Exekutoři za spravedlivé exekuce. Přečtěte si, co toto uskupení chystá

Funkce ombudsmana se v Česku rozšiřuje do řady oblastí. Svého ochránce práv mají nemocnice i jiné instituce, a tak má Anna Šabatová jako oficiální ombudsmanka alespoň teoreticky hodně lidí, kterým jde o to, aby byla správně hájena práva občanů. Nyní se jedná o tom, že by tyto řady měl rozšířit i exekuční ombudsman.

Ten by se měl stát jakýmsi garantem dodržování práva při vymáhání dluhů, které, jak není třeba příliš rozebírat, ne vždy je dodržováno. I proto vznikaly v minulosti různé návrhy na odpor k tomu, jakým způsobem exekuce v Česku probíhaly a jak se odrážely v životech dlužníků jimi postiženými. ParlamentníListy.cz tak upozorňovaly před časem na vznik jakési exekuční domobrany, která si za pomocí všech dostupných právních prostředků a apelů na nejvyšší soudní instance, měla ambice exekuce v naší zemi změnit. K tomu, jak tyto snahy dopadly, se ještě vrátíme níže, nyní však rozeberme to, co by obnášela funkce onoho exekučního ombudsmana.

Exekutoři, co chtějí spravedlivé exekuce

Zajímavé na ní je, že s návrhem přišlo neformální uskupení Exekutoři za spravedlivé exekuce, které vzniklo v červnu loňského roku. Tedy samotní exekutoři. Prostřednictvím uskupení přispívají nyní právě oni odborným pohledem do diskuze o legislativním rámci exekučního prostředí v České republice. A snaží se hledat cesty, jak docílit vyšší ochrany práv dlužníků, ale i věřitelů.

„Funkce ombudsmana velmi dobře funguje například ve školství, a my nezastíráme, že nás to inspirovalo. Ostatně není nutné vymýšlet vždy zcela nové věci, někdy stačí podívat se kolem sebe a částečně převzít to, co již jinde úspěšně funguje. My, jakožto uskupení Exekutoři za spravedlivé exekuce nepopíráme, že v našem oboru především v minulosti docházelo k občasnému problematickému chování některých exekutorů. Je ovšem důležité chápat, že šlo o promile případů a další tisíce jsou řešeny standardně. I přes to nám ale na humanizaci exekucí a jejich správném a zákonném průběhu záleží do té míry, že prosazujeme možnost zavedení dalšího, dosud chybějícího prvku, který by k tomu výrazně přispěl. Jde vlastně o svého druhu alternativní variantu k dalším návrhům, které již zaznívaly a zaznívají, a které se soustředí především na zpřísnění dohledu,“ popsala ParlamentnímListům.cz Karolína Pelikánová z agentury, která toto uskupení zastupuje. Jak dodala, jasná je prý i představa toho, jak má exekuční ombudsman vypadat. Mělo by prý jít o nezávislou a nestrannou osobu, která přijme a vyhodnotí podněty od dlužníků i věřitelů, a v případě podezření na nesprávné jednání soudního exekutora na to bude upozorňovat, navrhovat nápravu, a v případě vysoké závažnosti případu či nekomunikaci exekutora podávat též podněty třeba k zahájení kárného řízení.

Exekuční ombudsman by se zpovídal ministru spravedlnosti

Podle představy uskupení by navíc tento exekuční ombudsman pravidelně podával zprávu o své činnosti ministru spravedlnosti, prezidentu Exekutorské komory České republiky, Veřejnému ochránci práv a Ústavně-právnímu výboru Poslanecké sněmovny. „V jakém intervalu by tak činil, to je věc k diskuzi. Stejně jako přesná podoba a pravomoci této funkce. Jedná se z naší strany o návrh, s kterým přicházíme před odbornou i širokou veřejnost, a rádi bychom o něm v prvé řadě rozpoutali věcnou diskuzi. Věříme ale, že v této nebo jí blízké podobě by funkce ombudsmana mohla přispět k ještě větší kultivovanosti exekučního a vymáhacího procesu u nás,“ vysvětlila dále Pelikánová ve svém vyjádření pro ParlamentníListy.cz.

Kolik by to stálo?

Pozice exekučního ombudsmana by byla financována ze zdrojů státního rozpočtu, konkrétně z prostředků přidělených ministerstvu spravedlnosti, pod které by logicky spadala. Nejednalo by se ale o nijak vysoké náklady, stejně jako je tomu u školského ombudsmana (kancelář a zázemí přímo na ministerstvu, náklady tedy prakticky jen ve výši mzdových nákladů).

I tento ombudsman by byl jmenován na konkrétní délku působení

Jasno je i v tom, kdo by exekučního ombudsmana jmenoval a na jak dlouho. Podle uskupení Exekutoři za spravedlivé exekuce by takovýto ombudsman byl jmenován ministrem spravedlnosti na čtyřleté funkční období, vybírán by byl z kandidátů navržených Exekutorskou komorou ČR a Veřejným ochráncem práv, odpovědný pak bude přímo ministru spravedlnosti. Tatáž osoba by mohla být exekučním ombudsmanem jmenována pouze dvakrát.

