V předvečer 20. výročí svrchovanosti Česka i Slovenska, zastihly ParlamentníListy.cz Jána Čarnogurského na konferenci „Nová bezpečnostní architektura Evropy“, kterou organizovalo sdružení Res Publica, a kde se Ján Čarnogurský věnoval zejména otázkám odolnosti takzvané Visegrádské čtyřky (V-4) vůči krizím.
Od rozdělení státu uplynulo 20 let. Jakého vývoje podle Vás dosáhly vzájemné vztahy Čechů a Slováků?
Obecně se pozorovatelé shodují, že se vztahy mezi našimi národy zlepšily. Jedna věc, kterou ještě nevíme, se stane prubířským kamenem. V době mezinárodních krizí tenze mezi Čechy a Slováky československý stát oslabovaly, právě v době, kde se měla naopak vnitřní pevnost státu zvýšit.
I když jsme dva samostatné státy a naše vztahy se zlepšily, teprve budeme-li v případě mezinárodní krize postupovat společně, prokáže se ve vší pravdivosti, že to rozdělení bylo opravdu úspěšné.
V rámci EU mají naše země stejný postup, nebo se přece jen lišíme?
Samozřejmě, že každá země se přece jen ve svém postupu liší a jde svým vlastním směrem. Je to přirozené a pochopitelné. V klíčových otázkách jsme ale stále spojenci.
Vezměte si například Benešovy dekrety. Pro Slovensko to zase až takový problém není, protože tu odsunutých Němců bylo poměrně málo. Ostatně, mezi námi a Německem je Česká republika (směje se). Takže, pokud jde o nás, mohli bychom zrušit Benešovy dekrety od samého začátku existence našeho státu. Neudělali jsme to, protože by to byl velmi špatný precedens pro Českou republiku.
Na druhou stranu nás Česká republika vždy doposud podpořila v klíčových otázkách našich sporů s Maďarskem. Dodal bych, že v době těsně před rozpadem federální vláda nepodpořila dostavbu vodního díla Gabčíkovo na slovensko-maďarském pomezí, což bylo pro Slovensko velmi důležitá otázka.
Tam se proto ukázalo, že československá federace už nehrála pro Slovensko tu úlohu, kterou má společný stát hrát. Chránit a prosazovat zásadní společné zájmy.
Psali jsme:
Jste zakladatelem Křesťanského demokratického hnutí, takže se odpověď dá předvídat, přesto nemohu tuto otázku nepoložit. Prezident Václav Klaus nepodepsal, ale přesto poslal k účinnosti zákon o vyrovnání majetku s církvemi, přesto, že ho odmítá téměř 90 procent obyvatel. Jak vnímáte tento krok?
Tak já asi opravdu nejsem tím nejvhodnějším adresátem (směje se). Samozřejmě, že podporuji všechny dohody, které jsou mezi církvemi a státem, a které prospívají i církvím. Bez tohoto kroku by totiž Česká republika byla když ne jediným, tak jedním z mála evropských států, který nemá smlouvu s Vatikánem. A dohoda s Vatikánem v hlubším historickém smyslu má svůj význam.
Dodnes se stydím za slovenské poslance HZDS, kteří ještě za společného státu v roce 1991 nebo 1992 při hlasování o navrácení církevního majetku znemožnili už tehdy restituce církevního majetku. Proto to zůstalo pro Českou republiku jako horký brambor až do současné doby. V roce 1993 to vyřešilo Slovensko zvláštním zákonem.
V otázkách bezpečnosti, které ostatně patří k tématům i na této konferenci, se v České republice neustále zdůrazňuje bezpečnostní hrozba ze strany Ruské federace, což na Slovensku není slyšet. Považujete tento strach za účelný, nebo účelový?
Postoj České republiky v této otázce považuji za vrcholně iracionální v české politice. Půjdu ještě dál. Vezměme si pro příklad Polsko. V minulosti bylo Polsko státem, který hledal spojence někde daleko. Ať už to byla napoleonská Francie, nebo Anglie a Francie v době mezi dvěma válkami, nebo Spojené státy. A rád bych zároveň připomenul, že Polsko na tuto svou politiku vždy doplatilo.
Politika prezidenta Eduarda Beneše byla docela jiná. Benešova politika byla o dobrých vztazích se Sovětským svazem, o smlouvě se Sovětským svazem, ale také o dobrých vztazích a smlouvách s ostatními, západními velmocemi.
Po rozdělení Československa se zdá, jako by dědicem Benešovy politiky se stalo Slovensko, a ne Česko. Tím spíš, že Benešova zahraniční politika byla velmi úspěšná. Opravdu nechápu, čeho se Česko od Ruska bojí. Vždyť mezi Českem a Ruskem jsou dva svrchované státy – Slovensko a Ukrajina. Troufnu si říct, že podle mého soudu je česká zahraniční politika nejhorší z resortních politik české vlády.
Myslíte, že může hrát vliv například okolnost, že český ministr zahraničí chodí například po sněmovně s plackou „Putine k noze!“?
Ale to není dáno jen osobou pana ministra Schwarzenberga, ale i těch předchozích.
Podařilo se Slovensku navázat obchodní vztahy, které byly přerušeny hned po Listopadu i vlivem politiky Václava Havla?
Tyto vztahy Slovensko postupně navazuje. Řekl bych to ještě jinak. Z ruské strany je vůle i snaha, jen ze slovenské strany je malá schopnost.
Ve svém vystoupení na konferenci jste mluvil o Visegrádské čtyřce. Myslíte, že by bylo možné rozšíření tohoto uskupení i o Rusko?
Rusko ne, to určitě ne. Rusko je příliš velký stát dokonce na Evropskou unii, natož na V-4. Nicméně, v rámci V-4, a to nevím, zda si je toho česká veřejnost vědoma, fungují zde určité závody Slovenska a Maďarska o přízeň Ruska.
A to proč?
V současné době se maďarská Orbánova vláda dostává do rozporů s Bruselem, a zdá se, že toto východisko vidí také v Rusku. Například se maďarský premiér Viktor Orbán velmi snaží o to, aby širokorozchodná trať z Ruska vedla přes Maďarsko, a ne přes Slovensko. Někdy jsou to až komické drobnosti, ale k takové soutěživosti opravdu dochází.
Psali jsme:
Máte pocit, že má Maďarsko se svou relativně ostrou národnostní rétorikou šanci na užší vazby s Ruskem?
Ale ano, protože pro Rusko je jakákoliv maďarská nacionalistická rétorika směšná. Řekl bych dokonce, že naopak. Kdyby se maďarské nacionalistické rétorice podařilo získat nějaké výhody pro maďarské menšiny v okolních zemích, může to Rusko použít jako precedens pro ruské menšiny, například v Pobaltí.
Dvacet let nezávislé svrchovanosti našich národů je za námi. Co byste si přál ve vzájemném vztahu našich zemí do další dvacítky?
Z historického hlediska je pro Českou republiku východní vektor velmi důležitým vektorem. Je-li tento názor pravdivý, je Slovensko geopolitickým zázemím Česka. Přál bych si, aby si to co nejvíce Čechů uvědomilo.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radmila Zemanová-Kopecká
