Vystoupili zde středoškolský učitel a předseda Akce D.O.S.T. Petr Bahník, ředitel ZŠ na Praze 8, školský expert strany Patrioti Miroslav Koranda, předsedkyně Výboru na obranu rodičovských práv Jana Jochová, dále středoškolský učitel, školský expert ODS Václav Klaus ml. a ředitel gymnázia, školský expert Okamurova SPD Michal Šmucr. Na ministryni Valachové a fungování českého školství nenechali řečníci nit suchou.

Škola musí vzdorovat tlaku, aby se stala prostitutkou vládnoucích režimů

Setkání moderoval konzervativní aktivista Michal Semín. Ten na úvod řekl, že různé neziskovky, byrokraté i média rozkládají přirozený řád společnosti. Škola je klíčové místo pro ničení tohoto tradičního řádu a ideologickou indoktrinaci dětí. Inkluze má být podle něho byznys podobně jako migranti, kdy na to půjdou miliardy z různých eurofondů. Primární odpovědnost za formování dítěte mají mít rodiče. Krize rodiny se odráží i v krizi školy.

Neziskové organizace jsou podle něho struktury parazitující na českém školství, které se snaží rodičům děti „ukrást“. Pravou občanskou společností nejsou dle něj neziskovky (mající ve skutečnosti zisk), ale právě rodiče. Dle něho by bylo dobře, kdyby se učitelé, kteří mají zdravý pohled, zorganizovali k odporu proti sociálnímu inženýrství.

„Škola musí vzdorovat tlaku, aby se stala prostitutkou vládnoucích režimů, tak jako tomu bylo v dobách nesvobody. No nevím, jestli teď žijeme v době svobody,“ řekl Petr Bahník. Po pádu komunismu Bahník věřil, že žáci budou vedeni ke zdravému patriotismu a křesťansko-antickým hodnotám západním civilizace, toho se ale nedočkal.

Hra pro děti o hodných migrantech a zlých policistech

Od komunismu se dle něj přešlo k nové formě „hippiesáctví“. Do výuky se dostávají neomarxistické ideologické záležitosti jako multikulturalismus, sexuální výchova a podobně. Univerzity dle něj chrlí tisícovky levicovými ideologiemi nasáklých absolventů humanitních studií, kteří pak nacházejí uplatnění v neziskovkách a vládních úřadech. Dle nynějších neomarxistů děti nepatří rodičům, ale státu – nejlépe globálnímu, multikulturnímu a nadnárodnímu superstátu.