Řecká vláda „válčí“ s Evropskou unii a Mezinárodním měnovým fondem o budoucnost své země, podle nejnovějších informací Alexis Tsipras přijal takřka všechny podmínky. Co přesně to znamená? Prominou mu to jeho lidé, sužovaní životem v nejistotě a bez bankomatu? Přežije to politicky? A co bude s Řeckem dál? 

Všechno se zdá být mnohem složitější, hraje se očividně nejen o velké finance, ale i o geopolitiku a mocenské postavení Bruselu a Berlína, potažmo Washingtonu. V takové „válce“ je povoleno vše, přičemž aktuální vlna nejrůznějších mediálních „úniků“ a dalších podpásovek je tím nejmenším zlem. Obě strany zveřejňují své vlastní „pravdy“. Ve středu se názornou ukázkou stal tzv. Tsiprasův dopis do Bruselu, v němž se prý vzdal a ustoupil. Řecká vláda posléze existenci dopisu sice potvrdila, ale když ho zveřejnila v plném znění, ukázalo se, že ke kapitulaci bylo daleko, neboť obsahoval pět zásadních změn budoucí dohody… Je v tom zmatek a sám Alexis Tsipras v televizním projevu jasně potvrdil, že žádná kapitulace vůči MMF či Bruselu na programu není, ale po nedělním referendu že je ochotný s „Velkou Trojkou“ znovu jednat. A řecká média nakloněná Syrize do toho pro změnu straší tím, že pokud se Řecko podvolí, bude západním bankám dluhy v křeči splácet nejméně do roku 2030. 

Teď, ve čtvrtek ráno, se zdá, že „Trojka“ na další rozhovory – nebo spíš hádky -- rezignovala a všichni napjatě čekají, jak dopadne nedělní referendum. Podle mého největší problém spočívá v tom, že starší Řekové jsou podle průzkumů připraveni hlasovat pro kapitulaci, protože mají pocit, že sice přijdou o další část svých penzí, sociálních dávek a vše kolem nich se znovu zdraží, ale alespoň něco jim přece jen ještě zůstane. Proti nim stojí mladí lidé – „budoucnost národa“ – kteří jsou už dnes chudí a nezaměstnanost mezi nimi dosahuje 64 procent. Jinými slovy, ztracené generace. Tito lidé už nemají na rozdíl od „penzistů“ co ztratit, a tak chápou, že nynější situace je neřešitelná bez rázného rozetnutí gordického uzlu. Těch pět, deset let další krize po Grexitu následovaná vyhlídkou na „normální“ život je pro ně přijatelnější než vize života bez jakékoli budoucnosti, pod knutou evropských bank. 

Rozhodující tedy bude nedělní referendum. Ano, objevují se sice zvěsti, že v případě výhodné nabídky z Bruselu a Berlína se dá i lidové hlasování ještě zrušit, ale moc tomu nevěřím. Teprve to by byla Tsiprasova politická sebevražda. Důležitější ale je zmíněný rozkol – řecká společnost, ať už hlasování dopadne jakkoli – bude polarizovaná do krajnosti. A to nikdy není dobře. 

Mnozí levicoví myslitelé považují jednání EU s Řeckem za cílené ubližování levicové vládě a Tsiprasovi zároveň přičítají, že osvěžil levicové a, dokonce, třídní uvažování – bankéři proti lidu. Má tato situace skutečně takový filozofický dosah? Nehapruje tam tak trochu to, že si Řekové ty peníze skutečně půjčili?