Profesor Keller se smál Moravcovi: Odmítl jsem jeho debatu o Havlovi, nejsem pokrytec

9. 11. 2014 7:55

25 LET OD LISTOPADU´89 Nenasytnost mocných je dnes vidět mnohem patrněji než kdykoliv jindy. Bídu a války plodí kapitalismus. Ve Frýdku-Místku to v sobotu na Vratimovském odborném semináři řekl europoslanec za ČSSD, sociolog a publicista Jan Keller, který se ve svém vystoupení před více než čtyřmi sty posluchači v sále místního kulturního domu zaměřil na bilancování uplynulého čtvrtstoletí vývoje v naší republice.

Profesor Keller se smál Moravcovi: Odmítl jsem jeho debatu o Havlovi, nejsem pokrytec
Foto: Daniela Černá
Popisek: Jan Keller na Vratimovském semináři

Fotogalerie: - Vratimovský seminář

Politolog Oskar Krejčí a ekonomka Ilona Švihlíková
Tereza Spencerová, redaktorka Literárních novin
Sál ve Frýdku - Místku zaplnily stovky lidí
Seminář pořádala KSČM
Profesof Oskar Krejčí na Vratimovském semináři
Ekonomka Ilona Švihlíková

„Obávám se, že mnozí lidé si neuvědomují, k jak markantnímu posunu za těch dvacet pět let došlo. Před čtvrtstoletím se tvrdilo, že budujeme prosperitu pro všechny. Ti politici, kteří to tehdy říkali, to snad mysleli i vážně. Zároveň se hlásalo, že končí období studené války a že namísto konfrontace nastupuje mírová epocha. V obou těchto bodech jsme byli podvedeni. Už nám stihli oznámit, že blahobyt bude jen pro některé a také nám prozradili, že mír nebude. Čeká nás dvacáté prvé století, které bude naplněné tvrdými a krutými válkami. To se dnes říká naprosto oficiálně, bez jakéhokoliv uzardění,“ řekl na úvod profesor Keller.

A pokračoval: „Před čtvrtstoletím se nám tvrdilo, že za absenci blahobytu a za válečnickou atmosféru prý může systém reálného socialismu. Od té doby se spolehlivě potvrdilo, že to byla lež. Socialistický tábor zmizel, ale prosperita pro většinu je v nedohlednu a na dohled jsou jen nové a nové války. Potvrzuje se banalita, kterou jsme už málem zapomněli, a sice bídu a války plodí kapitalismus. Před čtvrtstoletím tomu mnozí nevěřili, dnes se o tom mohou na vlastní oči přesvědčit.“

Skutečný cíl reforem

Anketa

Na začátku kterého roku byste se nyní chtěli octnout? V naší zemi, samozřejmě.

2%
1%
59%
2%
12%
5%
0%
0%
6%
hlasovalo: 18635 lidí

„Naše země byla během uplynulých dvaceti pěti let zadlužena částkou ve výši téměř dva biliony korun. A to přesto, že byly osekány systémy sociálního zabezpečení a že platy našich zaměstnanců trvale zaostávají za platy zemí centra kapitalistického systému. Přitom v těch zemích už dvacet až třicet let stagnují, přesto, že došlo k výprodeji národního majetku,“ uvedl Keller.

„Málokdy si uvědomíme, že pokud bychom nevyprodali prakticky za hubičku, chtěl jsem říct za babku…majetek za stovky miliard, tak bychom dnes byli patrně zadluženější než Řecko. Jak k tomuto ekonomickému zázraku došlo? Je to výsledek dobře promyšlených reforem. Ve skutečnosti to vůbec nejsou zpackané reformy, jsou to reformy velice dobře promyšlené a mají naprosto jasný cíl,“ je přesvědčen europoslanec.

Cílem reforem je podle něj snížit daňovou zátěž velkým firmám a nejbohatšímu zlomku obyvatelstva a umožnit těmto bohatým, kterým se sníží daňová zátěž, zprivatizovat lukrativní části veřejného sektoru a nasměrovat peníze obyvatel do takto vzniklých privatizovaných služeb, aby se bohatým peníze investované na rozebrání veřejného sektoru co nejvíce zúročily. Nic dalšího prý nemusíme za reformami hledat.

