům. Uvidíme, jak se bude vyvíjet Visegrád, zda to bude nějaká platforma, kde si třeba menší země střední Evropy budou moci spolupracovat a budeme více prosazovat své zájmy na Evropské radě. To se ještě ukáže. Pro nás je klíčovým partnerem Německo. Obchodně je náš hlavní partner, je to země, kde bychom mohli čerpat proto, jak tam funguje demokracie, jsou tam stabilní politické strany, jaká je tam míra tolerance vůči menšinám. Může být partnerem i inspirací, jak může fungovat demokratický právní stát. Je to pravděpodobně jediná země v Evropě, která má přebytkový rozpočet. To je důkaz toho, jak jsou tam politici zodpovědní, že nepodléhají vidině a lákadlu rozházet vše, co se vydělá na daních, a tím si kupovat přízeň voličů. Nepodléhají vidině zadlužovat stát, jako je to u nás, a za půjčené peníze si kupovat hlasy voličů, ale naopak se tam peníze šetří do kasy. To by pro nás mohlo být inspirativní, jak se může řídit stát – jako firma, v rovině šetření, nikoliv rozhodování; to byla parafráze na to, že stát je o demokracii, ne o tom, že za vás direktivně někdo rozhoduje. To patří firmě. Pan Babiš řídí direktivně stát jako firmu, ale s dluhem 60 miliard v rozpočtu. Asi by takto svoji firmu neřídil, takže nás tady tak trošičku mystifikuje – to byla moje jediná politická poznámka,“ konstatoval Pospíšil.

Poslední otázka směřovala na přijetí eura: „ČR je připravena na přijetí evropské měny. Splňujeme veškerá kritéria – je to politické rozhodnutí. Naše měna je stabilní a nejsme nuceni rychle přijímat euro. Určitě o tom bude rozhodovat referendum, až nazraje politická doba. Naše ekonomika by euro klidně mohla mít,“ řekl na závěr první debaty se studenty na tzv. „Diplomatické simulaci“ europoslanec Jiří Pospíšil.