„Ze mě se stal hlavní antiislamista, ale to jsem neměla v úmyslu,“ uvedla na začátku svého vystoupení známá advokátka. „Jsem stižena svým povoláním a mám takovou obscesivní představu, že právo by se mělo dodržovat a že by jej měli dodržovat všichni. Říkám to pětadvacet let, a je to čím dál horší a horší. To, co mne na islámu v České republice mrzí úplně zásadně, je, že pomalu destruuje český právní řád. Díky tomu, že dostává jakési výjimky, že se po celé Evropě těch výjimek dožaduje, tak vlastně destruuje právní řád té které země a také destruuje stát.“
Jeden ze základních znaků státu podle Kláry Samkové je, že stát je jediným, kdo určuje, jaké zákony budou na jeho území platit. Je výlučným činitelem zákonů. Pouze ty zákony, které jsou přijaty zákonným způsobem, jsou platné. „A teď se tady dostáváme do situace, kdy začínají platit zákony, které daný stát nikdy neschválil anebo které dokonce jdou proti jeho zákonům. To znamená, že stát ztrácí svou výlučnou vlastnost, ztrácí moc nad svým územím a přestává být státem a začíná se stávat protektorátem. V tomto směru bychom mohli říkat, že třeba i EU je naším protektorem, ovšem my jsme se zřekli části té naší suverenity smlouvou; naposledy Lisabonskou smlouvou jsme delegovali část svých pravomocí,“ uvedla srovnání s EU Samková.
I vrah má svá práva
„Najednou se tu objevuje muslimská komunita, která říká – my jsme muslimové, pro nás toto neplatí, vy musíte respektovat naše zákony. To není nebezpečné kvůli islámu, ale kvůli státu. Islám totiž ve své podstatě není náboženství. Je to ideologie, ale především státoprávní uspořádání. V islámu je státní moc a získání státní moci naplněním islámu. Toto je válka právních systémů, které jsou navzájem naprosto neslučitelné. Já se zabývám lidskými právy, mám 14 rozhodnutí, která jsem vyhrála u Evropského soudu pro lidská práva,“ pochlubila se Samková. „To je opravdu hodně, mám řadu vyhraných stížností u Ústavního soudu a vím, co to jsou lidská práva. Jsou to rozhodně práva, v jejichž středu je jedinec, jeho dobro, jeho integrita, důstojnost a nezaměnitelná hodnota, která bez ohledu na to, jaký ten člověk je, mu automaticky náleží. Lidská práva jsou bezzásluhová. I ten poslední vrah má svá lidská práva bez ohledu na to, že vraždí, protože už jenom to, že je člověk, mu dává určité postavení, které mu nikdo nikdy nemůže v euroamerické civilizaci vzít. Ne tak islám. Tomu je tato doktrína nedotknutelnosti a hodnoty jedince naprosto cizí.“
Muslimské boty a cikánský manžel
„Z jakých jiných pozic máme k muslimům přistupovat než z křesťanských? Já říkám – z muslimských! Dokud si nestoupneme do jejich bot a nebudeme přemýšlet tím způsobem jako oni, tak dochází k fatální diskomunikaci, k absolutnímu míjení komunikačních platforem, protože naše jednání je dezinterpretováno muslimy jako něco zcela jiného. Samozřejmě se také může stát, že i my dezinterpretujeme jednání muslimů,“ pokračovala dále Samková.
