Dnes je panu Janu M. už přes 70 let. Býval technikem automobilového podniku a také překladatelem zaměřeným na odbornou strojírenskou němčinu.
„Podnikem, ve kterém jsem léta pracoval, jsem byl od poloviny osmdesátých let vysílán v různých funkcích do Rakouska a tehdejšího západního Německa. Protože jsem byl zároveň i armádním důstojníkem v záloze, musel jsem absolvovat různá poučení o utajovaných skutečnostech, vyplňovat řadu formulářů jak před odjezdem, tak po příjezdu. To měly na starosti v tehdejších továrnách takzvané útvary zvláštních oddělení. Pracovali tam jacísi extra prokomunisticky smýšlející pracovníci, scházely se tam kádrové posudky na některé zaměstnance, pohybovali se tam též, jak jsem ale až později zjistil, velmi často pracovníci StB,“ vzpomíná pan Jan M. z Vysokého Mýta, jehož celou totožnost redakce ParlamentníchListů.cz zná, ale na jeho žádost ji nezveřejňuje celou.
Fotogalerie: - ÚSTR, rada a smích
Fotogalerie: - Boj o ÚSTR pokračuje
Nikdy nevíš, kdo je v tvém okolí, znělo doporučení
Příběh se posouvá ale v jeho vyprávění dál – do let 1985-87. „To už jsem býval zván pravidelně nejen na jakési rozšířenější poučení před výjezdem na Západ, ale i dotazován mně neznámým pánem. Otázky se točily kolem toho, zda jsem se tam při pobytu v zahraničí setkal s emigranty, o čem jsme spolu hovořili, nebo jestli jsem neobdržel před cestou od někoho něco k odeslání někomu za hranicemi a podobně… Musím ale dodat, že podobnou činností jako já se v podniku zabýval též i jeden můj dobrý starší kamarád, který mi dal mnohá cenná poučení. Třeba: Chceš-li se tam opět podívat, piš pravdivě po vykonané cestě do formulářů všechno. Nikdy nevíš, kdo je mezi vlastními ani mezi těmi, ke kterým se dorazí venku na jednání. A činil jsem tedy dle jeho rad, protože diety za cesty byly slušné, zvlášť když měl člověk ‚správnou‘ tužku,“ konstatoval ve své zpovědi dnes sedmdesátiletý muž.
Psali jsme:
Postupně si zvykal na to, že byl tedy pak již celkem pravidelně zpovídán pracovníky OZÚ a jak říká, asi také těmi od StB.
Až když měl kandidovat, dozvěděl se, že není „čistý"
„Pak jsem odešel do důchodu a protože jsem dost činorodý ve veřejném životě, jeden můj kamarád mě již řadu let po sametové revoluci přesvědčil ke vstupu do Živnostenské strany a dokonce abych kandidoval, už ani nevím kam. Za pár dnů se za mnou přiřítil s vyděšením a poznáním, že jsem byl u StB důvěrníkem a tudíž nemůžu být kandidátem za stranu atd. Upřímně, ta kandidatura mi byla šumafuk. Ale prolétlo mi hlavou mé mládí,“ přiznal Jan M.
Fotogalerie: - Mše za Karla Kryla
Jelikož byl jeho tatínek muzikant a bydleli nedaleko Číhoště, velmi dobře znal případ tamního faráře, na kterém se podepsala tehdejší Státní bezpečnost. „Tatínek mi vyprávěl, jak on chudák skončil. A teď se tedy ukázalo, že i já jsem s tou složkou byl propleten, i když jsem si to vůbec neuvědomoval. Hrozná byla pro mě ale pak i představa, že vlastně v začátku devadesátých let nám nakonec stejně vládli bývalí komunisté a lidé též propojeni s minulým režimem. Když to byli oni, kdo privatizovali, byly samozřejmě nepříjemné myšlenky na to, co může snad následovat. A obavy – že se opět může historie opakovat,“ svěřil se dále ParlamentnímListům.cz muž, který si nese z dob minulých cejch, podobně jako ostatní, ale má pocit, že by lidé měli vědět, že nelze všechny odsuzovat bez bližšího poznání okolností.
Psali jsme:
.jpg&id=15852)
I proto připomněl také další příběh – jeho kamaráda.
