Jaký postoj máte k řecké krizi?Anketa
Rozchod Ruska a EU/Západu posílil ruské směřování k novým partnerům, a to v Číně na východě a globálně k BRICSu, který má velký potenciál, i když k jeho plnému využití bude třeba ještě dost kompromisů a hledání společných zájmů. Summity budou zřejmě spojené s velkou diplomatickou ofenzívou současného Ruska jako součásti jeho nové post-ukrajinské zahraničněpolitické „identity“. Ve hře je také řecká karta v rámci výstavby nové finanční politiky BRICSu; a vedle toho rovněž iránská karta, protože jednání v Ufě se zúčastní také iránský prezident Hasan Rúhání. Zdá se, že velký diplomatický poker pokračuje.
Dvě ruská předsednictví
Shodou okolností připadá právě na dobu politicko-ekonomické izolace Ruska Západem ruské předsednictví ve dvou organizacích regionálního a globálního významu. První je Šanghajská organizace spolupráce (ŠOS), kde vedle Ruska a Číny spolupracují středoasijské země – Kazachstán, Uzbekistán, Tádžikistán a Kyrgyzstán. Druhé předsednictví Ruska se týká globálního uskupení BRICS, které sdružuje vedle Ruska, Brazílií, Indii, Čínu a Jižní Afriku a celkově přesahuje regionální dimenzi. BRICS je do značné míry dílem ruské zahraniční politiky, které se materializuje pomalu, ale kterému dala ukrajinská krize nový náboj. Oba celky mají pod ruským hostitelstvím společné summity v Ufě během 8. až 10. července 2015 a v obou seskupeních figurují vedle sebe Rusko a Čína. Není pochyb, že summity jsou vyladěnou součástí velké ruské diplomatické ofenzívy, která je reakcí na dlouhodobější ochlazení vztahů se Západem, které vyvrcholilo ukrajinskou krizí a reálně se demonstrovalo vyloučením Ruska ze skupiny G 7, pozastavením spolupráce Rady Rusko–NATO, vzájemnou sankční válkou mezi EU, USA, Kanadou a Ruskem a zrušením statusu Ruska jako „strategického partnera EU“. Od ledna 2014 nebyl zorganizován ani jeden summit EU–Rusko, který se obvykle konal dvakrát do roka. Institucionální platforma Ruska v dnešní Evropě je v daný moment omezena v podstatě na Radu Evropy.
Jin a jang světové ekonomiky
Země BRICS představují do značné míry „jang“ globální ekonomiky a dělby práce. Především Čína, Indie a Brazílie, méně potom Rusko a Jižní Afrika, představují země, které se staly hostiteli produkčního boomu v oblasti spotřebitelských výrobků, elektroniky, softwaru, strojů a také zemědělské produkce a které západním firmám nabídly levnou pracovní sílu a benevolentní podmínky pro jejich podnikání (právní, ekologické, sociální). Vedle toho ale mají významnou surovinovou základnu své ekonomiky v souladu se starší dělbou práce. To platí především pro Rusko, Brazílii a Jižní Afriku, ale daleko méně pro Indii a Čínu. Západ ve stejnou chvíli omezil výrobu a postavil svojí ekonomiku na třetím sektoru, konzumerismu (často výrobků z Číny a dalších zemí) a půjčkách. Jin a jang globální ekonomiky na sobě jsou samozřejmě vzájemně závislé, ale s nárůstem domácích středních tříd v zemích jako Čína se tato závislost proměňuje. Čína nebo Indie disponují ohromným domácím trhem s velkým potenciálem kupní síly pro budoucnost.
BRICS a polycentrismus
BRICS představuje ve srovnání s ŠOS globální seskupení zemí z Latinské Ameriky, Afriky, Asie a Eurasie, které všechny spojuje více či méně kritický postoj k centru (USA+EU) a dlouholeté periferní postavení. Nicméně nejde ani o integrační projekt, ani o protizápadní vojenský blok a už na první pohled je jasné, že jde o velmi nesourodý celek. Všechny země mají vlastní civilizační a kulturní kapitál, který je v mnohém odlišuje od euro-atlantické civilizace. Alternativa BRICSu spočívá zatím v různém (mezi jeho členy) důrazu na polycentrické organizování světa, ve kterém nebude jedno centrum, ale více regionálních center, a který ale zatím těžko hledá konkrétní obrysy už vzhledem k různosti zájmů jednotlivých členů uskupení.
