Papež František přiznal, z čeho mrazí. A rozhovořil se o globalizaci, válkách, uprchlících i terorismu

Papež František se v tomto týdnu setkal s diplomatickým sborem, akreditovaným u Svatého stolce (vztahy se udržují se 180 státy). Při této příležitosti pak zaznělo hned několik apelů týkajících se nežádoucích jevů globalizace, míru, ale i války, přijímání i odmítání. V souvislosti s událostmi posledních dnů v Evropě jsou jeho slova velmi zajímavá. Aby mohla být vnímána objektivně i lidmi, kteří jsou nevěřící, ParlamentníListy.cz je na několika místech prokládají vyjádřeními člověkem sice méně slavným, avšak člověkem, který se svou odborností v mnoha ohledech slova papeže podtrhuje i svými vyjádřeními.

"Přeji si, aby dnes silně zaznělo slovo nám tolik drahé: mír!,“ pronesl papež František spolu s přirovnáními událostí spojenými s narozením a životem Ježíše Krista. Jeho obsáhlá promluva se však nesla v duchu protikladů. Míru a války, odmítnutí a přijetí. To jsou jevy, které jsou stále aktuální a dotýkají se i lidí, kteří jsou nevěřící. Výsledky toho totiž lze vnímat všude kolem nás.

Nekoukejme na své bližní jen jako na konkurenty nebo poddané, říká papež

"Rys odmítavosti je nám společný. Vede nás k tomu, abychom na bližního nehleděli s přijetím jako na bratra, nýbrž abychom jej ponechali vně svého osobního životního horizontu, či ještě spíše jej proměnili v konkurenta, v poddaného, jehož je nutné ovládnout. Z takovéto mentality povstává skartační kultura, která nikoho a nic nešetří – od stvoření přes lidské bytosti až po samého Boha. Z této kultury vychází zraněné lidstvo, trvale drásané napětím a střety všeho druhu,“ uvedl papež (zdroj: Radio Vaticana). Jak dodal, k osobnímu odmítnutí se pak nevyhnutelně přidružuje společenské zamítání. "Kultura, která druhého zavrhuje, tříští důvěrné a skutečné svazky, čímž se v důsledku ruší a rozkládá společnost a naopak se rodí násilí a smrt,“ pokračovala dále nejvyšší hlava katolické církve.

Nepřekážejme, neubližujme - říká sociolog

Je zřejmé, proč taková slova padla právě v těchto dnech, kdy se svět snaží vypořádat s tím, jak vnímat rozdíly kultur a náboženství a jak se vyvarovat nepříznivým dopadům, které pramení z toho, když se problém neřeší, podceňuje. I sociolog Libor Prudký přitom v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz poukázal na to, že je třeba, aby naše civilizace usilovala o to, abychom byli všichni schopni se navzájem poznat a spoluexistovat. „Abychom si nepřekáželi, neubližovali. To není záležitost etnická. Hlavní problém spočívá v pocitu přináležitosti někam a k něčemu. Všude se teď hledá ta neanomická existence, která by přinášela smysl. Pro tu identitu. To je obtížné, složité, nezbývá než zakopat všechny zbraně. Nejde totiž o to lidi předělávat,“ upozornil Libor Prudký mimo jiné na cestu, kterou vidí jako řešení svízelného stavu, který nastal mezi evropskou populací a zástupci islámu. V podstatě však jeho slova korespondují s tím, co pronesl i papež.

Ten upozornil na to, že názorným příkladem mentality, která druhého zavrhuje, byl v minulosti například král Herodes.

V důsledku odmítání a zotročení se trvale šíří válečné konflikty

„Avšak její smutnou ozvěnou je rovněž nedávné vraždění dětí v Pákistánu nebo pařížský masakr. Lidská bytost tu pozbývá svobody a stává se buď otrokem módy, moci, či peněz, někdy dokonce otrokem zavádějících forem náboženství. Toto moderní otroctví vzniká ve zkaženém srdci, které je neschopné vidět dobro, pracovat pro něj a usilovat o mír. V důsledku odmítání a zotročení se pak trvale šíří válečné konflikty,“ konstatoval ve své promluvě před diplomaty papež František.

