„Víte, já Babiša nesnášim a nevim, jaké blbec ho může volit,“ řekla nám dál na cestě Eva z Litovle. Máma od dvou odrostlých dětí, která si vyšla posedět do hospůdky k řece Moravě. Její hanáčtina už nesla jasné znaky počeštění, ale dnes už se to tak nebere. Přečtěte si, co tomu předcházelo, a co následovalo.
Óda na Eskymo Welzla
Když přijedete na nádraží v Zábřehu na Moravě, stojí tam socha chlapíka, který svým vzezřením skoro připomíná mrože, ale bez klů. Dobrodruh Jan Eskymo Welzl se zde v roce 1868 narodil, a po osmdesáti letech zemřel v kanadském Dawson City. Měl rád severní kraje a mimo jiné se mu přezdívalo Arctic Bismarck. Mezi Inuity na Aljašce byl zase znám jako pojídač medvědů. Setkal se i s Masarykem a brněnskému redaktoru Lidových novin Edvardu Valentovi toho napovídal na několik knih.
„V roce 1928 jsem přijel do Prahy. Už jsem tady byl známým. Rudolf Těsnohlídek o mě napsal pěknou knížku, bohužel jsem se s ním nikdy nesetkal. Zemřel před mým odjezdem. Novináři se o mě drali... Dostal jsem pozvání i od prezidenta Masaryka. Dvacátého devátého listopadu jsme si potřásli rukama. Tož, to víte, to byl učené pán, byl to velké náčelník. Ale já byl také náčelníkem. Hodně se zajímal, jak velryby na led taháme a jak se tam u nás na severu žije. Pěkně a dlouze jsme si povykládali,“ vylíčil.
V Zábřehu mu prý mnozí nevěřili: „Mnoho bylo těch, kteří nechtěli uvěřit, že ten vysmívané tvarohové Hanes se vrátil jako námořní kapitán a slavný cestovatel severu. Když jsem po hospodách vyprávěl, tak se mně aj vysmívali. A druzí o mně všelijakou špínu vyprávěli, že jsem na severu nikdá nebyl. Někdy jsem si říkal, čerti mě sem nosili. Lepší je někdy mezi vlky na severu být, než tady mezi lidmi.“ Dnes si nicméně v Zábřehu rodáka váží tak, že tamní pivovar dělá po něm pojmenované pivo a v nádražce se prodávají mimo jiné i půllitry s jeho podobiznou.
Po Moravě dál a dál
Řeka Morava je dost komplikovaná, takže když shodíte loď – měli jsme nafukovací kánoi Pálavu – musíte od nádraží v Zábřehu na Moravě absolvovat plavbu po Moravské Sázavě až na soutok s Moravou. A u jezu u Lukavic, kde byla armáda vodáků, si můžete dát první pivo, promiňte, jasně že limonádu. „Loni tady byli policajti a měřili alkohol v krvi. Dost jsme se toho báli. Byli celkem shovívaví. Prostě každý vodák si u nás ta dvě piva dá a jede dál,“ sdělil nám pracovník půjčovny lodí Tydra, která v těch místech operuje.
Fotogalerie: - Splouvání Moravy
„Já nevolím, prostě mě to nezajímá. Stejně jsou to všichni voli,“ řekl mladík plující v lodi, s níž jsme se chvíli vezli po proudu. Následně se dostáváme k tábořišti Háj. Tam se už od stánku nesly ladné songy, a šlo se do plných. „Ty si Pražák, ty si piča. Ale mám rád všechny. Na volby seru a možná půjdu až k těm do parlamentu. A tam to hodím starostům. Oni prostě vědí, jak to v republice vypadá,“ sdělil dost opivený Franta. Myslel volby do Poslanecké sněmovny a stranu Starostové a nezávislí.
Už se trochu stmívalo, když jsme kolem rybníku Mohelnický bagr dojeli pod most. Zprava se ozýval jakýsi heavy, spíše doom, metalový koncert. Bubny, skřípání a nářek obětí mučení, jakési skřeky. Byla to vodní elektrárna u Mohelnice. Je tam od ní kousek podivně nazvaný kemp Sport relax bagr. Přijeli jsme s večerem a hned začali popíjet. Ne limonádu. „Toz z té Prahy ste k nám přivezli ten koronavirus. To ste si ho tam mohle nechat. Sténě je tam névětši koncentrace blboňů na metr čtverečni. Všeci politici tam žijó. Tož uděléme karanténu Prahy a Čechy, Morava i Slezsko si oddychnó,“ začal Pavel z blízké Mohelnice, který sem přišel za kamarády. A pokračoval: „Tam u vás na Moravu serete. Všechne úřade só v Praze. Na Moravě žiju a zemřu. Řekni to tam tem hlupákům z parlamentu.“
Až do komárového konce
Byla to těžká noc, ale ráno plujeme hned dál. Ve vodáckém tábořišti u Moravičan to vypadalo jako na Václaváku. Spousty lodí přijíždělo, spousty z nich odjíždělo. Hodně rodičů s dětmi. Řeka se občas dvojí a tak dále. Plujeme do Litovle. Cestou u jednoho ze splavů se dáme do hovoru se starším vodákem: „Já volím piráty, vždyť jsme všichni piráti. Dělají to dobře a nevěřím tomu, že si s republikou nebudou vědět rady, až začnou vládnout. Po tom, co tady ukázaly ČSSD a ODS, je to jediná volitelná strana.“
V Litovli nebylo těžké se ubytovat, bylo tam několik možností. My dali „širák“. Nicméně, po těch prožitých kilometrech, kdy nás láskyplně štípala hovada a komáři s nimi, jsme museli do města. Nejdřív hospoda a pak náměstí. A v té hospě jsme se trochu zakecali. Starší žena Eva tam „poblila“ Babiše, což je vyjádřeno výše, a pak dodala: „Víte, já nesnáším i našeho hejtmana Okleštěka. Je za ANO a je to prostě špatně.“ Byla tam na vínu s maminkou. „Babiš nám přidává a tak mu fandím. Má dcera je popletená,“ řekla její máma.
V restaurantu Záložna si můžete sednout na židli, která má opěradlem tvář prezidenta Miloše Zemana. Dali jsme si tam dvě piva a dvě vína, to víno bylo výborné. A na druhý den plujem, celkem rychle. Mnoho stromů v cestě a mnoho názorů po ní. „Chlapi jsou na hovno, tak jedem,“ zařvala jedna z vodaček, co měla na kánoi dvě dítka. Když jsme dojeli pod most k obci Střeň, končili jsme. „Ta cesta z Litovle je zakázaná kvůli spadaným stromům,“ řval na nás muž na břehu. Nicméně nikde žádné upozornění, takže jsme mu ukázali zdvižený prostředník. Loď jsme sfoukli u obce Střeň v chumlu komárů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
