Má pozemky u Putinova Kremlu, chtějí ho vydat k soudu do Ruska. O tak divném obvinění z vraždy jste ještě neslyšeli

„Pozemky leží nedaleko Kremlu. Všechna podobná místa jsou již dávno zabrána lidmi blízkými vládě. Přáteli Putina či moskevského starosty Sergeje Sobjanina. Takže mají důvod, aby byl ten člověk křivě obviněn a odsouzen. Není to nic nového. Když bude v Česku, moc toho nenadělají. Když bude vydán do Ruska, půjde mu o život, a ne o rozsudek,“ říká investigativní ruský novinář Grigorij Pasko. Hovoří o dosti podivné kauze podnikatele Ildara Gareeva, o jehož vydání k soudu do Ruska nyní rozhodl Vrchní soud v Praze. Parlamentní listy zjistily k případu cenné informace a snaží se jej v širších souvislostech zrekonstruovat.

Vražda obhájkyně Maksimové

Organizace vraždy. Toho se měl Ildar Gareev dopustit tím, že v nezjištěné době před dubnem 2002 na nezjištěném místě pověřil A. D. Asajeva, aby za úplatu získal další osoby, které by usmrtily poškozenou Maksimovou. Přes tři prostředníky měl najmout Boršigova, jenž právě v dubnu 2002 vraždu v Moskvě vykonal; zaplatit za to všem prostředníkům 20 000 amerických dolarů. Alespoň tohle se píše v dokumentech, podle nichž Krajský soud v Praze označil vydání Ildara Gareeva do Ruské federace za přípustné.

Necelý rok po vraždě došlo v Moskvě k soudu, který poslal za mříže tři komplice. V kauze byl hlavním svědkem T. A. Gibadullin, který měl předat zmíněné peníze. Nicméně obviněn nebyl. V roce 2014, tedy dvanáct let po vraždě a odsouzení tří pachatelů, vydal obvodní soud v Moskvě mezinárodní zatykač na Ildara Gareeva, jehož jméno u tehdejšího soudu nepadlo a v době vraždy byl mimo Rusko. „Nasvědčuje to účelovému trestnímu stíhání, možná trestnímu stíhání na zakázku, jak je, vycházeje ze zpráv nezávislých institucí, v Ruské federaci běžné,“ napsal Gareev ve stížnosti Krajskému soudu v Praze. Nicméně české soudy posuzují pouze žádost o vydání a nehodnotí důkazy.

Ostatně i motiv vraždy advokátky Maksimové je dost nejasný. Podnikatel Gareev měl v té době ve firmě Sadovoje kolco, která vlastní pozemky a reality v centru Moskvy, spolehlivou většinu. Občanskoprávní spor, v němž druhou stranu zastupovala Maksimová, se týkal zanedbatelného dvouprocentního podílu a výsledek nemohl ovlivnit rozložení sil ve firmě. Navíc její strana soudní řízení prohrála.

Stížnosti podezřelého Rusa

Podnikatel Ildar Gareev byl na základě mezinárodního zatykače Interpolu vzat do vazby v prosinci 2014 a nyní je ve věznici na pražské Ruzyni. Ostatně, stejně byla zatčena i jeho žena v Itálii, ale tamní soud o jejím nevydání už rozhodl. Ze stížnosti Gareeva českému soudu také vyplývá, že má v Rusku svrchované a neomezené postavení prokurátor. Prý je skutečným pánem sporu. „Toto výsadní postavení a prokurátorská pravda se objevuje posléze v samotných rozsudcích. Ze zpráv, které má soud k dispozici, je patrno, že jakmile je osoba obviněna, je téměř jisté, že bude odsouzena. Je šokující, že pouze jedno procento obviněných je zproštěno,“ píše v ní Gareev a dodává, že jde o obraz justice, která podléhá prokurátorskému systému. Navíc upozorňuje i na podmínky v ruských věznicích, kde například v roce 2012 zemřelo 4121 osob.

„Přes velmi pečlivý rozbor podmínek pro vydání, jak jsou upraveny českým trestním řádem, je třeba požadovat nevydání do Ruské federace. Spravedlivého procesu se v této zemi Ildar Gareev nedočká, ba naopak, a lze s jistotou očekávat, že dojde k likvidaci občana, který má rodinu a vedl vždy spořádáný život,“ píše se nakonec ve stížnosti. Vrchní soud v Praze ji však na konci února zamítl.

Pohled advokáta Lžičaře

Uznávaný obhájce Josef Lžičař, který se o případ Gareeva v Česku stará, uvádí ve své kanceláři proti jeho vydání do Ruska dvě řady argumentů. První se týká podivností a absurdit kolem samotného případu, druhá poukazuje na samotný právní systém v Rusku, který je kritizován ze všech stran. „Víte, nejde mi do hlavy, že by někdo nechal zabít advokáta protistrany v celkem bezvýznamném řízení. Vždyť po něm přijde jiný a soud pokračuje. U soudu ohledně vraždy v roce 2003 navíc nepadlo o mém klientovi ani slovo. A nyní – po dvanácti letech – je hned obviněný? To je přeci dost divné,“ podotýká advokát. Podle něj se Gareev domnívá, že motivací k těmto krokům je fakt, že vlastní velmi cenné pozemky poblíž sídla Vladimira Putina. Metr čtvereční prý může dosáhnout i ceny okolo 625 000 korun.