Konflikty se pak dotýkají v různých formách a intenzitě samozřejmě též různých oblastí planety. „Zde se dá uvést Ukrajina, která se stala jevištěm dramatických střetů. Chci jí popřát, aby se prostřednictvím dialogu ještě více prohloubilo nynější diplomatické úsilí, aby ustalo nepřátelství a aby zainteresované strany, v obnoveném respektu k mezinárodnímu právu, co nejdříve a upřímně nastoupily cestu vzájemné důvěry a bratrského usmíření, které by umožnily překonání současné krize,“ pronesl dále papež.

Hlava katolické církve se poté zaměřila též na Blízký východ, připomněl vatikánské modlitební setkání s prezidenty Izraele a Palestiny a opětovně vyzval k zastavení násilí, mírovému soužití obou národů, jasnému vymezení a mezinárodnímu uznání hranic, díky kterému by řešení konfliktu formou dvou států nabylo účinnosti. Stranou jeho promluvy ale nezůstala ani Sýrie a Irák.

Důsledek skartační kultury aplikované na Boha?

„Z tamních dlouhodobých konfliktů nás kvůli šířícímu se fundamentalistickému terorismu mrazí,“ podotkl papež František.

Podle něj jde nyní o jev, který je důsledkem skartační kultury aplikované na Boha. „Náboženský fundamentalismus totiž, ještě před vlastním odpisem lidských bytostí, na kterých jsou páchány hrůzné masakry, odmítá samého Boha a činí z něj pouhou ideologickou záminku. Tato nespravedlivá agrese, která postihuje také křesťany a jiné etnické a náboženské skupiny v regionu – kupříkladu jezídy – vyžaduje jednohlasnou odpověď v rámci mezinárodního práva,“ konstatoval papež.

Sociolog Prudký: Náboženství je projevem umění přesahu vlastního ega

Zde je opět na místě konfrontovat jeho slova i s člověkem, pohybujícím se ve zcela jiné oblasti lidské činnosti – přesto s velice podobnými názory. „Náboženství není jen blud, jak jsme se učili za bolševika. Náboženství je také projevem přesahu sebe sama, našeho vlastního ega. A též odpovědnosti vůči něčemu, co nás přesahuje. Nejsme tu náhodou. To je dar. Jak s tím darem budeme zacházet, to je velká zodpovědnost. To berou různá náboženství různě. A taky mají různá stádia vývoje. I to je důležité při posuzování i aktuálních událostí, brát na vědomí,“ řekl ParlamentnímListům.cz sociolog a profesor na Filozofické fakultě UK Libor Prudký v souvislosti s otázkami, jak hledat cesty k tomu, aby soužití různých kultur i náboženství, pokud je to možné, bylo co nejméně problematické. Zdůraznil, že každá kultura i náboženství se vyvíjí, prochází několika stádii. A vyjádřil se konkrétně i k islámu.

„Z hlediska času se muslimové nacházejí nyní zhruba v našem stádiu středověku. Ale mají mnohem větší možnosti pro ty jejich svaté války, než tehdy nabízel čas středověku. Je to tak. Navíc mají i vnitřně obrovskou sílu proti nám. Je třeba si tedy uvědomit, že jde o problém velmi komplikovaný. A pokud mluvíme o tom, do jaké míry můžeme bránit naši současnou civilizaci a kulturu, víme, co vlastně bráníme? Bráníme skutečně faktické svobody? Bráníme skutečně faktickou humanizaci lidí? Jakmile se někdo pasuje na ‚nositele pravdy‘, je to malér,“ varoval Libor Prudký s tím, že jakékoli zjednodušení může malér způsobovat také. V té souvislosti poukázal na to, jak reagovala Evropa mnohamilionovým nákladem časopisu Charlie Hebdo, což se dle jeho může též jako zjednodušení jevit. Proč? „Jen málokdo si možná všiml věty, která byla nad tím obrázkem na titulce. Tedy věty: Vše odpuštěno. To je přitom jediná cesta, není jiné řešení. Musíme si navzájem říkat, co čím myslíme a snažit se o to hledat si odpuštění,“ uvedl Prudký pro ParlamentníListy.cz. Do jaké míry by se shodl s papežem, může naznačit jen další srovnání výroků.

Krutosti, které nezřídka kosí oběti mezi nejslabšími a bezbrannými lidmi...

