Jedli nechutnající večeři a u toho sledovali Krimi zprávy... Psycholog k tragédii v Uherském Brodě

Anketa

Je nutné v rámci reakce na masakr v Uherském Brodě omezit právo na držení zbraně a zpřísnit v tomto směru předpisy?

17%

11%

Přesně naopak. Je nutné více umožnit lidem, aby se mohli bránit vlastní zbraní. Můj dům, můj hrad

72%

hlasovalo: 13319 lidí

Tragická událost v Uherském Brodě vyvolává nekonečné množství diskusí, co vedlo jejího pachatele k této kruté pomstě společnosti. „Já si myslím, že případ pana Zdeňka a paní Jarmily je příběhem mnoha a mnoha jiných. Jde o lidi, kteří nepřijali životní styl, jenž je poměrně dost tvrdý a náročný zejména pro střední a vyšší věkovou kategorii a který změnil spoustu pravidel, jež oni nejsou schopni akceptovat. To je přivádí k uzavření se do vlastního vnitřního světa, ve kterém si sami vyprávějí příběh svého sebepoškození okolnostmi. Tam pak tiše a nenápadně narůstá vnitřní atmosféra toho jedince k tomu, že nakonec, jak se říká, bouchne,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz psycholog Petr Beroušek.

K tragické události zřejmě napomohla kombinace obou manželů. „Zřejmě k tomu přispěla výbava jakéhosi misantropství a nespokojenosti se sousedy, nespokojenosti se vším, co kolem nich je, neochota přijít někam požádat a chtít nějakou pomoc. Ten muž měl nejspíš pocit, že za ta léta práce přece nebude žebrat o nějakou podporu, že po těch létech práce je tu už dlouho jako chudák a jeho žena také. To, že došlo k tomuhle excesu, si dovedu vysvětlit jen vinou naší vysoké nevšímavosti, která kupodivu funguje často i v malých městech. A na takové lidi, jako byl tento manželský pár, se často koukáme nepřátelsky,“ vysvětluje pedagog, jenž na Akademii managementu a komunikace v Praze přednáší předměty z obecné psychologie.

Zřejmě se zasahovalo podle amerického manuálu na teroristy

Lidé z okolí jim zřejmě pomocnou ruku příliš nepodávali, jen si říkali, že jsou manželé divní, ale víc to neřešili. „Oni se opravdu chovali divně. Přesto mi nedá, abych nezmínil ten samotný závěr. Vezměte si paní, která je psychicky velice labilní, nechápe všechny souvislosti a zažívá těžké trauma v domě, kolem něhož se dějí věci jak z amerického manuálu, jak zasahovat proti teroristům. Ten muž teroristou nebyl, podle mého názoru byl nešťastnou a zoufalou postavou, která ale propadla takovému zpustnutí, že se stala rizikovou. Ale jak je možné, že ta občanská společnost okolo, ti sousedé, to neřešili, že se o to nezajímala sociálka. To je mnoho a mnoho otazníků,“ myslí si Petr Beroušek.

Bere to jako velmi smutný případ, v němž by ale nepoužil výrazy jako terorista či vrah, které čte nebo slyší. „Mě by velice zajímalo, jak proběhl zákrok v té restauraci. I u něj se obávám, že to šlo podle amerického manuálu na teroristy a že to mohlo dopadnout úplně jinak, kdyby tam byli specialisté na vyjednávání. Kdoví co se tam všechno dělo a nedělo. Nejde mi do hlavy, že by chtěl skutečně zabít co nejvíc lidí. Tomu úplně nerozumím, k tomu mi chybí spousta důležitých informací o osobnosti jak pana Zdeňka, tak eventuálně i jeho ženy, ale i řady dalších aktérů, kteří tam byli, jak na něho reagovali, co se tam všechno dělo. Těžko se to posuzuje, ale nedělám si z toho legraci jako pan Drbohlav, který to jako psychopatolog hodnotil všechno obrovsky nad věcí. Toho já bych se neodvážil,“ přiznává psycholog.

