Za co platí Evropa?
Asi se mnoho současníků dívá s podivením na to, co se odehrává na jihovýchodě a jihu od evropských zemí, a kladou si otázku, jak je to možné, že se masy obyvatel těchto zemí začaly dobývat do Evropy.
Bohužel, podivení není na místě. Došlo prostě k situaci, k níž dojít muselo, především v důsledku předchozího vývoje.
Když se podíváme do historie zemí Afriky, Blízkého i Dálného východu, pak musíme konstatovat, že současný stav je jen následek stavu minulého. Počínaje 17. stoletím docházelo k zotročování obyvatel v řadě těchto zemí – už od r. 1619 na území Spojených států byli přiváženi z Afriky první černošští otroci (otroctví v USA skončilo až o dvě století později, v polovině 19. století).
Příští vláda: Koalice ANO, KDU-ČSL a STAN. Premiér Babiš, vicepremiéři Bělobrádek a Gazdík. Co na to říkáte?Anketa
V 19. století nastal rozvoj objevných cest v Africe a v Asii, následkem byla kolonizace řady zemí. V Africe došlo k dělení kontinentu mezi osm evropských států, takže počátkem 20. století, r. 1900, je rozdělena mezi Anglii, Francii, Německo, Portugalsko, Španělsko, Belgii, Itálii a Turecko.
Po prvé světové válce Afriku opustilo Německo, a ostatní státy si jeho podíl rozdělily. Po druhé světové válce došlo sice k osamostatnění některých zemí (Libye, Somálsko, Tunisko, Maroko, Ghana, Egypt), ale r. 1957 stále 6 evropských států ovládalo řadu území:
Stát Plocha x 1000 km2 Obyvatel x 1000
Francie 10537 42718
Anglie 5001 63390
Belgie 2398 16580
Portugalsko 2060 11327
Itálie 514 1269
Španělsko 308 1102
(Prof. Vlastislav Haufler, Afrika, 1957, Pedagog.naklad.)
Celková rozloha kolonií byla 69 % kontinentu. I když v pozdějších letech se řada dalších oblastí osamostatnila, vliv koloniálních mocností tam zůstal dodnes. A má rozhodující vliv i na současný vývoj. I když řada států, které tam vznikly, má vlastní vládu, neplatí to o ekonomice.Ta je převážně v rukách koncernů, ovládaných bývalými koloniálními státy, navíc s podílem Spojených států. Jedná se především o těžbu všech možných surovin, ať už jsou to kovy, ropa, drahé kovy, diamanty apod. Výnosy ovšem plynou do ciziny, takže v místě zůstává jen levná pracovní síla, vlastní průmysl se nerozvíjí stejně jako např. školství, zdravotnictví a infrastruktura všeho druhu. Životní úroveň je nízká, a tak – asi i pod vlivem televize, filmů, příp. internetu – narůstá touha po lepším a pohodlném životě rozvitých zemí. Nemalý podíl na tom má také řada místních válek v důsledku kmenových sporů, často živených odjinud, zejména v Súdánu, Nigérii, Lybii, Angole, Somálsku, aj. V poslední době je to pak činnost Islámského státu, který usiluje zřejmě o sjednocení rozptýlených hnutí a jejich ozbrojených složek. Nedá se vyloučit ani možná snaha o obnovu Osmanské říše, která svého času obsahovala balkánské státy, Řecko, značnou část severní Afriky a Sýrii s Irákem, včetně Turecka. Prvá prohlášení IS to naznačovala.
Stejně je tomu v zemích Blízkého východu a Asie. Tyto oblasti jsou dlouhodobě vystaveny územním sporům a místním válkám, přitom v době celkem nedávné i v současnosti.
Takže Afrika a Blízký východ jsou oblasti politicko-ekonomické nestability. V současnosti se na tom nejvýznamněji podílí Syrie, která od r.1516 do r.1918 byla součástí Osmanské říše a byla relativně stabilní zemí. Prvou světovou válkou Osmanská říše zanikla, a tak r. 1918 se stala Sýrie mandátním územím pod správou Francie. Po r. 1946 s koncem 2. světové války po rezoluci OSN mandát Francie skončil a v Sýrii vznikly zmatky. I když Sýrie existuje od té doby jako samostatný stát, je značně nestabilní, zmítaná pučistickými skupinami a v současnosti zejména IS.
Podobně je tomu v Iráku, bývalé součásti Osmanské říše. Po r. 1920 to byl britský mandát Mezopotámie, pak Irácké království, od r. 1958 Irácká republika, od r. 1978 diktatura – Saddám Husejn. R. 2003 napaden USA, boje do r.2011, nyní parlamentní republika. Od r. 2014 IS ovládá severní oblast Iráku…
Obdobná situace je nyní v Afghánistánu a v Saúdské Arábii. Afghánistán byl od 10. – 11. století pod vládou Peršanů, Mongolů, Arabů i Turků. Od r. 1747 se stal samostatným feudálním státem, poč. 19. století se tam střetly zájmy Ruska a Anglie, důsledkem byly 3 anglo-afghánské války (1838, 1878 a 1919). Od r. 1919 do r. 1978 vláda chánů, skončila smrtí Muhameda Dávida chána a r. 1979 vypukla válka Afghánistánu s Ruskem, trvala do r. 1989. Po 11. září 2011 byl Afghánistán napaden USA a spojenci, vznikla „demokratická“ vláda, avšak boje pokračují dosud.
