Nováková se v úvodu svého vystoupení svěřila, že profesí je učitelkou latiny a společenských věd a že se zná s Posseltem již delší dobu. „V současné době se zdá, že se krásná představa EU roztříští na kousky, je třeba, abychom hledali, co pevně drží pohromadě, můžeme říci spolehlivé lepidlo. Jsem přesvědčena, že tím pojítkem jsou společné kořeny evropské kultury. A co si pod tím představit? Já si dovolím říci, že jsou to tradice a hodnoty, které se opírají o humanismus, jenž pramení z antiky a z židokřesťanských kořenů,“ uvedla na začátek svého vystoupení před několika sty přítomnými z Německa i z Čech a Moravy.
Náboženství sehraje ještě významnou roli
Nováková pak dále řekla: „Domnívám se, že nesmíme ztratit svobodu a musíme posilovat to, co nás spojuje. Musíme přemýšlet pořád v evropském kontextu. Snažím se o to, abychom v našem školském zákoně měli v úvodní preambuli, že na našich českých školách, ať jsou státní, privátní, nebo církevní, se předávají hodnoty a tradice evropské kultury. Druhá věc je svoboda myšlení, svoboda svědomí a náboženské svobody. Domnívám se, že nám přímo chybějí určité orgány, například v parlamentu, kde je nutné vést dialog mezi kulturami, ale hlavně dialog s představiteli církví, protože ačkoliv si to mnozí nemyslí, já jsem přesvědčena, že náboženství není věc, která je passé.“ Podle poslankyně za TOP 09 je a bude náboženství výrazně důležité i v budoucnu. „To je druhá moje aktivita. My, lidé ze zemí východního bloku, jsme měli určité zpoždění, řekněme v ekonomice, ale to je částečně vyrovnáno výhodou. My si stále myslíme, že tradiční rodina je otec, matka a děti, že je správné o tom mluvit i ve škole, že je třeba, aby byly děti vychovávány k partnerství, že partnerství mezi mužem a ženou neobsahuje jenom fyzický kontakt, ale že to je také citová vazba a jakási společenská vazba, která je velice důležitá. A stále si myslíme, že rodina je to první, kde se seznamují s evropskou a naší kulturou.“
Habsburkové a EU
V další části svého příspěvku se pochlubila přítomným, že je stále velkou aktivistkou v místě, kde bydlí, a to v Brandýsu nad Labem – Staré Boleslavi. Zde je zámek, kde podle osobního svědectví a svědectví Habsburků prožil nejkrásnější období svého života hned po svatbě Karel I. Habsburský. „Jeho odkaz je v tom, o čem jsem mluvila. Za každou cenu udržet pokoj a mír. Za každou cenu. A dnes, včera, zítra... když jakékoliv skupiny bude někdo rozdělovat, měly by si to ty skupiny uvědomit a nenechat se rozdělit.“
„Víme, že habsburská monarchie ve druhé polovině 19. století v podstatě zkoušela nejlepší varianty soužití v rámci mnohonárodnostního státu,“ uvedla dále Nováková. „A rozhodně nemůžeme říci, že by ten směr nešel k demokracii. Zejména na té straně, kde žili Češi, tam demokracie pokračovala velice slibně. Víme, že problematika federalismu a maximální autonomie je v EU otázka, která stále leží na stole. Víme, že Karel I. Habsburský měl plán, aby vznikla v podstatě monarchie, která bude mít federální uspořádání. Když se jednotlivé národy oddělily, můžeme si položit otázky, jaké osudy ty národy potkaly. Po dvaceti letech nějakého klidu šedesát let velmi nepříjemných. Druhá světová válka a v našem případě komunismus. Takovéto další oddělování jednotlivých národností, které proběhlo u nás těsně před polovinou dvacátého století, myslím v Československé republice, zase to bylo další tříštění, další rozdělování,“ informovala přítomné poslankyně Nováková.
„Teď je třeba a jsem o tom velmi, velmi přesvědčena, abychom naplnili takový odkaz, který byl na začátku EU. I když to vypadá, že na začátku bylo spojenectví uhlí a oceli. Na začátku byla idea zabránit válce. A my jsme slyšeli takové varování od prvního člena Evropského parlamentu, Otty von Habsburka, že jestliže zůstane Evropa jen konceptem ekonomickým a byrokratickým, nemá šanci na přežití. Domnívám se a vím, že ve vaší společnosti se duchovní rozměr nikdy neztratil. Vím to od pana Posselta. Například také tím, že součástí vašeho setkání je mše svatá. Bez duchovní dimenze nemohou přežít státy ani EU.“
Na závěr svého projevu se dotkla svého poslání navazujícího na přání ministra Zaorálka: „Věřím tomu, že každý, kdo v dnešní době zvedá zase takové negativní emoce, neprospívá budoucnosti německo-českého vztahu. Já tady plním službu, protože jsem členkou rady česko-německého dialogu. Mám-li pověření od našeho ministra zahraničí, tak neřeknu, že nepojedu do Plzně, protože bych se třeba čehokoliv bála,“ reagovala tak na odpor části nejen plzeňské veřejnosti a „malou“ demonstraci v minulém dni, na které bylo podle účastníků Komunitní konference 30 a podle organizátorů manifestace a ParlamentníchListů.cz kolem stovky občanů.