Pro lidi, kteří se odsoudili k žití v nepřátelském světě, může být všechno šílené

To, že manželka útočníka je v péči psychiatrů, považuje za logické, ať už její psychický stav byl předtím jakýkoli. „Kdovíco se u nich doma předtím dělo, jestli ona vůbec věděla, že její manžel někam vyráží a že si bere zbraně. Mohla se psychicky zhroutit také až z toho, když zjistila, třeba z televize, co se vlastně stalo. Předtím nemusela být psychiatricky závažně nemocná, mohla být nějak handicapovaná, mít psychické problémy. Ale ten zásah, jako kdyby tam měla zbraně a byla připravena zlikvidovat půlku Uherského Brodu, to bylo naprosto nepřiměřené a vyvedlo by to z míry asi každého, takže se vůbec nedivím tomu, že skončila v péči psychiatrů,“ poznamenává Petr Beroušek.

Zkouší se také vžít do pocitu obou manželů, kteří měli pocit, že je společnost přehlíží a šikanuje. „To disidentství, takové zvláštní odsouzení se k tomu, že žijeme v nepřátelském světě, sledujeme třeba jen zprávy nebo Krimi zprávy, může u lidí, kteří nejsou dostatečně zdravě socializovaní a nemají dobré vztahy s druhými lidmi, postupně vytvářet pocit ´vždyť je to všechno absurdní, oni si tady klidně baští, přitom je všechno šílené, já tomu chci zabránit´. Dovedu si představit takovou patologickou interpretaci, takový zkrat, který v určité chvíli nastal. Ale aby šel někdo do restaurace a vzal si s sebou dvě střelné zbraně, to mi samozřejmě připadá absurdní. Stejně jako další jiné věci, které kolem toho proběhly,“ konstatuje vysokoškolský pedagog.

Koncentrované nespravedlnosti a lumpárny jsou rizikovým faktorem

Pokud by byl pachatelem mladý člověk, určitě by se mluvilo a psalo o vlivu filmů a her s násilnou tématikou, tady se nabízí souvislost se sledováním Krimi zpráv televize Prima, kam také v osudnou chvíli volal. „Vidíte svět nepřátelský, vidíte, jak si někteří hodují a užívají a vy mezi nimi nejste. Zavře-li se člověk, žije-li ve skleníkovém prostředí, tak takový exces nelze vyloučit. Když budete pravidelně při večeři, která vám nebude vůbec chutnat, nic vás nebude bavit, sledovat Krimi zprávy na této příslušné stanici a každý den budete k tomu jídlu mít všelijaké nespravedlnosti, darebáckosti, lumpárny a podobně, tak vás může napadnout, že byste také mohl předvést nějaké divadlo. Vždyť jste přece jejich divák,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Beroušek.

A zamýšlí se i nad tím, co můžu takový pořád s některými diváky udělat. „To je velice problematické, když se takhle koncentrovaně připravují pořady, které jsou vlastně souhrnem všech možných průšvihů, problémů a mimořádných tragédií. A to ještě v takovém vysílacím čase, kdy jsou lidé přirozeně citlivější emočně je špatně zvládat. Vůbec si nemyslím, že to je správné tento typ zpráv vysílat v takovém čase takhle koncentrovaně. Ale to je věc posouzení jinými. Z psychologického pohledu v tom však vidím rizikový fenomén, který může skutečně inspirovat řadu lidí dokonce k tomu, aby se také dostali do Krimi zpráv, že udělají také nějakou show,“ upozorňuje psycholog.

Každou střelou mohl pachatel vyjadřovat nesouhlas s tím, jak žijeme

To se podle něj může týkat jak mladých lidí, tak lidí seniorského věku. Pachatel hrůzného činu v Uherském Brodě údajně zastřelil všechny své oběti ránou do hlavy. „Z toho, co jsem se zatím dozvěděl, jako by mi to říkalo, že to je jakási bilanční záležitost: ´A teď už toho pro mě bylo dost. Já v podstatě symbolicky každou tou střelou vyjadřuji svůj zásadní nesouhlas s tím, jak žijeme, jak jsme pokrytečtí a podobně´. Slýchávám to i od některých pacientů, naštěstí nejsou až v takovém stavu, ale zažívají pocit takové určité nespravedlnosti a toho, že nedokážou být takoví, aby se na ně také usmálo štěstí, aby byli úspěšní a žili spokojeně,“ podotýká Petr Beroušek.

