Již více než týden mohou občané Hradce Králové zavítat do Bistra U dvou přátel a ochutnat něco z velkého výběru baget, salátů, sladkých palačinek či vaflí připravených přímo od uživatelů organizace Skok do života. Ta v Hradci Králové působí již osm let.
Byla založena v roce 2004 současnou ředitelkou Kateřinou Drábkovou Bíbusovou. Nejednalo se však o organizaci, jak funguje dnes. Na Velkém náměstí za pomoci firmy Kelkom byl otevřen malý byt pro prvních 5 uživatelů. V prostoru malé garsonky uživatelé měli možnost nácviku samostatného bydlení, byla pro ně připravena výtvarná dílna a jednou za čtrnáct dní měli možnost v bytě přespat. Pro někoho se jednalo o vůbec první noc bez rodičů. Věkový rozptyl uživatelů organizace je vysoký. Uživatelům je od 20 do 48 let.
Název organizace jednoduše a nenásilně uvozuje na svou činnost, kterou připravuje své uživatele na samostatný život se vším, co je k němu třeba. „Jejich rodiče se o ně nebudou moci starat věčně,“ uvedla ředitelka organizace.
„Spousta rodičů a příbuzných našich uživatelů má připravený plán ohledně budoucího přemístění do různých ústavů a stacionářů. Není to přitom vůbec třeba. Naši uživatelé budou schopni žít plnohodnotný život,“ doplnila ředitelka.
Obecná výuka neexistuje
V České republice není mnoho obecně prospěšných organizací s podobnými službami, jako právě Skok do života. Kateřina Drábková – Bíbusová vidí důvod ve špatně nastaveném českém školství. Nikde totiž není nijak upravena obecná výuka mentálně postiženého člověka. Výuka přípravy do života v královéhradecké organizaci díky tomu probíhá metodou „pokus – omyl“.
Od roku 2004, co organizace funguje, má podle slov ředitelky ovšem již načerpáno spoustu zkušeností. Do budoucna by mělo vzniknout celkem 5 manuálů, které budou sloužit uživatelům v jejich cestě životem. Při sebemenším problému tak budou vědět, kde najít odpověď.
Hlavní devízou organizace je důvěra, kterou v ní mají uživatelé a v neposlední řadě důvěra, kterou získají sami v sebe. Díky organizaci se naučí vše, co potřebují k samostatnému bydlení a k tomu, aby byli schopni fungovat v životě. Uživateli organizace jsou lidé v pásmu lehké a střední mentální retardace.
Uživatelé vystupují po zvládnutí schopností samostatného života
Základní podmínkou k výstupu z organizace je jejich schopnost samostatně žít plnohodnotný život. Společně s trenéry se v organizaci učí například nakupovat a z nakoupených potravin uvařit. „Abychom je však nezatěžovali více než je nutné, snažíme se je naučit nakupovat stále stejné potraviny. Z nich je však naučit uvařit například dvacet jídel. Největšími bariérami jsou totiž omezení jejich abstraktního myšlení a představy času,“ uvedla ředitelka s doplnění, že se kolikrát také jedná o učení různých, pro nás komických, životních situací, které však uživatelé vyřešit neumí.
Důležitou součástí organizace je také celoživotní učení. Uživatelé se učí čtení, psaní, počty, ale také i kde vyhledávat informace. Kdykoliv si také mohou uživatelé přijít k trenérům pro radu. Například ohledně pracovní smlouvy.
V současné době má organizace 28 uživatelů. Někteří z nich jsou v péči trenérů již od samotných začátků organizace. S některými z nich bude muset organizace v blízké budoucnosti již řešit příhodnou formu bydlení, jelikož se u nich očekává, že budou schopni žít sami.
V zahraničí organizace vydělávají svojí činností
Pro nápady jakým způsobem rozvíjet činnost organizace pro lidi s mentálním postižením bylo vedení organizace v loňském roce v podobných zařízeních ve Švédsku. Dle slov ředitelky Kateřiny Drábkové-Bíbusové se mezi Českou republikou a Švédskem v této otázce nachází propastný rozdíl. Ohledně obecně prospěšných organizací jsme i po více jak dvaceti letech po revoluci, dle jejích slov, stále na půli cesty.
Čeští postižení si na sebe nevydělají
„V zahraničí je normální, že i přes rozpočet, který mají schválený od svého zřizovatele, organizace také vlastní činností vydělávají. O tom u nás nemůžeme uvažovat. Navíc rozpočet nám podobné švédské organizace je zhruba tak velký, jako rozpočet sociálních služeb celého Královéhradeckého kraje,“ doplnila Kateřina Drábková - Bíbusová.
Královéhradecká organizace Skok do života svým rozpočtem zcela doplňuje známé české úsloví „za málo peněz, hodně muziky“. „Od roku 2009 máme schválené tříroční financování v částce třech milionů ročně. Poté budeme muset žádat znovu a kdo ví jak to dopadne,“ doplnila ředitelka organizace s uvedením, že na rozdíl od Švédska jsou organizace podobného typu u nás odkázány na pomoc svého zřizovatele, s kterým je někdy v otázce financí těžké najít společnou řeč.
Za svůj hlavní cíl si královéhradecká organizace Skok do života vytkla naučit do deseti let své uživatele samostatnému životu. To se jí také za pomoci jedenácti pracovníků daří naplňovat. Nedávno otevřené bistro U dvou přátel je toho největším důkazem. Otázka financování je však stále zcela nedořešena a rozhodnout se o ní má v blízké budoucnosti Královéhradecký kraj.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Hübsch