Poté zavzpomínala na své první manželství: „Já mám toto za sebou se svým prvním manželem, se kterým jsem byla vdaná sedmnáct let. To byl cikán z východoslovenské osady. My jsme si byli velmi dobře vědomi, že pocházíme z velmi rozdílných civilizačních okruhů a první tři roky našeho manželského soužití jsme na to dávali velmi pozor a říkali jsme: Co myslíš tím, když říkáš...? A neustále jsme si dělali jakési výkladové slovníky, co to je, když se řekne. S muslimy je to věc zcela neznámá a je neřešitelná z jednoho důvodu – oni nechtějí. My jsme pro ně podřadná rasa, někdo, kdo nepřijal islám; tím pádem oni nemají potřebu se s námi vůbec na ničem dohadovat. To je jako, když se dohaduji se svým psem. Je to naprosto stejné, protože my jim za to nestojíme. Podle islámu se každý člověk rodí jako muslim a tím, že od islámu odpadne, se už dopouští prvního hříchu; a když vyznávající muslim se zřekne své víry, tak mu hrozí trest smrti. To jsou věci, které si my jako křesťané neumíme ani představit, protože to je mimo náš rámec chápání a jednání.“
Osvětim jako memento
„Jak to, že toto nikdo nevidí... vláda, EU, že nevidí toto obrovské nebezpečí?“ položila si otázku Samková a na ni si také odpověděla: „Musím říci, že nevidět věci tak, jak jsou, už máme jako evropská civilizace za sebou. Existuje jeden psychologický pojem. A ten se jmenuje kognitivní disonance. Mozek pracuje určitým způsobem a zevšeobecňuje. Vychází z určitých zkušeností a jedna z nich je, že když máte jednu informaci, která je zcela odlišná od všeho ostatního, tak ji vyloučíte jako chybovou. Problém je, že se často stává, že to, co vyloučíte jako chybu, ve skutečnosti chyba není. Přesně toto se stalo za druhé světové války, kdy americká vláda měla fotografie koncentračního tábora v Osvětimi. Viděli vlaky s těmi lidmi, které tam jely; viděli, ale říkali – to přece není možné, aby tak kulturní národ, jako jsou Němci, dělal masové vyhlazovací pece. Přece národ Goetha, Wagnera, Humboldta se nemůže snížit k něčemu takovému, to není možné. A vyloučili tuto informaci jako nepravdivou; a i když měli svědectví lidí, kterým se podařilo z Osvětimi utéci, a byli lidé, kteří prosili, aby udělali kobercové nálety minimálně na železniční tratě k Osvětimi, tak to americká vláda vyloučila, protože řekla – to není možné, aby byla páchána takováto genocida Němci. Ta kognitivní disonance zafungovala a přinesla výsledek několika milionů naprosto zbytečně utracených životů v Osvětimi. Jsem přesvědčena, že to funguje u představitelů EU a evropských států, kteří si říkají – to přece není možné, aby muslimové mysleli vážně, že nás chtějí vyhladit, že chtějí, aby tu fungovalo právo šaría. Vůbec si nejsou schopni uvědomit, že to prostě muslimové fakt vážně myslí,“ pokračovala dále Samková.
JUDr. Klára A. Samková, Ph.D.
Politik by měl mít psychoterapeuta
První otázka od posluchačů zněla: „Co tam ale sedí za lidi, když si to normální smrtelníci uvědomují?“ Klára Samková na to reagovala slovy: „Já jsem byla v letech 1990 až 1992 poslankyní Federálního shromáždění. Za dva roky jsem neuměla zaparkovat bez poslaneckého průkazu. A to jsem to o sobě věděla a dávala jsem si na sebe pozor. To vám tak rychle deformuje myšlení... s takovou rychlostí, že si to ani neuvědomujete. V podstatě každý politik by měl mít povinně psychoterapeuta, který by jej dostával zpět do reality všedního dne. Uchovat si zpětnou vazbu je nesmírně obtížné. Já se pohybuji v poněkud, řekla bych, jiných cenových relacích než běžní lidé. A řeknu vám – dá to práci, je to neustálá nutnost neustálé sebereflexe. A navíc nutnost sebereflexe si musíte aktivně uvědomovat. Věřte mi, že si na to člověk zvykne ne za rok, ale za den. Udržet si vnitřní sebekázeň je vůbec nejtěžší, co existuje. A je to něco, co už dnes v podstatě nikoho nezajímá. Jestliže chci být svobodný, tak si musím sám ty mantinely stanovit, nebo mohu být jako Matěj Hollan, který dá na Facebook svůj výprask v nějakém sado-maso baru a vystrkuje holou prdel. Člověk musí sám sebe omezit tak, jak by se jej nikdo neodvážil omezit. V podstatě, lidé, kteří kandidují do funkcí, musí být téměř asketové.