Potenciál BRICSu není nikterak malý a už jen proto by jeho hodnocení nemělo končit u nesourodosti těchto zemí i současných hospodářských problémů, jež jsou součástí pokračující systémové krize (Brazílie a Rusko mají HDP v mínusu, Čína zpomalila, Jižní Afrika má růst skromný a nejlépe se vede Indii). BRICS zahrnuje 26 % území světa, žije v něm 42 % obyvatel zeměkoule a kontroluje 27 % HDP planety. Většina zemí BRICSu patří mezi středně příjmové země, z nichž dvě představují ekonomiky s více než jednou miliardou lidí. Všechny tyto země jsou přitom hnány ambicemi a pocitem, že nyní jsou na řadě právě ony, což je významný faktor jejich mezinárodního jednání. Podle údajů SIPRI figurují Čína, Rusko, Indie a Brazílie mezi 15 zeměmi, které investují nejvíce na světě do zbrojení, což znamená, že systematicky posilují svůj zbrojní potenciál, i když jejich investice ve srovnání s USA zůstávají skromné.
ŠOS, eurasijská integrace a Nová hedvábná stezka
Šanghajská organizace spolupráce (ŠOS) je mezivládní organizace, která existuje od roku 1996 a je určitým převodníkem vztahů mezi dvěma sousedními velmocemi – Ruskem a Čínou a čtyřmi republikami v prostoru střední Asie, která má jednak potenciál růstu, jednak geopoliticky významnou pozici, a konečně také významné zdroje surovin. Celý region je významnou bezpečnostní oblastí ve vztahu například k mezinárodnímu terorismu a bezpečnosti. V jeho sousedství jsou země jako Afghánistán, Pákistán a v neposlední řadě také Írán, se kterým se Rusko začalo znovu strategicky sbližovat v rámci nového post-ukrajinského vývoje. Vedle bezpečnosti a geopolitické stability se ale ŠOS věnuje nejrůznějším projektům v rámci ekonomické, vědecké a technologické spolupráce, vzdělávání nebo kultury.
Na pořadu dne je rozšiřování organizace o země jako je Indie a Pákistán, které obě v září 2014 podaly své žádosti o plnoprávné členství. Indie bude bezpochyby dalším velkým hráčem v organizaci vedle Ruska a Číny a tato organizace přestane mít dominantně postsovětský charakter, což může vyhovovat především právě postsovětským středoasijským republikám doposud zaklíženým mezi Rusko a Čínu. Jsou tu ale další spojníky s ruským projektem eurasijské integrace. Kazachstán a Kyrgyzstán jsou dvě země, které přijaly členství (Kyrgyzstán v daný moment přistupuje do unie) v ruském projektu EAEU a jsou zároveň členy ŠOS.
Vedle tohoto Putinova projektu Eurasijské ekonomické unie, který utrpěl šrámy během ukrajinské krize, je tu čínský projekt Nové Hedvábné stezky (pozemní a námořní). Ta představuje nejenom gigantický investiční projekt pro rozvoj infrastruktury a hospodářství, ale také bezpochyby geopolitický podnik pro většinu členů ŠOS, i když jde daleko za jeho hranice. Tento čínský projekt, pokud bude realizován, významně posílí roli Číny v celém prostoru Eurasie a Evropy, včetně EU. Ostatně čínská vláda jedná se zeměmi jako Maďarsko, ale i Česká republika ohledně svojí geo-ekonomické iniciativy. Pozemní stezka bude zahrnovat také Moskvu a námořní část počítá s významnou rolí řeckého přístavu Piraeus. V současné době čínská společnost COSCO už spravuje dvě kontejnerová mola a má zájem na nákupu majoritního podílu v přístavu.
