Odchodem ze Svobodné Evropy v roce 1991 ztratil Karel Kryl možnost prezentovat své texty širší veřejnosti. A to přesto, že jako neúnavný politický analytik dokázal postřehnout z mnohdy nenápadných poznámek i náznaků v médiích vývoj situace. Od písní, poezie a rýmovaných komentářů proto začal v témže roce směřovat k publicistice. Jedním z jeho prvních textů bylo zamyšlení z Brixenu, napsané pro Studentské listy, které brzy poté přestaly vycházet. Jak zmínil tehdejší šéfredaktor tohoto čtrnáctideníku Pavel Žáček, jejich redakce sice s Krylovými názory zcela nesouhlasila, ale na rozdíl od ostatních periodik mu jeho nové texty tisknout neodmítla.
ParlamentníListy.cz v knize našly hned několik zajímavých pasáží, které se rozhodly přinést i čtenářům.
Ta první vypovídá o čase krátce po revoluci v roce 1989. Karel Kryl se podivoval nad tím, jak je možné, že se po přejezdu hranice nic viditelně nemění. „Hledal jsem nově zasazené stromy a nalézal ty staré, pokácené vichřicí. Snad jsem ty sazeničky přehlédl. Strom roste dlouho…“ posteskl si s vírou, že snad bude vše vidět v nejbližších letech. Z úryvků knihy však vyplývá, že jeho rozladěnost spíše narůstala.
Karel Kryl pro vás byl...Anketa
Boj? Ale nikoli politický, ale politikářský...
„Posílají mě tam, odkud se vždy – byť jen na čas – vracím. Vadím zase … Jen mrtvé ryby plavou s proudem, praví přísloví. Jenže jak sleduji pozorně denní dění, čas ubíhá, čemuž nasvědčuje zostřování politického boje. Ach, kdyby politického. Partajně politikářského…Bavím se, ale není to humor nejpřijatelnějšího druhu,“ přiznává Karel Kryl.
A dál si postekne, že si o něj „otírali hubu. Elévové i novináři, příležitostné psačky plačky, zklamaní samečci, nadšení svazáčci z jakéhokoli svazu“.
A čistě ve svém stylu pokračuje: „Ó jak bych jásal, kdybych mohl vzbudit Ferdinanda Peroutku, pana Novináře a pana člověka. Kdyby se z nekončícího výletu vrátili Jaromír Netík, Sláva Volný a další a kdyby procitl ze svého věčného snu kníže světa i ducha Karel Schwarzenberg. Scházejí mi tu šlechtici ducha a svědomí,“ povzdechl si ve svých komentářích psaných v letech 1991 až 1992 Kryl. Co by řekl na to, že kníže Schwarzenberg je v současnosti členem vlády, se už bohužel nikdo nedozví.
Psali jsme:
Do boje s rozmělněnou, pochybenou autoritou? Nikdo...
Další oblast, které se mimo jiné v knize Karel Kryl věnuje, byla tehdejší volba prezidenta. Ani ta ho evidentně nepotěšila. Připomeňme jen, že tehdy šlo o volbu, kterou vyhrál Václav Havel.
„Díval jsem se či sledoval dvě kola prezidentské volby. Nenašel jsem vážného protikandidáta v prvním kole a s politováním jsem musel konstatovat, že se ani pan Sládek neodvážil přímého střetu s autoritou, byť sebevíce rozmělněnou, pochybenou, neodvážnou, či odvahy zbavenou. A kolo druhé? S demokraturním davem hysterických Havelek a Havílků, kteří si neuvědomují nic, co jim sametový prezident opakuje týden co týden ve vypůjčených hovorů z Lán, netuší zbla z toho, co jim o demokracii pravil a dosud ze záhrobí tvrdí originál Tomáše Masaryka,“ poukazoval Kryl.
Psali jsme:
I pokus o hybrid demokracie selhal
A pokračuje ve svém hodnocení raných porevolučních let v Československu a později již jen v Česku. „Sedm let v Československu a dvaadvacet let v zahraničí se mí kolegové i já pokoušeli udělat cosi pro republiku, jež nebyla republikou, ale protektorátem Moskvy. Lidsky i profesionálně sleduji vývoj hubou tolik proklamované a činem opovrhované demokracie. Ve státě s parlamentní demokracií není možná demokracie prezidentská, pokus o ni – a posléze i pokus o hybrid demokracie parlamentně prezidentské selhal. Neschopností poslanců federálního shromáždění došlo pak k pozvolnému předání moci staronovým strukturám, sdruženým kolem monetám s totalitárními prvky charakteru. Opozice byla zastrašena, koupena či uvržena do mlčení tím, že jí je bráněno v přístupu ke sdělovacím prostředkům,“ konstatoval Kryl.
Jeho kritice pak neunikla ani média a poměry, které v nich zavládly. Velmi ostře je pojmenoval.
Předpos.anost médií a gubernijní vášně. A do toho: Peníze nesmrdí?!