Musí být připraveni na to, se obětovat, ne té funkci, ale obětovat sám sebe, aniž by to cítil jako oběť, ale jako poslání a něco, co má svou určitou hodnotu. A takových lidí je strašně málo.“
Žena středních let reagovala slovy: „Já si myslím, že bude spousta lidí, kteří si myslí, že právě tento Hollan je prostě frajer a že jej budou volit. Přijde mi, že tato společnost má hodnoty posunuté zcela někam jinam.“ A Samková na to: „Vždy si každý užíval, co to dalo, již od dob starověkého Říma. Fakt je ten, že teď jsou k tomu požitkářství obzvlášť příznivé materiální, technické i organizační podmínky. Vždy 80 procent lidí se snažilo nějakým způsobem si ulehčit život a svou cestu a užít si. A vždy byla vrstva lidí, kteří měli hodnoty nastavené jinak. Proto je tak velmi obtížné přesvědčit zbytek lidí, těch 80 procent, že by se na problém mohli podívat třeba i jinýma očima. Nahá prdel Matěje Hollana je jako cool, ale co to přineslo Brnu? Máme tam radního pro dopravu, který nemá řidičák…“ A přítomní vyprskli smíchy. „Berte to jako příklad té nezřízenosti a nesebereflexe, která je bohužel velmi častá,“ doplnila ještě Samková a Petr Hampl dodal: „…lidi vidí toho radního z Brna, který nikdy v životě nepracoval ani minutu…“ „Benda taky ne!“ zaznělo ze zástupu. Pak další muž středních let ještě reagoval na brněnskou kauzu: „Toho borce platí Soros. Deset let! Ten borec je teď na radnici v Brně a jeho největší přání je tam natahat co nejvíce Arabů, protože nenávidí Brňáky a celý systém. Znám jej řadu let! Ten borec tady rozjíždí projekt, který má zaplavit celou republiku.“
Zločinné, závislé neziskovky
„Co to je, kdo to je Soros?“ poptávali se někteří z přítomných. Samková reagovala následovně: „Ten se věnuje podpoře takovýchto projektů, americký finančník, původně maďarský Žid, který využil jakési finanční příležitosti a vsadil svého času na oslabení britské libry a získal finančními spekulacemi neuvěřitelné množství peněz. Ty rozdává. V začátcích, když zde vznikl Open Society Fund jako jeho organizace, se zdálo, že je to humanista, který podporuje humanistické cíle. A to až do té doby, kdy jsem zjistila, že on nikdy nedá z ruky to, čemu bych řekla emancipační peníze. Vždy všechny granty a podpory dával tak, aby nad tím člověkem měl absolutní moc a aby tam byl pořád tok peněz a aby nikdy nedošlo k osamostatnění toho projektu, aby si na sebe začal sám vydělávat. Nikdy nedá investiční peníze. Vždycky zakládal jenom finančně závislé projekty. A Matěj Hollan je naprosto přesně takovýmto finančně závislým projektem. V momentě, kdy Soros zavře kohoutek, tak Matěj Hollan může jít na pracák. A takové jsou všechny ty neziskovky, na které tady všichni nadáváme, včetně Člověka v tísni, kterého já prohlašuji již řadu let za zločineckou organizaci,“ přisolila si Samková.
Blesky začaly létat aneb politolog v akci
Muž, cca třicátník, který se hrdě nazval politologem, přerušil nevybíravě advokátku Samkovou: „Vy jste říkala, že islám a křesťanství jsou nesouměřitelná náboženství. Ale je potřeba si uvědomit, že muslimové berou Ježíše Krista jako jednoho ze svých proroků.“ „Ale co si z něj vzali?“ opáčila Klára.