Osm let tvrdého vězení za přeložení dvou letáků - i to byl minulý režim
„Byl starší než já, dělal také překladatele, absolvent pražské filozofie. I on mi dával cenné rady na cesty. On sám byl počátkem vlády komunistů ještě student. Měl již připraveny nové šaty na promoci, státnice už měl tedy za sebou. Jenomže: Přeložil – slovy DVA! - menší letáky z francouzštiny. A ty byly protirežimní. A někdo ho tehdy napráskal. Dostal plných OSM let tvrdé káznice, odseděl si je různě. Vzpomínal, že nejhorší nebyl Mírov, ale Leopoldov na Slovensku. Bachaři, jacísi polovzdělaní zabijáci jej mimo jiné v lednu, za krutého mrazu, nechali stát u betonové zdi venku. Čekali, co vydrží, než se skácel. To se opakovalo, až přišel o ledvinu. Ale ani tehdy nebyl propuštěn z vězení. Dostal se ven až na amnestii prezidenta Novotného v r. 1960. My dva jsme se stali přáteli někdy v roce 1970,“ vypráví o tom, co s sebou minulý režim v jistých letech také přinášel pan Jan. M., na kterého nakonec po jeho pádu bylo nahlíženo jako na někoho, kdo z něj profitoval a podporoval jej – s podezřením, že na úkor svých mnohých blízkých.
Proto se nabízí otázka, proč právě na muže, který tvrdě odnesl zcela banální náznak odporu proti komunismu, v těchto souvislostech vzpomíná?
Varování zkušeného: Máš tři děti, nejde jen o tebe, dávej tedy pozor
„Ano, chápu, že se ptáte, proč to vše říkám. Právě tento muž mi radil: ‚Máš tři děti. Jestli nechceš dopadnout jako já, dávej na sebe pozor. Nejde jen o tebe.‘ Když pak po pádu komunismu byl členem Konfederace politických vězňů, byl naprosto zhnusen pražskou kariéristickou politikou. Zemřel zklamán děním ve státě,“ uvedl Jan M. z Vysokého Mýta pro doplnění svého příběhu.
Psali jsme:
Přiznal, že později zjistil, že pracovníci StB byli hodnoceni i podle toho, kolik „získali“ jakýchsi spolupracovníků. A aby si tedy hodnocení vylepšili, psali si černé duše, i když ony duše byly i třeba jenom jednou nebo párkrát na něco tázány.
„Konečně napodobit podpis někoho není problém. Podívejte se například, kolik známých osob bylo tzv. evidováno. A když se vehementně soudily, dosáhly různých výsledků - asi podle toho, kdo měl někde jakého vlivného ‚strýčka‘,“ uzavřel svoji zpověď, kterou se rozhodl svěřit ParlamentnímListům.cz Jan M. z Vysokého Mýta. Muž, který byl evidován ve spisech Státní bezpečnosti.
Příběh by však mohl mít i trochu jinou tečku.
Dotyčný muž mohl zažádat o lustrační osvědčení - a byl by čistý
Ředitelka Archívu bezpečnostních složek Světlana Ptáčníková totiž ParlamentnímListům.cz sdělila, že svazek dotyčného muže je skutečně archivován a dochoval se. „Je v něm vedený však jako důvěrník, což sice znamená, že opravdu patřil do kategorie spolupracovníků tehdejší Státní bezpečnosti, ale nemuselo jít o vědomou spolupráci. Tak ostatně rozhodl i Ústavní soud – že tato kategorie lidí vedených ve složkách StB nepatří k těm, co spolupracovali vědomě. Pokud by si tedy tento pán zažádal o lustrační osvědčení, měl by ho čisté a tudíž by mohl vstoupit i na politickou scénu – nebránilo by mu to v tom,“ uvedla.
To však pan Jan M. neudělal. Ve svém věku prý politické ambice už nemá, v tom, co dělá nyní, mu to na překážku není. „Navíc, myslíte, že i ti, co se nakonec soudili a třeba vyhráli spor kvůli vedení jejich jména ve spisech, získali automaticky patent na to, aby jim všichni lidi po rozsudku soudu věřili, že opravdu nespolupracovali?“ zeptal se na úplný závěr.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