„Evropský soud pro lidská práva se zmiňuje o bezprecedentní ruské praxi používání násilí jako prostředku k vynucení svědectví. V listopadu 2012 se zabýval tímto neuspokojivým stavem výbor OSN proti mučení a jinému hrubému, nelidskému a ponižujícímu zacházení. Evropský parlament v září 2012 vyzval Rusko, aby se zaměřilo na plnění mezinárodních závazků. A následně vznikla zákonem pravomoc Ústavního soudu Ruské federace přezkoumávat rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Jinými slovy, Rusové kašlou na mezinárodní úmluvy a budou si svou spravedlnost řídit sami,“ cituje Lžičař z dokumentů a je odhodlán jít s případem až k Ústavnímu soudu ČR.

Jinak Gareeva také zastupuje ruský advokát žijící v Izraeli Alexej Obolenets, který kvůli tomu byl i v Praze. Jelikož schůzka s ním nevyšla, napsal Parlamentním listům mail. V něm vysvětluje, že se Ruská federace bude snažit sebrat Gareevovi majetek v Moskvě a předat ho do rukou některé prorežimní organizace.

Jako z filmu Leviathan

Kauza silně připomíná film Leviathan úspěšného ruského režiséra Andreje Zvjaginceva, v němž chce starosta města získat pozemek, na kterém stojí dům hlavního hrdiny Kolji. Ten je neústupný a nenechá se koupit, takže agresivita úřední moci postupně roste. Po premiéře v Cannes ho recenzenti západních deníků označili za zřejmě nejpřísnější filmovou kritiku Ruska za časů Vladimira Putina. Na něj ostatně film přímo odkazuje ve scéně, kde portrét současného ruského prezidenta visí v kanceláři zkorumpovaného starosty. V jiné scéně zase protagonisté trénují střelbu na terč s fotkami bývalých sovětských lídrů, Leonida Brežněva či Michaila Gorbačova, a žertují, že Putin je příští na řadě. Film Leviathan byl loni v nominacích na Oscara pro cizojazyčný film, ale nakonec cenu nezískal.

O filmu na serveru iDNES.cz napsala kritička Mirka Spáčilová toto: „Boj s vrchností zosobňuje věčné ruské téma, ovšem nosívá s sebou také věčně stejné rekvizity i typizované charaktery. Stejně tak mohl Zvjagincev inscenovat třeba Revizora: s litry vodky, ruměnnými tvářemi, upoceným velikášstvím, umrněným strachem. Jenže Leviathan není potměšilá komedie, útočí zpříma, syrově a surově: Ty jsi jen hmyz, žádná práva jsi nikdy neměl, nemáš a mít nebudeš!“

Extradice za dva roky

Na vydávání obviněných do států mimo Evropskou unii k soudu, tedy na extradice, se Parlamentní listy zeptaly také na Ministerstvu spravedlnosti. Ze statistik vyplývá, že za rok 2014 bylo nejvíce žádostí podáno Ukrajinou, celkem sedm, a nejvíce lidí, tedy tři, bylo vydáno do Makedonie. Loni také nejvíce žádala Ukrajina a pak hned Rusko, přičemž do první země byli vydáni čtyři a do druhé jeden podezřelý. Ostatně i v nerealizovaných extradicích vede Ukrajina.

Statistiku je ale třeba posuzovat, jak upozorňuje Kristina Labohá z tiskového oddělení ministerstva, v kontextu skutečnosti, že některé žádosti o vydání byly podány před rokem 2014, a také, že v některých případech ještě nedošlo k ukončení vydávacího řízení, takže případy jsou stále v běhu. „Pokud se jedná o ‚rizikové země, kam se lidé prostě nevydávají‘, je nutno zdůraznit, že Ministerstvo spravedlnosti v každém konkrétním případě posuzuje reálnou hrozbu porušení lidských práv a základních svobod v dané zemi ve vztahu ke konkrétní osobě. Posuzování otázky existence vážných důvodů domnívat se, že určitá osoba bude, respektive nebude v případě vydání vystavena v tomto státě nebezpečí mučení nebo nelidského anebo ponižujícího zacházení či trestu ve smyslu článku 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je proto vždy otázkou hodnocení okolností konkrétního případu. Otázku možnosti nebo nemožnosti vydání osoby není možné opírat výlučně ani například o politickou situaci na území dožadujícího státu anebo negativní kritiku tohoto státu ze strany mezinárodní veřejnosti,“ podotýká Labohá.

Odletí letadlo s Gareevem?

O případu Rusa Ildara Gareeva se rozhoduje právě v současnosti. Vrchní soud v Praze totiž čtyřiadvacátého února rozhodl, jak je výše zmíněno, o zamítnutí stížnosti. Jeho vydání do Ruské federace je tedy přípustné. Přestože soudy rozhodly o vydání, může ministr spravedlnosti rozhodnout, že to nepovolí. Nicméně podnikatel Gareev má v plánu využít všech možností, které mu český právní řád dovoluje.

Parlamentní listy informovaly jako první i o případu ruského podnikatele Alexeje Torubarova, který byl ve své zemi obviněn z vydírání důstojníka tajné služby a podvodů. On naopak tvrdil, že ruská tajná služba, policie a mafie vydíraly jeho. Kauza vzbudila větší zájem až poté, co chtěl v roce 2013 ministr financí Miroslav Kalousek zastavit při vydání jeho letadlo. Nařídil personálu letiště postavit před letadlo cisternu. Chtěl tím prý zabránit mezinárodní ostudě, protože s Torubarovem nebylo ukončeno azylové řízení a vydán být neměl. Letadlo s Rusem na palubě ale stejně odletělo. Uvidíme, co se stane v tomto případě. Zatím to je velká neznámá.