Jakub Janda sezval experty, aby se bavili o ruské propagandě. A velmi zajímavě se mluvilo i o PL

„Dezinformační kampaň ruského režimu, tedy to, čemu říkáme Kreml, se snaží o několik věcí. Uvnitř Evropské unie nebo NATO se snaží vytvořit obrovskou nedůvěru občanů vůči jejich institucím, vůči vládám, armádě, policii apod. Vedle toho je to snaha zdiskreditovat veřejnoprávní nebo tradiční média. Propaganda se snaží rozložit i vnitřní soudržnost NATO kvůli společné obraně nebo EU, např. kvůli dohodě na sankcích. Česká republika je jedním z těchto bojišť a nástrojů je zde velká řada, vidíme to třeba ve zprávách kontrarozvědky, kdy jde o špionáž a snahy o získání informací o obraně a NATO,“ řekl Jakub Janda, podle něhož jde proruské propagandě také o to, aby v Česku přestal existovat konsensus na členství v EU nebo NATO.

Kampaně řízené přímo Ruskem jsou podle Jandy vidět i v médiích, která jsou přiznaně proruská, jako je například server Sputnik, nebo těch, kdo jsou jejich spoluhráči. „Někdy je to evidentní, ale někdy je to jen různě motivovaná ideová spolupráce. Společnost Evropské hodnoty se proto snaží mapovat českou scénu, například v projektu Kremlin Watch Monitor. Je důležité si uvědomovat, co je skutečná dezinformace – pokud někdo pouze fandí Rusku, je to něco jiného, než když šíří cíleně dezinformace,“ míní Janda.

„Mezi analytiky, kteří se zabývají dezinformacemi, je snaha o kategorizaci dezinformací – ty nejnebezpečnější vytvářejí dojem, že je tady dominantní nebezpečí, kterému náš stát dost nečelí, nechrání své občany a musí se tedy něco fyzicky udělat. Druhá kategorie vytváří dojem velké nedůvěry vůči institucím, třetí kategorie necílí úplně na vytvoření nedůvěry, ale legitimizuje aktuální pozici Kremlu, ať už ve vztahu ke konfliktu na Ukrajině, v Sýrii, nebo v migrační krizi,“ vysvětlil Janda.

Propaganda v konfliktech není nic nového

Miloš Gregor z Fakulty sociálních studií MU se věnuje politickému marketingu a komunikaci a z tohoto pohledu se zaměřil na to, proč v České republice jsou lidé náchylní k různým propagandistickým technikám. „Když se podíváme na jakoukoli propagandu, vidíme jako příznačné, že si ve většině případů hraje s emocemi. Instituce, které se to snaží vyvracet, pracují s racionalitou, která ale vůči emocím často nepůsobí,“ uvedl Miloš Gregor.

Kromě toho je podle něj pro Česko charakteristické, že jsme v minulosti neměli s komunistickým režimem jako takovým příliš problém a rozešli jsme se s ním, až když jsme začali pociťovat ekonomické problémy. „Tato vlastnost se projevila během ekonomické krize, kdy se začaly rozvíjet výrazněji – jak dnes říkáme – prokremelské servery, které začaly ukazovat, že je zde silný spojenec, na kterého se lze spolehnout, a to je Rusko,“ uvedl v debatě Miloš Gregor.

Armádní expert plk. Karel Řehka doplnil úvodní prezentace s tím, že války nejsou minulostí a bylo by naivní si myslet opak. Propaganda a používání informací v konfliktech není podle něj nic nového a k informačním nástrojům patří propaganda. Dnes v informačním věku se to projevuje i na způsobu válčení – a kvalitativně novou hrozbu představuje hybridní válka.

Jde o destabilizaci EU a NATO

Odborník na analýzu dat ze sociálních sítí Josef Šlerka je přesvědčen, že se v českém diskursu propaganda zaměňuje se zkreslenou novinařinou, protože sami novináři často přinášejí do zpravodajství své předsudky a kvůli tomu jejich výstupy mají podobu propagandy. Je ale potřeba rozlišovat propagandu jako nástroj nějaké instituce, která má konkrétní cíl, kterého chce dosáhnout, od tohoto zkresleného zpravodajství, které je sice třeba kritizovat, ale povahu propagandy nemá.

