Dmitrij Korotkov nabízí celkem čtyři různé scénáře Buzinovy (a také Kalašnikovy) vraždy a ptá se klasicky cui bono, ale i na to, jaké konkrétní následky mají obě vraždy na ukrajinskou politiku a na postavení politické opozice v zemi.
Verze 1: Nezávislý útok radikálů
V prvním případě mohlo jít o nezávislý krok radikálů, kteří dlouhodobě nesouhlasili s Buzinovými politickými názory. Buzina napsal už v roce 2000 knihu, která byla mezi radikálně laděnými ukrajinskými nacionalisty vnímána krajně negativně. V posledním roce a půl vystupoval proti současné vládě, především proti válce na Donbasu, a jeho vystupování dráždilo. „…když se začátkem války získal ukrajinský radikální nacionalismus přístup ke zbraním, bylo jasné, že dříve nebo později přejde od hrozeb na Facebooku k zabíjení v realitě. Radikálně pravicových skupin je nyní v zemi spousta, panuje mezi nimi specifická konkurence, a proto jsou hlasité politické vraždy způsobem, jak se z obecné masy vydělit.“
Verze 2: Objednavatelem Kyjev
Ve druhém scénáři Korotkov podrobuje analýze možnost, že objednavatelem byla současná ukrajinská moc. Na první pohled je taková verze absurdní, protože ani Buzina ani Kalašnikov nepředstavovali pro dnešní vládu v Kyjevě reálnou hrozbu. Určitě nepřesahovala riziko, které by podobný krok pro vládu mohl znamenat. Ostatně, vraždy vyvolaly mezi řadou Kyjevanů, velkou částí střední třídy a žurnalistů negativní reakci, která posílila pocity zranitelnosti a nestability.
Existují ale také argumenty pro tuto verzi. V případě Olega Kalašnikova existují informace o tom, že Kalašnikov vedl jednání ohledně vzniku ozbrojených opozičních formací, které by byly alternativou Sebeobrany Majdanu a Pravého sektoru. Oles Buzina byl jedním z mála představitelů Antimajdanu, který byl schopen sehrát roli „lidového tribuna“ v případě vypuknutí protivládních protestů. Nikdo podobný na Ukrajině dnes v podstatě není.
„Zabití Olesy je tak možné vidět jako likvidaci potenciální hrozby protestu v budoucnosti (podobně jako u Kalašnikova),“ píše Korotkov. Konečně jeho vražda měla zastrašující efekt na opoziční síly. I předtím byla opozice spíše pasivní, ale mnozí známí oponenti vlády, včetně novinářů a sociologů, už odjeli nebo plánují odjet ze země v nejbližší době. Reakce vlády ukazuje na to, že tím není nijak zvláště zneklidněna.
Verze 3: Objednavatelem Kreml
Třetí verzí je potom možnost, že vraždy byly dílem Kremlu, a je to také verze, o které začala kyjevská vláda a jí blízcí experti mluvit velmi záhy. Argumentem pro ni byla snaha Kremlu destabilizovat situaci kolem oslav 9. května, oslabit důvěru ve vládu a radikalizovat protivládní nálady na jihu a východě země. Korotkov považuje tyto argumenty za legitimní, ale pouze v tom případě, že by Rusko chystalo v nejbližší době rozsáhlý vojenský útok na Ukrajinu. Tehdy by se Kremlu hodilo destabilizovat situaci uvnitř Ukrajiny podobným způsobem, hlavně ve vztahu k obyvatelům jihu a východu země.
V jakémkoliv dalším případě nedává zavraždění Buziny pro Kreml smysl. Samo o sobě nepřinese žádné větší protesty ani nepovede k větší destabilizaci. Obětovat v Buzinovi jasného spojence není pro Moskvu výhra.
Verze 4: Nástroj mocenského boje uvnitř elit
Nakonec Korotkov přináší čtvrtou verzi celé kauzy vražd politických opozičníků na Ukrajině, která staví do centra otázku provokace v rámci ukrajinského politického boje o moc.
„Jaké byly reálné důsledky vraždy Buziny a Kalašnikova? Vedly k masovým protestům proti vládě? Ne. Vedly k posílení tlaku Západu na Kyjev, hrozí, že MMF nedá zemi kredit kvůli těmto vraždám? Ne. Byl odvolán ze svojí funkce aspoň jeden vedoucí v silových strukturách? Ne. Reálný důsledek je zatím jenom jeden: posílení strachu. Nikoliv abstraktního strachu, ale konkrétního strachu, strachu jít ve stopách Buziny a prosazovat smíření s Donbasem a Ruskem. Strachu vypadnout z role militantního mainstreamu, když je země rozdělená na ‚naše‘ a ‚cizí‘, a s ‚cizími‘ se žádný rozhovor vést nemůže. Vysoce postavení představitelé SBU (Služba bezpečnosti Ukrajiny) nyní oficiálně tvrdí, že ‚ukrajinofobové‘ by měli vůbec mlčet, aby se nestali dalšími oběťmi.“
V politickém ohledu to znamená, že pro prezidenta a jeho skupinu se stalo ještě složitějším realizovat politickou část minských dohod, ke které se staví vlažně. Vraždy teď mohou být využity jako argument ‚strany války‘ o tom, že dohody se separatisty nejsou možné, protože „patrioti“ se už stěží ovládají, a hrozil by tak další Majdan.
Krach politické částí minských dohod znamená hrozbu pokračování války, a to války, kterou podle Korotkova Ukrajina může jen stěží vyhrát, ale ponese všechny ztráty, a která oslabí prezidenta Porošenka a jeho snahy zkrotit svéhlavé oligarchy a podřídit je politické moci. Proto je podle Korotkova nutné zvažovat i čtvrtou verzi, která by znamenala, že by mohlo jít o akci dostatečně vlivných osob u moci (nebo ve vládnoucí koalici), které chtějí kardinálně změnit současnou konstelaci sil, destabilizovat situaci v zemi, aby oslabili pozici prezidenta Porošenka, a vedle toho zapracovat na dalším pokračování války. Pokud by tato verze byla pravdivá, tak lze očekávat pokračování podobných provokací, uzavírá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Veronika Sušová-Salminen
