Co bude na konci roku 2018 dělat Miloš Zeman?Anketa
Přednáška o roli Ruska ve světovém politickém a ekonomickém dění, kterou vedl Starikov v našlapaném sále Ruského střediska vědy a kultury v Praze, budila nejen enormní zájem návštěvníků, ale budila i jisté emoce u protiruských aktivistů. Před budovou organizace v diplomatické čtvrti v Bubenči se objevila i hrstka demonstrantů z „Pražského Majdanu“. Asi osm lidí drželo českou a ukrajinskou vlajku a obří transparent s nápisem Rusko – ruce pryč od Ukrajiny.
Starikov hovořil o Rusku a ruské politice a paralelně s tím také o Evropě, respektive EU. Například porovnával klesající podporu lídrů EU a stoupající podporu Vladimira Putina. Přitom v Unii se dle jeho slov životní úroveň drží stále na stejné úrovni, zatímco Rusko zažívá ekonomické problémy.
Nedlouho po začátku samotné přednášky si někteří posluchači chtěli vymínit, aby ruský host hovořil bez tlumočení do češtiny, protože prý všichni rozumí. Nejenže všichni nerozuměli, ale celý „spor“ utnul sám Starikov slovy, že se nacházíme v České republice a už jen z úcty k naší zemi trvá na tlumočení do češtiny.
Přednáška vlivného ruského myslitele měla dvě roviny rozdělené podle témat jeho dvou knih, jež s sebou přivezl. Šlo o publikace Moc a Geopolitika. Když hovořil o první knize, porovnával, jakým způsobem (ne)funguje moc v EU a Rusku. „Vezměme si například sankce, o kterých se předpokládalo, že vyvolají ekonomické problémy – a skutečně je i vyvolaly. Sankce zhoršily v mnoha ohledech způsob života. Očekávali bychom, že se to odrazí na popularitě mocenských struktur nebo vedení země. Ovšem je tomu právě naopak, protože hodnocení ruského prezidenta roste,“ konstatoval Starikov.
Psali jsme:
A jak ve srovnání vypadá situace v EU? „Z druhé strany vidíme, že v Evropské unii vládne dostatek, ceny se nezměnily, obchody jsou stále plné. Ovšem změnil se vztah Evropanů k instituci EU a pohled na ni. Stačila jedna dlouhá vleklá epizoda s uprchlíky a začaly se ozývat hlasy volající po obnovení státních hranic, nutnosti ochrany těchto hranic. Při tom všem se nezměnily ekonomické podmínky, nezměnil se blahobyt lidí,“ pokračoval ruský spisovatel a načrtl svoji představu, čím je daná popularita Vladimira Putina.
„Ve své knize jsem zavedl několik nových termínů. Jedním z nich je chemie moci. Jde o jakousi ideu danou lídrem nebo člověkem stojícím v čele státu. Když to vztáhneme k prezidentu Putinovi, jeho popularita je daná tím, že hájí ideu uchování Ruské federace, její nedělitelnosti na části a považuje za důležitou otázku prosperity každého občana Ruska. K fenoménu popularity Vladimira Putina se pojí ještě jeden okamžik. Po státním převratu na Ukrajině dal jasně najevo na příkladu obyvatel Krymu, že je nenechá na pospas osudu a v nouzi a stejným způsobem se stát postará o každého občana Ruské federace,“ sdělil Starikov.
K tomu přiložil příměr s Evropou. „Jako analogii si zase vezměme EU a rovněž na jejím příkladu si rozeberme ‚chemii moci‘. Je tu jakási budoucnost obyvatel EU, kteří žili v klidu a materiálním dostatku a jejich budoucnost byla předvídatelná. Zdálo se, že válečné konflikty jsou nemožné, protože politika EU byla shodná s politikou NATO, a najednou jako blesk z čistého nebe se tu objevily miliony uprchlíků bez dokladů, nikdo nezná jejich původ, nikdo neví, kdo jsou. Maximálně pět až deset procent jsou Syřané, zbytek je ze severní Afriky, Afghánistánu a dalších zemí. Zásadně se změnilo vnímání budoucnosti v EU. Jak jinak se má zachovat Evropan, když bude s pochybnostmi a obavami pouštět ven své dcery a manželky? Kam se poděla celá ta stabilita a blahobyt prosperující společnosti, když se destabilizovaly základní hodnoty?“ ptá se.