„Ve strategii byla propaganda vždy standardní součástí konfliktních situací, kdy stát potřeboval oslovit masu lidí a dosáhnout svých cílů. Pokud jde o Rusko, je dobře mluvit o prokremelské propagandě a o tom, jak se uplatňuje ze strany Putinovy vlády,“ řekl expert Šlerka, podle nějž jde jednak o formování celkové nálady společnosti v Evropské unii, ale vedle toho můžeme mluvit o informační válce, která je součástí rusko-ukrajinského konfliktu. „To už nemá povahu nevinné propagandy, ale má to konkrétní dopady ve vojenském smyslu. Rusko anektovalo část suverénního státu a nyní potřebuje, aby se EU vojensky a ekonomicky co nejméně zapojovala do řešení situace na Ukrajině. Tomu podřizuje své informační operace,“ uvedl Josef Šlerka.

Sputnik a ti druzí

Na otázku, kdo jsou u nás nositelé proruské propagandy, Jakub Janda uvedl server Sputnik a jeho českou verzi, ale pak podle něj podobně působí spousta dalších, které vykazují znaky toho, že jsou prokremelské, sdílejí a produkují dezinformace, které potvrzují názor, že Západ je špatný a adorují Rusko.

„Těchto alternativních webů je padesát až sto a vykazují různou kvalitu. Vedle webů jsou zde i političtí aktéři, kteří také rádi dezinformace přebírají. Většina těchto aktivit je spojena s KSČM, pak je to ale i řada poslanců ČSSD – například Jandák, Huml nebo Foldyna –, kteří sdílejí dezinformace a šíří je v médiích. Také prezident pravidelně hájí pozici Moskvy a sehrál pozoruhodné role v napadání aliančních institucí nebo v kampani, pokud šlo o přítomnost ruských vojáků na Ukrajině,“ řekl Jakub Janda a doporučil ke studiu rozhovory, které Miloš Zeman poskytl ruským médiím a jsou dostupné na webu hrad.cz.

Upozornil i na vznik paramilitárních skupin na Slovensku a v dalších zemích, které zatím u nás nejsou příliš úspěšné, ale tento jev je třeba ze strany státu sledovat.

Cílová skupina – nespokojení a antisystémoví

Debatovalo se i o tom, kdo je cílovou skupinou zmiňované dezinformační kampaně. Josef Šlerka si myslí, že tyto informace je dobře schopná vstřebávat skupina lidí, kteří dlouhodobě nejsou spokojeni s vývojem společnosti. „Ve volbách dlouhodobě získávají antisystémové strany 20 %, je to KSČM? Ale i fašizující menší strany. Ten fenomén je tady dlouho a není spojen jen s ruskou propagandou, často jsou ti lidé frustrovaní z kroků vlády apod. Celkově jsou to lidé nespokojeni se svým postavením ve společnosti. Je třeba tyto lidi, kteří jsou vábeni k putinskému diskursu, více orientovat zpět k demokratickému systému,“ řekl Josef Šlerka.

Plukovník Řehka mluvil o rizicích z pohledu armády a uvedl, že Rusko vždy potřebovalo kolem sebe nárazníkovou zónu, což má vliv i na propagandu. Česká republika se snaží svůj vliv zvýšit aktivní účastí v EU a NATO, kde je zásadní vzájemná důvěra a víra v článek 5. „Působení směrem k podlamování důvěry má zásadní vliv na soudržnost a funkčnost organizace. Kdyby se opravdu podařilo vyvolat situaci, že by měl být aktivován článek 5, a nestalo se to, byl by to konec NATO, a tím pádem konec naší bezpečnosti,“ varoval plk. Řehka.

Podle Josefa Šlerky máme nevýhodu v tom, že nevíme, jak to vlastně dopadne s Ruskem, které se rozhodlo vojensky vstoupit do evropského prostoru anexí Krymu. „Nevíme, jestli se píše rok 1937, nebo ne. Rozumím Lotyšům, že se snaží bojovat ze všech sil. Anexe Krymu byla zprávou o tom, že v postsovětském prostoru je možné k Rusku připojit bývalá sovětská území,“ uvedl Šlerka.

