Turecko je tradičně považováno za ochránce práv krymských Tatarů na poloostrově díky společné víře, jazykové příbuznosti i díky sdíleným dějinám. Po poměrně dlouhou část svých dějin byl Krym pod kontrolou Osmanské říše, na které byl v 18. století dobyt Ruskou říší. V uplynulých měsících prezidenti Erdogan a Putin během svých jednání krymskotatarskou otázku opakovaně diskutovali a Ankara se netajila s tím, že ochrana práv místních Tatarů je pro ni důležitá. Minulý víkend se v Ankaře konal celosvětový sjezd krymských Tatarů, na kterém turecký prezident řekl, že Turecko nepřestane ve svojí roli zahraničněpolitické těžké váhy v ochraně krymských Tatarů a znovu potvrdil, že země neuzná anexi Krymu Ruskem, ke kterému došlo minulý rok na jaře. Ankarský kongres mimo jiné jako součást svých výsledků navrhl prohlásit veškerou ruskou politiku na Krymu od roku 1783 za „genocidu“ krymskotatarského národa.
Turecko a otázka krymských Tatarů
Akce se zúčastnil také ministr zahraničí Ukrajiny Klimkin a sjezd oslovil ukrajinský prezident Porošenko, který událost využil k další kritice Kremlu a ke slibům krymskotatarské komunitě, že po návratu Krymu pod ukrajinskou jurisdikci budou mít krymští Tataři širokou politickou a kulturní autonomii. Současné Rusko je dlouhodobě kritizováno za svoji politiku vůči krymským Tatarům na poloostrově a mezi exilovými lídry krymských Tatarů převládá kritický postoj ke Kremlu i k připojení Krymu. Mustafa Džemilev Moskvu opakovaně tvrdě kritizuje, podobně jako jeho kolega Refat Čubarov, oba toho času poslanci ukrajinské Věrchovní rady a významní představitelé krymskotatarské samosprávy v exilu. V pondělí se právě s nimi sešel na odděleném jednání turecký prezident Erdogan. Připojení Krymu a fakt, že Rusko poloostrov kontroluje de facto, aniž by jeho kontrola byla mezinárodně uznána, se samozřejmě promítl na krymskotatarskou otázku. V červenci se na Krymu konala meziregionální konference občanského sdružení Krym, které evidentně podporuje kremelské politiky po anexi Krymu s účastí 200 delegátů z celkem 20 občanských sdružení krymských Tatarů. Ti v resoluci naopak kritizovali Džemileva a Čubarova za jejich „destruktivní činnost“ a kritizovali také myšlenku sjezdu v Ankaře. Je pravděpodobné, že současná situace tak prohlubuje nejednotu a rozpory uvnitř komunity na Krymu a mimo něj.
Turecký proud aneb vzdá se Putin Asada?
Na druhou stranu se Moskva a Ankara v posledních měsících sbližovaly především kolem ekonomické spolupráce a dále v otázce tranzitu ruského plynu přes turecké území jako součást hledání alternativy za Jižní proud, který ukrajinská krize poslala ke dnu. Součástí těchto dohod byla kupříkladu více než 10% sleva na dodávky ruského plynu do Turecka. V poslední době se v ruských médiích spekulovalo o tom, že jednání ohledně Tureckého proudu mezi Ruskem a Tureckem se ocitla na mrtvém bodě, což později v rozhovoru odmítl turecký ambasador v Moskvě s tím, že jednání o projektu jsou naplánována na setkání obou prezidentů v Kazani v listopadu 2015. Následně Kreml slovy mluvčího Peskova naznačil, že by se setkání mezi oběma prezidenty mohlo uskutečnit už v září v Moskvě. Nic tedy doposud nenaznačovalo, že by otázka krymských Tatarů byla pro Ankaru klíčová a Turecko ke Krymu zaujalo v podstatě podobný postoj jako Čína, která připojení Krymu také neuznala. Erdoganova podpora krymským Tatarům i prohlášení o tom, že Turecko nikdy nepřizná anexi Krymu Ruskem, mají svoje vysvětlení. Je možné, že Turecko tak zvyšuje tlak na Kreml, který je zainteresován v Tureckém proudu, zatímco Ankara potřebuje posun v řešení syrské krize. Nelze ale také zapomínat na to, že Turecko je členem NATO a díky kurdské otázce bude těžko podporovat krymské referendum a připojení Krymu. Ministr zahraničí Turecka nedávno řekl v interview pro americkou CNN, že Islámský stát je důsledkem nezájmu světa o režim syrského prezidenta al Asada, režim, který má ze strategických důvodů podporu Moskvy. Turecký prezident během posledních 24 hodin přilákal pozornost ještě jedním výrokem. Včera řekl, že podle jeho názoru nebude ruský prezident Putin podporovat režim syrského prezidenta Asada „až do konce“ a naznačil tak, že by mohlo v ruské politice vůči Sýrii dojít ke změně.
Katarská jednání bez posunu
Včera se v Kataru sešel ruský ministr zahraničí Lavrov a jeho americký kolega Kerry spolu se saudskoarabským a katarským ministrem zahraničí na jednání o řešení syrské krize. Lavrov na jednání představil nejnovější Putinův plán, který měl počítat se vznikem koalice turecké a irácké armády, Kurdů a dalších zemí regionu, která by neutralizovala islamisty. Jinak řečeno, Putin navrhnul vytvoření lokální protiteroristické (protiislamistické) koalice s mandátem OSN, ale bez přímého figurování Washingtonu. Ve stejnou dobu ale prezident Obama ohlásil novou linii americké politiky vůči Sýrii, která bude znamenat, že americká armáda bude zasahovat leteckými útoky nejen proti Islámskému státu, ale také proti vládním vojskům prezidenta Asada a ve prospěch povstalců. To je bod, se kterým Moskva kategoricky nesouhlasí v rámci svojí kritiky změn režimu pomocí vojenského vměšování. Lavrov v Kataru reagoval s tím, že tento přístup jen omezí možnosti efektivně bojovat proti terorismu. Jak se ukázalo, Putinův plán nenašel podporu ani u Washingtonu, ale ani u Saudské Arábie a Kataru. Všechny tři strany vidí řešení v odstranění Asada, které Moskva i nadále odmítá a považuje za cestu k dalšímu chaosu a destabilizaci. Setkání v Kataru nenaznačilo jasnější směr řešení syrské otázky, i když konkrétně přineslo ovoce ve sbližování Kataru a Ruska. Principiální rozdíly mezi Ruskem a USA jsou nadále patrné, i když je také jasné, že obě strany zintenzivňují v poslední době diplomatickou spolupráci a iránská dohoda ukázala, že stále dovedou selektivně spolupracovat.
Podle některých kritiků právě iránská dohoda v důsledcích posílí právě Asadovu pozici, což by se bezpochyby hodilo Moskvě. Další maraton diplomatického jednání mezi Moskvou a Washingtonem je naplánován na zítřek 5. srpna v rámci summitu ASEANu a má se týkat Ukrajiny. Je nepřehlédnutelné, že také v ukrajinském případě je zdrojem sporu míra (a interpretace) amerického vměšování do ukrajinského vývoje (Majdan a svržení Janukovyče) a odsud plynoucí reorientace Ukrajiny na Západ v neprospěch Moskvy a se strategickými dopady pro Rusko. Ukrajinská krize zhoršila možnosti efektivního vyřešení syrské krize a zatím blokuje i koordinovanější boj proti terorismu a Islámskému státu. Jedno bez druhého se podaří vyřešit v daný moment jenom velmi těžko.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Veronika Sušová-Salminen