„Výsledkem reforem je proces, který třeba ve Francii někteří sociologové nazývají rozebírání státu. Pravice se totiž nespokojuje s osekáváním sociálního státu a se zatlačováním veřejného sektoru, ale se stejnou silou útočí proti státní moci obecně. Přitom je tady jeden velký paradox. Víme, že pravicoví politici neustále dokola opakují, že stát je tím nejhorším možným hospodářem. Zároveň lákají majetné lidi, aby si kupovali státní dluhopisy, protože u nejhoršího ze všech hospodářů mají své peníze uloženy zdaleka nejspolehlivěji. Mnohem spolehlivěji, než u vysoce efektivních soukromých hospodářů,“ kroutil hlavou Keller.

S naší zemí provádějí podle Kellera neoliberální politici přesně to, co jejich kolegové činí s jinými zeměmi. „Na jednu stranu nadávají na stát, ale zároveň ho potřebují ovládat proto, aby mohli zajistit, že daně se budou přesunovat z firem na jednotlivce a z bohatých jednotlivců na chudé jednotlivce. A proto reformy postihují především střední vrstvy a chudší část populace,“ prohlásil.

Keller: Nečas si to nespočítal, někdy ho ale podezírám, že si to spočítal

„Víte, že za Nečase to bylo velice oblíbené rčení, že u nás v České republice v chudobě žije méně lidí než v jiných zemích Evropy. Statisticky je to pravda. Ovšem tyto řeči pouze zastírají skutečnost, že naše společnost je, s výjimkou privilegované elity, chudá jako celek. Když nemáte společnost ve tvaru jablka, ale ve tvaru hrušky, tak vám zároveň s tím, jak poklesnou střední vrstvy, procentuálně ubude podíl lidí žijících pod prahem chudoby. Čím více ochudíte střední vrstvy, čím níže klesnou, tím více vám ubude chudáků, kteří jsou statisticky vykazovaní. Nečas si to nespočítal, někdy ho ale podezírám, že si to spočítal,“ řekl Keller.

Anketa

Byla léta 1990-2014 pro naši zemi úspěšná?

12%
88%
hlasovalo: 65711 lidí

U nás by to podle něj byla jiná kapitola. „Když střední vrstvy vymezíme podle západoevropských kritérií, tak jsou velice slabé, jejich odstup od nižších vrstev není výrazný. Prostě jsme hruška, nejsme jablko,“ upřesnil.

Proces deregulace a TTIP

„Reformy, rozklad státu, rozpad sociální struktury jsou součástí problému, kterému se říká proces deregulace a který je neoliberály oslavován. Obvykle se mluví o deregulaci v souvislosti s ekonomikou. Prý je to proces velice žádoucí a říká se, že až bude ekonomika zderegulována, tak to povede k velkému zbohatnutí všech, zvýší se tempo hospodářského růstu, vznikne velké množství pracovních příležitostí,“ pokračoval ve svém vystoupení Keller s tím, že pokud dnes naopak ekonomika stagnuje, potácí se v krizi, tak je to prý známka toho, že byla zatím málo deregulována. „Ti, kdo věří v blahodárnost deregulace, vlastně tvrdí, že odhalují nástroj, který vyřeší všechny chronické problémy kapitalismu, jimiž tento systém strádá už několik set let od svého počátku. Najednou to deregulace všechno zázračně vyřeší.“ řekl ironicky sociolog. 

Co ovšem deregulace znamená ve skutečnosti? „Vůbec to neznamená zrušení všech pravidel, není to žádná anarchie. Výsledkem deregulace vůbec není svoboda každého dělat si, co se mu zlíbí. V oblasti ekonomické deregulace ruší normy a pravidla, která chránila ekonomicky slabší subjekty -  menší firmy, družstevníky, všechny ty, kdo nejsou nadnárodními společnostmi – před finančně nejsilnějšími kolosy všech dob,“ vysvětlil posluchačům v sále.