Souhlasíte s „Dalmatinskou výzvou“ Patrika Nachera, že na aktuální problémy nelze pohlížet černobíle?Anketa
je to v podstatě teokratický stát, v němž vládne islám. Zásadní je tam
spojenectví a závislost na USA.
Rozdílná je situace Iránu (dávná Persie), kde sice vládne šíitské duchovenstvo, ale od r. 1979 je to přitom islámská republika. Země má vyspělý průmysl, školství na vysoké úrovni, stabilní ekonomiku, zejména díky ropným zásobám (11% světových zásob). 60 – 70% svých potřeb země vyrábí doma, má dnes už např. vlastní kosmický program. Je to v současnosti nejvíce konsolidovaný stát Blízkého východu.
Pro úplné vykreslení situace je třeba ještě vzít v úvahu několik menších zemí, např. Jemen, Libanon a další v oblasti Perského zálivu, jako Kuvajt a Emiráty, to ale celkový obraz nemění.
Z uvedeného přehledu vyplývá celkový obraz situace: arabský svět (převážně islámský) představuje oblast téměř 400 milionů lidí v oblasti Blízkého východu a severní Afriky. Afrika – to je celý světadíl s asi 755 miliony lidí. Dohromady s Blízkým východem to je tedy 1,155 miliardy lidí.
Evropa naproti tomu má asi 465 milionů obyvatel, výsledná bilance je pak zajímavá při porovnání hustoty obyvatelstva na 1 km2: v Evropě prakticky ve všech státech je to více než 100 osob na 1km2, zatímco v Africe je to 10–60 osob na 1 km2, přitom obrovské plochy stepí a pouští jsou neobydlené.
Pro srovnání je ještě třeba uvést Spojené státy americké s průměrnou hustotou asi 31 osob na 1 km2. Přitom jsou značné plochy USA neobydlené.
Je zřejmé, že Afrika a Blízký východ sloužily po dvě století jako levné a dostupné zdroje surovin, které se odtud čerpaly pro potřebu „civilizovaných“ zemí Evropy a Ameriky, při čemž za to dostávaly velice málo, někde téměř nic. Namísto výstavby škol, nemocnic, průmyslu, se jejich bohatství jen rabovalo. Nelze se pak divit, když tito lidé ve své prostotě srovnávají své životní podmínky s těmi v Evropě a USA, jak jsou jim prezentovány sdělovacími prostředky. Z toho plyne jejich touha a snaha docílit téhož, aniž by byli schopni si uvědomit, že cesta k tomu vede přes pilnou práci a vzdělání.
Zabránit tlaku přistěhovalců z těchto zemí násilím je velice problematické. Jediná rozumná cesta k tomu je vytvoření organizace, která v popsaných oblastech bude provádět dlouhodobou osvětu, která těmto lidem ukáže smysl života a cestu k blahobytu Evropy a ostatních. Samozřejmě to vyžaduje síly a prostředky civilizovaných zemí a je to cesta na dlouhou dobu. Je přitom třeba respektovat místní zvyklosti a podmínky. Není možné v těchto zemích stále jen intervenovat a nutit jim „demokracii“. Oni sami musí poznat, co je pro ně dobré, a co ne. „Civilizovaný“ svět těmto lidem a jejich zemím mnoho dluží. Náprava ale
nemůže být snadná ani rychlá.
Je přitom nezbytné se zamyslet nad vzniklou situací, ta je vlastně na pokraji kolapsu celé naší civilizace, která se zatím příliš nezabývala zásadní otázkou v pozadí: kolem r. 1800 na celé této planetě byla 1 miliarda lidí. V současnosti, tedy po dvou staletích, jich je miliard 7. A jak nás ujišťují demografové, koncem tohoto století jich bude 10 miliard.
Dnes už víme, že ubývá voda, v důsledku oteplování se mění podmínky pro zemědělství, jsou problémy s energetikou atd. Je tedy třeba klást otázku, jak a kdo tuto situaci bude řešit. Perspektiva celkem neradostná. Do daleké budoucnosti se určitá naděje rýsuje, vzhledem k faktu, že v průběhu posledních 500 000 let se střídaly ledové doby s oteplením. Je tedy pravděpodobné, že současné pro život mimořádně příznivé období s oteplením bude končit a přijde další doba ledová, která poměry na planetě vrátí do rozumných mezí. Ovšem bude to za 500 let, za 1000 let? Nebo to nebude vůbec?
A jak této situaci čelit? Odpověď těžko hledat. Spoléhat na pokrok techniky v takovém měřítku, že lidstvo se bude stěhovat jinam do vesmíru? To je nesmysl, chiméra, dobrá jen na balamucení lidí.
Boris Valníček
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
