Přežil jsem svou smrt. Několikrát, sdělil Václav Moravec

Čemu máme věřit? Jak se máme orientovat v tom množství informací, které se na nás chrlí? Jak si máme vybírat média? Číst ta ovlivněná, nebo neovlivněná? Skoupená, či neskoupená? To byly hlavní otázky mladých lidí, kteří zcela zaplnili liberecký V-klub ve čtvrtek večer na akci Parlamentu mladých při DDM Větrník. Nesla název (Ne)závislost médií. Na otázky odpovídali zkušení novináři. Třeba Pavel Šafr, který byl šéfredaktorem mnohých deníků i časopisů, například MF Dnes, Lidových novin či Reflexu a dnes stojí v čele serveru Svobodné fórum. Nebo ekonomická redaktorka Týdeníku Echo24 Lenka Zlámalová či bývalý moderátor Partie na Primě, nyní majitel místní regionální televize RTM, Jan Punčochář.

„Jsem zločinec či domovnice beroucí statisíce“

Největší hvězdou večera byl Václav Moravec, který se v nadsázce přítomným představil humorným způsobem. „Jsem novinář, který je kritizován kolegy za to, jak špatně vede rozhovory v České televizi již 14 let. Jsem kritizován Milošem Zemanem, že jsem domovnice, se kterou se nevyjednává. Teď nově Andrejem Babišem, že jsem člověk, který si hraje na arbitra etiky na vysoké škole, a přitom se chová neeticky a bere statisíce v České televizi. A na koho jsem ještě zapomněl? Na Václava Klause tvrdícího, že jsem zločinec. Takže jsem rád, že jsem mezi vámi,“ pobavil přítomné.

Víte komu patří iDnes?

Hned první studentka, která získala mikrofon, překvapila. Řekla, že na základě doporučení čte iDnes a pro rozšíření názoru ze druhé strany sleduje na sociálních sítích Jiřího Ovčáčka. „Víte, komu patří iDnes?“ zeptala se dívky Lenka Zlámalová a ta zakroutila hlavou na znamení toho, že neví. „Fakt to nevíte?“ podivila se redaktorka a vysvětlila jí, kdo je majitelem tohoto serveru, a nejen jeho. „Podle toho to vypadá, i když iDnes je na tom stále lépe než noviny. Zaráží mě, že se o tohle nezajímáte,“ konstatovala Zlámalová. „Mě vždycky zajímá, co je za tím. Když nějaký server patří ministru financí, je jasné, že se na něm zobrazí jeho politika,“ domnívala se. O Ovčáčkovi prohlásila, že to „jsou ústa pana prezidenta“.

Stejně jako Baťa miloval boty, vydavatelé milovali noviny

S majiteli tištěných médií a velkých internetových serverů přišel z přítomných nejvíce do styku Pavel Šafr. V dobách, kdy je vlastnili zahraniční vlastníci. „Tehdy se říkalo, že je špatně, že to nepatří nám, Čechům. Teď už toto nastalo. Patří to Čechům a Slovákům a já se v této situaci necítím úplně komfortně,“ uvedl. A vysvětlil to na příkladu. Začal u Bati. „Když se rozhodl dělat boty, tak proto, že uměl šít boty, zajímaly ho boty, měl rád boty. Prostě ho to zajímalo a bavilo, měl tu práci rád, obklopoval se lidmi, kteří na tom byli podobně. A vytvořili velký podnik, který byl úplně nejlepší na boty,“ rozprávěl Šafr. „Můj vydavatel v MF Dnes byl vydavatelem ve třetí generaci, vydavatel Reflexu z Ringieru už ve čtvrté či páté generaci. Na začátku byli tiskaři nebo novináři. Milovali noviny, rádi do nich psali nebo je tiskli. A pak noviny vydávali. To byl jejich život, jejich vášeň. A předávali si ji z generace na generaci. Byli hrdí na to, že dělají noviny. Tím vznikly profesionální vydavatelské domy, které poskytovaly dobrou základnu pro práci novinářů. Tím, jak vydavatelé měli rádi čtenáře, věděli, že čtenáři oceňují nezávislé informace. A neměli proto zájem a důvody je nějak manipulovat,“ objasnil mnohonásobný šéfredaktor.