„Do té kategorie, kterou je třeba deregulovat, patří normy, které ochraňují zaměstnance na trhu práce, různé formy podpory místního podnikání, zákony na ochranu spotřebitele. To všechno se považuje za překážku svobodného obchodování. Obhájci smlouvy TTIP (americko-evropské dohody o volném obchodu - pozn. red.) tvrdí, že stávající regulace, tam, kde existuje, nebude smlouvou ohrožena ani v oblasti trhu práce, ani v oblasti hygieny a kvality potravin, ani v oblasti ochrany přírody. Já jsem za posledního necelého půlroku absolvoval desítky hodin přesvědčování, že TTIP nic z toho neohrozí. Ale zároveň se tvrdí, že cílem této smlouvy je ochránit mimotarifní bariéry obchodování, které ale mají podobu regulace trhu práce, ochrany kvality potravin a ochrany přírody,“ uvedl a dodal: „Nová eurokomisařka pro sociální věci, Belgičanka, která jinak vypadala docela vnímavě, shrnula celou tu logiku TTIP v jedné takové rozvité větě, z níž je vidět alibismus dnešní Evropské unie. Říkala: Jde nám o odstranění všech bariér obchodování, včetně těch, které ochraňují zaměstnance na trhu práce, ale musíme to udělat tak, aby to neublížilo zaměstnancům na trhu práce. Toto je oficiální stanovisko,“ řekl udiveně a rozesmál přítomné, kteří začali hlasitě tleskat.

Projevem politické deregulace bylo bombardování Jugoslávie

Deregulace je dle Kellera vysoce nakažlivý proces. „Z oblasti hospodářské pronikla do oblasti mezinárodní politiky. Projevem politické deregulace bylo bombardování Jugoslávie v roce 1999 bez souhlasu rady bezpečnosti OSN, nasazení vojsk NATO v rozporu s vlastní chartou aliance mimo území členských států. Projevem deregulace bylo opuštění pravidla, podle kterého nelze zaútočit na cizí stát bez mandátu OSN. Jiným projevem bylo opuštění pravidla, podle kterého nelze měnit hranice zemí bez jejich souhlasu. Byla opuštěna pravidla zakazující mučit vězně a pravidla, podle kterých mají zajatci právo na řádný soud,“ vyjmenoval, co všechno byl v rámci deregulace opuštěno.

V hospodářské i politické oblasti funguje podle profesora Kellera deregulace naprosto stejně. „V hospodářském životě ruší pojistky, které byly instalovány pod dojmem velké hospodářské krize a měly zabránit jejímu opakování. V oblasti mezinárodní politiky deregulace odstraňuje konvence a pravidla, která byla ustavena v reakci na masakry obou světových válek. Tato pravidla byla zavedena proto, aby už nikdy nemohla vzniknout iluze, že vítěz může brát vše. Výsledkem deregulace není absence pravidel, v jejím průběhu převládají pravidla nová, která se ale nesnaží udržovat rovnováhu mezi různými aktéry ekonomického nebo politického života, ale zvyšují a umocňují mocenskou asymetrii mezi nimi,“ tvrdil.

Po likvidaci slabých zavládne mír, pravda, láska…

„Takzvané netarifní bariéry obchodování, které mají být odbourány deregulací, chránily slabší aktéry ekonomického života před velkými firemními kolosy. Ta pravidla, která jsou odstraňována v mezinárodním životě, chránila vojensky a politicky slabší subjekty před zájmy vojensky silnějších anebo těch kteří si o sobě myslí, že jsou vojensky silnější. Pikantní je, že v obou případech je deregulace považována za jedinou možnou cestu. V tom je ta neoliberální svoboda, jejich jediná možná cesta. Jediná možná cesta v nastolení větší volnosti pro všechny. Po likvidaci těch, kdo jsou ekonomicky slabší, my všichni prý konečně zbohatneme. Po likvidaci těch, kdo jsou slabší vojensky, zavládnou na celém světě nejvyšší ideály humanity jako je mír, rovnoprávnost, suverenita, právo na sebeurčení, pravda a láska,“ řekl ironicky a dodal: „Já jsem odmítl pozvání do debaty Václava Moravce, protože se mi tyto banality nechtělo komentovat. Mělo tam být hodnocení Václava Havla a já nejsem pokrytec,“ prohlásil a donutil tak publikum znovu vyprsknout smíchy, za což se mu dostalo patřičné odměny v podobě hlasitého aplausu.

