Tolerance a úcta, i to najdete v islámu. Tohle bych studentovi hodil na hlavu, píše docent Václavík k dánskému psychologovi, který zkoumal mladé islámské zločince a zazářil i v Česku

22. 6. 2015 9:41

Kdyby mi tohle jako vysokoškolskému učiteli přinesl student, hodil bych mu to na hlavu! Kouzla s čísly, absurdity, manipulace, není jenom jeden islám… S takovou recenzí asi nebude dánský islamofobní psycholog Nicolai Sennels, který přijel do Česka hlásat protimuslimská opatření, spokojen.

Tolerance a úcta, i to najdete v islámu. Tohle bych studentovi hodil na hlavu, píše docent Václavík k dánskému psychologovi, který zkoumal mladé islámské zločince a zazářil i v Česku
Foto: Archiv
Popisek: Modlící se muslimové v mešitě

Podle religionisty Davida Václavíka jsou ideje jeho textu „Muslimové a lidé Západu: psychologické rozdíly“ (přinesli jsme v kompletním překladu ZDE) zcela mimo mísu. Píše to v oponentuře, kterou redakci poskytl. Nazval ji „Jak se z demagogie stává věda“.

Václavík nejen polemizuje o tom, zda je imigranty možné ztotožňovat s muslimy, ale dobírá se rovněž toho, zda „zářící hvězda“ Sennels zakládá své hodnocení islámu vůbec na nějakých relevantních faktech hodných označení výzkum. Zpochybňuje faktografičnost jeho vývodů na postu psychologa probační služby.

Snižuje Sennelsovu výzkumnou činnost, počínaje již výběrem vzorku: 150 psychopatů, kterými terapeut argumentuje, podle něj není zas tak moc – proč, to v recenzi rovněž objasňuje. Obviňuje jej z neopodstatněné generalizace islámu a jako jednu z největších nesmyslností jeho závěrů předkládá a dále rozvádí úsudek, že v islámu chybí individuální zodpovědnost a dostatek tolerance.

Podotýká mimochodem, že nenávistné myšlenky najdeme i v křesťanství, judaismu či hinduismu.

Co psycholog Sennels zjistil v rámci šetření v „polepšovnách“, podle Václavíka v souhrnu stojí na vratkých předpokladech, které ve své oponentuře rozráží. Dánovy závěry nakonec shrnuje jako snůšku výhradně subjektivních názorů. „Nic víc, nic míň,“ říká.

Psychologa islamofoba Sennelse začátkem června přivedl do České republiky zakladatel iniciativy „Islám v ČR nechceme“, akademik Martin Konvička. Stalo se tak u příležitosti zakládajícího sněmu Bloku proti islámu, který se z původně facebookové iniciativy etabloval a dnes stojí například za petiční akcí proti uprchlickým kvótám. Na myšlenkách Dána má být postaveno odsouzení islámu, podpora odmítání uprchlíků a také myšlenka uzavření hranic, potažmo až vystoupení z Unie (uvedl v rozhovoru pro PL ZDE).

David Václavík (1975) pochází z Liberce. Působí v Ústavu religionistiky na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity Brno. Mimo jiné byl externím spolupracovníkem pro oblast národnostních menšin a také pro národní identitu a kulturu v Centru pro ekonomickou a sociální strategii. Několik let pracoval rovněž na Technické univerzitě Liberec, například jako odborný asistent katedry filozofie, prorektor pro vnější vztahy či proděkan pro bakalářská studia a vnější vztahy. Přehled tematického zaměření jeho pedagogické a vědeckovýzkumné činnosti či zahraniční stáže a publikační činnost naleznete podrobněji zde