Oligarchové vlastní noviny proto, aby se drželi v šachu

Nyní je podle něj situace úplně jiná. „Představte si, že někdo obchoduje s plynem. Nerozumí novinám, ani je předtím moc nečetl a nezná novináře. Ale z nějakého důvodu si potřebuje koupit noviny. A máme tu dalšího takového člověka. Vyráběl a prodával dlouho zemědělská hnojiva. Pak zjistil, že je výhodné na našich polích pěstovat řepku olejnou, z níž se vyrábějí biopaliva. Pak si řekl – sakra, co kdybych byl ještě politikem. Ale k tomu potřebuji noviny. V této situaci už nejsou noviny nástrojem přenášení informací, kdy redakce nemá tu funkci, že se snaží maximálně férově vybrat informace pro čtenáře nejzajímavější. Ta funkce se mění. Prostřednictvím toho, že vy tyto noviny čtete, se ten člověk dostane k moci,“ domníval se.

„Vůči vám je to neslušné. Považuji to za neslušné od každého člověka, který nemiluje noviny, a přesto je vydává. Když miluje svoji moc a peníze. Má noviny proto, že je má jiný oligarcha, a ten je má kvůli tomu, že je má zase jiný oligarcha. Tentokrát uhlobaron. Všichni dohromady musejí mít noviny. Ne proto, aby vám přinášeli informace, ale aby se navzájem drželi v šachu. Cynicky si říkají, že jsou v atomovém klubu. Mít atomovou bombu je totiž super. Tu nemáte proto, abyste někoho vybombardovali. Ale proto, aby na vás někdo nehodil bombu. Všichni, kdo mají atomovou bombu, si říkají, to jsme ale silní. Nesnáším princip, kdy noviny a média obecně fungují jako takové nástroje odstrašení. A to je situace, ve které jsme dnes,“ vysvětlil Pavel Šafr.

Dostatečně jsme nekřičeli

K tomuto tématu se vyjádřil i Václav Moravec. „Obávám se, že novináři, ale i veřejnost dostatečně nekřičeli od začátku devadesátých let. Protože Andreje Babiše společně s dalšími oligarchy, jako jsou Daniel Křetínský a finanční skupina J&T, považuji za vyvrcholení. Ale tyto pokusy byly od začátku devadesátých let. Banka IPB – investování do Deníku Telegraf. Tam byly počátky. Pak následoval pokus PPF a vznik týdeníku Euro, poté přišel v roce 2008 Zdeněk Bakala. Při těchto pokusech, které popisuji, nebyl přímý vstup do politiky. Andrej Babiš posunul hranici. A pak byl už jen krůček ke vzniku atomového klubu,“ ozřejmil.

Od Národní fronty k ekonomicko-politickým kartelům

„Po pětadvaceti letech jsme se plíživě dostali u tištěných a elektronických médií od tiskových orgánů Národní fronty k tiskovým orgánům ekonomicko-politických kartelů. Oslabená média veřejné služby, která bude třeba zestátnit. Bude záležet na volbách v roce 2017. Vítejte v České republice,“ okomentoval Václav Moravec. „Dostali jsme se v mediálním světě do stadia, že byl vytvořen již zmiňovaný jaderný klub. Do toho kvůli novým technologiím dochází k totální fragmentaci publika, protože už nebude širší publikum. Takže inzerce nebude schopna média uživit. O to lépe se může manipulovat. Že velký vlastník může malé názorové servery skupovat. Týká se to i profese novinářů. Čelíme krizi důvěry. Situace, v níž jsme se ocitli – celý mediální systém –, je nebezpečím pro demokracii. Vnímám nebezpečí diktátorů a nástupu nějakých autoritářských režimů. Bude tu volání po vládě pevné ruky. Využití chaosu a nefunkčnosti zpravodajských médií,“ neblaze zavěštil nejznámější moderátor České televize.

