V době, kdy Vojenskému zpravodajství šéfoval Ondrej Páleník, tedy od roku 2007 do loňska, se některým novinářům zaměřeným na resort obrany děly dost podivné věci. Všichni, které redakce ParlamentníchListů.cz oslovila, ale velmi opatrně váží slova, protože, jak sami říkají: „Nic nemůžeme dokázat.“
Kauza Gazdík
Jediná doložená událost je, že zpravodajci sbírali materiály na tehdejšího redaktora Mladé fronty Dnes Jana Gazdíka. V roce 2009 na internetovém serveru Radiožurnálu napsali pod titulkem „Agenti chtěli zdiskreditovat novináře“, že vojenská tajná služba je podezřelá, že se podílela na diskreditaci novináře, který se zabýval minulostí ministra obrany Martina Bartáka. Na Nejvyšší státní zastupitelství totiž dlouho předtím dorazilo udání, že je Gazdík spícím agentem třetí mocnosti napojeným na vlivné osoby z několika ministerstev. Při pozdějším vyšetřování se přišlo na to, že materiály přiložené k udání jsou totožné s těmi, které na pražském krajském vojenském velitelství o něco dříve vyzvedávali příslušníci Vojenského zpravodajství.
A o čem Gazdík tehdy psal? O kontroverzním Rusovi Andreji Korpljakovovi a jeho vazbách na bezpečnostního šéfa vsetínské zbrojovky Viktora Labského a možném napojení na náměstka ministra obrany Martina Bartáka. „Pro mě je to uzavřená kapitola,“ říká pro ParlamentníListy.cz současný redaktor internetového zpravodajského serveru Aktuálně.cz a online deníku Insider Jan Gazdík. Policie sice jeho kauzu prošetřovala, ale vyznělo to do ztracena.
„Měl jsem být podle anonymního udání agentem jakési třetí mocnosti, který dělá vše pro to, aby na našem území nebyl umístěn americký radar. Kdyby si ale někdo přečetl mé články ohledně radaru, zjistil by opak. Udáním se podle všeho zabývala dokonce BIS, pak Vojenské zpravodajství a následně mě Ondrej Páleník pozval na kávu a vysvětlil mi, proč to dělali, a omluvil se. Dospěli prý k předem tušenému závěru, že špion nejsem, a že se jen museli ze zákona trestním oznámením zabývat. Mohu jen spekulovat, kdo mě chtěl takovou pitomostí diskreditovat či zastrašovat. Samozřejmě, že si o tom ale myslím své,“ říká. Dále se ve vzpomínkách rýpat nechce, protože šlo sice o nepříjemné chvilky, ale nic tak zásadního se mu nestalo.
Psali jsme:
Kauza Šťastný
Informace o Bartákovi s Gazdíkem sbíral i jeho tehdejší kolega Ondřej Šťastný. Navíc se zabýval podivným nákupem vozů pro Vojenské zpravodajství a rozprášením speciálního útvaru vojenské policie, který měl bojovat s korupcí. A začaly se mu stávat věci jako ze špatných akčních filmů.
„Obviňovat nikoho nemohu, prostě nevím. Ale stalo se mi, že jdu večer domů a na ulici v blízkosti mého bydliště mě začali fotit kompaktním foťákem s bleskem ze vzdálenosti tří metrů podivní svalnatí pánové. Žádné sledování, opak. Tedy demonstrace síly, že ví, kde bydlím. Ráno to samé a pak se to dvakrát týdně opakovalo. Když jsem je oslovil, dělali, jako že nic. Jednou jsem na ně zavolal policii, ale ta měla svázané ruce. Žádného trestného činu ani přestupku se vlastně nedopouštěli,“ vzpomíná pro ParlamentníListy.cz Šťastný s tím, že popsaná hra na kočku a myš začala v době, kdy psal články o výše zmíněných tématech, a skončila, když s nimi přestal.
Kauza Rožánek
Pro veřejnost je ale nejznámější razie v České televizi z roku 2011. Tedy to, jak do veřejnoprávního média naběhla skupina maskovaných a po zuby ozbrojených bojovníků, aby se dostali do kanceláře Karla Rožánka. A co u něj hledali? Originál dokumentu k údajné kauze bývalého šéfa Vojenského zpravodajství Miroslava Krejčíka, který před lety upozornil na korupční praktiky na Ministerstvu obrany. V roce 2007, kdy byl vypracován, byl dokument tajný. V době zátahu v ČT už tajný nebyl. Nicméně vojenští policisté si odnesli pytle plné dokumentů, kazety s natočenými materiály, poznámkové bloky a další věci. Veřejnost to ostře zkritizovala, mimo službu byli postaveni tři vojáci. Ústavní soud pak rozhodl, že zásah proběhl v rozporu s ústavou.
Redaktor Karel Rožánek je na slovo skoupý. „Zásah provedla vojenská policie, ale kdo byl zadavatelem, nevím. Nevím, kdo je tam poslal. Bez důkazů nemůžu sloužit,“ sděluje s tím, že všechny odnesené materiály vojáci vrátili a zásah jako z dokumentárního filmu o boji proti narkomafiím prý jako téma už dávno smetl ze stolu.
- TÉMA: Ozbrojenci v ČT
Bojovník Páleník
Za šéfování Ondreje Páleníka Vojenskému zpravodajství museli, jak psaly ParlamentníListy.cz již dříve, z armády odejít tři vysocí generálové. Kvůli údajné špionáži, která se nakonec ukázala jako falešné obvinění. Kritizovaný byl i nákup čtyř obrněných vozidel Dingo za 135 milionů korun ve zrychleném výběrovém řízení, tehdy ale Páleník v rozhovoru pro Hospodářské noviny odmítl, že by byl obchod kontroverzní. Tendr vyhrála firma MPI Group, jejíž šéf Michal Smrž je s exministrem obrany Martinem Bartákem obviněn z korupce při zajišťování dodávek pro armádu. Dva roky poté, co Páleník začal vést Vojenské zpravodajství, byl jmenován generálporučíkem, nejmladším v historii české armády.
Nyní je ve vazbě. V čele Vojenského zpravodajství vydržel víc než pět let, což je novodobý rekord, a následně zamířil do čela Správy státních hmotných rezerv, kde působil až do zatčení. Podle policie měl generál Páleník zneužívat jím donedávna vedenou vojenskou tajnou službu, aby protizákonně sledovala soukromé osoby včetně ženy bývalého premiéra Petra Nečase. Podle časopisu Respekt to nemusel být jediný podobný případ. Těch Akt X je kolem něj opravdu hodně. Jeden z oslovených novinářů navíc sdělil: „Pozor, má pořád velký vliv. Je to démon, který bojuje do posledních sil.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