Podle posledního vývoje se ukazuje, že oba projekty (EAEU a Nová Hedvábná stezka) budou vzájemně spolupracovat, což by nepochybně překreslilo geopolitiku a především ekonomiku značné částí Eurasie. Nicméně je také zřetelné, že hlavním investorem v oblasti bude hospodářsky mnohem silnější Čína, zatímco potenciál Ruska je v tomto ohledu mnohem menší. To vede k logickým úvahám o budoucí roli a možnostech Ruska, ale také o důsledcích pro země ve východní Evropě a pro samotnou EU.
Co je v plánu v Ufě
Ufa je bezpochyby velkou diplomatickou událostí, kterou – a to bez ohledu na výsledky – bude chtít ruské vedení dobře prodat. Ostatně oba summity jsou příkladem toho, že se Západu nepodařilo Rusko zahraničně-politicky izolovat na světové úrovni. Tématem summitů není jenom geopolitika, ale do značné míry také ekonomika, protože země BRICSu se potýkají se závažnou otázkou, jak najít nové zdroje růstu pro svoje zpomalující ekonomiky či ekonomiky ve vyložené recesi. Některé analýzy hovoří o tom, že právě krize v těchto zemích (tzv. „emerging markets“) může být spouštěčem dalšího celosvětového hospodářského propadu.
Bodem jednání bude založení dlouho připravované nové banky BRICS, která má mít v budoucnosti kapitál kolem 100 miliard dolarů. Konkrétně vloží do banky 41 miliard Čína, po 18 miliardách Rusko, Brazílie a Indie a 5 miliard Jižní Afrika. Ruská strana doufá, že banka začne pracovat během několika měsíců. Její sídlo bude v Číně a prvním prezidentem bude indický občan. Zároveň vzniká strategická konvergence všech tří shora zmíněných projektů – EAEU, Nové Hedvábné stezky a Banky rozvoje BRICS.
Banka rozvoje BRICS bude „sousedním“ projektem už realizované Asijské infrastrukturní a investiční banky, která vznikla z iniciativy Pekingu, což samozřejmě znamenalo mnohem rychlejší realizaci tohoto projektu ve srovnání s Bankou rozvoje. Rusko a Indie jsou rovněž jejími členy, stejně jako 15 dalších evropských států (nikoliv ale Česká republika). Jinak řečeno, jedná se o dvě nové finanční instituce pod kuratelou Číny a BRICSu, které do značné míry diversifikují zdroje financování na světové úrovni a expandují možnosti mimo vlivy západních finančních institucí. To je něco, co například Rusko s omezeným přístupem ke zdrojům financování v důsledku západních sankcí potřebuje.
Zatímco rozšiřování ŠOS o dva členy je poměrně jasné, začalo se kolem summitu BRICSu také spekulovat o členství Řecka v tomto uskupení. Mnohem seriózněji než plnoprávné členství, ale pro Řecko zní alternativa financování projektů z nově založené Banky rozvoje BRICS, o kterém se mluvilo v kontextu řeckého referenda. Znamenalo by to, že by ale Řecko muselo nakoupit akcie nově vzniklé banky. Už dlouho je jasné, že jak Vladimir Putin, tak Alexis Tsipras hrají v rámci svých strategických pozic „řeckou“ respektive „ruskou“ kartu. Nicméně faktem je, že Banka rozvoje BRICS může představovat v budoucnu další alternativní možnost financování, a to nejen pro Řecko.
Další signály také nasvědčují, že připravovaná deklarace z Ufy bude zahrnovat pasáže o řešení ukrajinské krize a že ta samotná bude tématem rozhovorů. Podle náznaků to také vypadá, že deklarace podpoří minské dohody a bude požadovat jejich vyplnění v souladu s oficiálními postoji Moskvy o nevojenském, ale politickém řešení pomocí diplomatických mechanismů. Očekává se také jednání s íránských prezidentem H. Rúháním, které se bude týkat íránského nukleárního programu a členství země v ŠOS, o které Teherán projevil zájem. Nicméně ruská strana ohledně členství požaduje nejprve zrušení sankcí OSN – a tím i dohodu o nukleárním programu. Podle všeho jede ruská diplomacie na plné obrátky…
Analýzu konkrétních výsledků a průběhu summitů v Ufě přinesou ParlamentníListy.cz v pátek po jejich skončení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Veronika Sušová-Salminen