David Václavík: Jak se z demagogie stává „věda“

V rámci současné intenzivní a velmi vyhrocené debaty o nebývalé imigrační vlně, která se valí na Evropu, se zejména mezi zastánci tvrdého postoje vůči imigrantům začalo stále častěji skloňovat jméno dánského psychologa a terapeuta Nicolaie Sennelse (*1976). Ten se stal ve své zemi známou postavou, když v roce 2008 nebývale ostře vystoupil proti muslimské menšině a prohlásil, že problémy, které jsou s ní údajně spojené (násilí, kriminalita, konflikty, nerespektování zákonů a pravidel, apod.) nejsou ani nahodilé, ani důsledkem neutěšené sociální situace této skupiny, ale jsou přímo „zakódovány“ v islámu samotném. O rok později shrnul své názory a postoje do knihy Among Criminal Muslims: A Psychologist's Experiences from the Copenhagen Municipality, která ihned po svém vydání vyvolala v Dánsku a později v zahraničí značné ohlasy a kontroverze. N. Sennels se stal jednou z „hvězd“ nastupujícího islamofobního hnutí, jejíž záře se začala výrazně zvětšovat v posledních dvou letech, kdy se islamofobie stala masovou záležitostí a z okrajového fenoménu se dostala do centra politického dění. Není proto divu, že se jeho myšlenek chopil i hlavní český reprezentant islamofobie inciativa Islám v České republice nechceme (IVČRN), která na začátku června pozvala Sennelse do ČR. Během své krátké návštěvy Sennels nejen podpořil  aktivity této organizace (https://www.youtube.com/watch?v=nPecrpCLNXo), ale v několika rozhovorech (např. http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Zavrete-hranice-chrante-sve-zeny-Muz-ktery-lecil-muslimske-delikventy-promlouva-o-osklivych-strankach-islamu-Ale-rika-Mam-rad-vsechny-lidi-a-chci-aby-byli-svobodni-378835) varoval před imigranty. Nechme nyní stranou otázku, zda je možné ztotožňovat, podobně jako to dělá Sennels a další, imigranty bezvýhradně s muslimy a položme si otázku, zda se Sennelsovo hodnocení islámu zakládá na nějakých relevantních faktech.

Dánský psycholog rád a často zdůrazňuje, že jeho názory nejsou ničím jiným než výsledkem dlouholetého pozorování a zkušeností, které získal jako terapeut a psycholog probační služby v dánském hlavním městě. Na první pohled se tak zdá, že se skutečně opírá o relevantní zdroje. Bohužel, či v tomto případě spíše bohudík, první dojem bývá většinou hodně matoucí. Při podrobnějším čtení Sennelsových textů čtenář zjistí, že skupinu muslimů, s nimiž jejich autor přišel do kontaktu, na jehož základě si vytvořil svoji velmi jasně formulovanou teorii, tvořilo cca 150 mladistvých delikventů. V dnešním informačním světě stačí přitom jen pár kliků, aby ten samý čtenář zjistil, že v Dánsku žije v současnosti něco mezi 230 000 až 270 000 muslimů, přičemž zhruba 2800 z nich tvoří etničtí Dánové. Jen v samotné Kodani jich pak žije asi 150 000. Myslím, že ve skupině 150 000 jakýchkoli lidí se 150 násilníků, sociopatů či agresorů vždycky najde. Mám-li to říct ještě jinak, pokud by mi, jako vysokoškolskému učiteli, přinesl student práci, v níž by vyvozoval obecné závěry o nějaké skupině, ať už etnické či náboženské, na takto zanedbatelném vzorku, který byl ještě k tomu ovlivněn výrazně výběrem (šlo vždy o problematické jedince), hodil bych mu ji na hlavu a pokud by na ní trval, pak bych mu doporučil, aby se věnoval něčemu jinému než vědě a hledání obecných zákonitostí.

Tato kouzla s čísly ale nejsou jediným problémem Sennelsových textů. Tím dalším je fakt, že islám podává jako nějaký jednolitý, jasně formulovaný náboženský systém, který nekompromisně prosazuje jeden jediný výklad světa a tvrdě zavazuje všechny své následovníky, aby ho v této jediné podobě prosazovali stůj co stůj. To je však naprostý nesmysl. Nejenže tato představa není aplikovatelná na žádný náboženský systém, ale v případě islámu, který nikdy, na rozdíl např. od katolicismu, neměl žádnou centrální autoritu, která by určovala co je ortodoxie, je toto tvrzení naprosto absurdní. Každý alespoň trochu zasvěcený člověk ví, že mnohem adekvátnější by bylo používat islám v plurálu a mluvit o různých islámech, které se od sebe v mnoha věcech často liší jako den a noc. Jinými slovy řečeno; islám je natolik rozmanitý systém, že v něm zcela jistě najdete radikální myšlenky plné nenávisti k ostatním, stejně jako v něm najdete velmi liberální postoje plné tolerance a úcty. Nicméně podobně radikální a nenávistné myšlenky najdeme i v křesťanství, judaismu či hinduismu, stejně jako najdeme v těchto náboženských systémech výzvy k toleranci a respektu. Z vlastní zkušenosti musím říci, že ty druhé ve všech uvedených systémech včetně islámu jednoznačně převažují.

