Jaký byl dle vás rok 2014 pro Českou republiku?Anketa
Jak jste se dostal k Václavu Havlovi?
Tehdejší děkan fakulty sociálních věd Lubomír Mlčoch, kterému jsem dělal asistenta, mi sdělil, že mu volal pan Fischer, jestli bych u nich nechtěl dělat poradce či analytika. Ve své mladické nerozvážnosti jsem se domníval, že jde o cestovní kancelář Fischer. A ne kancelář prezidenta republiky, které tehdy šéfoval Pavel Fischer. A tak jsem odmítl. Mlčoch mi za chvíli volal a říkal, hele prezident by se neměl takto šmahem odmítat, aspoň se s ním sejděte. Takže jsem zjistil, že jde o nabídku od Havla. S ním jsem se poprvé sešel týden na to v Lánech, když se řešili dva noví členové komise pro cenné papíry.
Jak na vás Havel působil?
Byl to velice příjemný člověk, který si na nic nehrál. Více jsem se s ním viděl po skončení jeho prezidentství. Setkávali jsme se s bývalými členy kanceláře prezidenta republiky jednou týdně v hospodě pod Hradem U zavěšeného kafete. Říkali jsme si Kopr – kancelář opravdového prezidenta republiky, protože jsme poměrně těžce nesli toho nového člověka, kterého zvolili po něm. Občas tam chodil i Václav Havel. Často se stávalo, že přišel číšník pro objednávku a Havla si všiml až naposledy, protože seděl v koutku. Neměl potřebu jako někteří jiní politici, aby když někam vstoupí ho všichni zdravili a chodili v předklonu. Svoji energii používal tam, kde to bylo nutné. A nepoužíval negativní energii, což vidíme u politiků často – urážky, agresivní styl.
Jak vás ovlivnil?
Otevřel mnoho debat příliš brzy. Třeba jeho debata o růstu předběhla dobu o 10 let. Dnes se nad růstem dává otazník i v mainsteamovém tisku. Tenkrát na Havlovo uvažovaní koukali jak tele na nová vrata. Jeho úvahy o občanské společnosti také byly nepochopené. Až dnes je vidět, že je spoustu věcí možné dělat zespodu. Anebo v zahraniční politice, kterou postavil na zdánlivě naivní ochraně lidských práv. Ale díky tomu jsme se dostali na nové trhy a byli jsme respektovaní i Čínou a dalšími velkými hráči. Protože jsme měli názor. Teď se děje opak. Což jsem často premiérům říkal – když máme úspěšnou a ojedinělou značku zahraniční politiky, tak ji neměňte. Nebo při slavném proslovu v Kongresu, kdy řekl: Často se mě američtí přátelé ptají, co mají udělat, aby pomohli Československu. Odpovídám jim: Chcete-li nám pomoci, pomožte Rusku. Potřebujeme Rusko, které nebude naštvané na Západ. Pozoruhodný výrok, který po 21 letech je stále aktuální.
Psali jsme:
Podílíte se na přípravě významného podniku – Fora 2000, kde dochází k mezikulturním a mezináboženským dialogům. Jak to celé začalo?
Když měla v Praze koncem tisíciletí sjezd Světová banka a Mezinárodní měnový fond, slétli se sem antiglobalisté z celého světa a byli v pražských ulicích velké nepokoje. Létaly kostky. Havel přišel s myšlenkou, že by se nemělo diskutovat pomocí dlažebních kostek a založil Forum 2000. Kde je poptávka zejména po lidech, kteří jsou z jiné kultury nebo minoritní v názorech. Vezměte si, kolik osobností se i tři roky po Havlově smrti zve na Forum 2000, dalajlamou počínaje, Su Tij konče, a kolik zahraničních osobností sem pozval Václav Klaus nebo Miloš Zeman.
Mělo by se přijmout euro v České republice?
Jsem v Česku asi největší eurofil. Topolánek mě kdysi označil za eurohujera a měl pravdu. Podle mě euro mělo být u nás zavedené už v roce 2008 či 2009, kdy ho přijalo Slovinsko a Slovensko. Strašení, že se Česká republika rozpustí v Evropské unii, se ukázalo jako nesmyslné. Není třeba někoho urážet, stačí citovat jeho výroky. To samé s eurem. Zazněly názory, že se na Slovensku po jeho zavedení zhroutí trh. Ale Slovensko mělo naopak rok po zavedení eura nižší inflaci než Česká republika bez eura. Většina kultivovaných zemí Západu euro má. Euro je výhodné jak pro vývozce, tak pro dovozce. Celou spekulaci kolem devalvace koruny jsme si mohli odpustit. Na Slovensku prostě došli k rozhodnutí, na rozdíl od Česka. My jsme konzistentní ve své nekonzistenci. Nevíme, jestli chceme být v Evropě, mít euro, zda jsme pro sankce vůči Rusku. Jsme nečitelní pro sebe sama i pro zahraničí. Ekonomika byla na euro připravená, ale chyběla politická vůle. Nepřijmutí eura má podle mě hodně politické následky. Kdybychom ho měli a byli v eurozóně, i náš postoj k Ukrajině by byl jiný.