Šlerka neví, kam zařadit ParlamentníListy.cz

Z auditoria zazněl i dotaz týkající se serveru ParlamentníListy.cz, který podle tazatele šíří proruskou propagandu. Josef Šlerka v té souvislosti uvedl, že u nás rozlišuje řadu webů, které se dají charakterizovat jako weby, jež jsou zřízeny jen kvůli internetové reklamě, s minimálními náklady pak produkují maximální obsah, který je nějak strhující. „Vedle toho jsou zde určité proxyservery Sputniku, které jsou jen překladače ruského stanoviska a slouží k vypouštění dezinformací. V případě Parlamentních listů se neumím rozhodnout. Z formální analýzy je vidět až matematická snaha po vyváženosti, jako kdyby jejich strategií bylo ,jeden tweet pro židy, jeden pro Hitlera‘. Na druhou stranu Parlamentní listy netvoří zpravodajství ani analýzy, jsou něco jako jiné komentátorské servery. Stále víc mi připomínají politický wrestling, kdy se na sebe vrhají lidé v pestrobarevných oblecích, kteří už dávno vědí, že je to jen hra, a jediné, čím se snaží zaujmout, jsou čím dál tvrdší vyjádření. To neznamená, že v mnoha ohledech se tam nemohou dobře uchytit některé příznakově proputinovské názory,“ řekl na adresu serveru ParlamentníListy.cz Josef Šlerka.

Kde děláme chyby

V další části debaty se mluvilo o tom, jak proti propagandě bojovat. Josef Šlerka uvedl, že pokud budeme slabí ve vlastní identitě, k níž patří i jistá míra vlastenectví, nemůžeme se ubránit. „Kromě standardních věcí, jež musíme dělat, tedy kriticky zpracovávat informace a tlumit vášně, musíme v sobě začít znovu promýšlet tuto identitu, kterou jsme dosud zanedbávali. Mnoho z nás má blíž k evropanství než ke své lokální identitě a to je pole, které nás nyní čeká a které obsadili různí zemanové a ještě nižší šlechtici,“ řekl Šlerka, podle nějž chyby děláme také v tom, že požadujeme informace ihned a nechceme na ně čekat.

„Musíme se zpomalit, naučit se informace vnímat pomaleji a čekat, až informace doběhnou. Jedna ze součástí ruské taktiky je práce s rychlostí – rychlé obvinění vede k tomu, že většinová média přijmou určitý diskurs a později se ukáže, že to tak nebylo. Tato technika byla použita v době jugoslávského konfliktu a myslím, že se dočkáme toho, že ve věci střelby na Majdanu dojde k podobnému zvratu,“ odhadl Josef Šlerka.

Podle Jakuba Jandy by jako opatření proti propagandě mělo být zavedeno kvalitní mediální vzdělávání na středních školách. Kromě toho je potřeba vědět, jak jsou dezinformační weby financovány, a pokud to není transparentní forma, mělo by to podle Jandy zajímat českou kontrarozvědku. Jako stát si také nemůžeme dovolit mít v klíčových bezpečnostních institucích lidi, kteří nejsou loajální ke státu. „Jsou to třeba podvýbory a komise v Poslanecké sněmovně, které kontrolují bezpečnost a současně v nich sedí například komunista Ondráček, který odjíždí na Donbas a hlásá do médií, že bojuje proti NATO. Potřebujeme také pečlivě vědět, kteří lidé mají vliv na prezidenta a jeho kancelář, což by mělo být veřejnou informací,“ řekl Jakub Janda.

Janda vyslovil také požadavek veřejně přístupné mapy dezinformačních serverů. Stát by také měl sledovat, co tady dělají pod různým krytím ruští diplomaté. Občanská společnost by se měla zaměřit na situace, kdy politici poškozují strategické zájmy České republiky. „Je potřeba o tom veřejně mluvit a pojmenovat, v čím zájmu to dělají, ať už jde o prezidenta, nebo o jiné politiky,“ uvedl v závěru panelové debaty Jakub Janda.