„Rozhodl jsem se kandidovat proto, aby se český prezident začal konečně řídit pravidly, která mu vymezuje Ústava, ale také aby dobře reprezentoval u nás doma i v zahraničí. A kdybych pak přijel třeba do Chile, tak aby si po mém odjezdu místní politici říkali, to je ale zajímavý člověk (narážka na pověstnou návštěvu prezidenta Klause, který si tam ‚přivlastnil‘ plnící pero, pozn. red.). Také bych se daleko víc zaměřil na obranu státu, protože ta je pro nás nejdůležitější, jen tak si zachováme svoji svobodu. Prezident je přece i vrchním velitelem ozbrojených sil. Naše armáda nás v současné době není schopná ubránit. Je početně slabá, měli bychom mít čtyři brigády a máme jenom dvě, a není ani dobře vybavená technicky. Kdybychom měli třeba pomoct napadené Litvě, tak ani nemáme možnost tam naše vojáky nějak dopravit,“ uvedl v úvodu akce Michal Horáček.
Ten pojal svůj předvolební mítink jako širokou diskusi s veřejností. Po velmi krátkém úvodu, ve kterém se představil, vyzval návštěvníky, aby se ho ptali na cokoliv. První dotaz z publika potom padl na zmíněnou armádu. Jak by ji chtěl Michal Horáček v případě svého úspěchu změnit, když vojenští náboráři, při vší snaze, zatím nemohou sehnat dostatečný počet lidí, a kdy prezident v ČR nemá dostatek pravomocí. „Přestože prezident u nás disponuje mocí víceméně symbolickou, požívá mezi veřejností obrovský respekt, což se traduje už od dob Masaryka, a toho bych právě využil k tomu, aby si lidé začali armády daleko víc vážit. Jako například ve Spojených státech, kde Američané na ulici podávají ruce důstojníkům a děkují jim za to, že jsou za ně ochotni nasazovat životy,“ odpověděl prezidentský kandidát.
Uprchlíci nechtějí k nám do Humpolce, ale do Hamburgu
Další z otázek směřovala na Horáčkovu minulost. Jak mohl vícekrát vycestovat do USA, coby bývalý redaktor Mladého světa, když byl už několik let sledován komunistickou státní bezpečností. Známý textař a publicista začal vysvětlovat, že nejprve byl vyhozen z Univerzity Karlovy a dostal podmínku za to, že si zfalšoval výjezdní doložku do USA. Pak začal pracovat jako dělník v tehdejším Svazu invalidů. Nicméně začal publikovat do anglických, amerických a australských novin, dostal za to novinářskou cenu a získal také stipendijní pobyt na amerických univerzitách. Potom mohl psát i pro magazín Mladý svět. „Měl jsem také tu výhodu, že moje sestra se vdala do Francie a v rámci tehdejších mezinárodních dohod jsem jí mohl navštěvovat, takže s ní jsem pak různě cestoval i do jiných zemí,“ zdůvodňoval Michal Horáček svá výjimečná privilegia v tehdejším komunistickém Československu.
Jedna z jeho dalších odpovědí pak všechny přítomné dost překvapila. Na otázku, zda se cítí být sluníčkářem a vítačem migrantů, konstatoval: „Za prvé nevím, co to je sluníčkář, ale určitě nechci stavět v Česku mešity. Uvědomuji si ohromný rozdíl mezi naší kulturou a kulturou islámských uprchlíků. Jsem také zásadně proti kvótám, protože migranti z islámských zemí nechtějí k nám do Humpolce, ale do německého Hamburgu. Odmítám i tvrzení, že Češi jsou xenofobové, za první republiky jsme přijali tisíce utečenců z bolševického Ruska i z fašistického Německa. Po válce, v 50. letech, zas 18 tisíc Řeků a nedávno také tisíce Jugoslávců včetně Bosňáků islámského vyznání. Jsme jen hodně opatrní na to, koho si do republiky pustíme.“
Politické zkušenosti prý získal za tzv. sametové revoluce
Ke své prezidentské kampani Michal Horáček uvedl, že nechce žádnou mediální, bombastickou, ale že bude raději jezdit do jednotlivých regionů a tam diskutovat s lidmi. Oficiálně má být kampaň odstartovaná 16. dubna, kdy kandidáti začnou už sbírat podpisy, nicméně Horáček ke konci besedy vyzval přítomné, aby se mu na archy začali podepisovat.
Ve svém poradním týmu bude mít, jak řekl, i některé známé osobnosti. Se zdravotnictvím má mu radit profesor Pavel Pafko, se zahraniční politikou Magda Vášáryová.
Prezidentský kandidát, který se v současné době pohybuje spíše mezi umělci, se také snažil vyvrátit připomínku jednoho z návštěvníků, že dosud nemá žádné politické či diplomatické zkušenosti: „To si nemyslím, získal jsem je za sametové revoluce, kdy se mi dařilo přivést k jednacímu stolu znesvářené strany. Psal jsem také o politických tématech do Lidových novin a do dalších novin. Nicméně, že jsem se pak v politice dále nepohyboval, považuji i za svou určitou výhodu. Nejsem alespoň zavázaný žádným lobbistickým skupinám, svoji kampaň si budu financovat sám. Slovenský prezident Kiska byl na tom podobně a je skvělou hlavou státu. Donald Trump rovněž neměl za sebou nějakou delší politickou kariéru.“
Psali jsme:
Naše chudoba je 27 let po sametové revoluci nepřijatelná
I když byl Michal Horáček k tomu některými účastníky besedy přímo vyzván, nijak detailně či hanlivě se proti svým rivalům v diskusi nevymezoval, snad kromě jediného výstupu. „Mám úplně jiný program než Miloš Zeman, ale nechci na něj konkrétně útočit. Myslím si, že v průběhu své kariéry udělal ve vysoké politice také některá dobrá rozhodnutí, jako například na bohumínském sjezdu ČSSD, kdy vyloučil spolupráci s komunisty, anebo když po nástupu na Hrad vztyčil vlajku Evropské unie, čímž si také získal mnoho odpůrců. Nicméně teď je to už jiný politik a je třeba, aby ta siamská dvojčata se dvěma hlavičkami, jedním tělíčkem a se stejným ‚bříškem‘ – Miloš Zeman a Václav Klaus – už uvolnili místo jiným politikům i myšlenkám,“ řekl známý textař i spisovatel s politickými ambicemi.
Horáček také několikrát zopakoval, že chce být prezidentem všech a nechce dělit společnost na nějakou pražskou kavárnu a periferii. A nebude prý ani napadat žurnalisty slovy, že jsou póvlem a veřejnou stokou, jak to dělaly jiné hlavy českého státu. Dále tvrdil, že by se chtěl zasloužit o to, aby se naše republika zase dostala mezi bohaté země jako za první republiky. Současnou naši chudobu 27 let po sametové revoluci pokládá za nepřijatelnou. „Jsme zakřiknutí v politice, na mezinárodním poli, ve své spotřebě i v dalších záležitostech. Proč nám nevadí a neprotestujeme důrazněji proti tomu, že lančmít stojí v Německu o 4 koruny míň a je plný masa oproti tomu, co se prodává u nás? Musíme se také více sžít s Evropskou unií, mám dojem, že jsme ji pocitově nepřijali, a to je špatně. Měli bychom se s ostatními evropskými státy snažit, ať uděláme z našeho kontinentu bezpečný a prosperující region,“ dodal na konci svého mítinku Michal Horáček.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