Naše země se podle něj stala přímo laboratoří deregulace. „Zmíněné reformy, rozebírání státu, rozpad sociální struktury na nesouměřitelné skupiny sleduje hlavní cíl deregulace. Je jím rušení pojistek, které chránily slabší před silnějšími. Takovou pojistkou byl veřejný sektor, fungující stát a relativně rovně uspořádaná společnost. Rušení rychto pojistek nepřináší větší svobodu. Přináší jen beztrestnost pro silné a větší bezmocnost pro ty slabší. Přináší sociální darwinismus,“ konstatoval. 

Proměna vztahu mocných a bezmocných

Závěrem hovořil také o tom, jak se za posledních dvacet pět let proměnil vztah mocných a bezmocných. „O těch proměnách moci a bezmocnosti by šla napsat docela tlustá knížka. Jedno z pravidel, které by se tam objevovalo poměrně často je, že noví mocní maskují svoji pozici hezkými řečmi o tom, že nikdo už nemusí poslouchat pány starých pořádků. V té nastalé euforii noví mocní trpělivě budují a opevňují získané pozice. U nás to proběhlo během posledního čtvrtstoletí. Lidé se natolik opájejí tím, co někdy jen domněle získali, že ani nepomyslí na to, co ve skutečnosti ztratili. Jedním z hlavních cílů mocných bývá přesvědčit bezmocné, že žijí v nejlepším možném uspořádání, které je tu hlavně kvůli nim. Pro ně se ti mocní obětují a kvůli nim zastávají zodpovědná místa. Vždycky ti mocní přiznají, že ještě všechno není úplně v pořádku. Sytém, ve kterém nám obětavě slouží, bude dokonalejší, až se podaří přemoci vnějšího nepřítele, který je veden nízkými zájmy v kontrastu s našimi vysokými hodnotami. Dnes bylo vylosováno Rusko,“ poznamenal.

„Tou druhou překážkou bývá něco, co je uvnitř systému. Tu druhou překážku, proč to ještě není dokonalé, tvoří ti, kteří jsou zpravidla ze všech nejbezmocnější. Jsou to lidé, kteří jsou bez práce, kteří jsou na sociálních dávkách. To jsou prý ti, kteří nám ubírají z možné prosperity. Jejich umravnění a potrestání má umožnit podřízeným, aby si uvědomili, že jsou na stejné lodi s těmi, kdo na horní palubě stojí s dýmkou v puse u kormidla. Nemluvím o Karlovi. Dneska je vidět nenasytnost mocných mnohem patrněji než kdykoliv jindy, je vidět také obrovská míra jejich pokrytectví. Levice této šance zatím neodkázala využít, a pokud nechytne druhý dech, tak bude dále slábnout, jak jsme toho svědky, a my se nebudeme mít na koho vymluvit. Pokud bude levice dále slábnout, bude to jen naše vlastní vina,“ uzavřel své vystoupení Keller.

Na akci kromě něj vystoupil také politolog a publicista Oskar Krejčí, novinářka Tereza Spencerová, politolog, publicista a slovenský poslanec Luboš Blaha, ekonomka a publicistka Ilona Švihlíková, dále Peter Staněk z Ekonomického ústavu SAV či psychiatr a bývalý ministr zdravotnictví Ivan David. Vratimovský odborný seminář se uskutečnil pod záštitou komunistické europoslankyně Kateřiny Konečné, prvního místopředsedy ÚV KSČM Petra Šimůnka a redakce Haló novin.

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Petr Kupka

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Přijela návštěva z Německa a znělo: Napsala jsem komentář a lidé mi začali nadávat. To nejde. U nás proběhla akce, aby se o uprchlících psalo hezky, ale tady v ČR...

11:40 Přijela návštěva z Německa a znělo: Napsala jsem komentář a lidé mi začali nadávat. To nejde. U nás proběhla akce, aby se o uprchlících psalo hezky, ale tady v ČR...

Česká média, hlavně ta v soukromých rukách, jsou s vyvážeností zpravodajství o uprchlících na štíru.…