Jak byste ohodnotili první dva roky Sobotkovy vlády? Známkujeme jako ve školeAnketa
„Jsme svědky toho, že se změnil jak vztah občanů Ruska ke svému vedení, tak vztah občanů EU k vedení instituce. Ovšem v obráceném poměru. Zatímco v Rusku popularita prezidenta roste, v Evropě je tomu naopak, popularita Unie klesá. Stačí se podívat na hraniční přechody. Pohraničníci pouští bez dokumentů stovky tisíc lidí, přitom se žádná legislativa nezměnila. Na druhé straně já jsem přiletěl do Prahy a musel získat vízum, na letišti absolvovat poměrně ponižující proceduru včetně snímání otisku prstů. To je nepoměr. Na jedné straně prochází stovky tisíc lidí bez jakékoli kontroly a zastavení, na druhé straně dost přísné kontroly,“ srovnával Starikov.
Jak je to podle něho možné? „Takže, co se stalo? Neplatí snad zákony, aniž by to politici věděli? Anebo když to politici vědí, proč nevymáhají platnost zákonů? Jak k tomu mohlo dojít, že se překračují hranice v tak velkém počtu? Pohraničníci přece nemohli jen tak ze své vůle přestat kontrolovat hranice. Museli dostat nějaká nařízení. Vysvětlení může být jedno. Buď něco nevíme my, anebo se zbláznili politici i pohraničníci,“ nabídl vysvětlení.
Současný evropský přístup k migrantům ukázal na příkladu jedné ruské ženy žijící v Německu. „Na politiky už se nelze spolehnout, policie v Německu přehlíží zločiny migrantů. Když se jedna žena vracela z obchodu ke svému zaparkovanému autu, seděli v něm tři migranti. Řekla jim, aby hned z auta vylezli, načež se jí vysmáli. Tak zavolala policii, která, když přijela, místo, aby migranty dostala z auta, požádala ženu, aby je odvezla, kam potřebují. Aby se žena cítila bezpečně, policie jí slíbila, že ji bude svým vozem doprovázet. Tím to nekončí. V reakci na to žena zavolala svého manžela, ten zavolal strýce a ten zavolal svého kamaráda. Přijeli tři velcí chlapi a vyhodili migranty z auta,“ řekl a dodal ještě jeden podobný případ. Jeden Kazach, který pracuje v Německu jako vlakový průvodčí a mezi jeho povinnosti vždy patřilo vybrat pasy před hranicemi a předložit je pohraniční kontrole, popsal situaci: „V létě 2015 bylo toto pravidlo zrušeno, zřejmě proto, aby migranti měli pohodlnější přesuny v rámci Evropy. Otázka je, zda je toto náhodný postup, nebo nikoliv,“ zamýšlel se Nikolaj Starikov.
„Jak to dopadá, jsme všichni viděli v Kolíně na silvestra. Podívejme se ale koncepčně na otázku, kdo za to může. Je očividné, že jak policie, tak pohraničníci jednají na základě jakýchsi nařízení nebo pravidel. Proč vlády podnikají kroky, které škodí? Proč ze sebe Angela Merkelová udělala politickou mrtvolu, proč se rozhodla pohřbít svoji kariéru? Nikdo netuší, jaké hříchy chce odčinit. Očividně někdo v tomto směru tlačí na evropské vlády. Existuje jedno pořekadlo: když se nezajímáš o politiku, tak se politika začne zajímat o tebe,“ dodal Starikov a přešel k otázce geopolitiky.
„Co to geopolitika je? Boj o dominanci, nerostné zdroje, o trhy, ceny, suroviny, lidské zdroje. Když něco neovládáš ty, zcela jistě to bude ovládat někdo jiný,“ sdělil a uvedl příklad, kdy během trvání Varšavské smlouvy dané státy kontrolovala Moskva, ale když se Sovětský svaz rozpadl, nevznikla nějaká malá Švýcarska, ale kontrola nad bývalými státy Varšavské smlouvy se jen přesunula jinam. Michail Gorbačov podle jeho slov bezplatně předal sféry vlivu svých protivníkům; jinými slovy šlo o zradu.
„USA nemohou připustit žádná silová centra, žádné silné státy nebo společenství jako Rusko nebo Čína. Sem směřuje i politika zaměřená vůči Rusku nebo Číně, ať jde o sankce, démonizaci těchto zemí nebo informační válku. Nechci tím říct, že USA nestojí o spojenectví s Ruskem. Ony potřebují Rusko či Evropskou unii jako spojence, ale slabého spojence, který není schopen hrát své vlastní hry.
Jak se to projevuje v praxi? „Spojené státy vymyslely takovou složitou a velmi účinnou logistickou operaci, aby zlomily moc a autoritu EU – nasměrovaly sem velmi obratně půl druhého milionu uprchlíků, se kterými se Evropa velmi nesnadno potýká,“ tvrdil Starikov. Recept na migrační krizi je podle něho jednoduchý, stačí dodržovat zákony, a tedy chránit hranice.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radim Panenka