Poté se slova ujal Bernd Posselt a velmi obšírně hovořil o historii – a vzal to od Přemysla Otakara II. až po Habsburky.
Domov není vlast
Ve druhé části svého příspěvku mj. řekl: „To, co je lokální a regionální, je silnější než kdykoliv dříve. A proč? U sudetských Němců vyhnání vedlo k tomu, že udržují kontakty prostřednictvím domovských organizací – v nich je základ místního zakořenění. Na ty se vracejí mladí lidé, kteří říkají – jsem potomek sudetských Němců, mám zde někde kořeny. A i 70 let poté, co došlo k vyhnání. To, co Němce a Čechy dává dohromady, je společná láska k domovu. Když jsme hovořili o své domovině, byli jsme vždy špatně chápáni, v Česku překládali domov jako vlast, ale tak to není, domov není vlast. Domov, domovina je veliký rozdíl. To jedno je domov a to jedno je vlast.“ Právo na vlast je podle Posselta něco jiného jak v češtině, tak v němčině. „Domov, domovina je malá oblast, to není stát. Domovina je něco velice malého, to je malý geografický úsek. Domovský list je přece, jak známe z historie, potvrzení pobytu v malé obci. Domovský list bylo, že se v případě potřeby o něj postará jeho domovská obec. O to šlo. A to není nic násilného, že by měnilo hranice. To je zakořenění ve svém domově.“
Chvála Sobotky a Hermana – a berňáků
Pochválil pak českého premiéra: „… máme tady Sobotku, sympatického člověka. Existovali jiní, se kterými byl kontakt složitější. (…) Důležité je to, co se děje na komunální úrovni. Musíme tady dokázat změnu myšlení, potom to najde odraz na nejvyšších úrovních. Měli jsme úžasné návštěvy, třeba premiér Sobotka, nebo projev Daniela Hermana. Ale předtím je to, co se dělo v Brně. To je komunální záležitost. Změny se dějí na komunální úrovni a je úžasné, jaké diskuse se tam konají, například o identitě,“ nadšeně hodnotil akce mladých lidí v Brně, které se mj. týkaly pochodu porozumění. Posselt poté pohovořil o situaci v Jablonci a Rýnovicích o znovuzřízení kašny Rüdigera, kde došlo podle něj k obrovskému názorovému vzepětí pro a proti. „Toto nelze dělat zásahem premiéra nebo spolkového ministra, ale aktivitou na komunální úrovni. Jsem optimistický, protože tady není jen ochota něco napravit, ale definovat vlastní identitu tak, že pojímá také sudetské Němce. A to je podstatné. Až my pochopíme, že bez Čechů nemohou existovat žádní sudetští Němci, a až Češi pochopí, že sudetští Němci jsou součástí jejich identity, tak to bude dobré. To, co tady děláme, není nějaký egoismus, ale proces k uzdravení srdcí Evropy, který je v zájmu všech,“ zdůraznil za velkého potlesku v sále bývalý europoslanec Bernd Posselt.
Vydržet předvolební měsíc
Poslankyně Nováková k tomu řekla: „Společenská atmosféra je taková zvláštní. Běžný člověk nemá žádný problém a v podstatě nerozlišuje mezi českým a německým a je velmi potěšen, když se potká s někým, kdo mluví německy, a on řekne, že má babičku v Čechách. To nás každého strašně potěší. Bohužel z politického hlediska vždycky najednou, nejlépe měsíc před volbami, zazní hlasy, které začnou říkat ‚pozor, špatně‘ a vytahují velice nepříjemné věci. Rozeznívají se velice nepříjemné tóny. Upřímně si myslím, že běžný člověk žijící v České republice už dávno žádný problém nemá. Mladí lidé se diví, když někdo přijde s tím, že to nějaký problém je. Pak ale zazvoní zvonec, budou volby a je to vždycky velké téma. My tedy víme, že musíme přežít ten jeden měsíc,“ usmála se svému bonmotu „...a pak se začne zase uvažovat normálně. To je to emocionálně vypjaté období. Ale mladí lidé absolutně žádný problém nemají.“ Za to sklidila velký potlesk.
Posselt a Pospíšil v EP: Deutsch
Posselt poté přítomným sdělil: „Proto bylo tak důležité, když premiér Nečas řekl v bavorském parlamentu: Drazí krajané.“ Zažertoval, jak kdysi prohlásil na otázku, co mu ještě chybí po Evropském parlamentu, tak řekl, že být českým senátorem. Zvedl se prý podle něj enormní odpor, nepochopení, ale on to myslel jako šprým. „Chtěl jsem tím jen říci, že nejsme žádní cizinci, že patříme k této zemi. Nic víc jsem tím říci nechtěl.“ Zavzpomínal, jak seděli v Evropském parlamentu s Jiřím Pospíšilem. A protože oba moc neuměli anglicky, hovořili spolu německy a tak si pomáhali.
Jeden ze zúčastněných hostů ze sálu oslovil na závěr přítomné s výzvou: „Mně byly odebrány hodnoty, když jsem byl vyhnán. Když tu sedím, mám rozpolcený pocit. Patřím sem, a zároveň vím, že zde nejsem vítán. Nad mou hlavou stále visí kritika a odřeknutí lidských práv, to je to, co zažila naše generace. Tyto hodnoty je potřeba obnovit, pak o nich pochyby nebudou.“
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
