ParlamentníListy.cz před několika dny přinesly svědectví o tom, jak jsou samoživitelky nuceny na některých úřadech práce uvádět fiktivní částky výživného, přestože je otec dítěti vůbec neposílá. Oproti úplným rodinám tak přicházejí o přídavky na dítě, případně sociální dávky. Někde jsou dokonce zastrašovány, že mohou prý nakonec přijít o vše, pokud si budou stěžovat nebo uplatní své právo na odvolání.
Vydělala Česká republika na členství v Evropské unii?Anketa
Je to skandál, reaguje politička
„Je to velmi závažné zjištění. Je nepřijatelné, aby si úředníci vykládali zákon takto odlišným způsobem. Zastrašování žadatele je naprosto skandální stav a nadřízení takové úřednice by měly zasáhnout minimálně kárným řízením,“ reagovala poslankyně Alena Gajdůšková na texty o nezákonných úřednických postupech, které obírají některé rodiny i o tisíce korun měsíčně.
„Váš článek mi vysvětlil rozpor, se kterým jsem se sama setkávala, když jsem konzultovala návrh zákona o zálohovaném výživném. Ten je nyní ve Sněmovně. A nadešel ten správný čas upřesnit i praxi započítávání a prokazování, zda je plněna vyživovací povinnosti. Na tom nyní pracujeme,“ uvádí Gajdůšková a pokračuje:
„V právním státě není možné, aby každý úřad vykládal právo jinak. Když mají občané takovou zkušenost, není se co divit, že ztrácejí důvěru ve spravedlnost, a tedy fungování demokratického státu. To je hodně špatně a má to mnohé další nedobré souvislosti.“
Fotogalerie: - Zasedání vlády č. 31
Rodný list jako „doklad“ rodinného příjmu?
Tématika je přitom ještě komplikovanější, než se mnohým zdá – někteří úředníci se dopouštějí až absurdních výkladů, které v důsledku poškozují děti. Matky na rodičovské dovolené často nedostávají ani příspěvky na bydlení, na které by podle zákona o státní sociální podpoře měly nárok. Brání jim v tom zákaz otce přihlásit trvalé bydliště dítěte k matce, přestože je dítě svěřeno do její výlučné péče. Příspěvek na bydlení je ale jedinou sociální dávkou, která se posuzuje právě podle trvalého bydliště v evidenci obyvatel, nikoli podle skutečného místa domácnosti, v níž dítě žije:
Jeden z veřejných komentářů na stránce Klubu svobodných matek. V případě, že by otec neplatil výživné řádně a úřednice vyplňovaly dávkové formuláře dál nesprávně (jak bylo popsáno v kauze šizených samoživitelek), matka by zůstala zcela bez příjmu a situace by pro ni mohla být existenčně neřešitelná.
V praxi úřadů práce je možné zaznamenat také nelogické případy, kdy matka má dítě svěřeno do výhradní péče a s otcem prokazatelně nežije, přesto je do rozpočtu její domácnosti „papírově“ zahrnut údajně i příjem biologického otce jen proto, že je zapsán v rodném listě:
Mimochodem je tak možné, že je jedno výživné jako příjem v rodině započítáno dvakrát – prvně jde o součást příjmu otce, kdy výdaje už úřad nesleduje, a pak tedy jako příjem dítěte v péči matky. Existuje přitom formulář „Žádost o vyloučení osoby z okruhu společně posuzovaných osob“ pro případy více než 3měsíčního odloučení. Ale posuzování každého případu je v kompetenci úřadu práce. Pokud muž hospodaří s novou partnerkou, je pak možné dokonce i to, že rovněž oni uvádějí jeho plat v příjmech své společné domácnosti (tedy potřetí), což má vliv na posuzování státní sociální podpory, například i porodného. Zda se tak děje, či nikoli, ale nemusí ani jedna z rodin zjistit.
Děti v chudobě kvůli chybám státu
Porodné
Infobox
Státní sociální podpora rodin:
Přídavek na dítě
Rodičovský příspěvek
Příspěvek na bydlení
Pohřebné
Sama přidává ruku k dílu: „Hledáme nyní cestu, jak v zákoně o zálohovaném výživném stanovit podmínky tak, aby nemohlo docházet k takovým nespravedlnostem vůči matkám, a hlavně aby nebyly poškozovány děti odsunutím do chudoby.“
„Neviditelná“ výhoda zálohovaného výživného
Případy šizených samoživitelek mimo jiné ukázaly jednu z dalších výhod chystaného zavedení zálohovaných alimentů. Administrativním selháním státních zaměstnanců, kteří působí existenční problémy řadě osamělých rodičů s dětmi, by se zčásti zamezilo jeho zavedením. U něj má stát kromě jiného šanci, že poskytnutou „půjčku výživného“ získá do státní kasy zpět, pokud ji z neplatiče vymůže. V současném systému to v případě poskytnutí dávek státní sociální podpory nelze.
Pokud se totiž dnes bude postupovat úředně správně a některá dávka bude sanovat výpadek výživného na dítě, bohužel ji z nezodpovědného otce nelze vymáhat zpět, natož z dítěte, které ji v nouzi spotřebovalo. (Stejně tak samozřejmě nevracejí dávky či podporu v nezaměstnanosti ani rodiny s oběma rodiči nebo bezdětní, pokud se jejich situace zlepší nebo jim zaměstnavatel vyplatí dlužnou mzdu a podobně).
Odpadly by také nezákonné pokyny úředníků, zda a jak má neplacení alimentů dokládat osamělý rodič.