„Zavládla tu vstřícná předposranost redaktorů, novinářů, vedoucích rozhlasu a televize. Z jednostranné informační sítě na obou stranách česko-slovenské barikády byly posléze rozníceny gubernijní vášně – závist, nenávist, šovinismus pražský a bratislavský. Klausova slova: Peníze nesmrdí umožnila transformaci bolševického majetku, nakradeného za 40 let – do nového kapitalistického vlastnictví. Staronové struktury prakticky ovládly hospodářství. Závist a nenávist, pěstované po desetiletí, pak tento trend podpořily. Jsme na cestě nikoli k demokracii západního typu, ale ke kapitalismu devatenáctého století,“ svěřuje se se svými pocity Karel Kryl v knize s názvem Země lhostejnost.
Psali jsme:
V těch souvislostech pak připomněl i povzdech Václava Klause nad nehodnými novináři. Tehdy měl prohlásit: „Že se proviňují, jestliže sice sami myšlenky často neformulují, protože o nich pouze informují, ale i přesto dělají něco neméně důležitého – vybírají, které informace zveřejnit a které nikoli. A podle vlastní úvahy jim přidávají tu či onu váhu.“
Karel Kryl, jehož vnímavost k různým nespravedlnostem byla velmi známá, pak popsal i to, jak se někdy na sklonku roku 1992 díval na obrázek Ondřeje Němce v Lidových novinách. Zaujal ho komentář pod ním s následujícími slovy: „K atmosféře klidu a tvořivé práce mohou podle mínění přispět i novináři, kterým včera oba pánové poradili, jak zacházet s informacemi, jak je zařazovat na stránky podle důležitosti a jak vybírat titulky.“
Že na tom není nic zvláštního? „Ujišťuji vás, že na obrázku ale není vyobrazen Gustav Husák s Vasilem Bilakem, nýbrž Václav Klaus s Václavem Havlem. A že se skutečně píše rok 1992 a nikoli 1972…“ vysvětlil, co ho zarazilo, Kryl.
Zavržený hned dvakrát...
Kniha, z níž jsou výše uvedeny některé citáty, přináší úplný soubor politických komentářů Karla Kryla z let 1990-93. Je nejen splátkou jednoho z výrazných dluhů, které má Česko vůči jejímu autorovi, ale i překvapivě aktuálním a výrazným hlasem do diskuse o přítomnosti a budoucnosti české společnosti, politiky a kultury.
V doslovu knihy je pak konstatováno, že Krylovy články ukazují, jak mimořádného a vskutku nezávislého politického komentátora v něm česká a slovenská společnost ztratila. Protože upadl i krátce po revoluci opět v nemilost a do nepřízně rozhlasových a novinových redaktorů, neměl Kryl možnost své publicistické texty představit širší čtenářské a posluchačské obci.
Psali jsme:
I proto jeho komentářů vzniklo mezi léty 1990 a 1993 jen dvacet osm. Dosah regionálních periodik Moravskoslezský den a Znojemsko, v nichž většina těchto textů vyšla, byl totiž minimální. Přesto Karel Kryl žil celý život politikou a dokázal se jí zabývat dvacet hodin denně. Dnes je možná více než tehdy zřejmé, jak osobnosti jeho formátu chybějí. I proto se stává určitou modlou a jeho písně stále častěji zaznívají na různých protestních akcích.
Protestující volají po nové hymně. A chtějí Kryla...
„Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou. Ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou. Ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce,“ zpíval Kryl v písni Demokracie z alba Monology. A jak se ukazuje, jeho slova jsou stále aktuální.
„Král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem, pod střechou velký partaje se u koryta sejdem,“ narážel dál na poměry v písni, kterou složil v roce 1993. Právě tenhle song je dost žhavým kandidátem na hymnu iniciativy Holešovská výzva, která mimo jiné chce, aby v této zemi mohli obyčejní lidé slušně žít.
Odkaz žije dál. Klub jeho fanoušků se jmenuje Kryliáni
Před několika týdny se přitom ParlamentníListy.cz mohly přesvědčit také o tom, že byl Karel Kryl a obsah jeho písní propíraným tématem debaty v hospůdce naproti Břevnovskému klášteru. Tam totiž namířili po mši sloužené právě Krylovi, jeho přátelé a příznivci. Říkají si Kryliáni.
Psali jsme:
„Ten kostel měl být nabitý k prasknutí. Píseň Demokracie platí čím dál víc. Kryl viděl směřování země už tehdy. Dělali z něj blázna. Teprve dnes se však ukazuje její síla a pravda,“ řekl ParlamentnímListům.cz jeden z Krylových fanoušků, kteří na mši přijeli až z Brna.
Pohřeb politiky moc nelákal...
Ostatně v českých hospodách si Karel Kryl po převratu roku 1989 tříbil názory. Měl rád hlavně čtvrté cenové skupiny. „V Praze to není tolik cítit… Vyjeďte si ven, sedněte si do hospody a poslouchejte. Nadšení a jásotu nad naší situací se nedočkáte,“ řekl Kryl už v roce 1994 v jednom rozhovoru.
Po jeho smrti na zádušní mši v březnu 1994 přišlo politiků jen minimum. Nedorazil ani tehdejší prezident Václav Havel. Jediný vyslaný reprezentant Hradu Ivan Medek jen prohlásil: „Karel se mýlil, když se domníval, že ti, které kritizoval, ho nemají rádi.“
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