Při debatách o tragédii v Uherském Brodě se také často skloňuje slovo agresivita, jíž je podle mnohých ve společnosti čím dál víc. „Nepochybně agresivita, a to ta, která není konstruktivní, ve společnosti roste. Zdravá agrese ve společnosti k sebeprosazování, k zlepšování životního stylu, vitální agrese, ta nám občas schází. Bohužel narůstá agrese negativní, destruktivní, sebepoškozující a poškozující druhé. To je dáno od přírody, že agrese může směřovat buďto pozitivně, nebo negativně. Ale nechali jsme rozeběhnout příliš negativní agresivní potenciál společnosti nečitelností pravidel, nesrozumitelností zásad morálky, na kterých společnost stojí, ve světonázorovém prostoru, ve kterém je takzvaně vše dovoleno, kdy v podstatě, kdo si co urve, to má,“ míní vysokoškolský pedagog.

Násilí jsme dostali jako spotřební chleba, který každý den jíme

Sám se sice domnívá, že to z hlediska konstrukce zákonů až tak úplná pravda není, ale lidé se stejně dnes a denně mohou přesvědčovat, co všechno je špatně. „Prevencí proti agresivitě jsou čitelná a jasná pravidla ve společnosti, díky nimž má mít společnost jasno, že nemá sebedestruktivní sklony. Všimněte si debaty ve Švýcarsku a výroky ´Chceme zachránit naše Švýcarsko, chceme být dále tím důstojným prostorem´. My máme k takové diskusi ještě hodně daleko, ale budeme ji muset řešit. Jde o to, jestli pořád ještě chceme naivisticky myslet, že naše společnost má být globálně otevřená všemu, což je nesmysl, nebo jestli budeme mít odvahu vracet se k našim hodnotám, abychom dokázali říct, že tady budeme fungovat tak a tak. A komu se to nelíbí, ať využije možnosti a jde jinam. To je určitě před naší společností,“ myslí si Petr Beroušek.

Rád by věřil tomu, že v Uherském Brodě šlo o mimořádný exces, ale netroufne si vyloučit jeho možné opakování. „My jsme to násilí dostali jako spotřební chleba, který jíme. A jsme zvyklí na to, že každý den se stane někde nějaký mord. A to je velice nebezpečné. Protože jakmile se to stane něčím běžným, tak si někdo může říct, proč bych já také něco neprovedl. Ukazuje se, že řada mladých lidí, kteří se dopustili nějakého excesu na silnicích třeba po požití drog nebo alkoholu, se zájmem sledovala tyhle věci. Dovedu si představit, že to pro ně byla jakási výzva: ´Tak hele, tak se taky ukaž, jestli tě chytnou jako tamtoho borce, ukaž se, jestli budeš lepší, jestli také zvládneš po těch pěti, šesti pivech a nějakém tom panákovi ujet policajtům,“ říká psycholog.

V podmínkách nejistoty se u někoho může aktivovat poplachová reakce

Je přesvědčen o tom, že by se měla vést vážná debata o tom, v jaké společnosti chceme žít. „V situaci, kdy v podstatě žiju v podmínkách jakési nejistoty, nemyslím už ani ekonomické, ale nejistoty, kam to všechno směřuje, tak řada lidí může aktivovat poplachovou reakci ve smyslu ´Už toho mám dost, ničemu nevěřím, všechno je habaďůra´. A můžu tím dospět k tomu, že také něco spáchám. Je nutné dávat lidi dohromady, vytvářet společnost takovou, aby lidé mohli věřit tomu, že se dá v této zemi poctivě žít. To je důležité z hlediska psychologického zdraví společnosti, aby psychické zdraví mělo větší sílu a vitalitu než společenská patologie, která ve společnosti vždy byla a vždy bude,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Beroušek.