S tímto „neporozuměním“ (ve skutečnosti neopodstatněnou generalizací) islámu souvisí další velký problém Sennelsových textů – nesmyslné a manipulativní zaměňování islámu jako náboženského systému za jednotlivé lokální kultury. Není určitě pochyb o tom, že jakýkoli náboženský systém ovlivňuje chování svých následovníků a společnost, v níž působí. Nicméně tento vztah působí i opačně – lokální zvyky a místní kultura výrazně ovlivňuje i podobu náboženství v daném regionu. Celá řada věcí, které tak mylně připisujeme konkrétnímu náboženství, s ním vlastně nemají nic společného a v jiných oblastech je nenajdete. V případě islámu jde nejen o často zmiňované zvyky, jakými jsou např. ženská obřízka, ale třeba i burka. Vliv místní společnosti a kultury se nicméně neprojevuje jen ve způsobu oblékání, zvycích či chování, ale třeba i v postavení žen, menšin, míry demokracie, apod. V islámském (stejně tak ale v křesťanském či židovském) „světě“ tak najdete společnosti, jejichž postoj např. k ženám je z pohledu dnešní západní kultury velmi problematický, stejně jako najdete muslimské společnosti, v nichž jsou ženy plně emancipované a zastávají např. vysoké politické funkce.

No a konečně třetí a největší problém, který v Sennelsových textech spatřuji, je ničím neopodstatněná a dále nezdůvodněná generalizace, která vlastně zarámovává výše uvedené výtky. Jedna z klíčových Sennelsových koncepcí je založena na tvrzení, že nedílnou součástí islámu je čtveřice postojů – hněv a s ním spojená agresivita, neschopnost přijímat kritiku, nepřítomnost individuální zodpovědnosti a konečně nedostatek tolerance. Nesmyslnost tohoto tvrzení se dá doložit hned několika různými způsoby. Jedním z nich je třeba fakt, že tyto zcela jistě patologické postoje jsou ovlivněny především prostředím, v němž Sennels své závěry vytvářel, tedy v prostředí vězení a polepšoven a jde o typické důsledky sociální a individuální frustrace, kterou najdeme jak u muslimských, tak křesťanských, židovských či ateistických delikventů a na jejímž vzniku se daný náboženský systém podílel minimálně, ale spíše vůbec. Lidská osobnost není rovnice o jedné neznámé, ale velmi složitá entita, na jejímž utváření a vývoji se podílí velké množství faktorů a skutečností. Tvrdit, že jen jedna z nich je rozhodující, je nesmyslné a ve svém důsledku nebezpečné, stejně jako byly a jsou nesmyslné a nebezpečné teorie, které říkají, že fylogenetické rozdíly mezi jednotlivými lidmi jsou příčinou jejich rozdílů v inteligenci či dalších schopnostech.

Problematičnost názorů podobných tvrzením N. Sennelse nevidím v tom, že byly vzneseny. To je zřejmě jediný bod, v němž budu s názory tohoto dánského islamofoba souhlasit. Naše společnost je a musí být i nadále založena na svobodě slova a rozbujelá politická korektnost jí začala více škodit než pomáhat. Jejich problematičnost spočívá v tom, že se tváří jako výsledky seriozního vědeckého výzkumu, které mají objektivní platnost. Ničím takovým ale nejsou a být nemohou. Jde jen snůšku subjektivních dojmů a názorů vyjadřujících osobní postoje jejich tvůrce. Nic víc, nic míň.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Lucie Bartoš

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

To se nám to řežou… Přinášíme zákulisní informace o tom, co se děje v KSČM po jejím volebním debaklu a kdo bude kandidovat do jejího vedení

11:32 To se nám to řežou… Přinášíme zákulisní informace o tom, co se děje v KSČM po jejím volebním debaklu a kdo bude kandidovat do jejího vedení

EXKLUZIVNĚ ParlamentníListy.cz zjišťovaly, co se děje uvnitř KSČM po jejím volebním debaklu, co by m…