Politolog na to: „Budu trochu ďáblův advokát. Říkala jste, že ženy tam mají jakoby poloviční hodnotu. Do určité míry máte pravdu, ale uvědomme si jednu věc, jaké postavení měli černoši v Americe v sedmdesátých letech – také tam měli poloviční hodnotu. Je potřeba, aby islámská civilizace prodělala reformaci, kterou prodělala Evropa.“
„Máte naprostou pravdu s jednou jedinou drobnou výjimkou – islám je ideologie, podle které již dobře bylo. Pro islám skončily dějiny smrtí proroka Mohameda. Protože to byl ten poslední, který měl přímý kontakt s Bohem. V sedmém století se zastavil čas a jakékoliv změny jdou proti proroku Mohamedovi a proti Bohu,“ odpověděla Samková. „Ale stejně to bylo v křesťanství,“ nedal se politolog. „Ne, to není pravda,“ reagovala Samková zvýšeným hlasem. „Kristus řekl – moje království není z tohoto světa. Nikdy nehoroval pro světskou moc. Islám je náboženství apokalyptické. Vše, co se mění, je podle něj špatné. Veškeré pokusy o nějakou modernizaci islámu jsou protiislámské. Bohužel, toto je základ celého problému, kdy filozofii není dovoleno se rozvíjet.“ „Jsem politolog,“ přiznal se hrdě neodbytný tazatel a tvrdil: „Islámská civilizace není monolit…“ „To se hluboce mýlíte!“ překřikla jej Samková. „Vůbec ne!!!“ šel do fistule politolog. A Samková tvrdě: „Nemáte pravdu! V momentě, kdy přijde na lámání chleba, jsou všechny rozpory zapomenuty. Sekty a okruhy, které se začaly vyvíjet... například súfismus, což je islámský mysticismus, tak je to jeden z nejpronásledovanějších proudů. A byl to jeden z mála zdrojů, ve kterých bylo možné doufat, že tam dojde k jakémusi i třeba kritickému způsobu myšlení. Je naprosto zlikvidován. Sunnité a šíité si jdou absolutně po krku. Ale nemůžeme na to pohlížet jako na nějakou progresivní věc,“ pousmála se konečně „rozjetá“ advokátka. „…ale mají mezi sebou rozpory!“ nedal se politolog. A Samková opáčila: „To ale bohužel neznamená, že by jeden byl pro rozvoj kritického myšlení a jakýsi posun a ten druhý byl zpátečnický. Není na ně možné pohlížet jako na katolíky a protestanty. Je na to třeba pohlížet jako na dva monolity bigotních katolíků.“ Mladý muž politologického vzdělání a podle místních i vyznání kontroval: „Muslimové jsou čtvrtina lidské populace! Chceme s nimi vést spory, nebo spolupráci?“ Samková na to: „Pozor! Jste přesně v křesťanských botách! Otázka zní jinak. Chtějí oni spolupracovat?“ „Ale všichni jsme lidi!“ hřímal politolog. „Ne! Nejsme stejní! To je ten zásadní omyl!“ neustoupila o píď ve svých názorech Samková.