Důkazní břemeno nehrazení alimentů ze strany otce-dlužníka nelze přenášet na matku, která zastupuje nezletilé dítě. Z logiky věci je nemožné dokázat „negativní skutečnost“ - tedy, že se něco nestalo. Lze doložit jen to, že peníze vyplaceny byly. Není jasné, z jakého právního či metodického předpisu si někteří byrokraté vyvozují oprávnění svévolně jako „soudci“ rozhodnout, že důkazní břemeno ohledně výplaty výživného ponese dítě (zastoupené sólorodičem jako svým zákonným zástupcem).
Princip domněnky – fikce – v tomto případě zákon neumožňuje: Důkazní nouzi nelze přisuzovat v neprospěch nezletilého dítěte, zvláště jde-li o základní lidské právo – právo dítěte na výživu a právo na hmotné zajištění v době, kdy matka není způsobilá k práci z důvodu mateřství (viz Listina základních práv a svobod).
Úředníci a neplatiči na jedné lodi?
Tyto přínosy ve prospěch dětí ale nechtějí vidět všichni. Z komunikace s političkou vyplynulo, že je zjevně zaražena z odpůrců návrhu zálohovaného výživného, kteří netleskají tomu, že se k českým dětem alespoň náhradní formou dostane to, co jim na výživu patří.
Z jejích slov vyplývá, že proti jsou zejména pracovníci na samotných úřadech, kteří se obávají, že jim přibude horda práce. Druhou nesouhlasnou skupinou jsou otcové-neplatiči, kteří tak ztratí nástroj msty vůči svým bývalým partnerkám. S nimi jsou v souladu pochopitelně jejich „druhé“ ženy. To podle poslankyně ale jen potvrzuje přesvědčení, že jakmile se dluh na výživném stane pohledávkou státu, bude vymahatelnost významně vyšší, než je tomu nyní.
PaedDr. Alena Gajdůšková
Pokud by stát zajistil na straně otců (či obecně povinných rodičů) vymahatelnost práva dětí na výživné, nemuselo by docházet k případům „šizených samoživitelů“ kvůli úřednickému pochybení stejně ani jako k zavádění systému zálohovaného výživného.
Dlouhá cesta k náhradním alimentům
Plán legislativních prací vlády rok 2018 a výhled na léta 2019–2021 projednávání zákona o zálohovaném výživném ještě nepředpokládá.
Na stránkách vlády ČR byl zveřejněn v únoru, tedy sice již po parlamentních volbách, ale v době designované vlády. Od té doby proběhla řada jednání, vláda získala důvěru až v červenci, takže lze předpokládat, že legislativní plán bude ještě pozměněn a doplněn v souladu s programovým prohlášením vlády.
V něm je řešení slíbeno: „Pro případy, kdy druhý rodič neplatí řádně výživné, prosadíme zákonnou úpravu řešící zálohované výživné, poskytované za jasných podmínek státem.“ Vláda se také zavázala podporovat dostupné bydlení pro matky samoživitelky.
Je porušována Úmluva o právech dítěte?
Politici by měli neoprávněné krácení podpory pro děti samoživitelek vymýtit z úřednické libovůle co nejrychleji. Stejně tak „toleranci“ k neplatičům alimentů, a to ať již zlepšením vymahatelnosti tohoto práva dětí, nebo zavedením náhradní formy výživného. Jinak se totiž dostává stát do rozporu s tím, k čemu se zavázal připojením k mezinárodní Úmluvě o právech dítěte, kterou je tak Česká republika povinna dodržovat.
Podle článku 18 Úmluvy o právech dítěte, kategorie Právo dítěte, mají oba rodiče rovnocennou odpovědnost za přivedení dítěte na svět a musí se rozhodovat podle toho, co je nejlepší pro jejich dítě. Vlády jednotlivých zemí musí proto respektovat odpovědnost obou rodičů za výchovu svých dětí. Nehrazení výživného nepečujícím rodičem je považováno za zanedbání péče o dítě a je trestným činem. Na chybějící odpovědnost druhého rodiče myslí článek 27 Úmluvy:
Článek 27 v kategorii Právo na přežití a rozvoj:
Vlády jednotlivých zemí mají povinnost pomoci rodinám a opatrovníkům,
kteří nedokáží odpovídající životní úroveň dětem zabezpečit (zejména, co se týče oblečení, jídla, bydlení).
Podle článku 4, kategorie Právo na ochranu, vlády jednotlivých zemí mají odpovědnost za to, že práva dětí jsou dodržována, respektována a naplňována v praxi. Když stát ratifikuje Úmluvu o právech dítěte, zaváže se k revizi svého právního systému. To zahrnuje také přizpůsobení sociálního systému, právního řádu, zdravotní péče a vzdělávacího systému zájmům dětí. Vlády jsou povinny přijmout potřebné kroky k tomu, aby byly základní standardy obsažené v této úmluvě dodržovány. Všichni musí pomoci rodinám ochraňovat děti a vytvářet pro ně kreativní prostředí.
V Úmluvě o právech dítěte je zakotveno právo na „zajištění ochrany a pomoci poskytované státem, pokud je dítě zbaveno rodinného prostředí“, právo na „výhody sociálního zabezpečení“ v mimořádné životní situaci a právo na „životní úroveň potřebnou pro jeho rozvoj“, aby byla zachována zdravotní péče, kvalitní výživa a byla odvrácena neúměrná míra chudoby.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
