Jak chce Krizový štáb mladých Romů zlepšit pohled na své etnikum ve společnosti?
V první řadě je velmi důležité, abychom ukázali, že jsou zde i vzdělaní Romové, kterým není situace lhostejná. Navíc jsme partnery pro politiky a státní správu, kteří si stěžují, že nemohou najít mezi Romy nikoho pro vyjednávání. Sepsali jsme prohlášení, že je sice krize ekonomická, ale k ní se druží i krize společenská. Nyní jsem si četl pár článků na vašem serveru a to, jak se vyjadřují politici, je dost šokující. To mě podporuje v názoru, že děláme dobře.
Máme zde Stranu rovných příležitostí, Celostátní asociaci Romů a další organizace. Proč jsou Romové tak nejednotní a nedokážou vystupovat sevřeněji?
Majoritní společnost by měla o Romech něco vědět a je divné, že jsme zde několik staletí, a skoro nic se o nás neví. Pořád musím totiž odpovídat na ty samé otázky. Pocházíme z Indie, kde byl kastovní systém. My to tak nenazýváme, ale abyste tomu rozuměli vy, majorita, tak je to něco podobného. Když se bavíme o Romech, nejde o jedno společenství. Je tady spousta romských spolků, aktivistů i politiků, ale nikdo z nich nemůže mluvit za všechny Romy. Vždyť je to podobné i na české politické scéně. Také nemáme jednu politickou stranu. Nečas taky nemůže mluvit za všechny Čechy, protože někteří ho nevolili.
Nicméně říkáte, že přichází společenská krize. Romové se v Česku cítí být ohroženi a skupina, která se cítí být v úzkých, se vždy nějakým způsobem snaží stmelit, nebo ne?
Krizový štáb není nějaká organizace. Jde o jednotlivce, kteří studují či pracují. Jsou mezi námi právníci, chirurgové, filosofové, psychologové, politologové a tak dále. Jsme různí lidé, které spojila společenská krize. S tím chceme pracovat. Máme lidi ve všech krajích a ti se budou snažit pomáhat, jak budou moci. Je nutné ukázat společnosti, že Romové nejsou jen verbež, ale že spousta neviditelných Romů je pro společnost přínosem. Právě oni nejvíc trpí nesnášenlivostí majority.
- TÉMA: Romové
Jste jedním z mála Romů, který se otevřeně přiznal ke své sexuální orientaci. Nyní píšete bakalářskou práci o homosexualitě v romské komunitě. Nikdy jste neměl v rodině problém s tím, že jste gay?
Ale ano. Slyšel jsem názory, že jde o nemoc. Natočil jsem ale film Roma Boys, v televizi šla ukázka, a moje rodina ji viděla. Týden nato jsem odjel studovat do Bulharska. Když jsem se po semestru vrátil, tak mě všichni rádi viděli. Takže to přijali. Opravdu nikdy žádná kniha o romské homosexualitě nevyšla. Nebráním se tomu, že kdybych bakalářku pak v diplomce rozšířil, aby z ní studie či kniha vznikla. Chci totiž dělat i výzkum a statistiku.
Co se týče homosexuální prostituce, obáváte se nejvíce o Sinthy, tedy Romy z Německa, a o Olašské Romy. Proč?
U těchto dvou skupin, protože v Česku jich je pět, existuje něco jako exkomunikace z rodiny. A to nejen z té nukleární, ale i z té širší. Tím pádem jim nikdo nezbývá, musí opustit rodnou hroudu a většinou jezdí do Prahy. Tady nikoho neznají, takže mohou začít prostituovat, brát drogy, krást. Není to ale tak, že by šlo o rozšířený scénář. Je to spíše ojedinělý jev.
Jaké jsou tři další skupiny Romů, co v Česku žijí?
Nejpočetnější jsou takzvaní slovenští Romové, kteří do Česka přijeli po druhé světové válce. Pak zde jsou kromě dvou výše jmenovaných čeští a moravští Romové. Ti byli vyvražděni během druhé světové války. Vrátilo se jich kolem pěti set. Nakonec jsou tu ještě maďarští Romové. Osobně jsem z té nejrozsáhlejší skupiny, tedy ze slovenských Romů.
V této skupině je homosexualita přijímána bezproblémově?
Ne, tak to také není. Nikdy nebyla kampaň cílená na Romy. Přestože zde udělal gay aktivista Jiří Hromada za dvacet let kus skvělé práce, nikdy neměl Roma, s nímž by se zaměřil i na tuto menšinu. Teprve teď to začíná. Spojili jsme se s Prague Parade a budeme tam mít Romský den. Teď se zahájí kampaň, která bude v tomhle ohledu cílena přímo na romskou komunitu. Je třeba Roma, aby se s tím jeho etnikum mohlo lépe ztotožnit. Situace se mění. K homosexualitě jsem se přiznal já a přiznají se i další. Jde o to, přiznat se veřejně, tedy v médiích, a ne jen doma v rodině.
Film Roma Boys zapůsobil jako blesk z čistého nebe. Jaké jste na něj zaznamenal reakce?
Dnes jsem se vrátil domů z Rumunska, kde začal Gay fest. Pozvalo mě České centrum. Tam se to také promítalo. Je dobře, že se to natočilo. Může to použít jakákoliv země, na jejímž území Romové žijí. Jde o univerzální příběh. Reakce nebyly pravda někdy moc přívětivé, ale celkově vlastně ano.
Myslíte si, že i Prague Pride 2012 Parade věnovaný gayům v romské menšině pomůže v jejich přijetí společností?
Osobně už jsem v tom tak dlouho, že tyto ambice nemám. Už jsem v tom od roku 2008 a teprve nyní se mi podařilo sehnat lidi, kteří by se k homosexualitě veřejně přiznali na plakátech. Je totiž potřeba začít. Tři až čtyři ročníky festivalu třeba nebude nic a pátý nás třeba překvapí, když tam přijde hodně Romů. Kdyby nikdo nezačal, vše by se dosud odehrávalo tajně.
V divadelním představení Můj soused, můj nepřítel v Národním divadle jste si zahrál na pódiu společně s Davidem Matáskem, bývalým členem extremistické kapely Orlík. Jak moc jste se k tomu musel přemáhat?
Dost jsem to řešil. Nicméně jsme si to vyříkali a David mi řekl pár věcí, které jsem nevěděl, protože nebyly mediálně zajímavé. Po Orlíku už se nikdy protiromsky neangažoval. Mladým lidem máme všeobecně tendenci odpouštět a on se už několikrát za účinkování v Orlíku omluvil. Tak jsem to přijal. Naposledy jsme hráli v rámci festivalu Khamoro.
Zazpíval byste si na jednom pódiu i s druhou známou tváří Orlíku Danielem Landou?
Ne, to nikdy.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