„Já na tom pánovi přesně vidím, že je to politolog. Sedlák to pochopí, ale vy ne!“ ozval se muž z davu. A politolog na to: „Ale já jsem z vesnice!“
Samková přerušila dohadování. „Otázka je zodpovězena 1400 let dlouhým vývojem. Jestliže za tuto dobu nevzniklo žádné reformní hnutí, tak není možné očekávat, že něco takového vznikne…“
„Ale ano! Atatürkovo Turecko byl moderní muslimský stát!“ neustával politolog. „Omyl! To nebyl muslimský stát!“ nedala se Samková a její „protivník“ zareagoval: „On se sekularizoval!“ A advokátka trpělivě vysvětlovala: „On to nebyl muslimský stát! Celá třicátá léta v Atatürkově Turecku probíhala genocida muslimů. Nejenom Arménů. Ta demuslimizace byla stejně brutální jako cokoliv jiného. Vůbec není možné o Turecku v době Atatürka a jeho ideologických následovníků hovořit jako o muslimském státu. Je to uměle vytvořený stát jiné ideologie. Islám je státotvorná ideologie, která je nekompatibilní s evropským právním řádem.“
Miliony otroků
Do diskuse vstoupil rovněž Hampl: „Nikdy neexistovali žádní mírumilovní muslimové! Jsou jiní! Když se podíváte do dějin, vždy to byly neustálé útoky, nájezdy, pirátské únosy lidí. Pavel Kohout nedávno spočítal, že jenom za tři sta či čtyři sta let, co ve Středomoří s námi sousedily arabské muslimské země, bylo skoro milion evropských námořníků uneseno do otroctví. Takové to bylo sousedství. Evropané a Američané úplně nesmyslně, idiotsky, začali ty diktátory, kteří to tam drželi pod kontrolou, jednoho po druhém likvidovat ve stupidní naději, že tam vznikne demokracie. V islámské zemi nemůže vzniknout demokracie. Vede to ještě k horší diktatuře.“
Samková to pak dále rozvedla: „Rozdělení velké Britské Indie na Indii, Pákistán a východní Pákistán; došlo k rozdělení tohoto obrovského kontinentu na základě muslimské víry, kdy Pákistán vznikl uměle. To je v podstatě muslimská Indie. A od té doby – vyvražďování hinduistů a buddhistů v Kašmíru. V Bangladéši byly v sedmdesátých letech vyvražděny tři miliony hinduistů takzvanou západopákistánskou armádou, aby bylo dosaženo etnické a náboženské čistoty v Bangladéši, který je muslimský. S tím fakt neměl Západ nic společného. To byla čistě indická záležitost, ke které došlo poté, co Velká Británie ukončila své koloniální panství nad Indií. Ale toto byla vnitroindická záležitost. Dnes je situace taková, že všude na okrajích islámského světa jsou konflikty. V místech, kde jsou islámské státy s majoritním muslimským obyvatelstvem ustanoveny, dochází ke genocidě jinověrného obyvatelstva. V loňském roce, když jsem byla na konferenci v Bruselu, tak jsem tam mluvila s hlavním představitelem chaldejské církve. To je ranně křesťanská církev, kterou v Sýrii ustanovil apoštol Tomáš. Funguje od roku 51 po Kristu. Je dnes v podstatě vyvražděna! Velmi podobné věci se dějí s Kopty v Egyptě. A celý prostor Předního východu, který byl nábožensky smíšený, je nábožensky genocidně čištěn.“
Tolerance rovná se přijetí
Samková si vedla svou: „Člověk nemá stejnou hodnotu. Člověk, který není muslim, není člověk. Žádný muslim nikdy nepochopí, že to, že jej tolerujete, je skutečně jenom tolerance. Jestliže tolerujeme islám, je to první stupeň k tomu, abychom islám přijali. Běžte se podívat do Istanbulu, co tam zbylo z byzantské kultury. Koloseum, hipodrom je rozebrán. Z 520 klášterů, které byly v Cařihradu, Konstantinopoli, zbyly asi čtyři. Každý rok pravoslavný patriarcha Bartoloměj platí naprosto nekřesťanské peníze majiteli pozemku, který je naproti jeho patriarchátu, za to, aby mu tam nepostavil mešitu.“
Na závěr pak Klára Samková přítomným sdělila, že když se muslimové dostanou do situace, kdy mají volit svoji politickou reprezentaci, jsou naprosto jednotní, volí jejich politickou stranu naprosto všichni. „U nás je situace taková, že jsme rozdrobeni do mnoha politických stran a nejsme schopni čelit tomu, co je dnes nebezpečím; a tím je islám a ohrožení našich evropských hodnot,“ uzavřela advokátka besedu, která se přehoupla do nočních hodin.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
