„Když budu zcela osobní, tak bych vás chtěla, pane Pecino, speciálně upozornit, že jsem na vnitru nezažila větší lidskou zrůdu, než je váš přímý podřízený ředitel odboru interního auditu a kontroly. A zažila jsem tam zrůdiček dost. Je mi líto, že s mým odchodem už zřejmě na ministerstvu nezůstali skoro žádní bojovníci za slušnou státní správu, jejíž zaměstnanci by si uvědomovali, že jsou placeni z daní daňových poplatníků a tomu podřídili své působení,” napsala ještě Helena Bartůňková mimo své hlavní námitky a oslovením: „Ahoj vnitro!“ začala s tím hlavním.
Nohsled Kubice
Jak na začátku Bartůňková líčí, pracovala třicet let ve státní správě a šlo o permanentní boj. „Z mého pohledu je totalita spojená s arogancí moci, a ta tu byla předtím i teď. Demokracie, tedy vláda lidu, je chimérou, protože co člověk, to názor. Lidskou společnost vždy ovládali rétoricky zdatní jedinci. Někteří z nich to mysleli dobře, jiní mysleli pouze na svůj vlastní prospěch. K prosazení svých cílů potřebovali další lidi a ti se nakonec stali skutečnými vládci pod rouškou realizace myšlenky vůdce, který nakonec nevěděl, co se odehrává, protože zpětné informace dostával prostřednictvím svých nohsledů, kteří mu říkali to, co si mysleli, že chce slyšet a nikoliv to, co by měl vědět. Výběr spolupracovníků je velmi důležitý, ale bohužel u většiny lidí převládá myšlenka vlastního prospěchu. Ti, co na svůj prospěch nemysleli a šlo jim o věc, nakonec skončili na hranici. Například Jan Hus. Anebo byli jinak zlikvidováni, jako Jan Amos Komenský, který skončil v exilu,“ uvádí.
Psali jsme:
Dále píše, že její názory uveřejňované v ParlamentníchListech.cz se opírají o fakta. „Kdo mě zná, ví, že patřím k lidem, kteří nelžou a jde jim o reálnou pravdu a obecný prospěch. Tomu jsem podřídila celý svůj život, a proto jsem se také nedomohla žádného majetku, ale pouze tří dětí, které jsou největším majetkem, protože jsou slušné, byť rovněž nemajetné. V životě jsem měla řadu nabídek ke zlepšení svých majetkových poměrů, ale zpravidla za cenu ztráty svého já, tedy slušnosti, takže jsem žádné z těchto nabídek v minulosti ani v přítomnosti nevyužila. Nikdy jsem se nepodceňovala, ale ani nepřeceňovala, čímž jsem si vysloužila neformální autoritu u slušných lidí a obavu u neslušných, což bylo spojeno s mou vlastností nazývat otevřeně věci pravými jmény. Je paradoxem, že mě na sklonku mé pracovní kariéry slušného státního úředníka odrovnal, a nebyla jsem sama, duševní mrzák Plaňanský v roli nohsleda Kubiceho,jenž je nohsledem jiných,“ pokračuje. Útočí tak na ředitele odboru interního auditu a kontroly (OIAK) Petra Plaňanského.
Pecina ztratil důvěru
Dále se pak zamýšlí nad současným ministrem vnitra v demisi Martinem Pecinou. „Když po působení inteligentního megalomana Ivana Langera byl jmenován ministrem vnitra Martin Pecina, ulevilo se celému resortu, protože se choval alespoň slušně k lidem. Stejnou úlevu určitě pocítili zaměstnanci vnitra i po jeho druhém jmenování v letošním roce po méně inteligentním, ale také megalomanském ministru Kubicem. Chápu, že ani v prvním ani v druhém případě neměl a nemá ministr Pecina dostatek času se seznámit se skutečnými poměry na vnitru a byl odkázán na informace zevnitř. Bohužel, za ta léta vnitřní destrukce už takřka nikdo není schopen říci vlastní názor a informovat ho o skutečných poměrech. Koneckonců na řadě vedoucích míst byli a jsou hlavně přitakávači,“ podotýká s tím, že důvěru v ní nevzbudil ani Pecinův přechod z ODS do ČSSD a nyní chystaný vstup do SPOZ. A jak dodává, tak slova prezidenta Zemana, že „jenom blbec nemění své názory“, sice sdílí, ale nikoliv jako pravidlo ke zcela protichůdným obratům v historicky krátkém období.