Veřejnost skočila na dalšího mesiáše

Poté se věnoval Andreji Babišovi. „Když jsem měl v Otázkách poprvé společně Andreje Babiše s Vítem Bártou, říkal jsem si: Není možné, aby jednoho mesiáše za Věci veřejné nahradil jiný mesiáš. A veřejnost na to tak skočila,“ uvedl. „Jedna z věcí, kde Andrej Babiš nelže a říká pravdu, je, že ho stvořila ODS. Byl produktem politiky devadesátých let. Proto měl vazby na Stanislava Grosse a napříč politickým spektrem. Jímá mě hrůza a smutek z toho, co se děje s veřejnou sférou. Podívejte na Miloše Zemana a jeho výrok pro čínskou televizi. Že konečně jsme se vymanili z vlivu Spojených států a Evropské unie. Jediné, co jako novinář televize veřejné služby mohu udělat, je, že pustím Zemanovy výroky z roku 1999, kdy nás posílal do Evropské unie a NATO a říci: Tak on nás tam zavlekl. Už nevím, jak veřejně ukazovat a otevírat oči veřejnosti před populismem, který na společnost funguje a může vést k autoritativnímu řízení a návratu před listopad 1989.“

Jak to bylo s čapími zobáky chodícími kolem parlamentu

Pavel Šafr poté vysvětloval svou čapí šou. „Věděl jsem, že Andrej Babiš dostane velký prostor v Poslanecké sněmovně, aby řekl, že všechno bylo v pořádku. Že si jeho firma, která prý nebyla jeho firmou, řekla o dotaci pro jeho podnik. Přitom byla určená jen pro malé a střední podniky. Rozhodl jsem se s redakcí a přáteli, že tomu budeme čelit tím, že budeme chodit kolem parlamentu s čapími zobáky. Policie z nás byla úplně hotová. Nebyli jsme shromáždění, každý čáp chodil osamoceně. Furt chodil, a když potkal třeba nějakého ministra, tak se ho zeptal na dotace z Bruselu, jestli tam nemá zaletět a poté postavit další ještě větší čapí hnízda,“ rozesmál liberecký klub. „Tohle si Václav Moravec prostě dovolit dělat nemůže, chodit někde s čapím zobákem. Svým způsobem máme každý jinou profesi. V širším kontextu jsme oba novináři. Kdyby u nás podle mého názoru neexistoval oligarchistický režim, nebyl bych aktivistický novinář. Myslím si, že naše síla je v rozmanitosti. Někdo řeší věci humorem, někdo bojovností, jiný analýzou,“ vysvětlil Pavel Šafr.

Přežil jsem v ČT několik svých smrtí

„Pavlovi závidím. Už jsem přežil několik svých smrtí v České televizi. Snaha ostřelovat tři nejviditelnější tváře České televize Marka Wollnera, Noru Fridrichovou a mě není nic nového. Žijeme v tom už deset let. Dojde-li k tomu, že bude po volbách v roce 2017 Česká televize zestátněna, budu chodit s Pavlem kolem Poslanecké sněmovny a těším se na to,“ konstatoval Václav Moravec.

Přišla řeč i na hoaxy a manipulace. Václav Moravec uvedl příklad. „Přicházejí mi e-maily s tím, že o tom ta vaše prolhaná televize neinformuje. A je na nich článek Hitler je gentleman, podvrh, který starostka Prahy 10 Radmila Kleslová našla v Čapkově vile. A lidé mi píší – Zeman měl zase pravdu. Když už jsem placen koncesionáři, každému odpovím: Omlouvám se, že vás poopravuji. Ale byli bychom prolhaná televize, kdybychom tohle vysílali. Protože je to z července loňského roku. To znamená, že po třičtvrtě roce jste schopni nalítnout na lež, protože se šíří internetem. A dávám jim k tomu odkazy přes Lidovky po ParlamentníListy.cz,“ objasnil.

Nevěřte lidem, kteří jsou zlí a někomu přejí něco špatného

Klíčovou otázku, která mladé lidi zajímala nejvíce, co číst, komu věřit, uzavřel Pavel Šafr. „To je úplně základní otázka. Komu věříme a proč? Proč vy si věříte navzájem? Proto, že spolu máte dobrou zkušenost. A tak to má v principu být i s vaším vztahem k médiím. Jestliže uděláte špatnou zkušenost s naším webem, tak vás znechutíme a už se k nám nevrátíte. Doufám, že se to nestane. Principiálně o to jde v celém životě. Stává se, že velká skupina lidí, třeba i celý národ, uvěří někomu, komu by věřit neměla. Všichni známe příklad, kdy sousední německý národ kdysi uvěřil Hitlerovi. A rozhodně to nebyl národ hlupáků, ale civilizovaný kulturní národ. A přesto mu uvěřil. Co k tomu říci. Nevěřte lidem, kteří jsou zlí, kteří někomu přejí něco špatného. To je základní poznávací znamení,“ vysvětlil Pavel Šafr.