A kdo by se mohl exekučním ombudsmanem dle návrhu Exekutorů za spravedlivé exekuce stát? Každá bezúhonná osoba volitelná do Senátu PČR, s vysokoškolským právnickým vzděláním a desetiletou praxí soudce, státního zástupce, advokáta, notáře nebo soudního exekutora.

Směšné a trapné, míní bojovník proti exekucím po česku

Podle Jiřího Bezděka, jehož příběh spojený s exekucemi a jejich vymáháním ParlamentníListy.cz již několik roků sledují a který byl též osobou, která přišla s návrhem takzvané exekuční domobrany, jsou ale tyto snahy ze strany exekutorů prý spíše směšné a trapné.

Bezděk se obracel se svými připomínkami k tomu, jak je u nás uplatňován exekuční řád, dokonce na Ústavní soud. Na konci listopadu byl však návrh na zrušení exekučního řádu zamítnut. Soudci to zdůvodnili částečně kvůli zjevné neopodstatněnosti, částečně kvůli neoprávněnosti navrhovatele. (Připomeňme, že Jiří Bezděk před sněmovními volbami v roce 2013 vystupoval též jako představitel Aktivu nezávislých občanů).

Jiří Bezděk, který sám byl postižený několika exekucemi, které ho zcela paralyzovaly v běžném životě, byl rozhodnutý ve svém boji proti způsobu exekucí v ČR použít všechny možné prostředky. Zdůrazňoval však, že vždy se snažil jít pouze legálními cestami. I proto se v roce 2013 též u Nejvyššího správního soudu neúspěšně domáhal zneplatnění volby poslanců za ČSSD Michala Haška a Jeronýma Tejce. Stěžoval si na nezákonné zásahy do voleb, které též měly spojitost s exekucemi. Jeden ze zásahů spočíval například v tom, že Bezděk údajně získal pozvání k rozhovoru do České televize, nakonec ale vystoupit nemohl. Údajně kvůli tomu, že o něm Exekutorská komora zveřejnila lživé informace. Aktiv tak podle Bezděka přišel o příležitost úspěšně prezentovat své cíle.

Ani Nejvyšší správní soud, ani Ústavní...

Nejvyšší správní soud ovšem i tuto jeho volební stížnost zamítl. Následovala tedy již zmíněná stížnost ústavní, k níž Bezděk připojil ještě návrh na zrušení exekučního řádu. Kritizuje v něm postavení exekutorů, kteří prý nepřípustně spojují rysy úřadu, soudu i soukromě podnikajícího subjektu.

V postupu Nejvyššího správního soudu ale ani ústavní soudci nenašli nakonec žádnou chybu. Údajnému neoprávněnému zásahu Exekutorské komory se prý Bezděk mohl bránit jinou cestou, například žalobou na ochranu osobnosti. Argumenty proti exekučnímu řádu se Ústavní soud věcně nezabýval a návrh na jeho zrušení odmítl.

Dlouhý boj

Jiří Bezděk však trvá na svém. „Je třeba mimo jiné upozornit na důležitá fakta pro zrušení exekučního řádu, která jsou dost podstatná pro odhalení nedbalostního přístupu odpovědných úřadů a ministrů od doby přijetí zmiňovaného zákona v roce 2001,“ uvádí na webu, který pro boj s exekucemi založil.

Podle jeho shrnutí české úřady zanedbávají svoji činnost, neboť vůbec nesledují toto důležité odvětví pro ekonomiku ČR. A tím odvětvím má na mysli právě exekuce - vzhledem k objemům financí, které se v nich pohybují.

Souhrnný počet exekucí v ČR za období 2001 až 2012 byl 5 153 112 (ano, přes pět milionů!). Z nich bylo zastaveno za jedenáct let 444 567 exekucí (ovšem bez uvedení toho, zda se částku nebo její podíl podařilo vymoci či nikoli).

Hospodářský dopad exekucí

Jiří Bezděk si přitom dal i práci, aby spočítal hospodářské dopady, které způsob exekucí po česku mohou mít. „Exekuce blokují ekonomický chod a mají výrazný vliv na národní hospodářství. Jen pro obrázek. Při průměrné částce za jedno exekuční řízení ve výši 20 tisíc korun (většinou z dlužné částky v řádu několika set korun), se jedná o celkovou sumu 9,4 miliard korun. V celkovém počtu 4.708.545 k dnešnímu stavu vedených exekucí mluvíme tedy o blokovaném majetku v bilionech korun,“ shrnul Bezděk s připomínkou toho, že například HDP naší republiky za 1. kvartál roku 2013 přitom činí 953,9 miliard korun.

Bez zajímavosti není ani fakt, že stovky milionů korun, které se z Čechů vymůžou, končí pak na účtech různých inkasních společností registrovaných v daňových rájích. Je tak vysoce pravděpodobné, že státu unikají nemalé daňové výnosy z tohoto pohádkového byznysu.

Otázkou tak zůstává, do jaké míry by tomu mohl v budoucnu například prosazovaný exekuční ombudsman, zabraňovat.