Jako spoluautorka návrhu zákona o státní službě je rozčílená, že nikdy nenabyl účinnosti. „Je velmi zajímavé, že Evropské unii (EU) stačilo jeho přijetí, ale před vstupem do EU v roce 2004 si neověřila, jestli je účinný. A není. To také cosi vypovídá o poměrech v EU. Od devadesátých let zcela zpolitizovaná státní správa dospěla ke své vlastní destrukci a dnes se úplně hrozím, že přijetím tohoto zákona by měl být zakonzervován současný stav státní správy, který považuji za děsivý,“ doplňuje.
Psali jsme:
A následuje mírná kritika Peciny. „Jestliže ministr Pecina ponechal ve funkci ředitele odboru interního auditu a kontroly tělocvikáře Plaňanského (jde o funkci podle zákona o finanční kontrole přímo podřízenou ministrům), který dokázal uvnitř vlastního odboru zcela zdecimovat jeho vlastní fungování - stačí si ověřit vnitřní fluktuaci, klientelistické obsazování vedoucích oddělení, počet personálních změn, odměňování, vnitřní přesuny zaměstnanců a tak dále - tak zcela ztratil moji důvěru. A nejen moji, protože většina zaměstnanců vnitra, co měli s Plaňanským co dočinění, byla přesvědčena, že bude první, který bude vyměněn. Jestliže tomu tak není, pak nechtějme od státní správy, aby fungovala pro lidi. S Ministerstvem vnitra jsem spjata svým třicetiletým působením, a tudíž mi nemůže být jedno, co se tam odehrávalo a odehrává. Jsem zklamaná ,jako většina zbytku jeho slušných zaměstnanců, že na některých vedoucích místech zůstávají zaměstnanci, kteří tam evidentně nepatří,“ napsala dále.
Zmizely jí dokumenty z počítače
„Jste tři, redaktor, současný a stínový ministr vnitra, kterým posílám své zamyšlení nad poměry ve státní správě, hlavně na Ministerstvu vnitra. Všichni tři jste vcelku mladí, okolo čtyřiceti. Mám proti vám tedy generační náskok, a protože jde i o vaši budoucnost, zasílám varování opřené o životní zkušenost. Nejsem mladá, ani stará, abych vzdala svůj boj za slušnou společnost. Ta se nedělí na pravičáky a levičáky, ale pouze na slušné a neslušné. Jsem zarytým nepřítelem parazitů,” vysvětlila mimo hlavní text.
Dost divně v tomto kontextu působí událost, která se Heleně Bartůňkové nedávno přihodila. Když měla v počítači rozepsaný dopis ministru v demisi Martinu Pecinovi, tak najednou monitor potemněl a po restartu zjistila, že z počítače zmizel nejen rozepsaný dopis, ale i některé důležité dokumenty. „Jako občan se cítím ohrožena tím, že kdokoliv může zasahovat do mého soukromí. Jde o praktiky bývalé StB,” napsala v jednom z jiných dopisů. ParlamentníListy.cz se několikrát obrátily na tiskové oddělení Ministerstva vnitra, aby stížnosti Bartůňkové okomentovalo. Nejdříve bylo sděleno, že její výpověď je v souladu s platnými předpisy, protože si například nedoplnila vzdělání. K pozdější kritice z úst propuštěné kontrolorky pak přišla z vnitra jednoznačná odpověď: „Na uvedené reagovat nebudeme!“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