Je 25 let po listopadu 1989. Jak je hodnotíte?
Mnoho lidí vnímá první polovinu této doby jako průšvihovou. Když jsem se ale nad tím zamýšlel, tak mi přijde, že spíše ta druhá polovina byla smutná. V té první půlce se sice dělo plno věcí špatně, ale vážili jsme si svých politiků. I Klause jsme milovali. Podnikatel bylo trošku sprosté slovo. Teď se to prohodilo, podnikatelé jsou dokonce v politice. Národ už není zvědavý na profesionální politiky a raději zvolí podnikatele, který má suplovat roli politika. V té první půlce byl nějaký tah, energie. Pak jsme se ale zastavili. Vstoupili jsme do Evropské unie a tím to pro nás skončilo. Což je zvláštní. Svoboda je pro mě začátek, nikoliv cíl.
Je na naší politické scéně nějaká výrazná osobnost, se kterou by si Václav Havel rozuměl, a následuje jeho cestu?
Karel Schwarzenberg, Zuzana Roithová, Táňa Fischerová, zřejmě i Jiří Dienstbier. Pro ně je férovost důležitější než jakési hokynářství. Což u jiných politiků postrádám. Napsal jsem článek, kde jsem navrhoval, abychom naši zahraniční politiku přejmenovali na hokynářství. Protože když chceme mít zahraniční politiku, musíme mít především politiku. Během dvou let jsme si zbořili pověst. Což je škoda, protože naše zahraniční politika byla respektovaná.
Má Ukrajina vstoupit do Evropské unie?
Je velká debata o tom, že Ukrajina není na EU připravená. Ale to jsme nebyli taky. Všimněte si, že průšvihové země, které teď dělají problémy, jsou většinou staré členské země – Irsko, Řecko, Španělsko a další. Jediná země střední a východní Evropy, která měla problémy, bylo Maďarsko. Krize se nedá předvídat. A nedá se dopředu určit, která země půjde nahoru a která zbankrotuje. My s Ukrajinou nemáme jinou volbu. Bude-li chtít Ukrajina do Evropy, je naší morální povinností ji přijmout. Ukrajina je velice úrodná země. Mohla by dokonce založit svůj úspěch na zemědělství. Což se povedlo Dánsku. Například Finsko, které nemá kromě dřeva a trošku niklu žádné nerostné bohatství, bylo v jednu dobu nejzajímavější ekonomikou. Díky pár klukům, kteří vymysleli Nokii. Člověk nikdy neví, která země bude příště na řadě. Teď se třeba nedaří zemím sdruženým v organizaci BRICS – Brazílie, Rusko, Indie. Tady je vidět pošetilost české zahraniční politiky, která se teď soustřeďuje na Rusko. Už řadu let upozorňuji na to, že ruská ekonomika je typická ekonomika s jepičím životem.
Co si Václav Havel myslel o svých nástupcích – Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi?
Těžko mluvit za něj, zvláště když už tu není. Můžu vám replikovat kuloární debaty, co jsme měli s kolegy. Zvolení Václava Klause nás překvapilo. Drtivá většina z nás se rozhodla z Hradu odejít. Tu samou emoci jsem cítil u Miloše Zemana, když se probral z politického důchodu. Oba dva mohli odejít z pohledu dějin jako kontroverzní, ale zajímavé osobnosti. Ale ač jsou oba ekonomové, si to zdá se špatně spočítali. Upřímně řečeno – zbyla z nich karikatura toho, co byli v devadesátých letech. Byli prozápadní, rozumní, argumentačně schopní politici, kteří své dobré vlastnosti teď dle mého názoru potlačili. Když byl zvolen současný prezident, říkal jsem si – aspoň bude nějaký bonmot, když už nic jiného. Ale on už ani bonmoty nedělá. Na Hradě musí být nějaký magický kámen, že se z prozápadních politiků stávají politici provýchodní.
Jaký máte názor na Babiše?
Nemám ho nějak vyostřený. Výhodou demokracie je nenásilné odvolání špatného politika. Každá vláda, která byla vyloženě špatná – což ta současná není – byla rychle odvolána. Normální strana když zjistí, že její předseda vraždí nemluvňátka, tak se ho zbaví a jede se dál. Takhle funguje normální strana. Kdyby se něco podobného stalo u ANO, tak mají teď takovou sílu, že by smetli půlku republiky. Zbývá než jen doufat, že se budou chovat slušně a nezneužijí tu mediální pozici, kterou díky Babišovi mají. A že se ta strana udrží pohromadě, což bude velice těžké. Ale jsem ten poslední, kdo by si přál předčasné volby.
Fotogalerie: - Havlem proti Zemanovi
Fotogalerie: - Mše za Havla
Psali jsme:
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Oldřich Szaban