Papež František, nazývaný též Petrův nástupce, totiž v průběhu svého proslovu k diplomatům vyzval vlády jednotlivých států, aby podnikly konkrétní iniciativy na obranu lidí trpících v důsledku války a pronásledování. Ve vzpomínce na vánoční dopis blízkovýchodním křesťanským komunitám zdůraznil, že Blízký východ bez křesťanů by byl znetvořený a zmrzačený. Jak uvedlo Radio Vaticana, poté znovu adresoval naléhavou výzvu náboženským, politickým a intelektuálním představitelům, a to zejména muslimským, aby odsoudili jakýkoliv fundamentalistický a extrémistický výklad náboženství.

„Obdobné formy krutosti, které nezřídka kosí oběti mezi nejslabšími a bezbrannými lidmi, bohužel nescházejí také v jiných částech světa. Myslím zvláště na Nigérii, kde neustává násilí, zasahující všechny obyvatele bez rozdílu, a trvale narůstá tragický jev únosů. Často se týká mladých dívek, se kterými se po únosu obchoduje. Toto ohavné obchodování nesmí dále pokračovat! Je to metla, kterou je třeba vykořenit, protože dopadá na nás všechny – od jednotlivých rodin až po celé světové společenství,“ řekl.

Znásilňování, nemocní, uprchlíci - i to byla témata papežova vystoupení

Zdůraznil pak to, že se nesmí zapomínat, že války s sebou nesou další hrůzné zločiny - znásilňování. „Je to velice vážná urážka ženské důstojnosti. Žena není zneuctěna pouze v intimitě svého těla, ale také v duši. Následné trauma lze pouze obtížně vymazat a jeho důsledky jsou taktéž sociální povahy. Je bohužel pravdou, že také tam, kde se neválčí, je příliš mnoho žen ještě dnes vystaveno násilí,“ pronesl papež František mimo jiné.

V otázkách odmítání však zmínil papež i to, že dle něj existují ještě další, ovšem o to záludnější formy odmítání. Poukázal tím na způsob, s jakým se nakládá s nemocnými lidmi. „Často je odsunujeme na okraj a vylučujeme jako malomocné, o kterých mluví evangelium,“ zkritizoval papež, při čemž poděkoval všem, kteří se věnují práci s nemocnými, z nichž připomněl ty, co pečují o lidi nakažené virem Ebola.

Tím však vyjádření hlavy katolické církve k aktuálním otázkám, které zmítají mnohé evropské státy, nekončilo. Papež František zmínil i situaci uprchlíků a žadatelů o azyl, jejichž osudy jsou rovněž důsledkem válek a nemocí.

„Ptejme se sami sebe, kolik lidí ztrácí život při nelidském trmácení, při kterém jsou vystaveni bezpráví ze strany trýznitelů, dychtících jen po penězích. Kromě nejistoty na útěku se tito lidé musí vyrovnávat také s dramatem odmítnutí. Je tudíž nezbytné, abychom vůči nim změnili svůj postoj, abychom přešli od nezájmu a strachu k upřímnému přijetí druhého člověka,“ pronesl dál.

Pozor na skryté 'vyhnance' v našich rodinách

Upozornil ale i na to, že kromě migrantů a uprchlíků však existují „skrytí vyhnanci“. „Ti často žijí v našich domovech a rodinách. Myslím tím staré lidi, kteří jsou často zátěží a břemenem. Ale též zdravotně postižené a také mladé lidi, odpisované vinou mizivé pracovní perspektivy, která jim neposkytuje možnost utvářet vlastní budoucnost. Nezřídka je pak odpisována také sama rodina, v důsledku stále rozšířenějšího individualismu a egoismu, které narušují svazky a zapříčiňují dramatický pokles porodnosti. Rodinu rozkládají také zákony, které upřednostňují různé jiné formy soužití spíše, než aby k dobru celé společnosti příslušně podporovaly rodinu,“ konstatoval dál papež ve svém vyjádření.

Zamyslel se i nad příčinou všech jmenovaných jevů. Podle něj za tím vším stojí uniformní globalizace, která každému národu odebírá vlastní prvky jeho identity, jež utvářejí neodmyslitelné dědictví a jsou základem zdravého sociálního rozvoje.

Podle něj v takovém uniformním světě, zbaveném identity, žije pak řada sklíčených lidí, kteří doslova ztratili smysl života. „Tomuto dramatu ještě přitěžuje trvalá ekonomická krize, která plodí nedůvěru a podporuje sociální konflikt,“ domnívá se papež František.